Má další tvorba:
Rozsáhlý článek o viteálech
Devatenáctá část povídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně
Nový blog, kam se postupně přesunu, ve výstavbě - tayloroviny


Nová adresa, nový blog!

Úterý v 11:23 | Ann Taylor |  Co se s blogem děje?
Ne, neděste se, prosím! Není potřeba. Titulek říká nová adresa a ano, mám nový "osobní" blog na nové adrese. Respektive jsem si ke svému archivu na blogspotu založila zbrusu nový blog, který má pojmout úplně všechno, co tento, a dokonce i staré články z tohoto blogu. Tedy ty, jež za to stojí, samozřejmě, žádná provozní sdělení nebo nesmyslné blbiny. A možná ani nepřestěhuji všechny rubriky, případně nějakým způsobem zásadně pozměním zveřejnění mých grafických děl. Všechno teprve v budoucnu, protože zatím je nový blog zcela prázdný se základním vzhledem a opravdu na něm pracovat můžu až po večerech. Co je ale podstatné, že tento blog tím nezaniká.
 

Zvěřinec

Neděle v 16:06 | Ann Taylor |  Fotím
Má poslední navštívení Paříže se částečně vrací k tomu, co už jsem tu zveřejňovala. Už jsem totiž říkala, že miluju zoo, takže jsem neodolala a našla ještě jednu, a to zvěřinec Ménagerie du Jardin des plantes, jenž je součástí zahrad Jardin des plantes. Protože ale mám z tohoto areálu, respektive ze zvěřince a pak z galerie, která stojí vedle, až moc fotek, rozdělím tento "den" na dva články a zde se budu věnovat jen zvěřinci. Tedy té jeho části, která přede mnou neprchala.



Čarodějnice

8. srpna 2017 v 20:45 | Ann Taylor |  Horory
Původní název: The VVitch: A New-England Folktale
Země: USA, VB
Rok: 2015

To jsem takhle hledala nějaké pro mě nové horory a zde mě zaujala Kate Dickie alias Lysa Arryn (a kromě ní ještě "Dagmer Rozseklý") v jedné z hlavních rolí. Ona je jako herečka natolik výrazná a natolik skvěle předvádí psychotické ženy, že jsem si film Čarodějnice celá natěšená pustila. Navíc už podle doprovodných obrázků měl být z minulosti, kdy slovo čarodějnice znělo mnohem hrůzyplněji, a to mě vážně zaujalo. Proto je škoda, že jsem jím promrhala sobotní odpoledne.

 


Notre Dame a Louvre

7. srpna 2017 v 20:30 | Ann Taylor |  Fotím
V den, kdy jsem se vypravila na ostrov Cité, abych se podívala na Notre Dame, jsem nejspíš obešla největší část památek a Paříže vůbec. No, obešla... A to i přesto, že dopoledne bylo poměrně chladno, větrno a zataženo. Nejdřív jsem se radovala, že nebudu upocená a uřícená než vůbec dojdu na metro, ale nakonec ty mraky a vítr nebyly tak super. Alespoň, že město ano.


Všechny meze překročeny

5. srpna 2017 v 18:25 | Ann Taylor |  Co se s blogem děje?
Ne, že by je správa blogu teprve překračovala. Ony už jsou někde v dáli a jen smutně mávají. Teď už tu totiž pořádně nefunguje nic, a to jak z technické stránky, tak z té komunitní. Za blogy dne jsou vybírány blogy, které mají 3, slovy tři mizerné články za celou dobu existence a nulový přínos nebo originalitu, za článek dne je vybráno cokoli, na co sám autor pošle odkaz, Srdce blogu přestalo bít, protože ze všech slibů je amnetická poušť, a tenhle server už nikoho kompetentního nezajímá. Navíc sem přibyla nová, těžko odstranitelná a jednoduše hnusná reklama, a to jak provedením tak obsahem, a lidi se začínají ozývat víc než dřív. Když jsem tu reklamu viděla, bylo mi opravdu smutno. Zoufale smutno, že nechci vzít deset let, ztěžka je přesouvat na blogspot, kde bych měla čtenářů ještě méně než tady, a to jich mám krutě málo, a všechno tu opouštět. Proti blogspotu nic, s ním se znám už pár let a je to skvělá služba. Jenže deset let je deset let.

