Má další tvorba:
Recenze knihy Ať vejde ten pravý
Báseň Husa
Dvacátá část fanpovídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně


>>Blog přestěhován z valné většiny za lepším, na tayloroviny.blogspot.com<<


Září 2007

Accidentally in love? (IIx6)

26. září 2007 v 19:27 | Ann Taylor
"Uf____co se stalo?"
"Měla jsi autonehodu."
"Auto...CO je s Lindsey? Kdo se mi stará o Lili?" její první myšlenka patřila dceři. Snažila se posadit.
"Klid, klid, Lindsey je doma. Zvládáme to celkem dobře."
"Zvládáte...Warricku!" jakoby si teprve teď všimla, že je tam on.
"Pamatuješ proč jsi bourala?"zeptal se tiše.
"Já...jdi pryč." vypadlo z ní najednou. "Jdi pryč." dál už nepromluvila. Po tváři jí stékala slza. Pamatovala si, proč jela. Pamatovala si, proč neviděla pořádně na cestu...nebo spíš kvůli komu...
Mezitím do pokoje vešla sestra. Viděla ty dva a poslala Warricka pryč. "Pane, nesmí se rozčilovat. Jděte, přijďte zítra. Myslím to vážně."
Došel až k autu. Pěstí praštil do kapoty a opřel se o ni. Pak nasedl, poslal krátkou zprávu Nickovi a odjel. Ale nejel ani domů, ani do práce. Dokonce ani do kasina nebo baru, kam by asi zamířila spousta lidí. Odjel několik kilometrů do pouště, vystoupil a sedl si na rozpálenou zem. Sluneční paprsky mu pronikly i skrz zavřená víčka. 'Přijďte zítra'...'zítra'. Přijel. Přijel každý den a sledoval z povzdálí Catherininy pokroky, které ostatní sledovali z blízka.
Ale Cath o tom věděla. Věděla že tam je a ani sama nechápala, proč nechce aby přišel. Proč nechce, aby se jí dotknul. Trápí se úplně stejně jako on...a teď ještě víc, protože to ví. Protože ví že ho miluje. Ale nechce aby přišel, aby ji vzal za ruku, aby ji pohladil....
Pomalu, pomalinku začínala zase hýbat nohama. Zase začínala malými nejistými krůčky, jako malé dítě když se učí chodit.
Její pokroky byly opravdu malé a šlo to ztuha. Musela zůstat v nemocnici delší dobu, Grissom jí musel její místo v týmu doslova vyhádat. Nikdo nevěděl, jak dlouho to ještě potrvá. A jestli vůbec bude natolik v pořádku, aby se vrátila. Nezeptali se jí, jestli se chce vrátit. Možná se báli odpovědi.
Celé hodiny dokázal sedět a přemýšlet. Tohle se mu vůbec nepodobalo. Změnil se hodně, od té nehody...Nejde jednoznačně říct, jestli zmoudřel, jestli je zodpovědnější, nebo jestli jen chápe víc věcí které měl pochopit už dávno předtím, ale prostě se změnil. Všimli si toho všichni. Nekomentovali, neptali se, nedávali najevo, ale došlo jim, kdo za tím je a co se děje. Celým oddělením se tedy zase rozevučely tamtamy, zase jako tehdy když si někdo všiml Gila a Sary, zase jako tehdy, když nastoupila Madison. Teď vytloukaly CWWB.:D
Jistě, jednou to muselo přijít. Den, kdy měla být Cath propuštěna. Kdy se měla vrátit domů a později i do služby. Chodila, sice o berlích, ale chodila. Byl to úžasný pokrok. Musela se vlastně znovu naučit používat nohy a toho nelehkého úkolu se zhostila bravurně. Doktoři byli nadšeni z její snahy, se kterou se u pacientů moc často nesetkávali. Většina už prostě nechtěla dál nic dělat, smířila se s tím..ale Cath se postavila čelem a doslova si vybojovala vzpřímený pohled na svět.
Zavolala Gilovi, jestli by ji mohl odvézt.
Warrick v tu dobu seděl s Lindsey v kuchyni nad nějakou hrou. Cath co nejtišeji odemkla. Auto neslyšeli, hrála hlasitá hudba. Vešla do dveří. Stále si jí nevšimli. Chvíli tam stála a dívala se. Bezpochyby to tu zvládali. Teď už se nembála těch myšlenek. Teď už se nebála připustit si, že přesně takhle si vždycky představovala...její šťastný život...její...
Lindsey zvedla hlavu. "Mami!" a rozběhla se k ní. Warrick vstal a pomalým krokem mířil stejným směrem. Cath se objímala s Lili. Narovnala se a podívala se na Ricka. Na tváři se mu tvořil nejistý úsměv. Popadl ji do náručí a políbil. "Miluju tě. Už to vím."
"Taky tě miluju. Jsem si jistá..Lásko, odpusť mi..ten čas, než jsem si uvědomila...než jsem našla odvahu..."
"Ššš, to už je minulost. A ta je za námi."
Tahle chvíle se nesmazatelně vryla do jejich života. Konečně udělali to, po čem tak dlouho toužili. Konečně měli jeden druhého a tuhle chvíli, kterou jim nikdo nemohl vzít. Kolik toho museli prožít? Čím vším museli projít, než si jejich srdce našla cestu? A kolik se toho muselo stát, než se na tu cestu vydali? Teď ji prošli na konec a našli co hledali. Teď už stékali po tvářích jen slzy štěstí a srdce tloukla melodii lásky.

Tak, další příběh zkončil šťatně...i bez napínavých dějových zvratů a bez dramatický zápletky. Tak to ale v životě může být. Ne všechno jde podle romantických filmů nebo naopak akčních seriálů. Tady záleželo pouze na odvaze, kterou máme sami k sobě. Na odvaze přiznat si, přijmout a řešit. Kolik lidí tuhle odvahu nenajde...pak se dál trápí a utíkají. Cath a Rick ji našli....uvidíme, jak osud zamíchá kartami v další povídce někomu jinému.
A omlouvám se, že tahle část je taková divná, šroubovaná...mě už nic nenapadalo a nechtělo se mi nasekat tam rovou poslední odstavec. A taky jsem hodně flákala případy...no, jednoduchý vysvětlení-žádný mě nenapadly:D a ty co jsem tam už měla se mi tak pomotaly a nehodily, že to nakonec vyšumělo. Další povídka se bude týkat...uvidíme koho, ale už ve velmi hrubých obrysech vim, jak bude vypadat. A doufám, že nebude moc chaotická, protože já mam teď v kriminálkách maglajz. Pro ukázku-každý den se dívám na LV. V úterý od osmi na Miami na slovákách. Pak půl hodiny NY tamtéž, Miami na nově. A čtvrtek Miami na slovákách, dřív to bylo LV tamtéž a pak LV na nově. A to samo nepočítam ty díly co mam natočený... ups...tak jsem to zase přehnala s doslovem...nevěnujte mu pozornost:D hlavně si počtěte výš a napište koment...jestli vám to přijde taky takový divný.

Noc nepřeje lásku (IIx5)

24. září 2007 v 20:20 | Ann Taylor
Tak, pokráčko je tu, je to asi delší, ale dokud mě nevykopli, tak se snažim to sem narvat.:D

I need some sleep (IIx4)

21. září 2007 v 21:43 | Ann Taylor
První se probudila Cath. Nejdřív si uvědomila, že je nahá a potom se jí pomalu vracely vzpomínky. Rychle utekla do koupelny. Ne! Oblékla se. Ne! Tohle se přece stát nemělo...Nemůže po něm přece chtít, aby...a už vůbec doufat, že by...proboha! Vždyť se před týdnem rozešel s manželkou! Byli přece opilí...tohle nechtěla.
Ale ona chtěla. Jenže se bála...bála se chtít, bála se doufat. A bála se, že to nebyl omyl způsobený alkoholem. Bála se, že je to surová skutečnost, kterou už ale nedokáže přijmout. Kolikrát už se musela s něčím těžce vyrovnánat? Bála se znovu začínat.
Warrick se probudil. Ležel na Catherinině posteli, pomalu se mu vracely vzpomínky na ten bar a potom... Uf... co to zase proved! To se nemělo stát! Ale...vážně nemělo? Nevyznal se v sobě. Vstal, oblékl se a co nejrychleji se vytratil.
První myšlenka obou byla 'tohle se nemělo stát!' a 'byli jsme opilí'. Jenže to nebyl alkohol, co to způsobilo.
Sešli se až na velitelství. Vyhýbali se, jak se dalo, jenže to nešlo dlouho. Gil prostě určil, že budou na případu spolu. Promluvili, jen když to bylo nezbytné. Snažili se to skrývat, jenže Sara a Madison stejně poznaly, že se něco děje. Tak popravdě, Mad toho věděla víc. Zvedla totiž telefon v Gilově kanceláři, když nikdo nebyl v dohledu. (Ten o tom samozřejmě neví.:-D)
"Ahoj Warricku. Kde se celej den zašíváš?" jako odpověď dostala tázavý pohled. Usmála se.
"Aha, tak co jste si udělali?" opět tázavý pohled. Madison se usmívala čím dál víc.
"Měl by sis s Caht promluvit a vyřešit to co nejdřív." tázavý pohled.
"Jó, a tvoje žena ti vzkazuje, že sis zapomněl pár věcí. Jestli je chceš, máš je prý hledat na terase, ale nemáš jí lezt na oči. Tak zatím." odcházela, deskami si zakrývala obličej, ale stejně bylo vidět, jak se směje. Zase věděla víc než ostatní. O všech věděla víc než ostatní..jí se to nebáli říct, protože pro ně všechny byla nejlepší kamarádka. A vždycky uměla dobře poradit. Kdyby ale věděla, co tím..no, nechme to na potom.
Chvíli tam stál a pak se rozhodl, že jí poslechne. Ne kvůli ní, ale kvůli sobě. Nemohl dál snášet tu nejistotu a vůbec, potřeboval si urovnat vlastní city.
"Cath?" Můžeš na chvíli?"
"Ne, mám práci. Oba máme práci."
"Tohle je ale důležitý.." vyšla z laborky.
"Víš, včera...to..." začal, ale nevěděl jak pokračovat.
"No...to..jasně, byli jsme opilí, nevěděli jsme co děláme.." nervozně rozhazovala rukama a kousala si ret "byl to omyl.."
"Jo..to..máš pravdu." jenže srdce mu krvácelo a vnitřní hlas křičel pravý opak. Cath uvnitř plakala. Chtěla říct, že to nebyl omyl. Že to byla nejkrásnější chvíle jejího života...ale ani jeden neměl tu...odvahu..to vyslovit. Oba se báli, že ten druhý to cítí jinak. Že ten druhý by se do něj nikdy nemohl zamilovat.
"Tak.." dívali se přímo do očí. Cath nemohla odtrhnout zrak od těch jeho nádherných zelených očí...Tenké spojení se ale zpřetrhalo, když Warrick sklopil pohled do země. Pokýval hlavou a odešel. Bez jediného dalšího pohledu na Catherine. Ta ještě došla do šatny, ale tam se zhroutila.
"Zase jsem to zvorala! Kruci! Sakra!" nakopla skříňku, ale tím si nepomohla. Nejenže jí rozbolel palec, ale odemčená dvířka se otevřela a ona uviděla zase Warrickovu rozesmátou tvář-na fotce. Rukama si přikryla obličej. Slzy tekly proudem. Fotku vztekle strhla a hodila na zem. Bez rozmyslu popadla klíče od auta, načmárala vzkaz Něco si musím zařídit. Cath., který nechala na lavičce a odešla na parkoviště. Spíš utekla.
Warrick nakopl dveře. "Co udělám, všechno zvořu!" Nejradši by si nafackoval. Nebo i hůř. I jemu se leskly oči slzami, ale nedovolil jim dostat se ven.
Samozřejmě to nebylo beze svědků. Sara překvapeně zírala na chování jejího kolegy..a Madison v šatně našla na zemi zmačkanou fotku Warricka a vzkaz.
"Saro." A ukázala jí všechno. "Tohle leželo před skříňkou Catherine. Rick je slyšel a viděl i co ukazuje. Podíval se na ně, jakoby za to mohly a...odešel pryč.
Sara s Mad si vyměnily nechápavý pohled. Madison se cítila trochu provinile.
Cath ujížděla po hlavním tahu ven z města. Ještě prořád brečela. Ani se nesnažila slzy zastavit.
Rick otevřel svou skříňku. Pohlédl na fotku smějící se Cath. Popadl klíčky od auta a odešel na parkoviště.
Z autorádia se ozývala písnička, na kterou tancovali v baru.
Ty její dotyky, polibky, ty nádherné chvíle, co spolu strávili....NEBYL TO OMYL! Miluje ji! Teď už to ví a nechce ji ztratit!
Přes závoj slz skoro nevidí na cestu...Ty krásný zelený oči...ty jeho rty, ty něžné horké dotyky...NEBYL TO OMYL! Miluje ho! Už si je jistá a nechce ho ztr..........................................

Možná teď přemýšlýte, proč ty tečky na konci...proč nedokončená myšlenka..no, uvidíte...ale fakt, no nenakopli byste je? To si museli takhle ublížit, aby to pochopili? A to museli takovou dobu chodit okolo sebe a...no nic..doufám že se líbilo, příjemně jste si početli a prozatím se můžete těšit na další kapitolu. Bohužel, už asi jen dvě nebo dokonce jedna..a tenhle příběh zkončí. Ale nastartuje novej..uvidíme s kým:D no a taky si moc nevšímejte názvů, halt dochází nápady. tak Papec, Danina:)
P.S. Doufám, že se sem dostanu stejně často jako teď, protože tátu asi nepotěší obří účet za elektriku..no, tak doufám...ale to se nějak vyvrbí..nějak to vyšumí a hotovo...co bude bude:D nemyslet na minulost, nepřipouštět si budoucnost, žít okamžikem:D

Mělo se tohle stát? (IIx3)

20. září 2007 v 16:57 | Ann Taylor
"Tak..vy budete mít dítě...to gratuluju." A pokusila se usmát. Jenže nadšená nebyla.
"Ne. My nebudeme mít dítě. Ona bude mít dítě." Warrickův tón najednou ztvrdl.
"Hm..no, teď ti asi..oh..promiň...jasně....to..co na to říct, uh.." Zase po dlouhé době jí došla řeč. Na tohle by ale asi každý těžko hledal odpověď.
"Mohl bych u tebe přespat..než si najdu něco jinýho?" zeptal se bez obalu Warrick.
"No..."
"Jo, moh sem jít jinam, ale Nick momentálně volnej byt nemá a Gregouš je bůhvíkde."
"Ale ne, takhle sem to...můžeš tu samozřejmě zůstat..jen jestli ti nebude vadit Lindsey. Je trochu hlučná." Cath se usmála.
"Vůbec ne.." a odešli do domu.
"Mami, co jsi zase dělala s počítačem?" Nejde už ani vytvořit blbý video!" Caht se na Ricka podívala 'já ti to říkala' a nijak na volání její dvanáctileté dcery nereagovala. Stejně by jí neslyšela. Měla v uších sluchátka.
"Ach jo, víš co? Sedni si támhle do obýváku, já udělám něco k pití." Byla šťastná, že tu Warrick je. Že je v její blízkosti...
Lindsey Ricka trochu znala už z dřívějška.
"Ahoj." přišel k ní a vytáhl jí jedno sluchátko z ucha.
"Je..ahoj."
"Hm..co ti neje udělat s tím videem?"
Byli zabraní do počítače, když vešla Cath s dvěmi sklenicemi džusu. Chvilku se na ně dívala a sama pro sebe se usmála. Byl to zajímavý pohled. Přesně jakoby...ne! Teď ne. Zavrtěla hlavou, aby zahnala tyhle myšlenky, které se jí už zase nekontrolovatelně vkrádali do života.
"Tak, je to tu. Našla jsem jenom džus."
" Jo a Lili, Warrick tu bude pár dní bydlet, takže se budeš chovat slušně a nebude tu pořád řvát hudba, jasný?"
Lindsey jenom něco zamručela, jako-nojo, jasně- a odešla do svého pokoje.
Cath a Rick se po sobě podívali. Najednou nevěděli, co si mají říct. Po chvíli, kdy vyprázdil svou sklenici, prolomil ticho:
"No..tak...mohla bys mi ukázat, kde budu spát? Asi bych se potřeboval trochu vyspat...bylo to dneska náročný."
"Jo, jasně." A ukázala mu pokoj pro hosty. Dnes to bylo opravdu náročný...a pro něj obzvlášť. To chápala dobře.
Warrick si vybalil pár věcí a zalezl do postele. Popravdě, nejdřív ho ani nenapadlo zjišťovat, jestli Nick ještě bydlí sám, nebo shánět Grega. Nohy (spíš teda ruce na volantu) ho automaticky zavedli za Catherine.
"Mami, co to má zese znamenat!" "Lindsey, ztiš se, ano?" "Táta sem nesmí vkročit, ale Warricka si tu necháš i bydlet!" "Lindsey, uklidni se a jdi okamžitě spát.!"
Ještě že byla noc a ona ji opravdu mohla poslat spát... A jak jí to měla asi vysvětlit, když sama nevěděla, co to má znamenat? Jistě, Ricka by tu nechala kdykoliv. Vždyť ona ho přece vždycky-ne! Dost! Tyhle myšlenky ze sebe musí dostat.
Už to byl skoro týden, co Warrick bydlel u Cath. Z týmu to nikdo něvěděl, lépe řečeno-něměli moc času nějak rozebírat osobní život. S případy se roztrhl pytel. Dnes obzvlášť. Sara a Warrick řešili otráveného muže, Cath měla s Gilem znovuotevřený složitý případ sériového vraha, Greg a Nick ubodaného muže v autě. Do toho Mad měla volno kvůli kontrolám v nemocnici, což jim nepřidalo, protože Brass si jí poslední dobou oblíbil u výslechů-a těch bylo taky hodně. Takže nejen že všichni řešili své případy, ale museli občas pomáhat i u ostatních. Zkrátka, nikdo nestíhla, Ecklie buzeroval, laborky byly v provozu bez přestávky. A do toho to hnusný horko.
Konečně měli po směně. Sice neměli dořešeno zdaleka všechno, ale už opravdu potřebovali po páté směně oddech.
Většina odjela do svých domovů, Cath a Warrick do baru.
"Nebude na tebe čekat Lindsey?"
"Dneska je u babičky."
Tancovali, pili, celkem dobře se bavili, ale hlavně si byli každou minutou blíž a blíž. Asi po dvou hodinách se dostali domů.
Cath odemkla a rozsvítila. Odložila klíče, otočila se a málem vrazila do Warricka. Chytla se ho kolem krku, aby udržela rovnováhu. Byli si blízko. Tak blízko, jako ještě nikdy..a pořád se přibližovali, dokud se jejich rty nespojily. Warrick zhasnul a po paměti došli až do ložnice. Cestou po nich zůstávaly kousky oblečení. Oba cítili, že v nich najednou propuklo něco, co už nějakou dobu dusili a báli se vypustit. Najednou zapomněli na všechno okolo. Už nebyli kolegové, kteří okolo sebe bloudí mezi dalšími lidmi a bojí se jen naznačit, co cítí k tomu druhému, teď byli jen oni dva...

Ale víte co je teda fakt podivný? Když jsem psala včera večer v posteli tenhle poslední odstavec a dostala jsem se k pasáži kdy Warrick zhasnul světlo (netřeba říkat, že si všechno co píšu představuju v živejch barvách) tak mi normálně zhasla lampička! Prostě jsem psala Warrick zhasnul a blik, tma i v mém pokoji. To už je fakt na hlavu....:D Tak doufám, že se vám to líbilo a že si přečtete i další díl. Zatím papko!

Problémy má občas každý (IIx2)

19. září 2007 v 19:31 | Ann Taylor
Uběhly dvě hodiny, kdy čekali na výsledky zpracování důkazů. A ty byly velmi překvapivé. Podle DNA z vlasu patřil nějaké jejich příbuzné. Na tom by nebylo ani nic moc divného, kdyby se nenašel v ráně oběti. A vlákna byla z hedvábí-takového, jako se používá na dámské šaty.
"Takže naše hlavní podezřelá je příbuzná. A je to žena." shrnul Gil.
"Jasně, přišla na návštěvu, vytáhla pistoli a začala střílet?? Ale proč?" zeptala se Sara.
"Nejdřív jí musíme najít, potom můžeme zjišťovat proč." odpověděl velice prostě Gil.
"A co ty vaše nábojnice?" zeptal se Warrick. Svůj případ měl de facto hotový, takže neměl co na práci.
"Osmatřicítka, vypadá to, že použila tlumič." To bylo tak všechno co věděli. Šli se tedy podívat na všechny věci do laborky. Neměli rádi, když se toho moc nedozvěděli.
Brass zatím zjišťoval, jaké příbuzné měla rodina v okolí.
"Warricku, můžeš na chvíli?" strčila hlavu do dveří Cath.
"Jasně." a vyšel ven.
"Volala Tina. Prý jí vůbec nebereš telefony a nebyl jsi už dva dny doma. Můžeš mi vysvětlit, co se děje? A neříkej, že nic. To by možná platilo na Gila, ale na mě teda ne."
"Cath..tohle si potřebujem vyřešit sami, to..děje se něco, ale ...promiň, zavolám jí." a odešel. Cahterine pokčila rameny, i když se chtěla dozvědět co nejvíc. Vadilo jí, že má Warrick problémy. A kde asi byl ty dva dny?
"Ahoj, Gil je u sebe?" zastavil proud jejích myšlenek Jim.
"Ne, u Grega v laborce. Co potřebuješ?"
"Ten jeho případ, něco mám."
"Jasně."
Ani ho moc nevnímala, pořád přemýšlela nad Warrickem. Poslední dobou ho nemohla dostat z hlavy.
"Nezačínej zase! Až přijedu, tak si promluvíme!" a zaklapl telefon. Kdo? Warrick, který se vrátil..tamodtud, kam předtím odešel:D Vypadal trochu nervózně a naštvaně.
Cath se na něj podívala, ale on zase nic neřekl. Taky se na ni díval a přemýšlel.
"Byl jsem v kasinu, stačí?" vyhrkl, možná prudčeji a naštvaněji než měl v úmyslu.
"Zase?? Ricku, dej si bacha." řekla Sara, která prošla kolem zrovna když tohle říkal.
"Ehm..tak co ten váš příbuznej?" převedl řeč rychle jinam.
"Ná, příbuzná. Je to sestra manželky. Našli jsme ji, ale podle záznamů je to labilní osobnost. Budeme potřebovat Madison."
"Hele, brzdi, není to tak dávno co jí propustili, ještě má výslech tý holky z Catherinina případu, její matky a teď i vaše vrahy??" Nick se totiž doktorovi zapřisáhl, že jí nikdo nebude přetěžovat:D
"Copak, sraz na chodbě? Myslel jsem, že jedeme pro podezřelou. Tak? Do auta!" přišel i Gil.
"Rozkaz." podívali se po sobě Nick a Sara a odešli.
Cath taky odešla a Warrick zůstal stát. Nechtěl na ní tak vylítnout, ale nechtěl jí ani říkat, co všechno teď v manželství prožívá. Nešlo to s nimi totiž od desíti k pěti, ale od pěti ke třem. A věděl že bude hůř. Tohle se už asi nevyřeší. Jenže poslední doubou pochyboval o tom, jestli to vůbec chce vyřešit. Mnohem radši byl když měl přesčasy a nemusel být doma. Mnohem radši byl tady a pracoval..s Cath.
O hodinu později už seděl Gil, Brass a Mad ve vyslýchačce i s jejich podezřelou. No, nakonec to z ní dostali. Nebyl to zrovna nejpříjemnější výslech. Ona byla ne psychicky labilní, ale doslova blázen.
"Já a můj švagr jsme plánovali společnej život. On mě miloval. A chtěl utýct od nich a žít se mnou."
"A … co vaše sestra? Věděla to?"
"Ne. Ona ani nevěděla, že to mladší dítě není její, ale moje! Ona porodila, ale já taky.A to její zemřelo...a on jí dal moje!"
"Ehm, Mad, ty děti byly prokazatelně obě dvě její. Ta ženská nám lže." pošeptal jí Gil.
"Jste si jistá? Podle DNA jsou obě děti vaší sestry."
"Ne! Ona mi ukradla mýho kluka a pak si vzala mýho přítele. Tak jsem ho osvobodila."
Z tohohle byli všichni zmatení.
"Jak, osvobodila?"
"Zabila jsem jí. A i její dítě. Jenže on se jich nechtěl vzdát, tak potom i jeho. A nakonec i mý dítě...nevěděl, že jsem jeho máma..jeho máma..já..."
A pak už nic smysluplného neřekla. Brass ji nechal odvést, její přiznání měli.
"Tak, a jde se domů...konečně..těch přesčasů je čím dál víc." protáhl se Nick.
Všichni se tedy sbalili a odjeli. Jen dva lidé nevypadali moc nadšeně. Vlastně, Warrick vypadal že by byl radši kdyby se domů dostat neměl a Catherin o tom věděla trápilo ji to.
Cath seděla doma, nebavila ji ani televize, ani počítač. Najednou zazvonil telefon.
"Lindsey?"
"Mami, přijedeš pro mě? Odvezeš mě domů?"
"Proč, co se děje?"
"To ti nemůžu vysvětlovat po telefonu. Prosím, přijeď."
Zaklapla mobil a jela pro ni. Hádala se tam s nějakýma holkama, se kterýma si nepadla do oka. Ale jak sama poznala velmi brzo, pro zaneprázdněného rodiče je lehčí povolit.
Dorazili k domu a tam na schodech seděl....Warrick!
"Warricku? Co tu děláš? Neměl sis dnes promluvit s Tinou?"
"Jo, to jsem taky udělal." vypadal naštvaně a zničeně.
"Lili, běž domů."
"Co se stalo? Vy..ona tě vyhodila?" dodala když uviděla, že má vedle sebe kufr.
"Ne. Odešel jsem sám. Pohádali jsem se a já si sbalil. Už s ní nechci nic mít...už se k ní nemůžu vrátit."
"Ale...přece to nemůže bejt tak starašný..." Cath teď nevěděla, co si má myslet. Sem tam se přistihla, že si představuje tuhle, přesně tuhle situaci. Vždycky takové myšlenky zapudila, ale teď je to skutečnost.
"Víš...Tina...ona je těhotná.."Cath si sedla vedle něj na schod. Tohle jí vyrazilo dech.

Tak. Další pokračování je tu a vy jste se propracovali na konec:D neni to moc nabitý a případ je takovej divnej...ale teď ty případy budou divný, protože mě žádný nenapadaj...no a od příštího dílu už se to bude vyvíjet mezi hlavními protagonisty, když jsem jim teď připravila půdu...ale abyste si nemysleli, lehký to mít nebudou:D Jo, teď už mě toho moc nenapdá, takže nevim, kdy tu bude pokračování. Ale snad brzo. Dneska v telce neni nic, tak bych mohla zkusit něco sepsat. Zatím papa, Danina. =O)

Život jde dál (IIx1)

18. září 2007 v 19:18 | Ann Taylor
Bylo zase jednou léto a horko sužovalo každý kout Vegas. Každý se snažil co nejméně vycházet z domu, ale přesto tu bylo k vidění jedno tahoe, které mířilo na veliterlství kriminálky.
Bylo ještě docela brzo, ale Lindsey byla na táboře, a tak mohla Catherine Willows nerušeně relaxovat. Jenže zjistila, že se poměrně nudí, takže odjela do práce.
Vystoupila a ve dveřích se srazila s Jimem Brassem.
"Ahoj, No ještě pár dalších a Ecklie vám posune začátek směny."
"Ahoj, Jime, taky tě řáda vidim." horko nezlepšovalo náladu nikoho.
Cath šla tedy dál a pak jí došlo, co vlastně Jim říkal. -Nojo, Gilovo broučci si ho zase zavolali a Sara ho vyhodila- sama pro sebe zakroutila hlavou a vzala to okolo jeho kanceláře. Čekala, že ho uvidí sklánět se nad nějakým exponátem, ale v kanceláři nikdo nebyl. Šla si tedy uložit věco do šatny. Narazila tam na Warricka.
"Jé, ahoj, co ty tady? Tebe bych tu nečekala!" Ticho. "Warricku!" a zamávala mu rukou před očima.
"Co? Jo, ahoj Cath."
Tázavě se na něj podívala, ale on zase sledoval dveře skříňky nepřítomným pohledem.
"Haló! Co se děje?" Trhnul sebou, jakoby o ní nevěděl.
"Cože? No..nic..jen jsme se .. zase pohádali s Tinou. Bylo by jednodušší počítat, kolikrát jsme se nehádali.
"Nojo, manželství není vždycky lehký ani idylický." Řekla Cath tím svým rekapitulujícím tónem.
"Vlastní zkušenost?" zeptal se Warrick s úsměvem. Cath pokývala hlavou.
"To chce kafe a práci." zvedli se a šli společně do místnosti, kde byli zvyklí trávit pauzu.
"A co ty? Jakto, že nejsi s Lindsey?"
"Odjela na tábor. Je to docela úleva."
Warrick se znovu pousmál. Stačilo mu, když tu jednou Lindsey byla skoro celou směnu a čekala na ni. Tehdy s Gregem málem zbořili laborku.
Pomalu se začali sjíždět ostatní. Gil, Sara a Nick s Madison. Greg se tam zjevil, nikdo ani nepostřehl odkud.
Ale moc dlouho si neposeděli. Přidpadalo to jako malá chvilka a už tu byl Brass s případy.
Gil, Sara, Nick a Greg jeli do rodinného domu v okrajové části města-našla se tam těla dvou dospělích a dvou dětí. Vyjímečně se stalo, že spolu nejeli Madison a Nick. Mad bylo třeba u jiného případu, kam jela s Warrickem a Cath.
Čekal je přibližně stejný rodinný dům, na zemi ležel mrtvý muž, jeho žena v kritickém stavu v nemocnici a venku seděla ošklivě zřízená dcerka. Mohlo jí být tak třináct-čtrnáct.
"Beru si mrtvolu, ty si vem okolí, Warricku." "Fajn." Coroner už na ně čekal a Madison už se dostala k dívce. Měla ji vyslechnout, než si ji odvezou na vyšetření.
"Hm..Ahoj, já jsem Madison. Jak se jmenuješ?"
"Kerstin."
"A mohla bys mi říct, co se stalo?"
"N-ne. To..ne." Toho se bála. Ale vytáhnout to z ní nějak musí.
"Tvoje maminka-byla to tvoje maminka, že? Tak ona je v nemocnici. Jestli jí mají pomoct, musíš nám říc..mi říct co se stalo."
"A..táta je...mrtvej, žejo?"
"Je mi to líto, Kerstin."
Kerstin se nadechla, jakoby chtěla něco říct, ale nakonec se jen podívala jinam. Bylo vidět, jak si utírá slzy.
"On mě znásilnil." řekla pomalu, tiše, ale zřetelně. Spíš ročileně, než jakkoli jinak. "byl to hnusnej..byl odpornej."
"Aha...no a to..on tě takhle zřídil?"
Cath už byla hotová a nechala Davida, aby si tělo odvezl. S Warrickem čekali až Madison zkončí. Catherine se zpovzdálí dívala na Kerstin. Měla světlé vlasy, drobnější postavu. Povzdechla si. Rick se na ni podíval s pozvednutým obočím.
"Připomněla mi Lindsey."
Warrick ji vzal kolem ramen. "Ty ale jsi dobrá máma, jenom prostě nemáš tolik času."
O hodinu později se všichni sešli na velitelství.
"Tak co váš případ?" zeptal se okamžitě Gil.
"Nic moc složitýho...prakticky přesně vím, co se stalo. Ale ne že by to nebylo odporný."
Cath se nad těmihle slovy pozastavila. "Ty víš? A to bys nám to mohla říct taky, ne?"
"Promiň, nemohla jsem přid tou dívkou. Její otec ji zneužíval. Podle toho co říkala docela dlouho. A matka o tom neměla tušení. Jenže dneska se vrátila neplánovaně dřív a načapala je. Nejdřív v afektu zmlátila dceru a pak se pustila do manžela. Rozbili o sebe pár talířů a sklenic, a ona ho jedním střepem podřízla. Předtím ji ale stačil ještě zřídit tak, že musí být v nemocnici. A dcera to všechno viděla."
"A tohle si z ní vytáhla? To ti to řekla? Já být na jejím místě, tak ze mě nikdo nic nedostane." upřímně se divil Greg.
"Gregu, od toho jsem psycholog. Takových případů jsem poznala dost. A pár i víc než by si kdo přál." A automaticky si přejela po jizvě, která jí už zůstala na ruce. "A ona byla navíc z těch, který se snaží ze sebe dostat to, co je trápí."
"A co my?" převedl Gil rychle řeč.
"Ten vlas je na DNA a vlákna na trasovce, jinak víme že oběti byly zastřeleny, jenom ten nejmladší udušen. Musíme ale čekat na pitvu." začal Greg.
"A taky máme dvě nábojnice, ty jsou na balistice. Nevíme o nikom, s kým by měla rodina spory, nebo že by jim někdo vyhrožoval. Prostě klasická spořádaná rodina." doplnila Sara.

Tak, co vy na to? Mám pokračovat?? Určitě jste si všimli, koho se to bude týkat teď. Nepočítám s nijak dramatickým dějem, tentokráte spíš s romantikou, protože na to prostě mam náladu:D a nenapadlo mě to jinak. Uvidím, jak to dopadne a jak to bude...jo a pokud by se náhodou něco schodovalo s díly kriminálky v telině, tak se nedivte, protože je těžký vymyslet něco, co je reálný a nebylo to tam...tak pár věcí asi budu opakovat. No a doufám, že to celý nepadne kvůli nedostatku nápadů.:)
Jo a naši politici jsou blbci...já si nemůžu pomoct, i když to s tim nesouvisí:-DD

Wonderful world (9)

17. září 2007 v 17:15 | Ann Taylor
Každý den jezdil někdo z týmu do nemocnice. Její stav se pomalinku zlepšoval.
Jednou u ní seděl Nick..byl večer a on už pomalu klimbal.
Madison otevřela oči. Ucítila, že jí někdo drží za ruku. Ucukla a vytrhla se mu.
"Sssoseděje?" okamžitě se probral. "Něco tě bolí?" a pokusil se opět dotknout její ruky. Znovu ucukla.
Na to, aby mu odpověděla byla ještě slabá, tak jen zavrtěla hlavou.
"Nesahej na mě prosím.." slabounce se ozvalo z jejích rtů.
"Proč?" neodpověděla. Jen zase zavrtěla hlavou.
Ale věděla dobře proč. Teď bude mít chvíli problém s tím, když se jí dotkne nějaký muž. Nesnese jediný dotyk muže, i když ho miluje. Budou si znovu muset získat její důvěru...nebude věřit ani zdem svého bytu, kam se ale vrátit musí, protože nemá kam jinam jít...
Tohle všechno Nick nechápal. Ani nemohl.
Za tři týdny po svém probuzení byla už na normálním pokoji. Natolik se její stav zlepšil. A pomalu znovu začínala normálně žít. Bez přístrojů, bez lékařů. Na člověka, kterému nedávali šanci na přežití to byl až zázračný pokrok. Horší bylo, že pořád špatně snášela ve své blízkosti muže nebo cizí lidi.
S takovými případy se za svou kariéru u kriminálky setkávala často. Jenže od obětí týrání, které většinou už na okolní svět zanevřeli, ona chtěla tohle všechno překonat.
Pokoj měla vždycky plný květin. Dostala kytku snad od každého z oddělení. (Dokonce i od Ecklieho, který měl tak trochu výčitky, protože tohle místo jí dohodil, když zjistil, jaká pověst skvělé kriminalistky jí doprovází.:-))
Za dva týdny měla konečně jít domů. Dala se jakž takž do pořádku a už se docela těšila do práce.
Když se to dozvěděli její kolegové, strhla se mezi Sarou, Nickem a Gregem doslova hádka o to, kdo pro ni pojede. Gil to komentoval jako že se "přerostlý děti hádaj o novou hračku":D
Nakonec jela Sara. Rozhodli se, že to bude lepší vzhledem k tomu, jak odměřeněji se chovala k pánským návštěvám.
Madison se dlouho připravovala na to, až vstoupí do svého bytu. Tam, kde se to všechno stalo. Odemkla...a všechno na ni dolehlo. Snažila se ale být silná, být zase ta stará Madison, veselá, kterou mají všichni rádi, pro všechny je dobrá kamarádka, a udělat za svým životem tlustou čáru.
Týden ještě byla doma, hrozně se už ale těšila do práce mezi svoje nejmilejší lidi.
V den kdy nastoupila a ostatní ji bouřlivě přivítali, se stalo pár dalších věcí, které jí zvedli náladu.
Dopadli konečně otce Amandy-vraha její matky.
Výslechu se účastnil jen Nick s Jimem. Madison stála v poslouchací místnosti.
Přiznal se. Prý to byla ale jen nehoda. Chystal se prý dělat jídlo, jenže se jako stokrát před tím začali hádat. Jemu ruply nervy, když začala vyhrožovat že i s Amandou odejde a bodl.
Brass ho nechal odvést.
"A co teď? Prostě konec jednoho dětství?" zeptala se Madison.
"Přihlásili se Amandini prarodiče. Jedeme pro ni a tady si ji vyzvednou."
"Dobrá, ale jedu já." sice byla ještě trochu vyklepaná, zvláště když slyšela mluvit toho vraha, ale případ dovést do úplného konce.
"Ahoj, pamatuješ si na mě ještě? Už jsme se viděli."
"Jo, ty si byla u nás doma."
"Super. A můžu se tě na něco zeptat?"
"Co?"
"Jela by si se mnou? Mám pro tebe překvapení."
Brass vyřizoval vše potřebné ohledně jejího přemístění k prarodičům.
"A kam? Co máš?"
"U nás v práci na tebe čekají babička s dědou. Pak pojedete domů. A oni se o tebe budou starat."
Nemýlila se. Na chodbě opravdu stáli její prarodiče s Nickem a Cath.
Na druhém konci se objevila rozzářená Mad s Amandou v náručí. Byl to moc krásný pohled, jak z nějakého šťastného filmu..Nickovi připadalo ve světle zapadajícího slunce které měla Madison za zády, jako by na zem sestoupil anděl s dítětem v náručí.. Mad postavila Amandu na zem, ta se rozběhla k babičce a dědovi. Všechny dojalo, když jí obejmuli a odešli s ní tam, kde už jí bude dobře. Madison se za nimi dívala a ukápla jí slza dojetí. Nick se k ní rozeběhl a objal ji. "Miluju tě." Ona poprvé po dlouhé době neucukla. Naopak. Políbila ho a nechtěla, aby tahle chvíle skončila.Věděla, že teď je už i ona v bezpečí. Že teď už se jí nic nestane, že našla někoho, kdo jí bude chránit a bude jí mít rád. Skutečně rád. Konečně poznala, co znamená zapomenout na minulost, nemyslet na budoucnost a žít okamžikem.

Tak, a je tu konec. Ale ne konec povídek, jen té etapy, kterou prožívali Nick a Madison. Dočkali jsme se konce šťasného, i když to lehce mohlo dopadnout úplně jinak. Občas stačí málo a celý život se přivrátí naruby. Proto zapomínám na minulost, nemyslím na budoucnost a žiju okamžikem. Možná mi to nebudete věřit, ale při psaní jsem se sama klepala, jak tohle dopadne...bylo mi divně, když jsem psala pasáže kdy Madison byla v zajetí Paula...a byla jsem šťastná, když jsem psala konec...šťasný konec...a tohle způsobí jen pár písniček a pár řádek..
Doufám, že jste si početli, líbilo se a pustíte se zase do osudů ostatních lidí z CSI: Las Vegas, ať jim připravím jakékoliv. A když ne tady, snad aspoň v televizi.:-D
A ještě malý prozrazení na konec: Pokud mě neopustí nápady, chtěla bych postupně zamíchat životem všech hlavních "hrdinů" CSI. Někomu víc, někomu míň. Je to těžkej úkol a bude těžký to splnit, takže doufám, že spisovatelská múza mi ještě aspoň jeden polibek věnuje. :-D

A co dál? (8)

17. září 2007 v 15:59 | Ann Taylor
"Nicku, stůj." rozběhl se ke stavení, ostatní za ním. Jenže on už byl vevnitř. Vyrazil dveře. V první místnosti viděl ležet na zemi Paula. S prostřelenou hlavou. Nick proběhl celé stavení. Našel vchod do sklepa. Úplně zapomněl na svou fóbii a vešel.
Na pohovce tam ležela Madison. Byla v bezvědomí. Pohled na ni ho ochromil. Měla všude samé modřiny a řezné rány. Vzal jí za ruku..tep měla sotva znatelný, ale měla!
"Volejte sanitku." zařval na ostatní. Chvilku potom vyšel z budovy s Madison v náručí.
Ostatní, když je uviděli, doslova přimrzli na místě. Sanitka tam byla do deseti minut. Nick jí celou dobu objímal a snažil se jí probrat. Ostatní nebyli schopni jakkoliv zasáhnout. Konečně jí naložili a odvezli.
Jet s nimi nesměl nikdo, takže obyvatelům, kteří v tu dobu náhodou byli venku na trase do nemocnice, se naskytla zvláštní podívaná. Sanitka v doprovodu pěti policejních aut, všechny vozy s majáčkem.
O dvě hodiny později přešlapovali kriminalisté netrpělivě na chodbě před operačním sálem.
Konečně se otevřely dveře. Sestrys vezli Madison an JIPku. O chvilku později vyšel doktor.
"Jak je na tom?" zeptal se okamžitě Gil.
"Vy jste příbuzný?" "Ne, ale ona tu nikoho nemá. Já jsem její nadřízený a tohle kolegové." ukázal na ostatní.
"Dobrá..no, dělali jsme, co jsme mohli. Měla spoustu vnitřních zranění, otřes mozku, spoustu ran, dehydrovaná a nejspíš ani dlouho nejedla. Ale vzhledem k těm vnitřním zraněním...je mi líto, ale dáváme jí desetiprocentní šanci." Chystal se odejít.
"A..můžeme jí vidět?" zeptala se Catherine. Byla zdrcená jako všichni.
"No, jen jeden. A na chvilku, je to s ní opravdu vážné."
"Běž, Nicku." řekla Sara a chystala se s ostatními k odchodu.
"Počkám tu na tebe, kámo." ozval se Warrick. Ostatní odjeli.
Nick vešel do pokoje. Málem to s ním seklo, když ji takhle viděl. Všude samá hadička, přístroje které ji udržovaly při životě...Sedl si k posteli a chytil jí za ruku.
Jen tam tak seděl a díval se na ni. Seděl tam dlouho. Doktor už ho přišel vyhodit, ale když viděl jak zničeně vypadá, zase odešel a nechal ho tam.
Konečně se mu vrátil hlas. "Doufám, že mě slyšíš. Že aspoň víš, že jsem tu...lásko.."
Přístroje začaly signalizovat, že se něco děje. Že něco není v pořádku!
Nick vyběhl na chodbu. "Doktora! Potřebuje doktora!"
Seběhly se tam sestry a lékař.
"Sakra, chlape, já říkal že jen chvíli! Počkejte na chodbě! Slyšíte?!"
Warrick čekal venku a Nick přecházel sem a tam.
Z pokoje se ozývalo: "Strácíme jí! Rychle! Nabít na 200! Pal! Na 250. Pal!
Máme jí! Máme ji. Musí na sál! Opatrně! Otevřete dveře sestro."
"Co se děje?" Nick byl úplně bílý. Když slyšel ztrácíme ji, nikdo by se v něm krve nedořezal.
"Jděte domů! Tady nic nezmůžete."
"Ale co se.."
Dveře se zavřely a nikdo s ním už nepromluvil.
"Sidleová" ozvalo se.
"Ahoj Saro.."
"To je Nick." slyšel, jak oznamuje do prostoru. Nejspíš byla s ostatními na velitelství.
"Nicku, jak je na tom? Co je?"
"Zase je na sále...je to horší."
"Hned tam jedeme."
"Ne, to nemá cenu. Nikomu nic neřeknou...stejně ji teď znova operujou." Nick se snažil být aspoň trochu realista, ale co naplat. Když ji miluješ, není co řešit.

No, tak tady jsem si poslední větičku vypůjčila z reklamy, a pak mě napadlo jí tam dát po návštěvě stránek MacS:-D Tentokrát je to kratší, ale zato aspoň víme, že už není ve spárách toho hajzla. No a taky jedna špatná zpráva, toto je předposlední povídka Madison x Nick. Poslední díl mam napsanej, už jen přepsat. Takže možná ještě dneska. Uvidím, podle času, ale spíš jo. A koukám, že jssem si oblíbila otázky v názvech:D

Únosce nebo vrah? (7)

17. září 2007 v 10:29 | Ann Taylor
Už to byly 3 dny od únosu. Nálada na velitelství byla mizerná. Neměli sebemenší stopu, a to že se nikdo neozval jim taky nepřidalo. Znamenalo to totiž, že opravdu nemá zájem o nic jiného než jí ublížit a...zabít.
Nick nepřišel do práce. Zavolal Gilovi že zůstane doma. Seděl na gauči, zapnutou televizi vůbec nevnímal a v ruce měl lahev jelzina. Jenže už nebyl schopný ani se opít.
Gil seděl ve své kanceláři. Pořád přemýšlel nad tím, že on a Sara jsou ve stejné situaci jako Madison a Paul ještě ve Washingtonu. Jen s tím rozdílem, že Saru vedení v lásce nemá. Nnáviděl situace, kde neměl čeho se hcytit, kde nedokázal najít sebemenší náznak cesty k řešení..(broučky má rád, ale když se mu brouk usídlí v hlavě, je to špatný)
Rozhodl se vrátit se do Madiina bytu. Ostatní vlastně jenom čekali, až to někdo navrhne, protože tahle nečinnost a bezmocnost štvala každého.
Vzal s sebou ale jen Cath.
Prohledávali každý kout, tak pečlivě jako snad nikdy.
Za hodinu Gil vyslovil konečně to, co každý z nich toužil slyšet. "Cath, něco jsem našel."
Pinzetou držel ve světle baterky červa.
"Co to..?" Cath se na Gila nechápavě dívala.
"Je to larva (řekl čeho, ale ten název je tak blbej, že ho nevim) ale nemá tu být."
"No jasně. Larvy v bytě většinou nemají být. Tedy s vyjímkou tvého." Cath se ušklíbla.
"Tenhle druh se živý starým hnijícím masem. Musel ho sem někdo zavléct. Nejspíš on. Takže byl předtím někde, kde by mohly být rozkládající se zbytky masa."
"Žeby starý jatka nebo nějaká farma?" Cath zpozorněla.
"To se uvidí. Každopádně máme stopu."
Otevřely se dveře. Vešel Paul, v ruce sklenici vody, v druhé pistoli. Madison ho pozorovala vyděšenýma očima. Všimla si, že ta pistol je její služební.
Sklenici položil na stůl, sám si sedl vedle Mad. Naklonil se, až ucítila na tváři jeho dech.
"Čekáš marně, nikdo nepřijde. Nikdo." přiložil jí pistoli ke spánku a stiskl spoušť. CVAK. Nebyla nabitá. Mad se roztřásla. Tohle její nervy už dlouho nevydrží.
"Když budeš hodná...můžu jí nabít a urychlit ti to."
Pak jí políbil na tvář a odešel. Mad se rozbrečela. Napila se trochu vody. Nebyla nic moc, ale ona už dva dny nepila, takže jí to bylo jedno. Klepala se jak zimou, strachem, tak odporem. Bylo to horší, než kdyby ji uhodil. "Nicku.." zašeptala a bezmocně se schoulila na pohovce.
"Gile, dobrá zpráva. V okolí Vegas jsou dvě opuštěné farmy a jedny zkrachovalý jatka-zůstaly tak, jka byla jeden den přerušena výroba." vtrchla Sara bez klepání do kanceláře.
"Fajn, zavolej Nickovi. Okamžitě tam jedeme."
"Všichni?" vytřeštila oči Sara. "Jasně. A Brassovi lidé samozřejmě taky."
Nejdřív jeli na stará jatka. Byl tam hrozný smrad, všude ještě zbytky shnilého masa, ale nikde známky toho, že by tu kdokoliv byl. Nepochodili ani na první farmě. Nikde známky života.
Madison bylo čím dál hůř. Měla několik nových modřin a čerstvou řeznou ránu na tváři. Byla zesláblá, že už se mohla sotva pohnout. Věděla, že nesmí usnout. Bolela ji hlava...nesmí usnout..nemusela by se už probudit.
Najednou ucítila slabé otřesy. V blízkosti jejího vězení se něco dělo??!
Okolo farmy se zastavilo několik policejních vozů. Všichni co z nich vystoupili měli zbraně v pohotovosti a opatrně se blížili ke dveřím.
Grissomovi zazvonil mobil. Neznámé číslo..
"Haló?"
"Už ani krok, Gile Grissome."
Pokynul všem, aby se zastavili.
"To..to je Paul Tripps?"
"To je snad jedno, ne? Tak stát sem řek!" pár policistů couvlo o několik kroků zpět-zkusili se dostat blíž, ale nevyšlo to.
"Nedělejte blbosti. Je to tu obklíčený..nedostanete se ven."
"Budete si moct nakonec odvézt mrtvolu. Jen chvíli počkejte.."
"Ty hajzle, cos jí proved?" rozeřval se Nick. Sara ho odtáhla dál a snažila se ho uklidnit.
Madison se začaly zavírat oči...strácela vědomí...bylo jí zle. Všechny modřiny a rány se ozvaly s desetinásobnou silou...slyšela matně nějaké zvuky, ale...nebyly to jen halucinace?..pomalu se jí před očima rozplýval celý svět.
"Dostala co si zasloužila. Je to mrcha. Hnusná coura."
"Pusťte ji..a nic se vám nestane.." pokusil se Gil chabě vyjednávat, i když věděl, že se všechna snaha míjí účinkem.
"Řekl jsem, že si můžete odvézt mrtvolu. A já svý sliby plním." konec spojení.
"Ne! Neděljte to!" křičel Gil, ale jako odpověd se mu ozvalo jen ticho...a pak...výstřel.

Tak, neodolala jsem, nechala se inspirovat Grave Danger a šoupla tam na pomoc broučky:-D jinak pokračování bude co nejdřív. A taky jsem si všimla, že tam prakticky není Greg. Až proto skončím tuhle etapu povídek, dám am zase další, kde půjde o jiné členy týmu, tak snad se mi to povede.

Je nějaká naděje? (6)

16. září 2007 v 13:20 | Ann Taylor
Madison se probrala v malé místnosti téměř bez nábytku. Byl tam jen stůl, pohovka a jedna židle. Ona ležela na zemi. Byla jí docela zima. Pak si uvědomila, že jí horzně bolí hlava a žebra. Vzpomněla si, co se stalo právě když nad sebou uslyšela odporně známý hlas:
"Tak ses konečně probrala, co ty couro?" spatřila nad sebou Paula. Chytil jí za obě ruce a vytáhl na nohy. Sotva se na nich udržela.
"Nemyslela sis doufám, že zapomenu, jaks mi zničila život? Žes mě dostala do krimu?"
Madison sebrala všechnu svou odvahu a zasípěla: "Já tobě? Šmejde." a plivla mu do tváře.
"Chcípneš!" odstrčil jí a zase spadla na zem. Kopnul jí do břicha a vytáhl nůž. Ostřím začal jezdit po její ruce. Zůstávaly tenké krvavé cestičky, kde se nůž zahryzl do kůže. "A bude tě to bolet. Hodně bolet." a odešel.
Madison bolelo celé tělo, pořezaná ruka pálila. Než ztratila vědomí, doplazila se aspoň na pohovku.
Gil sehnal o Paulovi všechno, co se dalo. Společně s Brassem a jeho lidmi se vydali na adresu, kterou nahlásil po propuštění.
"Policie Las Vegas, otevřete!" V domě se nic nepohnulo.
"Kriminálka Las Vegas!" zase nic.
Vyrazili dveře. Vypadalo to tam, jako by tam delší dobu nikdo nebyl. Prohlédli celý byt. Nikde nic...až na sedačce v obýváku-ležel tam dopis. Gil ho zvedl. Byl adresovaný...jemu a jeho týmu. Otevřel ho. Byl psaný na počítači.
Jestli tohle čtete, víte už, co se stalo. Tu mrchu Madison už nikdy nenajdete. Zabiju ji! Hezky pomalu jí vrátím všechno, co mi připravila. A pak jí zabiju! Nic mi v tom nezabrání...už je mi to všechno jedno. Nehledejte nás, nemáte šanci Gile Grissome.
Madison se probrala. Nebyla schopná určit jaká je denní doba ani jak dlouho tu už je. Chtěla se posadit, ale závrať jí to nedovolila. Přikryla si obličej rukama. Cítila, že má na tváři pár škrábanců a pak si všimla pořezané ruky. Podle bolesti cítila, že má spoustu modřin. Začínala jí být čím dál větší zima.
Pak si vybavila jeho slova. S takovými typy se při své práci setkávala často a Paula znala dlouho. Věděla, že teď už má jen dvě možnosti.
Jenže scénář žádné z nich už nezáležel na ní.
Věděla, že jediné co může dělat je čekat, až jí tu najdou, nebo až zemře.
Ale Paul je bývalý kriminalista. Dobrý kriminalista. Proti její vůli před sebou jasně viděla pouze druhou možnost.
Pak jí na mysl vyplul Nickův obličej a po tvářích se začaly kutálet horké slzy plné beznaděje. Uvědomila si, jak moc ho miluje.
A ve stejné chíli, několik kilometrů odsud, pocítil to samé ještě jeden člověk. Nick měl před očima šťastně se usmívající Madison.
Oba najednou ucítili strašnou touhu být u toho druhého...říct mu že to bude dobrý, že už se nemusí bát ničeho..
Ač od sebe byli vzdálení, tenhle okamžik jejich srdce propojil, jakoby tvořili jednu bytost. Navždycky.

Tak. Je to tu. Ten konec se mi moc líbí:D Zasekla jsem se, fakt už jsem nevěděla jak dál. Pak jsem si pustila písničku z Titaniku a tužka se sama rozběhla po papíře. Jenže doznívá písnička, tak tuhle část končím. Snad se vám to líbí.

Minulost se občas vrací (5)

16. září 2007 v 12:51 | Ann Taylor
"Mad! Slyšíš mě? Mad!" zavolal sanitku a pohledem zavadil o její mobil. Přečetl si tu zprávu a začal zuřit.
"Ten hajzl! Parchant! Madison, no tak, prober se!" Pomalu otevřela oči a za chvilku tu byla sanitka. Do nemocnice nemusela, ale potřebovala klid.
"Nicky.." "Ano? Lež, potřebuješ klid."
"Jak...jak to všechno mohl zjistit? Jak...já mám strach." zašeptala. Opravdu byla vyděšená.
"Neboj, nedostane se k tobě. Nedovolím, aby se ti něco stalo. Ale musíš to říct Grissomovi. Pomůže ti. Bude tě chránit celý oddělení." byl rozhodnutý mu to klidně říct sám.
"Dobře, tak večer v práci mu to řeknu. Přísahám." dodala s lehkým úsměvem, když viděla jeho nevěřícný pohled.
"Teď bych se asi měla prospat..začíná mě bolet hlava."
"Tak já tu zůstanu." Nick jí tam nechtěl nechat samotnou.
"Ne, to bude dobrý. Teď se musim jenom trochu prospat. Uvidíme se večer." Sice protestoval, ale nakonec odjel. Musel odolávat pokušení a několikrát vypnout mobil, aby nezavolal Grissovi. Vůbec nemohl spát. Rozhodl se tedy že pojede na velitelství. Bylo ještě poměrně dlouho před začátkem směny.
Zaparkoval hned u vchodu potkal Warricka.
"Ale copak, nejsi doma?" jestli čekal, že tu někoho potká, tak leda Gila nebo Saru. Možná ještě oba, ale nikoho jinýho nečekal.
"My..Pohádali jsme se s Tinou. Už nějakou dobu to mezi náma skřípe. A co ty? Cože nevychrupuješ u těch tvejch sportovních kanálů? A neodjížděl si náhodou s Madison?"
"Nebylo jí moc dobře a doma sem se nudil. Tak se aspoň podívam jestli nemaj něco novýho o tom hledanym vrahovi."
Vešli do budovy a chystali se sednout si ke kafi a zase si po nějaké době pokecat, když Nickovi zazvonil mobil.
"Stokes."
"Nicku! On" a výkřik. Pak byl hovor přerušen.
"Madison? Mad! kruci" řval do telefonu. Nic.
"Co se děje?" Warrick vypadal vyděšeně a nechápavě.
"Volej Grissoma. Jedem k Mad. Rychle!"
Sice nevěděl co se děje, ale přesto zavolal Gilovi, aby okamžitě jel do bytu Madison. Že se jí nejspíš něco stalo.
"Už jede, dá vědět i Cath." Dorazili na místo první. Dveře byly pootevřené. Vytáhli zbraně a vešli. Jenže celý byt byl prázdný. Na kuchyňském stole stála lahev vína se sklenicemi-Nick sám jí tam pokládal a na zemi ležel mobil. V obýváku byly známky zápasu. Převržené křeslo, noviny ze stolu se válely po zemi.
"Bránila se..je tu krev!" oba se děsili toho, co se tu mohlo stát.
"Ten parchant. Až se mi dostane do rukou, tak"
"Tak co? Ty víš, kdo tady byl, Nicku?" ozval se Grissom, kteý i se Sarou před chvilkou dorazil.
"Jo..myslim...myslim že vim, kdo to je."
Zajistili tedy všechny stopy a jeli na velitelství. Tam se k nim přidala Cath, která kvůli Lindsay nemohla dřív.
Nick nechtěl mluvit předevšemi, tak šel s Gilem do kanceláře. Řekl mu všechno a pak si začal nadávat.
"Sem takovej idiot...kdybych neodjížděl..bylo jí mizerně a...já jí tam nechal samotnou."
"Nevyčítej si to. Byl to šéf týmu kriminalistů..našel by si příležitost."
"Takže ty si myslíš, že jí unesl její bývalý přítel?" zeptala se Cath.
"Určitě. Vyhrožoval jí...a i sledoval. Napsal přece, že se neschová ani ve Vegas!"
"Ahoj lidi, nejste tu nějak brzo?" do místonosti vešel Brass.
"Jime, dej okamžitě vyhlásit pátrání po Paulu Trippsovi, bývalém vedoucím kriminalistického týmu z Washingtonu." s každým slovem přidával na hlasitosti. "Napadl a unesl Madison. Přednostní případ pro všechny!"
Gila se, ač se to zdálo nemožné, dotklo, když zjistil proč se mu Madison vyhýbala. Dotklo se ho to o to víc, že je vlastně ve stejné situaci. Ale on by na Saru nikdy nevztáhl ruku. Nikdy. Nedokázal pochopit, jak vůbec muž může takhle zničit ženu...ženu kterou miloval, se kterou žil...

Tak a další část za námi. Já už jdu přepsat další, a vy si hezky počťete:-D. Docela mi docházej slova...kdybych to měla natočit, šlo by mi to líp:-))

Nic není v pořádku (4)

15. září 2007 v 10:55 | Ann Taylor
Madison se docela ulevilo, konečně to už v sobě nedusila...ale i když sama je psycholožka, tak pořád má velký problém-pořád před sebou vidí Paula, když se dívá na Gila.
Jednou se zeptala Nicka a ten jí poradil, aby mu to řekla. Ona sice nechtěla aby to věděl někdo další, ale přece jenom je to šéf..
Zatím se rozhodla mlčet...Paul je za mřížema a ona se musí naučit to překonat a žít dál.

Začala další směna. Prakticky okamžitě k nim naklusal Brass s novým případem.
"Máme tu vraždu-mladá žena v rodinném domě, ošklivě zmlácená." a podával jim papíry."Dům byl její a jejího manžela. Měla malou dceru, ale ani jeden z nich nejsou k nalezení."
"Tak tam pojede Cath, Madison a Nick." Už měl tak nějak ve zvyku dávat Nicka k Madison a sám mít u sebe Saru. Ostatně o těhle dvou párech věděli dá se říct všichni-až na Ecklieho zamozřejmě.
"My ostatní pokračujeme ve vyšetřování té vraždy u Lake Mead."
Dorazili na místo činu-oběť byla opravdu zřízená. Samé podlitiy, škrábance, nejspíš měla zlomený nos.
"Vypadá to, že ji zabila tahle bodná rána do hrudi. Nejspíš kuchyňský nůž." konstatoval David, který už na ně čekal u oběti.
"Pane bože, kdo jí mohl takhle zřídit?" zeptala se Cath, i když odpověď nečekala.
"Ta malá holčička tvrdí, že tatínek." ozval se Brass.Všichni se otočili.
"Malá holčička?" zeptala se zaraženě Mad.
"Jo, mysleli jsme si, že v domě nikdo není, ale schovávala se v šatně. Jsou jí asi 4 roky a nejspíš všechno viděla."
"Jdu si s ní promluvit" řekla Mad-na tohle byla specialista "...tatínek.." dodala spíš sama pro sebe. Nick věděl, co se jí asi honí hlavou.
"Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptala se Mad a snažila se, aby to vyznělo co nejvíc přátelsky. Dívenka se na ní jenom dívala, neřekla ani slovo. Jestli všechno viděla, tak se nebylo čemu divit.
"Notak, teď už se bát nemusíš, nikdo ti neublíží."
"Amanda.."pípla po chvilce nesměle.
"Ty..ty jsi viděla co se stalo mamince?" zeptala se Mad.
"Tatínek jí mlátil..křičeli na sebe" "A..on jí bodl nožem? A ty jsi se bála a schovala jsi se?"
"Jo, bála sem se. Tatínek vytáh na maminku nůž. A pak jí tekla krev. A on jí vzal nahoru."
Víc už Amandu trápit nechtěla. Takže manžel ji zmlátil a zabil. Nevěděla jestli ví že ho Amanda viděla nebo jestli je mu to jedno..
Vrátila se za ostatními, kteří ještě pořád prohledávali ložnici.
"Takže jí zabil dole a odtáhl sem? Ale to by byly nějaké stopy na schodech.."
"Leda by to tu uklidil, nebo jí nahoru onesl v něčem zabalenou. Ale proč jí vůbec nesl nahoru?"
A proč po sobě nenechal nic...ani fotky, oblečení, jakoby chtěl vymazat svojí přítomnost v domě.Otázek bylo moc. Když skončili s ohledáváním, odjeli na velitelství. Amandu si poté co ji prohlédl doktor odvezla sociálka.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Nick Madison. Dobře si pamatoval, jak vypadala po takových případech Sara a to ani nevěděl proč.
"Jo, jsem..Nemůžu přece dopustit, aby mě dostal každý případ s domácím násilím, když se na to specializuju. A chci pomoct té holčičce. A všem, kterým by se něco takového mohlo stát."
Nick pokýval hlavou. Do mísnoti vtrhl Greg.
"Takže, vypadá to, že ta malá má pravdu. Našli se dva vzorky krve-matčin a ten druhý bude určitě otcův-shodné body."
"Kdy jste jí odebrali vzorek?" rozčílila se Mad. "Je sice malá, ale to neznamená, že je slepá nebo hloupá!"
"No tak, v klidu...přece ale nemůžeš stavět na výpovědi čtyřletýho dítěte." snažil se jí uklidnit Greg, ale radši vycouval i se svými výsledky a zamířil za Cath.
"Opravdu je ti dobře?" "Jo, ale brát vzorky malýmu dítěti který vidělo vraždu svý matky...doufam, že jí nevyděsili víc, než je."
Přišla k nim i Cath. "Tak už jsme konečně zjistili, kdo je její otec a teď už ho zbývá jen najít. Jim po něm vyhlásil pátrání."
Mezitím Gil, Sara a Warrick dořešili svůj případ. Konečně, docela se to vleklo.
"Budete tu ještě, nebo už taky jedete domů?" zeptala se Sara.
"No, myslim že teď už toho moc nezmůžeme, takže asi padla." protáhl se Nick a byl rád, že konečně může do postele.
Tak se teda rozjeli domů. Warrick ke svojí manželce, Cath k Lindsay, Gil a Sara...no ti jeli prostě někam a Nick s Madison odjeli do Madiina bytu.
Sedli si do obýváku a otevřeli víno.
"Myslíš, že toho hajzla najdou?" zeptala se Mad.
"Určitě...Když po něm pátrají Brassovi lidé, tak určitě."
Zazvonil mobil. "A, přišla mi smska. Od Jane, to je moje bejvalá kolegyně."
Přečetla si jí a zbledla. Rozšířily se jí zorničky, rozklepala se. Nick jí radši vzal skleničku a zjistil, že má najednou úplně studené ruce.
"Co se stalo...špatný správy?" zeptal se jemně Nick.
"Oni...oni...za dobrý chování..." a podala mu svůj mobil.
MADISON, DEJ SI POZOR. PROPUSTILI TOHO SMEJDA PAULA. MUSEL NA OPERACI S USIMA A PAK ZA DOBRY CHOVANI MOHL JIT DRIV...URCITE ALE NEKOHO PODPLATIL..HLAVNE DEJ NA SEBE POZOR.
"Panebože, tohle...to už bys vážně měla někomu říct." "Madison!"
"Jo...jasně...teda vlastně ne. Nemůžu. Prostě ne, nedal o sobě vědět a třeba už ho nikdy neuvidím."
Opět zazvonil mobil-další smska. Mad si ji přečetla a mobil jí vypadl z ruky. Teď už ztratila barvu úplně.
"Ježišikriste, to ...ne..ne" dál už nic neřekla, omdlela.

Tak a je to tu...možná to je trochu natažený, aspoň mi to tak připadá, ale potřebovala jsem trošku přípravy na další díl. Ten už by měl být nabytější.:-)

Co se vlastně stalo? (3)

14. září 2007 v 11:39 | Ann Taylor
Madison už pracovala v Las Vegas dva týdny. Líbilo se jí tam, ostatní s ní byli spokojeni a měli ji rádi. Jen se jí pořád nedařilo hnout s tím problémem ohledně Grissoma. Pořád se mu snažila vyhýbat a vidět ho jak nejméně to šlo. Všimli si toho všichni, dokonce i Gil sám (což bylo co říct) ale nikdo se jí nevyptával.
Jednou měli konečně zase po směně.
"Nezajdeš si někam na jídlo?" zeptal se Nick Madison. Už delš dobu ji chtěl někam pozvat, ale většinou nebyl čas.
"Tak fajn, jenom si zajedu domů a pak klidně."
Za půl hodiny už seděli v jedné restauraci.
Madison se vyptávala Nicka na jeho život a na ostatní kolegy. Jen Grissoma jaksi vynechala. Když už jí řekl tak nějak všechno, zeptal se on jí:
"Proč se pořád vyhýbáš Grissovi? Už si toho všimli všichni a hned ten první den, myslím si, že si jela se mnou, abys nemusela s Grissem. Ty...ty ho znáš z dřívějška nebo co?"
Zrazil se. Takhle vypáli to na ní nechtěl. "Promiň..jestli nechceš, tak to neříkej."
"Ne, neznám ho, ale ..máš pravdu, je to kvůli němu..i když on vlastně za nic nemůže."
Rozhodla se mu říct všechno. I on jí řekl o svém únosu..no, spíš to z něj vytáhla, a Nick se jí zamlouval ze všech kolegů nejvíc...jo, líbil se jí...od prvního dne se na něj pořád dívala a byla šťastná když spolupracovali na stejném případu. On na tom byl úplně steně.
"Tak...všichni víte, že sem tři roky byla na kriminálce ve Washingtonu. Vlastně tři a půl. A za tu dobu jsem se vypracovala na vysokou pozici...aspoň teda na holku která tam nastoupila s minimálníma skušenostma..dostala jsem se až na místo zástupkyně šéfa týmu. Každý mí říkal, že jsem tam nejlepší, že mám velkou šanci být slavná kriminalistka a dostat se do nejlepší laboratože v USA. Vedení mi každým dnem nabízelo, abych vystřídala našeho šéfa a já vedla tým...jenže...to jsem nechtěla."
Po tváři jí začala téct slaza.
"Ne že bych nechtěla dál stoupat v kariéře..to by asi bral každý, ale nemohla jsem vystřídat zrovna jeho...když...jsme spolu..prostě jsme spolu chodili. To samozřejmě vedení netušilo...no ale poslední půlrok co jsem tam byla začal mít Paul (tak se jmenoval) potíže se sluchem." na chvilku se odmlčela.
Nickovi začalo trošku svítat, co v tom asi bude.
"Vedení na mě opět začalo tlačit, abych Paula vystřídala,...byl už starší, problémy se sluchem a protože to neléčil, jednou za čas měl záchvat kdy...no roztřískal pár skleniček, kopal do nábytku...prostě záchvat agresivního chování...jenže to bylo zřítkakdy a muselo ho něco rozčílit. Jenže nevěděl že ho chtějí vyměnit. A Přd půl rokem jsem šla po chodbě a zastavil mě jeden ze shora...zase mi nabízel místo vedoucí...říkal že už by bylo na čase, že tam nepotřebuje starýho chlapa kterej přestává slyšet.."
Teď už začala doopravdy brečet. Nick nejdřív nevěděl co má dělat, a pak jí řekl:
"Jestli nechceš, nemusíš pokračovat.."
"Už to konečně musím někomu říct...nebo to bude jenom horší a horší...
A jak mi to ten idiot z velitelství nabítel, Paul nás slyšel. Nevěděli jsme o tom...pak odjel a už se neukázal..nikdo nevěděl co s ním je.
Já tu nabídku zase odmítla a jela se podívat co se s ním stalo. Telefony nebral, tak jsem jela do našeho bytu. A..."
Nick se hrozil, že už ví co se stalo potom. Nechtěl to snad ani slyšet..
"A on tam byl...měl těžkej záchvat...a za hodinu jsem už ležela v nemocnici..na JIPce.."
Nick ji objal. Chápal, že o tomhle se jí těžko mluví...ale pořád nevěděů, proč se vyhýbá Gilovi..i když tušil. Nechtěl aby Madison pokračovala, ale ona se rozhodla dostat to ze sebe všechno. Po dlouhé době našla někoho, komu mohla věřit. A tak když se trochu uklidnila:
"Měsíc jsem se léčila v nemocnic...těžkej otřes mozku, zlomeniny, zhmožděniny, popáleniny...ale pak jsem chodila tři měsíce na terapie...a když sem to ze sebe pomalu začala dostávat, objevil se znova. Vyhodili ho a měli ho zavřít za těžký ublížení na zdraví, jenže se z toho vysekal...že má problémy se sluchem a k tomu že patří tyhle záchvaty...dostal podmínku. Málem se to všechno opakovalo, ale naštěstí se tam objevila moje kamarádka, takže teď už sedí v kriminále...jenže já na tom byla zase hůř...
No a za dva měsíce jsem si konečně našla další práci. Myslela jsem si, že už to bude v pořádku...změním prostředí, nové lidi...jenže pak jsem přišla na velitelství-ted první den a když jsem viděla Grissoma...všechno se to vrátilo...
Víš, když sem ho viděla poprvý, znakoval s nějakou dívkou. Paul se taky učil znakovat...a co si ho pamatuju...měl modrý oči, stejně vysokej, přibližně stejně starej, jsou si hrozně podobní...neměl rád zbraně, dokud byl v pořádku zajímal se o přírodu...a byl to můj nadřízený...myslela jsem že to nezvládnu. Vím že mi tu tohle nehrozí, vím že teď už se nemusím bát, ale pochop, že je to pro mě hrozně těžký..."
Nick to chápal. Nebo se aspoň snažil, protože kdo to nezažil, nemůže pochopit.
"Jestli chceš, odvezu tě domů.."
"Tak dobře, a ...nikomu.."
"Nikomu to neřeknu, neboj."

Tak, pokračování bude hned jak něco napíšu, ale kvůli škole nevim nevim...možná to zase háknu a dostanu se sem v pondělí:-D ale snad to bude co nejdřív.

Travič (2)

14. září 2007 v 11:30 | Ann Taylor
V záznamech dopravní firmy byli naštěstí jen dvě farmy, které pěstují salátové okurky. Brzy našli toho, který pěstuje otrávené a i kamion, který je rozváží. Naštěstí je nestihl rozvést do velkého množství restaurací.
"Jak je možné, že se salátem z vašich okurek otrávilo šest lidí?" zeptal se Grissom majitele farmy.(Nikdo jiný se už neotrávil, protože byl vydán zákaz na prodej salátů.)
"Co-cože? Otrávili? Ale to není možné.." koktal majitel.
"Našli jsme stopy silného jedu ve vašich okurkách. Tenhle přípravek se obyčejně používá na likvidaci plevele, ale smí se používat jen tam, kde se nepěstují potraviny. Je vysoce jedovatý. Jak tohle vysvětlíte."
"No...my používáme klasický přípravek na plevel, ale ten se smí používat i při pěstování potravin.."
"Kde ten přípravek kupujete?"
"Vyrábí ho speciálně pro nás, nemáme tady totiž nejlepší půdu."
"Tak mi budete muset dát adresu a poskytnout vzorek."
Grissom se vrátil se vzorkem do laboratoře. Opravdu to byl ten nebezpečný jed. Teď už jen zjistit, jak se dostal do neškodného přípravku.
"Madison, pojedeš se mnou a Cath k výrobci."
"Já....já tu mám ještě...ještě jednu tu restauraci kam jel ten kamion. Promiň, ale musím tam jet.."
"No dobře. Tak pojede Sara."
Nickovi už to začalo být podezřelé. Nejdřív odmítla jet s Grissomem na místo činu, pak mu nešla ani odevzat seznam z dopravní firmy a teď s ním nechce jet k výrobci..přitom do té restaurace měl jet Greg...začalo mu docházet že nechce ne kvůli tomu že předtím nějakou dobu nepracovala, ale kvůli Grissomovi. Vlastně celou dobu co tu je se mu snaží všemožně vyhnout a mluví s ním jenom když je to opravdu nutné. Jenže Grissom je prostě Grissom, a aby ten si něčeho všiml, musel by mu své podezření zařvat do ucha.
U výrobce toho přípravku nakonec zjistili, že do chemikálie na ošetřování okurek přidával jed, aby se pomstil té farmě, pro kterou dřív vyráběl veškeré přípravky, ale kvůli vysokým cenám ho nakonec vyměnili za levnějšího výrobce.
Okamžitě ho nechali zatknout a zase si mohli oddechnout že vyřešili další případ.

Tahle povídka je krátká a nic moc (aspoň podle mě) ale ta další bude delší :D...dám jí sem za okamžik..

Nová tvář (1)

14. září 2007 v 11:26 | Ann Taylor
"A ještě než skončí porada, chci vám říct, že dneska sem nastoupí nová kriminalistka. Dříve byla čtyři a půl roku na kriminálce ve Washingtonu, takže to není začátečnice. Bude to naše nová posila pro terén a hlavně jako psycholog při případech týrání. To je všechno."
Všichni se rozjeli za případy a Gil čekal ve své kanceláři na novou posilu. Mezitím za ním přišla jedna dívka kvůli přidchozímu případu-byla sice hluchá, ale to nebyla překážka.
"Kde najdu kancelář Gila Grissoma?" zeptala se příjemně vyhlížející mladá žena policisty na chodbě. Ten jí ukázal cestu a odešel zpět na svoje místo. Žena se podívala přes sklo dovnitř a .... utekla na protější konec chodby, kde se musela chvíli uklidňovat. Tohle jí srazilo na kolena...znova už přece ne...je to sice absurdní, ale tomuhle se říká ironie osudu.
"Hledáte někoho?" ozvalo se za ní. Byl to Gil, který už vyprovodil hluchou dívku a viděl na konci chodby neznámou ženu. "Já...jsem Madison Phellps..."byla hodně nervózní. Co uviděla Gila, všechno se jí to vrátilo. "Á ta nová posila, těší mě, Gil Grissom. Pojďtě do kanceláře."
Za hodinu se postupně vrátil zbytek týmu, aby zahltili laboratoř novými důkazy. Čekali v jejich místnosti na výsledky a všichni byli zvědaví na tu novou, která, jak se dozvěděli od Hodgese, už se tu objevila. Za chvilku ji poznali i oni. Do místnosti vešel Grissom s Madison v patách.
"Takže, tohle je Madison Phellps, jak už jsem vám říkal nová posila pro terén a specialista na případy týrání."
"Ahoj.Já jsem Catherin Willows" ujala se slova Cath, které byla Madison sympatická. Ona byla vlastně sympatická všem. "zástupkyně Grissoma."
"Já jsem Nick Stokes."
"Warrick Brown."
"Sara Sidle."
"A já Greg Sanders."
"Všichni si tykáme, takže nám taky tykej Madison." ozvala se znovu Catherin.
"Tak co jste zjistili ohledně těch mrtvých v restauraci?" převedl Gil řeč na případ. Do té restaurace jeli všichni-byli tam čtyři mrtví a jeden zemřel cestou do nemocnice.
"Podle Davida byli všichni otráveni, ale čekáme na výsledky pitvy, abychom věděli čím." začal Warrick. "Co víme, tak jedli různá jídla, ale všech pět mělo jako přílohu okurkový salát. Vzorek je na analýze."
"Já se Sarou chceme jet do té firmy, která jim dováží zeleninu, ale potřebujeme povolení na vzorky."
Do místosti se vřítil Brass. "Další otrávený, sice v jiné restauraci, ale ..." a podal Gilovi papír s adresou a přesněji popsanou situací.
"Fajn, takže Nicku, jeďte to té firmy. Madison pojede se mnou a Warrickem do restaurace, abych viděl jak pracuje a ostatní čekejte na výsledky."
Madison trochu pobledla. "Mohla..mohla bych jet do té firmy místo...Sary? Jsem tu první den a..." "tak dobře, Saro, pojedeš se mnou a Gregem. Tak jedeme. Případy otravy vždycky spěchají."
Gila to sice trochu zarazilo, ale nechla to být...mohla mít tisíc důvodů, proč nechce první den hned k mrtvole..trochu ji chápal, ale ten pravý důvod proč nechtěla Madison jet na místo činu, proč nechtěla S NÍM jet na místo činu, nemohl ani tušit.
Nick seděl s Mad v autě a jeli do té firmy. "Proč jsi nechtěla jet do tý restaurace?" zeptal se Nick.
"No...první den a hned k mrtvole..trochu se na to necítim...než jsem nastoupila sem, nějakou dobu jsem nepracovala a tak .." usmála se na něj, ale nehodlala pokračovat. Za chvíli byli na místě.
"Haló, pane, můžete nám říct, kde najdeme vedoucího?" zeptala se Madison když uviděli prvního člověka v hale.
"Já jsem vedoucí, o co jde?"
"Nick Stokes, Madison Phellps. Jsme z Lasvegaské kriminálky. Šest lidí se otrávilo vámi dodanou zeleninou. Potřebujeme zjistit od koho odebíráte zeleninu a kam všude ji dodáváte." vysvětloval Nick.
"Tak půjdeme do mé kanceláře.." vedoucí byl v šoku..přece jenom dodávali zeleninu do spousty restaurací a nikdy dřív problémy nebyly.
"Tady je seznam restaurací, do kterých dodáváme a tady" vzal druhý papír "seznam výrobců."
"A od kolika výrobců máte salátové okurky?"
"Víte kolik máme dodavatelů? Přece si to všechno nemůžu pamatovat. Ale můžete si být jistí, že nikdy dřív problémy nebyly."
"No nevadí, my si to zjistíme. Ještě nám řekněte, jak moc se tu dostáváte do kontaktu s dodávanou zeleninou." zeptala se Mad.
"Moc ne, prakticky se zaměstanci dotýkají jenom přepravek když jedou k dodavatelům pro náklad. Občas se to tady ještě překládá, ale většinou jezdí auta rovnou do restaurací. Jsme přece jenom dopravní firma...tady se staráme jen o dodávky k odběratelům."
"Dobrá, to je zatím všechno. Děkujeme. A ..vlastně ještě, vaši řidiči, mají nějak rozdělené...dodavatele a restaurace do kterých jezdí?"zeptala se Mad.
"No, každý řidič sice jezdí k jednomu dodavateli, u zeleniny jsou to farmy, ale restaurace...tam to rozdělené nemají. Jedou podle toho, kolik si která objednala"
"Fajn, teď už to je vše. Nashledanou."
Nick jen v duchu žasl. Vůbec by ho nenapadlo zeptat se na něco takového...Madison opravdu nebyla žádná začátečnice.
V Autě:
"Tak, teď už jen zjistit kdo prodává otrávené okurky, jaký auto je rozváží a řidiči se mrknou do jízd. Pak budeme vědět kam se ta otrava roznesla. Hlavně aby to bylo rychle."
"Teda Madison, ty toho o dopravě víš nějak moc, ne?" zasmál se Nick.
"Od malička mám ráda kamiony a.. zbraně. Sice to k sobě moc nejde, ale táta jezdil u dopraváků a jako koníček měl pistole. Jsem holt po něm." oplatila Nickovo úsměv.
Dorazili na velitelství a Nick chtěl jít za Grissomem.
"Mohl by jít prosím tě za ním sám? Já...ještě se potřebuju na něco podívat.."
"Jasně.."
Jenže Grissom stál za rohem a slyšel je. "Madison, můžu s tebou mluvit?"
Trhla sebou, jakoby se lekla. "Ne, já...já ještě se na něco musím podívat...promiň." a skoro utekla.
Když už ji nemohl vidět, opřela se o zeď a po tvářích jí tekly slzy. Takhle to dál opravdu nejde..nechtěla aby někdo poznal co se s ní děje, ale jestli se to nezmění...jestli se z toho nedostane..

Snad si tohle někdo přečte a bude se mu to líbit...je to moje první povídka...a pokračování sem dám hned.

Moje nová závislost

11. září 2007 v 20:45 | Ann Taylor |  Co se s blogem děje?
O prázdninách jsem se totálně zbláznila do kriminálky Las Vegas. Poté co jsem shlédla díly Grave Danger a Grave Danger II jsem se na ní stala závislá. No a od teď nevynechám žádný díl, čtu si povídky a shánim knížky Město hříchu a Ze záhrobí. Už si bez krimči nedokážu představit jediný den... moc se mi líbí i kriminálky Miami a New York, ale Las Vegas prostě miluju. Ať žije C.S.I. (Crime Scene Investigation) Las Vegas!!!

Tímto vás tedy vítám na mém blogu, který si konečně našel své téma, a který vzkřísím z mrtvých!