Má další tvorba:
Rozsáhlý článek o viteálech
Devatenáctá část povídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně
Nový blog, kam se postupně přesunu, ve výstavbě - tayloroviny


Berušky přinášejí štěstí II

4. června 2009 v 18:33 | Ann Taylor
Vyšetřování sériového vraha pokračuje. Sara spolu s malou Heather před ním chtěly ujet do bezpečí, ale nestačily, a tak se pro celou laboratoř staly priroitou. Už dávno jsou ale prioritou pro Grissoma, a ten se musí donutit nemyslet hned na nejhorší a použít svůj brilantní mozek k tomu, aby jim pomohl. Jenže když jim tak dlouho unikalo odporné skladiště v sousedství, neopomenou ještě něco?


Catherine zběsile zvonila na domovní dveře. Nikdo pořád neotvíral, tak tloukla. Přece viděl, že jede za nimi. Jemu se nemohlo nic stát!
"Grissome! Otevři, jsi doma, vím to!"
Konečně asi po minutě otevřel. Catherine se ulevilo, že nemusí dveře, ve strachu o svého šéfa a kolegu, vykopávat.
"Našli Sařino auto. Vyjeli hned směrem z Vegas a našli ho asi do deseti minut," vychrlila ze sebe trochu udýchaně.
"Vážně? A … co tam … bylo v něm něco?"
"Ne. Tedy … nebyla v něm ani Sara ani vaše dcera."
"Tak co tedy ano?" byl netrpělivý.
"Na volantu byla krev, asi od nějaké dopravní nehody. Tedy určitě, protože auto má promačkaný kufr. Pravděpodobně je dohnal, vytlačil ze silnice, Sara se praštila o volant a on je pak … odvezl pryč. Nezůstalo tam nic krom stop po kolech a botách."
Takže jeho manželka a dcera jsou unesené. A Sara zraněná. Doufal, že ne vážně. Ale ať už vážně nebo ne, jsou někde v neznámu. Pokud ještě jsou.
Na druhou stranu, kdyby je chtěl hned zabít … vždycky nechával na místě činu krev. Asi přitlačí na laboratoř s testy DNA, mohli by tak identifikovat několik obětí a najít spojitosti.
Tady žádná kaluž nebyla. Ani nůž. Prý prostě nic.
"Cathy, potřebuju, aby se co nejvíc urychlily testy DNA. Pokud zjistíme, kdo jsou oběti, možná je bude něco spojovat. Nebo někdo. Podoba v novinách nám moc neřekne."
"Ale to auto by mohlo. Nevíš, co to bylo za značku? Nemělo na sobě něco zvláštního? Nebo poznávačku?"
"Modré SUV, myslím, že nissan. Na bezpečnostních kamerách bych ho určitě poznal."
Byla tu sice možnost, že to bylo jiné auto. Jen podobné, nebo náhoda. Ale ta vyprchala, jakmile Sara s beruškou zmizely.
"Řeknu Archiemu, aby je s tebou projel. Pojedeš na kriminálku?" nebyla to moc výrazná otázka, spíš konstatování.
"Samozřejmě."

Otočila se zpátky ke dveřím. Předtím vešla jen do předsíně, ani se nechtěla zdržovat. Na poličce stála fotka. Ona viděla Heather naposledy asi před rokem, bydlela od nich daleko, rodiče ji nikdy do práce nebrali a ona sama neměla moc času. Děvče na obrázku vyfocené se svou matkou doslova zářilo spokojeností. Vesele mávala do objektivu, dlouhý cop přehozený přes rameno, rozpustile pózovala. Sara se jen usmívala a Cathy nepochybovala o tom, že na druhé straně foťáku stál taktéž šťastný Grissom. Dost se změnil, za těch šest let. Ve svých oborech byl pořád vysoce nad konkurencí, ale začal se hodně věnovat osobnímu životu. Pravděpodobně každý mu to přál. Jenže teď se mu do osobního života začala práce motat zase. Nebylo mu odpuštěno, že pro něj už nebyla vším. A tohle je pomsta.

Odjeli chvíli nato. Potřebovali pokročit o velký kus víc, než kdy dřív. Teď už nešlo o budoucí možné anonymní oběti, teď šlo o život jejich kolegyně, kamarádky, manželky. Tak to viděla ona. On viděl i svůj, ne kvůli přímému ohrožení vlastní osoby. Ale bez nich by už nebyl nic.
Na kriminálce, jakmile se zpráva nezadržitelně rozšířila, propuklo pár lidí panice, hlavně ti, co se začali bát i o sebe, jakožto pracovníky snažící se o vrahovo dopadení. Většina zaměstnanců ale měla prostě strach a doufala.
Laboranti DNA si vzali veškeré vzorky související se sériovým vrahem přednostně, Greg se dokonce uvolil pomoci v laborce, i když dny, kdy byl opět zavřený mezi skleněnými zdmi upřímně nesnášel. Někdy však není vyhnutí.
Grissom seděl s Archiem nad záznamy bezpečnostních kamer. Nemohli čekat, že uvidí modré auto víc, než pár sekund, protože kamery střežily hlavně známé a frekventované ulice a bulváry. Tady na okrajích jich bylo málo.
"Vrať to asi o pět vteřin!" ozval se po několika minutách sledování popoháněného záběru Gil.
"Ano, to je naše auto …" poznal, když se obraz převinul o požadovanou dobu. "Teď se tam do několika minut objeví hledaný."
Nemýlil se. Na scénu docela velkou rychlostí přijelo modré SUV, opravdu nissan. Jel stejným směrem, jako předtím Sara. Přepnuli na obraz z další kamery. Tam se scéna opakovala. Jenže to byla poslední kamera, kde něco bylo. Skoro poslední ve městě.
Na jednu stranu je výhoda, bydlet na kraji. Ruch centra se k vám nedostane a dětem nehrozí takové nebezpečí. