Má další tvorba:
Přepracovaná recenze druhého dílu Pána prstenů
Historie Dorne z Písně ledu a ohně
Teorie o původu Tyriona Lannistera


Pán prstenů: Dvě věže

14. ledna 2009 v 11:07 | Ann Taylor
Originální název: The Lord of the Rings: The Two Towers
Země: USA, Nový Zéland
Rok: 2002

Druhý díl slavné adaptace knižní trilogie J. R. R. Tolkiena dál sleduje osudy Aragorna, Legolase a Gimliho, unesených půlčíků a i Froda a Sama, kteří se sami rozhodli pokračovat v cestě za zničením Jednoho prstenu temného pána Saurona. A není o mnoho veselejší než díl první, protože zatímco v něm se společenstvo dalo dohromady a teprve ochutnalo nebezpečí, jaké jejich snaha představuje, nyní se s ním musí poprat sami, roztříštění po celé Středozemi. Možná proto mám tento díl ze všech nejraději.



Chodec Aragorn se na počátku rozhodne dohnat skřety, kteří s unesenými hobity Smíškem a Pipinem směřují na západ do Železného pasu, sídla zlého čaroděje Sarumana, jenž podlehl Sauronovi. Než se jim to podaří, skřeti jsou pobiti jezdeckou družinou Rohirů, obyvatel Rohanu, království, přes jejíž území putují. Nenajdou tak své přátele, ale objeví někoho, o kom si už dávno mysleli, že je ztracený. A také nový způsob, jak přispět Frodovi ke zničení Prstenu, i když s ním nemohou být - obrátit se do Edorasu, sídla rohanského krále Théodena, který je v zajetí vlivu svého prohnilého rádce Grímy Červivce, Sarumanova sluhy. A poté k ještě větší výzvě, čelem k Sarumanovým šikům, jež vytáhly proti rohanskému lidu.


I zajatí hobiti přitom nečekaně najdou způsob, jak se pokusit zabránit Sauronovi znovu uchvátit svou moc. Uniknou jisté smrti a dostanou se do blízkého lesa Fangornu, který je domovem entů, stromům podobných bytostí, které les opatrují. A mají na výběr buď přečkat nejhorší v jejich společenství a vrátit se domů, nebo je přesvědčit, že ani jim se nadcházející rozhodující válka nevyhne, a že musí vyrazit do boje. Do boje s nikým menším, než právě Sarumanem.


Jen Frodo a Sam pokračují v cestě do Mordoru. A nedlouho po rozpadu Společenstva narazí na Gluma, tvora, který kdysi vlastnil Jeden prsten a touží získat ho zpět. Místo, aby se ho zbavili, se ho ale Frodovi zželí, pokusí se ho zkrotit a přimět, aby mu ukázal cestu do Mordoru, kde již podle vlastních slov jednou byl. Všichni tři se tedy vydají k Černé bráně do Sauronovy říše, a když zjistí, že jí nedokáží nepozorovaně projít, Glum nabídne další cestu dále na jihu. Ovšem možná ještě svízelnější než všechny, jakým čelili dosud.


Takže zatímco předchozí díl končil rozpadem společenstva, odvrácením většiny jeho členů od původního cíle a zdánlivě ztracenou nadějí na šťastný konec, tento se nese v duchu nalezení nového smyslu, nové cesty a nového způsobu, jak onoho cíle dosáhnout i nepřímo.


Zároveň tak ještě mnohem víc rozšiřuje svět Středozemě a čtenáři i divákovi připravuje nové prostředí a postavy. Rozčleňuje dění do několika míst najednou, představuje království Rohan, impozantní pevnost Helmův žleb, setkáváme se i s "normálním" lidským druhem, ukazuje prokletý les Farngorn a prazvláštní, svérázné, avšak moudré enty a burcuje tak do války za přežití nejen devět společníků, ale pomalu celý svět. Spolu s tím tak může ukázat i dopady Sauronovy plíživě vzrůstající moci a řádění temných sil na různých místech a konečně i poodhalit jeho další plány, ne jen "chci zpátky svůj mocný šperk".


S tím pak souvisí i důvod, proč tenhle díl miluju nejvíc. A to neskutečná bitva o Helmův žleb a poslední pochod entů. Tisíce skřetů pochodující proti pevnosti dokáží nahnat strach. Bezmoc, strach a vědomí obránců, že jich není dost, a přesto jdou do boje, je klasické hrdinské fantasy, příchod elfů, aby naplnili stará spojenectví, je krásně emotivní moment a příjezd Rohirů je něco, co mi vždycky vžene slzy do očí. Král Theodén stojí sám. Ne sám. ROHIROVÉ! Kdykoli se mě někdo zeptá na nejsilnější moment ze zhlédnutých filmů, bude to tenhle. A hned za ním chvíle, kdy Stromovous spatří, co Saruman provedl s lesem v Železném pasu, zařve do útoku a enti vyrazí. K tomu přičíst geniální hudební podkres a nedostává se mi dechu.


A pak přijdou vtipné momenty jako hlášky Smíška a Pipina nebo Gimliho a Legolasovo počítání, kdo zabil víc nepřátel, a divák se zase hned zasměje, a pokud chce i trochu osobní tragédie či lítosti, je tu Glum, jehož úplně zničil Prsten a on se víc než zápornou kreaturou ukáže spíš chudákem. Na druhou stranu ale mě osobně tato linka putování do Mordoru asi zajímala nejméně. Je zřetelně odlišná od ostatních. Zatímco v těch jde o zmíněné epické momenty a veliké heroické skutky, Frodův, Samův a Glumův opuštěný pochod je soukromou, drobnou záležitostí, jejíž význam na první pohled neční, a odehrávají se v ní jiné druhy bitev a těžkostí, především v jejich myslích. To je vždycky těžké převést na plátno. Musím však říct, že bez ohledu na mé pořadí v oblíbenosti se to podařilo. Vůbec se celý tento film podařil a ubíjející délka nebo ne, pro mě je na čelních příčkách mého soukromého žebříčku. A to zabetonovaný, takže ho jen tak něco nesrazí.


(Frodo drží v ruce malou krabičku, kvůli které se mohl zabít.)
Frodo Pytlík: Co v tom máš?
Sam Křepelka: Nic. Jen trochu koření. Kdybysme jednou měli k večeři pečený kuře nebo tak.
Frodo Pytlík: Pečené kuře?
Sam Křepelka: Jeden nikdy neví.

Sam Křepelka: Mordor. Jediné místo ve Středozemi, které vůbec netoužíme vidět. A zrovna do toho jediného místa se snažíme dostat. A zrovna se nám to nedaří.

Frodo Pytlík: Kolik jídla nám zbylo?
Sam Křepelka: Počkejte. Jo. Výborně. Lembas. A podívejte! Zase lembas.

Glum: Budeme na ně hodňoušcí, když budou hodňoušcí na nás.

Legolas: Tak pojď, Gimli! Doháníme je!
Gimli: Na přespolní běhy nejsem. My trpaslíci jsme spíš sprinteři. Ohromně nebezpeční na krátkou vzdálenost!


Gimli: Takže jsme celou tu dálku běželi pronic zanic? Máme ty hobity nechat v tomhle děsném, tmavém, vlhkém, stromy zarostlém... (Stromy začnou praštět.) Chci říct okouzlujícím... docela okouzlujícím lese.

Gimli: Ten nový Gandalf je ještě protivnější než ten starý.

Stromovous: Burarum. Už strašně dlouhé roky nebyla žádná enťata.
Smíšek Brandorád: A proč?
Stromovous: Ztratili jsme entky.
Pipin Bral: Ale to je mi líto. Jak pomřely?
Stromovous: Ony nepomřely. Ztratili jsme je. A teď je nemůžeme najít.

(Gimli, Legolas a Aragorn přijedou do Edorasu.)
Gimli: Veselo jako v márnici.

Gríma Červivec: Já jsem vám vždycky jen sloužil, můj pane.
Théoden: Tvé mastičkářství by ze mne za chvíli udělalo čtvernožce!

Sam Křepelka: (zasněně) Nádherné, zlaté hranolky s pěkným kouskem smažené ryby. (Sméagol znechuceně odplivne.) To bys ani ty neodmítl.
Sméagol: Ale jo, odmítli bysme. Kazit krásnou rybišku. Dej nám ji syrovou, aby se ještě kroutila. Hranolky si nech!
Sam Křepelka: Ty jsi ztracený.

Foto z filmu: ČSFD
Ann Taylor


Mé hodnocení:
 


Komentáře

1 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 14. ledna 2009 v 16:37 | Reagovat

nj dvě věže:) pán prstenů je můj oblíbený ae ještě wíc Harry Potter :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama