Má další tvorba:
Dvacátá část fanpovídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně
Recenze knihy Coldheart Canyon


>>Blog přestěhován z valné většiny za lepším, na tayloroviny.blogspot.com<<


Takže jedeme dál (IVx1)

1. listopadu 2007 v 17:14 | Ann Taylor
Vedli ho dlouhou chodbou..dlohou tmavou, lemovanou mřížemi. Vedli ho zástupem nepříjemně vyhlížejících bachařů, kteří stáli bez hnutí jako sochy v životní velikosti...ostatní vězni vstávali a sledovali každý pohyb nově příchozího. Jeden z nich, ten, kterému už pobyt za mřížemi pořádně pocuchal nervy, začal mlátit plechovým hrnečkem o mříže. Jedna mříž se se zaskřípěním otevřela a on vešel do cely smrti. Do jeho cely...jeho smrti. Zámek zacvakl a neutrální tváře policistů se otáčely a vzdalovaly bez jediného slova.
Obklopilo ho napjaté ticho....přerušované jen řinčivým zvukem kovu na kov....ale napjaté ticho očekávající smrt přehlučelo i tenhle nervydrásající hluk.
Greg seděl v laborce. Skoro se nepohnul. Nesl to těžce. Oddělení šlo normálně dál, její místo zastoupil nový detektiv, ale on ustrnul na místě. Chodil jako tělo bez duše, humor pro něj bylo neznámé slovo. Smutek se ho držel a odmítal pustit. Další život, chod oddělení, slova ostatních...všechno mu proplouvalo kolem hlavy. Ale on se nenamáhal to chytit.
Tohle se nestalo poprvé. Ostatních by se to tolik nedotklo, ale teď je trápilo, vidět takhle Grega.
Mia se vrátila do laborky a on, Nick, Madison a Sara měli jet k případu. Greg se neobjevil.
"Hele, vim, že je mu mizerně. Umřela mu v náručí. Ale musí se z toho dostat. A teď máme práci...má s námi jet! A ty se ho furt jenom zastáváš...měl by začít zase pořádně žít."
"Nicku...hele, jdu za ním. Prostě jdu. Zkus si představit, že byste mě tenkrát nenašli. Že bych to nepřežila, jo?"
"Ale..co..to přece..to si nejde představit!"
"Tak vidíš." odešla Grega najít.
Nick se podíval na Saru. Ta jen pokrčila rameny. Poslední dobou se nezřídka hádali. Mad se hodně věnovala Gregovi, zastávala se ho a jeho to štvalo. Prostě žárlil. A měl důvod?
"Tady jsi. Máme případ. I s tebou. Měli bychom jet."
"Hm."
"Notak, to přece nejde napořád. Musíš se pře sto konečně přenést." mluvila potichu a snažila se o klidný, vyrovnaný tón.
"To nejde."
Povzdechla si. Sedla si vedle něj.
"Ale jde. Jak dluoho jsem tu já? Rok a půl. A co jsem zažila? Málem mě zabili. Nick taky prožil hrůzu. Cath...Sara...všichni si prožili svoje. A jsou tu. Jsou takový, jaký je vidíš. Prožili si svoje a pak zase prožili něco pěknýho. Nezůstali stát. A ty..nezůstávej na místě. Musíš jít dál. Jdi i za ni, když nemůže. Ale nesmíš zůstat stát."
Greg se na ni podíval.
"Tak co, jedeme?"
Přikývl a zvedl se.
Prošel kolem Nicka, čekajícího u auta na Mad. Ta vyšla chvilku po něm.
Všichni mlčky nasedli, jen Nickovi uniklo: "A co kdyby nenašli mě."
Madison dělala, že ho neslyšela. Nastartovali a vyjeli na hřbitov Desert Palm Memorial. Měli zvláštní případ. Mrtvola, bez zjevných známek násilí(krom toho, že jí chyběla ruka), ležela na hrobě.
V útrobách budovy velitelství mezitím mířila ke kanceláři svého šéfa kriminalistka Willowsová. U ucha si držela mobil a zaníceně s někým hovořila. Už byla skoro u dveří, takže hovor pomalu končil:
"No, tak doufám, že to dobře dopadne. Hlavně se drž. Zavolej až se vrátíš! Papa."
A kdo byl ten u druhého přístroje?
Warrick měl dnes volno. Ale nebylo to to krásné volno, které strávíte, ať už sami nebo s někým, sladkým nicneděláním nebo si někam vyrazíte. Vlastně on si vyrazil. Ale v obleku, upravený a trochu nervozní k rozvodu.

Ostatní kriminalisté byli vyčerpaní. Už měli dávno po noční směně, už dávno měli být doma v posteli. Jenže...zločinci si nevybírají. Bylo chvíli před obědem.
Nick, Sara, Greg a Mad dorazili na hřbitov. Ecklie nechtěl zatěžovat denní směnu, tak to zase slízli oni. A navíc to souviselo s tím, co vyšetřovali předtím. Našli ruku. A teď měli zbytek.
"Ahoj lidi. Coroner už je na cestě?" Jim stál nad hrobem, kde ležela jejich oběť.
"Jo, bude tu každou chvíli. Tak co k ní máme?"
"Měla u sebe kabelku a podle toho oblečení bych řekl, že to opravdu bude majitelka té ztracené ruky. Našli ji zaměstnanci hřbitova asi před hodinou."
"Tak se do toho dáme, ne?"
"Doufal jsem, že s tímhle hřbitovem už nebudu mít nikdy nic společného. Pamatujete na tu exhumaci Benettové?"
"To se nedá zapomenout. Vesele si exhumuješ a hle, v rakvi je cizí tělo." Nick se ušklíbl. Brass nápodobně.
"Gile.."
"Grissome!"
"Co? Jo, promiň...zamyslel jsem se."
"Co máš k tomu případu oběšence?"
"Nic. Vypadá to, že to opravdu byla sebevražda. Každopádně, nemáme žádné přesvědčivé důkazy, které by tvrdily opak. A že jsem se jich ptal jasně."
"Takže vlastně nemáme co na práci."
"No...jestli mi chceš pomoct s papírama, jen to uvítám."
Cath si povzdechla a podívala se na horu papírů na Gilově stole. Kývla hlavou a přisedla si.

"Kruci, kde je ten David? Já už mám tohohle hřbitova dost!" Brass byl docela podrážděný. Ale ani ne za minutku tu stálo auto coronera a z něj vyskočil David.
"Omlouvám se, ale nešlo se sem dostat dřív. Lidi mě skrátka na silnici nepustí."
"Nic se neděje." Saře nevadilo, že tam tak dlouho čekali. Aspoň si trochu prohlédli místo činu.
"Tak co? Jak zemřela?"
"Mrtvá je asi čtyři hodiny." Ozval se po chvilce. "Ale jak zemřela....nikde nemá žádné....zlomeniny, bodné, řezné rány...žádný vstupní otvor po kulce....nebyla uškrcena, udušena...nevidím ani žádné modřiny....to už je mimo moje schopnosti na tomhle místě. Musíme počkat na pitvu." David vypadal hodně překvapeně. Jestli to nebyla přirozená smrt, což pravděpodobně ne, tak si nevěděl rady.
Jim nadzvedl obočí. "A je určitě mrtvá?" pochmurně se zasmál. "Tady bych se už ničemu nedivil. Desert Palm a Desert Haven...lidi, až umřu, v žádnym případě mě nenechávejte pohřbít tady a těma z Desert Haven."
"Tak to buď v klidu. Mrtvá je určitě. A pokud jde o to druhé-jestli nevyhraješ v kasinu, tak tě zaručeně nebudou pohřbívat oni."
Sara jen zavrtěla hlavou. Takováhle konverzace byla opravdu "na místě". Greg se nezúčastněně díval jinam.
"Tak pánové, my teda můžeme jet." David se zvedl a oprašoval si kolena.
"Fajn. Madison, my si jdeme promluvit se zaměstnanci. Vy tři.."
"Jasně, víme co dělat." A všichni se pustili do své práce.
Asi za půl hodiny měli hotovo. Nebylo tam prostě nic. Madison s Brassem se vrátili o chvilku později. Taky nic nového nezjistili. Vrátili se tedy do laboratoře, aby se podívali na věci zavražděné a snad zjistili příčinu smrti.
"Tak co, máš něco?"
Nick vstoupil do místnosti, kde se Sara s Gregem snažili najít nějaké otisky nebo prostě něco na věcech z kabelky jejich neznámé. Byla tam peněženka, propiska, deštník, volně poházené drobné, klíče od domu....skrátka takové obyčejné věci, až na jakýkoliv průkaz totožnosti nebo jakékoliv jméno.
"Zatím nic. Ale ještě jsem neprošla všechno. Co ty?" řekla, když se ujistila že Greg nehodlá otevřít pusu.
"Na oblečení měla nějaká vlákna. Jsou na trasovce. A Madison je u Robbinse."
"Tak doktore, jak tedy zemřela?"
"No, Madison, popravdě, nedivím se, že jste na to nepřišli. Je to zvláštní. Nejspíš utrpěla velmi silný úder do hrudi. Jenže nemá zlomená žádná žebra, ale má prasklou srdeční a plicní stěnu. To způsobilo vnitřní krvácení a smrt. Ale ta žebra mě matou. Modřina se začíná pomalu objevovat až teď. Je to opravdu zvláštní. Je mrtvá čtyři hodiny a nic se neprojevilo. Tady máte zprávu."
"Děkuji doktore." Rozloučila se a odešla za svými kolegy.
"Tak mám příčinu smrti."
"A já mám otisk. Na téhle propisce. Projdu ho databází." Přerušila ji Sara.
"Já nemám nic." řekl Greg potichu. Po dlouhé době zase promluvil. Ale aspoň promluvil. Nick se na něj podíval a dodal: "já taky ne."
Madison jim, než Sara dala do počítače otisk a sputstila vyhledávání v databázi, zopakoval, co jí řekl Al. Než ale stačil kdokoliv zareagovat, ozval se počítač.
"A, schoda. To bylo rychlé. Tak se podíváme, kdo to měl s naší obětí takovou práci."
Všichni čtyři se sklonili k obrazovce....a....
"C-c-co-cože?"
"Lidi, to....to neni..."
"To...uf..."
Nemohli ze sebe vypravit slovo. Všichni jen vytřeštěně zírali na obrazovku, na které jim vyskočila fotka toho, čí otisk byl na propisce. Na propisce, která patřila oběti. Kterou měla oběť u sebe. Když ji někdo zabil. Zírali na obličej jejich nového podezřelého. Na obličej...........

A začala další etapa...no snad se vám to líbí...docela jsem se rozepsala, protože mě napadl takovej hezkej případ. No má na tom zásluhu to, že jsem dočetla Ze záhrobí. Je to nádherná knížka...a taky plná hlášek. Doufám, že se vám tahle další povídka líbí. Chci poděkovat všem, kdo si přečetli a popřípadě napsali komentář k těm předchozím. Hlavně mi udělalo obrovskou radost, když se vám to líbilo. Takže píšu dál. Opravdu to vypadá, že tentokrát se to nebude týkat někoho konkrétního víc než jiného, ale možná to k něčemu spadne. Časem. Takže jedeme dál....
 


Komentáře

1 melonka melonka | 1. listopadu 2007 v 20:58 | Reagovat

už se těším napokráčko ...napjatá jak kšandy

2 Cinka Cinka | Web | 2. listopadu 2007 v 11:46 | Reagovat

Těším se na pokráčko. Snad bude Gregovi líp. Chudák malej.

3 svata.sanders svata.sanders | E-mail | 2. listopadu 2007 v 20:21 | Reagovat

chudák gregouš,no doufám že to bude brzo pokračovat....

4 MacS MacS | Web | 3. listopadu 2007 v 9:07 | Reagovat

Moc hezký....taky se těšim na pokráčko:-)

5 wolfferin85 wolfferin85 | E-mail | Web | 29. ledna 2008 v 20:01 | Reagovat

ahoj Danino fakt bezvadny povidky dojala jsi me k slzam. ja trosku se stydim vlastne po precteni tvych i ostatnich jsem se rozhodla ze tez budu psat.No rada bych byla kdyby jste se na ne jukli. No je tam jen takovy maly predkrm.Chodim do prace tak nemam tolik casu kolik bych na to chtela. Hlavne pis povidky dal jsou uzasny.gabca

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama