Má další tvorba:
Recenze knihy Ať vejde ten pravý
Báseň Husa
Dvacátá část fanpovídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně


>>Blog přestěhován z valné většiny za lepším, na tayloroviny.blogspot.com<<


K tomu mi dopomáhej Bůh!

13. dubna 2018 v 10:11 | Ann Taylor |  Právnické zajímavosti
Docela mě pobavila otázka, kterou jsem našla a dokonce se s ní i osobně setkala, prý "na co se u soudu přísahá u nás" a "na co se pokládá ruka". A já si uvědomila, že se spousta lidí třeba už i ve škole naučí základy práva nebo procesu, ale ty každodenní drobnosti chodu soudní síně netuší, a to je kolikrát znervozňuje víc než samotná projednávaná věc. Takže proč si to neshrnout (alespoň co se týče civilního řízení, tedy zjednodušeně toho, kde jste s někým ve sporu a nejde o trestní věc, o kterém to teď bude).
 

Při rozvodu vás nikdo neobhajuje

21. března 2018 v 14:47 | Ann Taylor |  Právnické zajímavosti
Ať je sebedrsnější.

V minulém článku jsem už naznačila, že přestože z tohoto blogu mizí většina věcí, nehodlám ho úplně ukončovat a naopak mě láká znovu otevřít rubriku věnující se mému oboru, i když už do ní nebudou přibývat přednášky. Že bych do ní spíš umístila nějakou praktickou radu, protože k soudu nebo jiným institucím se můžete snadno dostat taky. Stačí říct. Nemusíte se s nikým ani soudit, třeba jen potřebujete upravit něco, co vám může upravit jen soud. Nebo se nemůžete dohodnout na rozdělení nemovitosti. A tak. A přestože to nedělám dlouho, už jsem se setkala se spoustou případů nepochopení nebo nejasností, kvůli kterým lidi vlastně neví, do čeho jdou.

Dnes proto krátce uvedu tři věci, které slýchám dost často, a dají se shrnout jako smotání trestního a civilního (občanského) řízení dohromady. Tedy motání obhajoby a právního zastoupení, motání žaloby a obžaloby a motání odsouzení a uložení povinnosti. Protože kolikrát slyším "a co když mě odsoudí mu to zaplatit všechno", nebo "a když mě bude někdo žalovat, budeš mě obahjovat" a podobně. Většinou lidé chápou obsah, ale mají totální guláš v pojmech a potom je komplikované i najít si správné informace, pokud nechtějí hned platit právníka. Jako že v mnoha případech to není třeba. Přitom to není těžké.

Novinky roku dvoutisícího osmnáctého

28. února 2018 v 13:48 | Ann Taylor |  Co se s blogem děje?
Asi je to celkem zbytečný článek, ale řekla jsem si, že je nefér nechat tady všechno mizet a nic nevysvětlit. Třeba vás tak i nechat myslet, že odsud články mizí samy od sebe a že má aktivita už není vůbec žádná. Že se blogu nevěnuji a ten se zbláznil. No, je to pravda zčásti - zejména tento týden, protože jsem odnesla noťas do servisu a stále ještě čekám na zprávu, co mu je a kolik by stála oprava. Protože on je ten, kdo se zbláznil. A na mém tabletu... teda spíš minitabletu se nemůžu na blog přihlásit. Ať dělám co dělám, blog.cz je adresa, nad kterou lenovo zřejmě ohrnuje nos.
 


Jak jsem neměla ráda čerty aneb Tradice na hraně

5. prosince 2017 v 17:55 | Ann Taylor |  Přemýšlím o světě
Dnešní den je ideální pro sepsání článku, jehož téma mě doprovázelo roky. Dřív jsem se k němu nedostala proto, že v době, kdy jsem založila blog, by byl článek na téma čertů silně mimo jeho zaměření (navíc mi na střední byli ukradení) a v době, kdy jsem už své názory publikovala, byli čerti ukradení všem z mé rodiny, jelikož skoro všechny děti odrostly. Ovšem ještě pár let předtím jsem se této prosincové šarády účastnila taky a zvlášť jako malé dítě jsem ji opravdu neměla ráda (s výjimkou užívání si nadílky). Ne tak moc kvůli strachu z čertů. Upřímně si nepamatuju, jestli jsem se bála. Ale kvůli tomu krásnému a rozšířenému zvyku provozovat různé tradice na hraně vhodnosti a dělat si při té příležitosti prdel z dětského strachu a nechuti.

Zbytek článku si přečtěte >>zde.

To byl víkend!

18. září 2017 v 9:01 | Ann Taylor |  Její Velkoúžasnolepost
Měl být poklidný. Pohodový. Všechno jsem měla vyřídit během pátka a sobotního rána a pak si užít lenošení s hnusným počasím za okny. Teda mně zase tak hnusné nepřijde, mám ho celkem ráda. Podzim. Kdy ale člověku věci vyjdou, jak si naplánoval? Já vám to řeknu. Když vstupenku do kina zaplatí předem, takže jít musí, pokud nechce skoro dvě kila vyhodit oknem. A přestože není tak těžké vyhodit dvě kila oknem, zvláště, jsou-li to dvě kila peří a ne dvě kila olova, ne každému by se chtělo. Takže akorát Americký zabiják vyšel podle plánu. Voda, opět, rozhodně ne. Byt, kde bydlím, je zjevně na vodu extra citlivý! To takový internet, s ním problém ještě nebyl!

Zbytek článku si přečtěte >>zde.

Další články