Proto jsem sepsala takový malý (kdo mě znáte, víte, že malý je minimálně stránka... kurňa on je vlastně hodně dlouhej) vzkaz pro odpovědné osoby, který vám tu zveřejním a který budou zcela ignorovat, třeba se mu i vysmějou, uráčí-li se ho přečíst, ovšem já nechci jenom mlčet. Mlčení mi jde. Mlčení mám ráda. Ale když se mě to týká taky, přímo a osobně, tak to nejde:

Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat

4. srpna 2017 v 9:57 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: Analfabeten som kunde räkna
Rok vydání: 2013
Rok vydání v ČR: 2014

Kdysi byla tato kniha ohromně populární, vyskakovala na mě úplně všude a já se hlavně z toho důvodu rozhodla, že ji číst nebudu. Že je tak otravá, až si to nezaslouží (stejně jako kdysi Harry Potter - s obdobným výsledkem). Teď jsem se k ní dostala na letišti, když jsem hledala, čím se zabavit, a v duty free zóně mi padla do ruky. A víte co? Ona je to od začátku šílená a šíleně zábavná jízda.

Zoo v Paříži

30. července 2017 v 19:01 | Ann Taylor |  Fotím
Když jsem si chtěla odpočinout od davů turistů a od front, rozhodla jsem se navštívit zařízení, které mám hrozně ráda, ale kam se moc často nedostanu - zoo. Babička si sice myslela, že jsem cvok, když v zahraničí jdu do zoo, když to není něco, co doma nemáme, ale proč ne? Baví mě dívat se na zvířata, baví mě poznávat nová, baví mě sledovat ta známá. A i v Zoologickém parku v Paříži jsem byla velmi spokojená. Je to tedy menší zoo, nejsou v ní ta největší zvířata jako sloni, není tam zástup dvaceti druhů antilop a lam jako všude (což mi opravdu nevadí), ale je v ní vše, co může člověk potřebovat. A to včetně ohromné Velké skály, která je vidět zdaleka a alespoň mně velmi usnadnila orientaci a nalezení parku.


Eiffelovka, Napoleon a Sacré-Coeur

28. července 2017 v 18:31 | Ann Taylor |  Fotím
Konečně je tu první várka slíbených fotek z Paříže. Tato se týká prvních navštívených památek, a to asi jedněch z nejslavnějších.


Úplná Paříž

25. července 2017 v 20:22 | Ann Taylor |  Její Velkoúžasnolepost
Paříž. Moje první samostatná zahraniční cesta, kterou mi neorganizovala škola nebo jako kdysi dávno pratetina cestovka, kam bych vyjela autobusem plným známých lidí a všude mě někdo vodil, takže mou jedinou starostí by bylo domluvit se se stánkařem, že chci kopeček zmrzliny. Což by bylo taky jediné setkání s místními. Ovšem na druhou stranu, tohle byl skok do dalšího extrému. Měla jsem totiž vyrazit se svou kamarádkou, která nakonec nejela, a jelikož letenky i ubytování jsem zajišťovala já, bylo to úplně celé v mé režii. A byla jsem tam úplně sama. No a vlastně to bylo... úplně v pohodě.

P. Ritter, Z. Šťastný - Studovali práva

10. července 2017 v 14:17 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: Studovali práva
Rok vydání v ČR: 2010

Tuto knihu jsem dostala ještě kdysi během studia, ale neodvážila jsem se ji otevřít, dokud nebylo dávno po něm. Ani nevím proč, snad jsem na sebe nechtěla přivolat smůlu, snad jsem nechtěla závidět jejím protagonistům, že oni "už mají" nebo že jim věci jdou snáz. Ale byla to marná obava, protože jejich studium právnické fakulty, o čemž tato nedlouhá kniha pojednává, rozhodně nebylo snazší.

Další články