Má další tvorba:
Článek o chudbě Weasleyových, která není zase taková
Recenze knihy Ať vejde ten pravý
Báseň Husa


>>Blog přestěhován z valné většiny za lepším, na tayloroviny.blogspot.com<<


Mělo se tohle stát? (IIx3)

20. září 2007 v 16:57 | Ann Taylor
"Tak..vy budete mít dítě...to gratuluju." A pokusila se usmát. Jenže nadšená nebyla.
"Ne. My nebudeme mít dítě. Ona bude mít dítě." Warrickův tón najednou ztvrdl.
"Hm..no, teď ti asi..oh..promiň...jasně....to..co na to říct, uh.." Zase po dlouhé době jí došla řeč. Na tohle by ale asi každý těžko hledal odpověď.
"Mohl bych u tebe přespat..než si najdu něco jinýho?" zeptal se bez obalu Warrick.
"No..."
"Jo, moh sem jít jinam, ale Nick momentálně volnej byt nemá a Gregouš je bůhvíkde."
"Ale ne, takhle sem to...můžeš tu samozřejmě zůstat..jen jestli ti nebude vadit Lindsey. Je trochu hlučná." Cath se usmála.
"Vůbec ne.." a odešli do domu.
"Mami, co jsi zase dělala s počítačem?" Nejde už ani vytvořit blbý video!" Caht se na Ricka podívala 'já ti to říkala' a nijak na volání její dvanáctileté dcery nereagovala. Stejně by jí neslyšela. Měla v uších sluchátka.
"Ach jo, víš co? Sedni si támhle do obýváku, já udělám něco k pití." Byla šťastná, že tu Warrick je. Že je v její blízkosti...
Lindsey Ricka trochu znala už z dřívějška.
"Ahoj." přišel k ní a vytáhl jí jedno sluchátko z ucha.
"Je..ahoj."
"Hm..co ti neje udělat s tím videem?"
Byli zabraní do počítače, když vešla Cath s dvěmi sklenicemi džusu. Chvilku se na ně dívala a sama pro sebe se usmála. Byl to zajímavý pohled. Přesně jakoby...ne! Teď ne. Zavrtěla hlavou, aby zahnala tyhle myšlenky, které se jí už zase nekontrolovatelně vkrádali do života.
"Tak, je to tu. Našla jsem jenom džus."
" Jo a Lili, Warrick tu bude pár dní bydlet, takže se budeš chovat slušně a nebude tu pořád řvát hudba, jasný?"
Lindsey jenom něco zamručela, jako-nojo, jasně- a odešla do svého pokoje.
Cath a Rick se po sobě podívali. Najednou nevěděli, co si mají říct. Po chvíli, kdy vyprázdil svou sklenici, prolomil ticho:
"No..tak...mohla bys mi ukázat, kde budu spát? Asi bych se potřeboval trochu vyspat...bylo to dneska náročný."
"Jo, jasně." A ukázala mu pokoj pro hosty. Dnes to bylo opravdu náročný...a pro něj obzvlášť. To chápala dobře.
Warrick si vybalil pár věcí a zalezl do postele. Popravdě, nejdřív ho ani nenapadlo zjišťovat, jestli Nick ještě bydlí sám, nebo shánět Grega. Nohy (spíš teda ruce na volantu) ho automaticky zavedli za Catherine.
"Mami, co to má zese znamenat!" "Lindsey, ztiš se, ano?" "Táta sem nesmí vkročit, ale Warricka si tu necháš i bydlet!" "Lindsey, uklidni se a jdi okamžitě spát.!"
Ještě že byla noc a ona ji opravdu mohla poslat spát... A jak jí to měla asi vysvětlit, když sama nevěděla, co to má znamenat? Jistě, Ricka by tu nechala kdykoliv. Vždyť ona ho přece vždycky-ne! Dost! Tyhle myšlenky ze sebe musí dostat.
Už to byl skoro týden, co Warrick bydlel u Cath. Z týmu to nikdo něvěděl, lépe řečeno-něměli moc času nějak rozebírat osobní život. S případy se roztrhl pytel. Dnes obzvlášť. Sara a Warrick řešili otráveného muže, Cath měla s Gilem znovuotevřený složitý případ sériového vraha, Greg a Nick ubodaného muže v autě. Do toho Mad měla volno kvůli kontrolám v nemocnici, což jim nepřidalo, protože Brass si jí poslední dobou oblíbil u výslechů-a těch bylo taky hodně. Takže nejen že všichni řešili své případy, ale museli občas pomáhat i u ostatních. Zkrátka, nikdo nestíhla, Ecklie buzeroval, laborky byly v provozu bez přestávky. A do toho to hnusný horko.
Konečně měli po směně. Sice neměli dořešeno zdaleka všechno, ale už opravdu potřebovali po páté směně oddech.
Většina odjela do svých domovů, Cath a Warrick do baru.
"Nebude na tebe čekat Lindsey?"
"Dneska je u babičky."
Tancovali, pili, celkem dobře se bavili, ale hlavně si byli každou minutou blíž a blíž. Asi po dvou hodinách se dostali domů.
Cath odemkla a rozsvítila. Odložila klíče, otočila se a málem vrazila do Warricka. Chytla se ho kolem krku, aby udržela rovnováhu. Byli si blízko. Tak blízko, jako ještě nikdy..a pořád se přibližovali, dokud se jejich rty nespojily. Warrick zhasnul a po paměti došli až do ložnice. Cestou po nich zůstávaly kousky oblečení. Oba cítili, že v nich najednou propuklo něco, co už nějakou dobu dusili a báli se vypustit. Najednou zapomněli na všechno okolo. Už nebyli kolegové, kteří okolo sebe bloudí mezi dalšími lidmi a bojí se jen naznačit, co cítí k tomu druhému, teď byli jen oni dva...

Ale víte co je teda fakt podivný? Když jsem psala včera večer v posteli tenhle poslední odstavec a dostala jsem se k pasáži kdy Warrick zhasnul světlo (netřeba říkat, že si všechno co píšu představuju v živejch barvách) tak mi normálně zhasla lampička! Prostě jsem psala Warrick zhasnul a blik, tma i v mém pokoji. To už je fakt na hlavu....:D Tak doufám, že se vám to líbilo a že si přečtete i další díl. Zatím papko!
 


Komentáře

1 MacS MacS | E-mail | Web | 20. září 2007 v 18:30 | Reagovat

Teeeeda......krásný......a nevyvolávala si mezitim duchy?????že ti zhasla lampička:-))))....moc se těšim na pokráčko:-)

2 Danina Danina | 20. září 2007 v 18:47 | Reagovat

Ne! Duchy by mě nikdo vyvolávat nedonutil:D ale prostě...no ale škoda že to bylo lampičkou a ne tim, že jí někdo zhasínal:DD Pokráčko bude co nejdřív, mam to rozepsaný.

3 Kaca Kaca | 20. září 2007 v 19:08 | Reagovat

upa supa,co nejrychleji pokracko

4 Scissors Scissors | Web | 21. září 2007 v 13:45 | Reagovat

Hezký!

5 Jateer Jateer | Web | 18. října 2007 v 23:04 | Reagovat

juuu.. no to bylo bombastický :D fakt úžo žůůůžo :) ♥♥♥♥♥♥♥♥ a to s lampičkou je mazacky :D občas se mi taky stávaj věci, nad kterýma mi zůstává rozum stát! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama