Má další tvorba:
Článek o chudbě Weasleyových, která není zase taková
Recenze knihy Ať vejde ten pravý
Báseň Husa


>>Blog přestěhován z valné většiny za lepším, na tayloroviny.blogspot.com<<


Noc nepřeje lásku (IIx5)

24. září 2007 v 20:20 | Ann Taylor
Tak, pokráčko je tu, je to asi delší, ale dokud mě nevykopli, tak se snažim to sem narvat.:D



"Nebere to!" Grissom zuřil. "CO si sakra mysí, odejít si v půlce směny. A kde je vůbec Warrick?" ani jeden z nich totiž nebyl k sehání, stejně jako jejich auta. Ostatní seděli v breafingové místnosti, nad hlavami jim hučela televize a oni čekali až budou mít výsledky ze svých případů. A taky čekali jestli se objeví ti dva.
"No, mylím...že..."začala Mad.
"...hlavním tahu z města vážná tragická dopravní nehoda kamionu s osobním vozidlem lasvegaské policie. Zdravotní stav řidiče ani jeho totožnost není znám. Řidič kamionu zemřel téměř okamžitě na infarkt." ozvala se sympatická hlasatelka z televizních novin. Všichni v místnosti ztuhli. Na obrazovce se objevily záběry zdemolovaného policejního tahoe. Jejich tahoe...
'Zdravotní stav řidiče není znám...není znám' v pozadí se ozývaly pokyny které na sebe křičeli zaměstnanci odtahovky. "Zahákni to!" "Pohni, blokuje to hlavní tah!" Hele, je tam šrajtofle!"
"Máš jí?" " JO! Willowsová..byla to nějaká Willowsová! CSI."
Slyšeli to matně..z povzádlí kamery...ale slyšeli.
Rickovo auto přirazilo ke Catherinině domu.
"Ahoj Warricku." na schodech sedělo dvanáctileté děvče s batohem.
"Lindsey..co tu..nemáš být u babičky?"
"Musela za tetou mimo Nevadu...tak musim bejt doma. Ale nemám klíče." pousmála se.
Najednou mu zazvonil mobil. "Warri, kde jsi?! Cath je v nemocnici na Palm Street..měla bouračku! A..musim končit. Jedeme tam." a přerušil hovor.
Rick stál jako opařený. Strnule udělal krok zpět k autu.
"Lindsey...nasedej." řekl pomalu. "Co?" "Tvá matka...nasedej!" něco secvaklo na správné místo.
"Tak co je? Jak je na tom?" udýchaný Warrick vrazil do chodby před operačním sálem, kde netrpělivě stepovali ostatní. V patách mu sprintovala Lindsey.
"To ještě..Lilli! Co ty tu děláš?" "Co je s mámou?"
"Lindsey...měla nehodu. Operují ji." Sara nevěděla co jiného jí říct.
Lilli ztěžka dosedla na židli, ani nevnímala, že na poslení volnou židli mezi Gilem a Nickem.

Konečně se otevřely dveře sálu. Catherine převáželi na pokoj. Měla obvaz na hlavě, límec...víc nebylo vidět.
"Jak je na tom?" přišel Gil k doktorovi.
"Jste příbuzný?"
"Ne, nadřízený. A támhle sedí její dcera a kolegové. Nikoho jiného tu momentálně nemá."
"No tak dobře. V ohrožení života naní, zranění má poměrně lehkého rázu. Až na zranění páteře. Teď ještě není možné rozhodnout, ale zítra po kompletním vyšetření se rozhodne, jestli bude možná operace. A až pak se uvidí, jestli jí zůstanou trvalé následky, nebo jestli bude normálně chodit. Ale pravděpodobnost není velká. Čelní střet s tahačem, to v drtivé většině případů znamená smrt. Vaše kolegyně měla štěstí. Více se dozvíme opravdu až zítra." nic bližšího mu už neřekl a odešel.

Nastala dlouhá chvíle ticha. Nechtěli tomu uvěřit. Cath, jejich Cath, která si toho tolik prošla a i přes realistický pohled neztácela humor, která na všechno znala lék, ta, že by už neměla chodit? Ta, že by se k nim už neměla vrátit?
V bílé nemocniční chodbě nevyřkl nikdo ani slovo. Jen tlukot srdcí, která doufala v téměř zázrak...a dvě srdce vytloukala píseň zoufalství...dvě tolik odlišná srdce stejně tloukla zběsilou melodii a v myslích těch dvou lidí se vynořoval obraz jejich nejmilovanější osoby.
Jak vypsat slovy zoufalství a bezmoc, která plnila Warricka a jak popsat ten pocit kdy nevíte, co dál bude s vaším životem a stejnou bezmoc, která vytryskla v Lindsey?
Nikdo neměl to srdce je vyrušit. Zatímco tady seděli na židlích, odjeli ostatní zpět na velitelství.

"Doktore, můžu jí vidět?" Jeho hlas byl tichý, bezbarvý a dutý.
"Jen přes sklo. Teď ji opravdu nesmí nikdo rušit...i když není při vědomí, mohla by se rozrušit." I jeho hlas byl tichý, chápavý. Dovedl ho před pokoj. Při tom pohledu mu opět do očí vhrkly slzy. Přitiskl ruku na sklo. "Cath...lásko...odpusť..." nechal ruku spadnout podél těla a otočil se. Další pohled by už nevydržel. Muselo se opravdu stát tohle všechno, aby se on v sobě konečně vyznal? Copak teď, když ji našel, musí ji zase ztratit? Narůstal v něm nejen smutek a bezmoc, ale i zloba. Zloba sama na sebe. Vrazil pěstí do zdi.
"Lilli, jedeme." "A co máme?" "Lilli," sklonil se k ní "teď to chvíli musíme zvládnout sami. Musíme, dobře?" Lindsey přikývla.
"Warrick zůstal v nemocnici, co?" zeptal se Gil.
"Hm...myslím, že nějakou dobu nepřijde." Mad si zkousla ret. Ale co, je to pravda.
"Co? Jak to víš?" "Gregu, já každou informaci neměním hned v oběžník." otočila se na něj. "A ani bych se mu nedivila."
"Mad, co o tom víš?" zeptal se Nick. "Jen...že mám taky podíl viny..."

Lindsey konečně usnula. Warrick ale spát nemohl. Seděl v tichém, temném obýváku se sklenkou džinu v ruce. Přemýšlel. Přemýšlel, kolik let promarnil...jestli si Tinu nevzal aby zapomněl..aby si nemusel připustil skutčný city...a proč?
Několik kilometrů odsud ztěžka otevřela oči jedna osoba. Zatím viděla jen tmu a nevzpomínala si, kdo je, kde je a co se stalo. Cítila ale, že se stalo něco špatnýho a že se to týká jejího života...její lásky..
Ještě o kus dál hleděl do tmy někdo další. Hlavu měla opřenou o Nickovo rameno. Kdyby tak mohla vymazat, co se stalo..všechno...ale...byla by to pak ještě ona? Proč je všechno tak těžký...
V okně nedaleko zhaslo světlo. Myšlenky Gila i Sary se upínaly k jedinému-co když už se nevrátí? Co když jejich kolegyni a kamarádku už nikdy neuvidí takovou, jako dřív?
Greg seděl u otevřeného okna. Poprvé si uvědomil, jak je život krátký..a křehký...jak všechno může zmizet jediným okamžikem...
Dnešní noc nepřála nikomu lásku ani klidný spánek.

"Grissom"
"Dobrý den. Doktor McKinnon. Chtěl jste abych zavolal. Pacientka se včera na krátkou dobu probrala. Ale nic si nepamatuje. Ani o své osobě. Buďte v klidu," dodal, když se začal zmateně vyptávat. "V téhle situaci je to normální a velmi krátkodobé. Tak tedy, rozhodli jsme se pro operaci. Jenom byste asi měl vědět, že se nedá do této operace vkládat moc nadějí. Je složitá a s velmi nejasným výsledkem."
"Ano, tak děkuji." a zaklapl telefon. Rozhodl se ostatní zbytečně neděsit a říct jim to až se vrátí od svých případů. Fyzicky i psychicky. Jakoby město chtělo odrážet jejich pocity, měli smutné a spíš nešťastné případy. A nebylo moc co na nich pracovat. Naopak. Našly se i chvíle, kdy byste mohli nějakého kriminalistu potkat bezcílně bloumajícího po budově. Když byla v nemocnici Mad, bylo to spíš impulzivní. Každou chvíli dostávali nové informace a pak se to začalo rychle zlepšovat. Tady ale nezůstávalo nic než čekat...
Každou hodinu volal Gil do nemocnice, ale vždy se mu dostalo stejné odpovědi: Paní Willowsová je stále na sále.
Vytočil tedy jiné číslo, které se dlouho zdráhal kontaktovat. "Warricku, to je dost. Kde jse?"
"To je jedno...co je? Je něco novýho o Cath?" nezakryl velmi starostlivý a utrápený tón.
"Catherine operují páteř. Čekáme na výsledky. Měl bys to vědět. A Nick s Gregem ti vzkazují, že máš naklusat dokud Ecklie nezjistil, že tu nejsi. A že by tě tu taky potřebovali."
"Ne Grissi, nejdu nikam. Mám ještě něco na starost. Nemůžu." a zavěsil.
"Lilli, zvládneš to tu sama? Musím někam jet." "Jasně...a pak mi zavolej, jak na tom je." usmál se na ni. Byla chytrá. Po matce. Za tu krátkou dobu poznal, že matce se podobá v mnohém.
"Doktore? Catherine Willowsová. Prý ji operovali páteř."
"Á, vy jste tu byl včera, že?" doktor se usmíval. "Nebyly komplikace, ale jak to bude dál rozhodne až zkusí paní Willowsová chodit. Je to už jen na ní. Nemá ještě úplně vyhráno. Každým okamžikem se může její stav zkomplikovat. Je na pokoji 308. Můžete u ní počkat až se probudí."
Rick ani nečekal až doktor domluví a okamžitě začal hledat pokoj 308. Doktor se jen usmál a odešel po své práci.
Po několika minutách hledání konečně otevíral dveře pokoje. Cath byla napojená na kapačky, ještě pořád měla obvázanou hlavu a límec. Rick si přitáhl židli, chytil ji za ruku a ...čekal. Nic víc nemohl dělat.
Málem už usínal..slunce začínalo zapadat a všechno zoranžovělo jaho slábnoucími paprsky. Prní kasina rozsvěcovala neony...Cath se zachvěla víčka...a pomalu a ztuha otevřela oči. Nemohla hýbat hlavou, tak se Warrick postavil do jejího zorného pole.

UFFFFFFFFF...a je to tu...no tak uvidíme, jak se to bude mezi nimi vyvíjet...uvidíme, protože jsem dneska měla absolutně děsnej den...sem po...všechny písemky a to dokonale-5,4,2 z předmětů, ze kterých mam normálně jedničky. Takže nemam náladu na happy end. Uvidí se. Tak Papec.
 


Komentáře

1 MacS MacS | E-mail | Web | 24. září 2007 v 20:46 | Reagovat

Krásný.......fakt.....je to hodně dojemný.......mimochodem.....z těch známek si nic nedělej.....je to teprve začátek........horší začátky lepší konce:-)....(mno a u mě je to přesně naopak..:-( )....tak se zatim měj:-)

2 Jateer Jateer | Web | 18. října 2007 v 23:19 | Reagovat

juu... zase jsem skoro brečela... jo a jak jsem psala u minulyho dilu, ze neco tušim, tak jsem se nespletla... chudak Cathy... je to vážně úžasný!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama