Má další tvorba:
Článek o chudbě Weasleyových, která není zase taková
Recenze knihy Ať vejde ten pravý
Báseň Husa


>>Blog přestěhován z valné většiny za lepším, na tayloroviny.blogspot.com<<


Chytit nahlas (IVx4)

11. listopadu 2007 v 11:42 | Ann Taylor
Dlouhý jako tejden....ale nesuďte podle prvního dojmu...ono není lehký vyjádřit slovy to, co myslíte. Tak hurá do toho:


Sešli se hned na začátku směny všichni. Nikdo nepřišel pozdě, ale bylo na nich vidět, že by byli nejradši, kdyby dnešní směna nikdy nezkončila. Tohle bude ten nejdelší den, jaký kdy zažili.
Nick, Sara a Madison odjeli zpátky prohledat hřbitov. Greg se zašil do laborky, znovu prověřit všechny věci jejich oběti, Cath se do toho pustila s ním a Warrick nakonec odjel za ostatními na hřbitov. Gil zůstal ve své kanceláři. Neměli nový případ a on se nesměl podílet na tomhle. Není snad nic horšího pro kriminalistu. Ale nenudil se. Celou tu dobu přemýšlel, jak dnes nejlépe začít.
Asi po dvou hodinách hledání už jim zbýval jen kontejner na zvadlé kytky a další nepoužitelné ozdoby na posledních místech odpočinku nejbližších. Nikomu se do toho moc nechtělo. Vyváželi ho jednou za měsíc a ty všechny shnilý věci v něm teda zrovna nevoněly. Nakonec se jako první přemohl Warrick. Sice už minule ho prohlédli, ale museli to zkusit znovu. A vyplatilo se. Našli to, co předtím přehlédli. Podle Gilova popisu měla ta žena, které pomáhal s kabelkou, brýle a černé dlouhé vlasy. Tady byla černá paruka a v ní zabalené brýle. Zabalili to tedy do důkazních sáčků.
Cath s Gregem ovšem žádný úspěch neslavili. Nenašli vůbec nic nového. Přesto si ale Cath všimla, že se najednou Gregovo chování úplně změnilo. Nebyl sice ještě jako dřív, ale sem tam se spolu docela zasmáli, mnohem víc mluvil. A i takováhle změna jí dokázala pozvednout náladu a nemusela pořád přemýšlet nad tím, co odpoledne čeká Warricka a jaký bude výsledek.
Najednou se za nimi přiřítili ostatní. Paruku i brýle nechali otestovat na DNA. Přece by tam mohlo něco být, jestli se toho zbavoval vrah. Jenže to znamenalo, že až do výsledků zase nemají co dělat. Nečinnost je nutila přemýšlet nad dnešním odpoledne. Každý z nich si přál, aby směna nezkončila a oni nemuseli udělat to, co je nevyhnutelné.
Nikdo zase nepromluvil ani slovo. Z apatie je vytrhl Sařin pager.
"Našli vzorek na paruce!"
"Měli jste pravdu, ty věci odklízel určitě vrah. Je to mužský vzorek. Projela jsem ho databází a vyskočilo tohle jméno. Terence Deakins. Podle záznamu už několikrát brutálně napadl člověka a momentálně je na svobodě. Je v nějaké...vlkodlačí sektě..."
"Díky Mio. Ani nevíš, jak jsi nám pomohla." vyšli z laborky a začali schánět Brasse. Jestli ten člověk není vrah, je to rozhodně někdo, kdo je k němu dovede.
"Policie Las Vegas! Otevřete!" zazněla ta známá věta před Deakinsovými dveřmi. V těch se objevil muž, asi třicetiletý, zarostlý a zjevně dlouho nemytý.
"Jste Terence Deakins?"
"Jo, co chcete." jeho hlas byl nepříjemný a zněl jak štěkot psa.
"Pojedete s námi. Jste obviněný z vraždy." Terence nebyl ani překvapený, jako spíš naštvaný, že musí vyjít z domu.
Ve vyslýchačce:
"Znáte tuto ženu?" zeptala se Madison a hodila před něj fotky jejich oběti. Pořád ještě neznali její totžnost.
"Příde na to. Možná jsem jí viděl...možná taky ne."
"Vaše DNA se našla na paruce, kterou měla na hlavě."
"Třeba jsem jí našel a odhodil. Do kontejneru ji mohl odhodit kdokoliv."
"Ale já vůbec neřekla, že jsme ji našli v kontejneru." Měli ho.
"A co. Tak jsem jí hodil do kontejneru. Ale tu holku jsem nezabil. Už tam ležela, když jsem přišel."
"A můžete mi říct, od čeho máte odřené ruce?" zeptala se, když uviděla čerstvé odřeniny na jeho dlaních.
"Spadl jsem."
"A co ten váš vlkodlačí klan? Četla jsem, že na vašich setkáních se chováte běžně jako vlkové. Není to od toho?"
"Jo, to je možný. Víte, ono to není lehký patřit mezi ně."
"To určitě ne."
Ostatní se do jejich rozhovoru nepletli. Za prvé nevěděli nic o tom klanu, za druhé to ona uměla jednat nejlépe s lidmi s narušenou psychikou.
"A co vaše oběti? Součást vstupního testu přece je nějaká oběť, ne?"
"To ano. Ale i taková obyčejná krysa je živý tvor, který může posloužit. A končetina zvířete prý poslouží líp, než lidská."
"To vám řekli, když jste tam tu ruku přinesl jako důkaz, že? Vyhodili vás s tím."
"Jo. Některým lidem se prostě nezavděčíte."
V tom si ale uvědomil, co vlastně řekl. "Kruci"
"Přesně tak. Zabil jste ji jako svou vstupní oběť, ale eminence to neuznala, že? Zabíjení lidí je i pro váš klan nepřípustné. Tak jste se potřeboval ruky zbavit."
"Oni si jen hráli. Jen si hráli. Ale já to myslím vážně. Já patřím k těm pravým vlkodlakům."
Nechali ho odvést. Přiznal se.
"To je ale magor."
"To je. A kde ses toho dozvěděla tolik o té jejich sektě?"
"Všichni jsou to blbci. Z jejich stránek se dozvíš kontakt. A pak si stačí zahrát na zájemce o členství a je to. Ale řeknu vám, že tenhle je z nich asi nejhorší."
Už zbývalo jen na detektivech, aby našli totožnost oběti. Projet znovu všechny pohřešované...ale to nebyla práce kriminalistů.
Případ uzavřen.
Poslední hodina do konce směny. Jako spása se tam objevil Jim s novým případem. Doslova s radostí se do něj pustili všichni a všichni doslova s radostí pracovali přesčas. Jenže nic netrvá věčně. Byla to jen obyčejná vloupačka a za příšerně krátkou dobu měli hotovo. Vlastně bylo chvilku po obědě a zase odpočítávali minuty, kdy opustí bezpečí budovy a vydají se do temných vod města. A budou muset udělat to, co včera slíbili. To, k čemu se všichni dlouho odhodlávali.
Jako už nesčetněkrát se posadili ke stolu. Jako už tolikrát si objednali kafe. Jako už tolikrát číšník dával hrnky ze kterých stoupá příjemná vůně na stůl šťastného páru...ale...šťastného? Dnes tu vládlo napětí. Ve vzduchu visela nevyřčená věta, která je doslova dársala. Každou minutou čím dál víc. On přemýšlel, jak začít, aby si to špatně nevyložila. V posledních dnech byla až přecitlivělá. Nachápal to. Číšník odešel. Ta nevyřčená věta, která se nad nimi houpala jako zvon se snášela pořád níž. Napětí rostlo. Sara byla nešťastná a on jí nedokázal pomoct. Ne, dokud tu větu nechytí a nevysloví.
Greg šel tou známou cestou. Zvládl by to i se zavřenýma očima. Byl tu tolikrát, tolikrát, že by to nespočetl. Už je to téměř rutinní cesta. Pořád stejná...Ale dnes to bylo vyjímečné. Úplně jiné než dřív. Dnes tudy šel naposled. Cítil chvějivé napětí. Dnes naposled.
Cath s Warrickem netrpělivě čekali, až se otevřou dveře a doktor vyzve Warricka, aby šel dál kvůli odběru. V ohybu chodby se objevila Tina, s Ericem v náručí a s přítelem Andrewem Hoppsonem v patách. Vzduch najednou zhoustl. Napětí cítili všichni. Pozdravili se. Eric začal něco broukat. Cath se na něj podjívala. V tom okamžiku se jí zazdálo, že se dívá do Warrickových očí. Odvrátila pohled. Dveře se konečně otevřely.
Sedli si ke stolu. Dnes tu bylo méně lidí, než obykle. Prakticky okamžitě se k nim přitočil číšník. Než stačila Madison cokoliv říct, Nick objednal víno. Bylo už docela pokročilé odpoledne, ale tady byste to stejně nepoznali. Tahle část restaurace neměla okna a osvětlení zajišťovaly krásně zdobené lustry.
"Nechceš nic k jídlu?" zeptala se Madison.
"Ne. Potřebuju s tebou mluvit."
Konečně bylo hotovo. Seděli tam hrozně dloho, ale Tina trvala na tom, že pravdu chce znát hned. Warrick potřeboval tu jistotu. Potřeboval, aby mohltu větu, která nad ním tak dlouho visí, vyslovit nahlas.
Madison celou noc přemýšlela. Chtěla se Nickovi za všechno omluvit. I za ten včerejší rozhovor. Ale nevěděla jak. Chtěla, aby to pochopil, ale neuměla to vysvětlit. Přemýšlela o nich celou noc. I celý den.
Nick si celou noc dodával odvhau. Celou noc a celý den. Ale už byl rozhodnutý. Dnes už se rozhodne, jak to bude dál. Tu větu, která nad ním visí...udělá to. Řekne to.
Greg stál vedle studeného kamene, na kterém bylo vyryto její jméno. Lehký vítr mu čechral vlasy. Dlouho se díval na její fotku, pak zvedl pohled nahoru.
"Tys nikdy nechtěla, aby to takhle skončilo. Nikdy jsem neměl příležitost ti říct, jak tě miluju. A už ani nebudu mít. Tys mě měla ráda takovýho, jako jsem byl. Nechtěla jsi, abych se choval takhle. Já...určitě pochopíš, že už sem nepřijdu. Život je krátkej. Hrozně krátkej. A když ti utíká před očima, když ho nežiješ, je ještě kratší. Život se musí žít naplno se vším, co tě potká. V mojí profesi žiju spoustu životů, ale ten můj ne. A to se musí změnit. Sbohem, Ailee." Sklopil pohled do země a pomalu odcházel. Naposledy se ohlédl. Naposledy se podíval na jméno, vyryté do chladného kamene. Na fotku, která byla pod ním. Jakoby se na něj ta známá tvář šťastně usmála. Je šťastná. Naposledy se na ni usmál i on a svými kroky, které směřoval pryč ze hřbitova, dotahoval do konce čáru, kterou zavřel svůj předchozí život. Dotahova do konce nový počátek.
"Gile" slova se ujala Sara. Ale nevěděla, co dál. Ruce se jí roztřásly.
"Poslouchám tě, drahá." upřeně se jí díval do očí.
"Gile, .... já...jsem těhotná." Chvilku se na ní ohromeně díval.
"To...je úžasná zpráva." řekl nakonec. Chytil ji za ruku. Očí se jí ale z nepochopitelných důvodů zalily slzami.
"Co se děje? Miláčku...naše dítě, to je přece nádherná zpráva."
"Ale to není všechno."Nespustil oči z její tváře, která se chvěla pod tenkým pramínkem slz."
"Mám rakovinu." Oči se mu rozšířily strachem. Nedokázal pohnout jediným svalem v obličeji. Věděl, že musí něco říct. Věděl, že čeká, že jí v tom nenchá samotnou. Ale jemu, Dr. Grissomovi, najednou došla slova.
"Jak..jak dlouho to víš?"
"Týden. Já...snažila jsem se ti to říct hned, ale to nejde. Léčím se, ale ani dnes to ještě...nejde úplně."
Mlčel.
"Jenže...já si ho musím nechat. Kdybych šla na potrat, vykrvácela bych. Život jednoho závisí na životě druhého...ale za devět měsíců...jeden z nás...pravděpodobně zemře. Nemůžu se smířit s tím, že buď umřu, nebo nikdy nebudu mít vlastní dítě....dávno jsem poznala, že zázraky se nedějou." rozbrečela se mu v náručí.
"A já se nikdy nesmířím s tím, že bych neměl nikoho, koho bych miloval."
"Tak, máme výsledky. Pane Browne, vy prokazatelně otecem nejste." Oddechl si. "Pane Hoppsone, Eric je váš syn. Výsledky pošlu soudci, jak jsme se domluvili." Warrick a Cath se zvedli. Tina se na něj podívala omluvným pohledem. On pokýval hlavou a odešel.
Už seděli v autě, ale než Warrick nastartoval, otočil se na Cath.
"Mám pro tebe překvapení." Sáhl do kapsy.
"Nicku, chci se ti omluvit. Za svoje chování. Miluju tě a nikdy jsem nechtěla náš vztah ničit a..."
Nick ji umlčel.
"Neomlouvej se. Už to co bylo necháme být."
"Ale...myslela jsem, že si chceš všechno ujasnit."
"Chci. A proto jsme tady." Sáhl do kapsy.
"Hlavně se prosimtě nerozčiluj." Vytáhl klíče. "Sehnal jsem, pro tebe, mě a Lindsey nový byt. Je fakt krásnej a hlavně prostornej."
"Warricku! Ty jsi blázen. Já tě tak nesnášim! Kruci, já tě tak miluju!"
Objala ho.
"Já jsem blázen. Bezpochyby. Kdo jinej by s tebou taky vydržel."
"Ty.....!" Rozesmáli se.
Vytáhl malou, temně rudou krabičku.
"Vezmeš si mě?"
V krabičce byl nádherný zlatý prstýnek se smaragdem uprostřed. Po obvodu byl zdobený vyrytými ornamenty a z rubu bylo věnování. Byl to přesně ten, na který se nedávno dívala a nemohla od něj odtrhnout oči. Tváře jí mírně zrůžověly. Očekávala konec. Ale tohle jí vyrazilo dech. Chytli jí za ruku. Madison se zatřpitila v oku slza.

Tak a vyvstává jednoduchá otázka: CO vy na to??
 


Komentáře

1 Cinka Cinka | Web | 11. listopadu 2007 v 12:07 | Reagovat

Teda, ty jim dáváš zabrat. Chudák Greggie, zasloužil by trochu štěstí. Sára a Gil... no, tos mě dostala. Nechat Sáru onemocnět rakovinou, jsem zvědavá, jak se s tím ti dva poperou. Cath s Warrickem a Nick s Madison, paráda. Aspoň někdo bude šťastnej. Už se těším na další pokračování. :-))

2 melonka melonka | 11. listopadu 2007 v 14:19 | Reagovat

teda ty jim dáváš zabrat ....

3 svata.sanders svata.sanders | E-mail | 11. listopadu 2007 v 16:15 | Reagovat

hlavně bych chtěla happyend já vim že je to tvoje věc ale ta minulá povídka byla fakt smutná tak bych se tedka ráda zasmála,sem zvědavá co bude s tou rakovinou

4 Scissors Scissors | Web | 11. listopadu 2007 v 18:25 | Reagovat

Páni!!! Tos mě zaskočila!!!

Sara a rakovina a dítě.....no teda!!!

Doufám, že to přežijou oba! Dítě i Sara a že to bude šťastná trojka Gil, Sara a mimi! :D

A jinak vážně píšeš krásně! :)

5 Anysssek Anysssek | Web | 11. listopadu 2007 v 18:55 | Reagovat

Co na to říct, tohle mě dostalo:o))), doufám, že budou svatby, Gregí si taky někoho s kym bude šťastnej najde a Sára a mimi budou v pořádku.........

moc se ti to povedlo:o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama