Má tvorba na dalších webech:
Shrnutí historie Korunních zemí z Písně ledu a ohně
Geografie a demografie Bouřlivých krajin z Písně ledu a ohně

Les neviditelných lišek II

8. ledna 2017 v 16:32 | Ann Taylor
Rozhodla jsem se, že jednotlivé části tohoto mého příběhu budou docela krátké, protože není nadupaný akcí a dějem samotným. Je spíš o prožívání spousty věcí a emocí promítnutého do prapodivné situace, která je nebo není skutečná, je to můj pokus o hraní si se strachem, a to by nemělo být únavně dlouhé. Navíc ho píšu pomalu a spíš ho lepím ze scén, které mě náhodou napadají.

Třeba tato mě napadla, když jsem seděla v kanceláři, v přízemí někdo do něčeho bušil, znělo to, jako by měnili okna nebo snad boural obklady nebo rovnou zdi a já do rytmu začala psát a docela se do psaní ponořila. I Simon tu tak prožívá další děsivou epizodu v podivném lese a uvidíme, kam ho dostane.
 

Momentky ze hry 36

31. prosince 2016 v 22:03 | Ann Taylor |  Screeny The Sims 3
Jako poslední článek roku jsem zvolila jednoduché obligátní screeny ze Simíků. I když, jednoduché? Situace, do kterých se mí simíci dostávají, nikdy jednoduché nejsou. Spíš šílené nebo ulítlé, ale jak také jinak, když je hraju já?

Však co třeba začít rovnou vznášející se bosou... no, napadá mě k tomu jen buddhistický mnich říznutý samurajem v utajení, když to vidím.

Oliver Bowden - Assassin's Creed: Podsvětí

30. prosince 2016 v 18:17 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: Assassin's Creed: Underworld
Rok vydání: 2015
Rok vydání v ČR: 2016

Dosud jsem nehrála Assassin's Creed, ač ho máme doma, ani jsem dosud neviděla nejnovější film, jenž je dle kamarádky fajn a dle bratra kravina. Ale dostala jsem pod stromeček mezi mnoha jinými tuto knihu, jediný dárek, který pro mě byl překvapením, a kdybych také neustále nešmudlala něco na novém tabletu a neobjevila kouzlo SimCity, přečetla bych ji možná během jednoho dne, protože má krátké kapitoly a rychle ubíhá. Akorát je trochu nešťastné, že tyto knihy, jelikož je součástí celé série patrně nenavazujících dílů (alespoň pro prožitek z tohoto nebylo třeba znát další), vlastně přenáší hru ze znaků počítačového kódu do písmen, protože je to na nich dost znát.
 


Vánoční krize u Taylorů

24. prosince 2016 v 8:49 | Ann Taylor |  Její Velkoúžasnolepost
Letos bude můj tradiční vánoční článek trochu jiný, pokud se nebudete zlobit. A pokud se nebudete zlobit, nazvu naši rodinu rodinou Taylorů, ač to není rodina Taylorů, jak jistě chápete. Ale má přezdívka k tomu vyzývá. A o čem že je ta krize? Nesnášíme Vánoce? Nestihli jsme v bezhlavém tempu vše nakoupit? Nesvítí světýlka? Došli kapři? Oh ne, vážení, je to horší. Chybí nám Jan Hus!

Kulíbám, kunatahuji

20. prosince 2016 v 22:16 | Ann Taylor |  Přemýšlím o světě
Nemyslím teď žádné čuňačinky Trumpova stylu, samozřejmě. I když v podstatě i on s touto strategií pracuje, tak přece nahnal hlasy. Ale mně zrovna nevadí on. Toho asi na ulici nepotkám. Vadí mi zástupy jiných, kteří kulíbají, pomalu vám ji oslintají, jak mocně vás mažou slůvky jako "krásná slečno", "vám to dneska sluší", "prosímvás, milá paní", omažou vám med kolem huby, vlasů, oblečení, klidně i psího lejna na vaší podrážce, které vám dnes zvláště dodává příjemné aroma, a pak konečně nenápadně, alespoň z jejich pohledu, přejdou právě ke kunatahování.

Fantastická zvířata a kde je najít

13. prosince 2016 v 20:05 | Ann Taylor |  Fantasy/ Sci-fi
Originální název: Fantastic Beast and Where to Find Them
Země: VB, USA
Rok: 2016

Zase recenze prudce reflektující mou aktuálnost, ač jsem film viděla hned, jak ho začali dávat v kinech. Ale nemůžu si pomoct, rozhoupat se k napsání článku není snadné, zvlášť, když z jedné strany slyším, jak ten film vůbec nebyl ono, a přitom mně samotné se hrozně líbil. Tedy... zářily mi při něm oči, od prvních tónu to bylo zase jako být doma, jako být dítě, zkrátka to vyvolávalo ty pocity, kterých u mě dosáhne jen Harry Potter a Pán prstenů, i když příběh byl jednoduchá šaškárna, která by s vystřižením některých vážnějších scén zabrala i jako čistá komedie.


Zvíře v srdci v pěti snadných krocích

12. prosince 2016 v 17:53 | Ann Taylor |  Téma týdne
Vskutku zajímavý nápad se to vylíhl v hlavách navrhovatele a hlasujících. A možná by nemusel být ani složitý, co se samotného provedení týče, ale nejsem si jistá, nakolik si uvědomují problém s přípravou. Nu, ale je to tu, tak se s tím musím poprat. Proti gustu žádný dišputát. Však takoví Severokorejci či Papuánci by nos určitě neohrnuli. Proto prosím každého, kdo touží mít zvíře v srdci člověka, aby vzal tužku, papír a dělal si pečlivé poznámky. Jinak to určitě zvoře.

Rabováním za spravedlnost!

27. listopadu 2016 v 12:03 | Ann Taylor |  Přemýšlím o světě
Ale čí spravedlnost?
Ač jdu zase s křížkem po funuse, páč jak už jsem říkala, jsem vždy prudce aktuální, asi jako Internet explorer ve Vistách, jenže stále cítím potřebu se k této otázce vyjádřit. Dnes jen krátce, pravda, ale přesto. Popadněte hrozinky v čokoládě nebo něco jiného prvněadventněnedělního, otevřte celý článek, překonejte zklamání, že neobsahuje hlody z mého života, protože ten chystám na jindy, když se mi jich zase pěkných pár urodilo, a hurá do čtení.

Vesuv se třese a zkázu nese

21. listopadu 2016 v 18:03 | Ann Taylor |  Lapač snů
Ne, nebojte, nebude to básnička, i když bych asi nějakou vypotila. Bolí mě hlava, třeští mě z ruchu, ze soudu se vyklubalo divadlo s odpolední dohrou a ještě jsme tu včera večer měli hasiče, ač se vlastně nic nestalo, což jsou ideální podmínky pro to, abych vymyslela nějakou hloupou básničku. Jenže on to bude spíš sen, který se mi zdál, a který kupodivu nekončil beznadějí a nevyhnutelnou smrtí. Ač to výbuch sopky dost často znamená.

Eric Knight - Lassie se vrací

20. listopadu 2016 v 11:51 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: Lassie Come-Home
Rok vydání: 1938
Rok vydání v ČR: 1959

Tuto knihu jsem dostala někdy v dětství a od té doby ji přečetla dvakrát nebo třikrát, protože její hlavní postavou byl pes a mě příběhy o zvířatech nikdy nebraly. Na druhou stranu je ale velice krátká, kdykoli se podívám na přebal, vzpomenu si na obrázek, jenž mi do památníku nakreslila hodně oblíbená třídní učitelka z prvního stupně a teď, když jsem ji pro připomenutí četla znovu, stihla jsem to za jedno dopoledne v den, kdy nám neoznámeně vypnuli proud. A musím říct, že i když mě v dětství nebavila zrovna nejvíc, dokázala jsem se do ní začíst a užívat si to, ač se teď hlavně na začátek dívám docela jinýma očima a jasně vidím, co jsem tehdy přehlížela, protože je určená právě pro dětské oči.

Další články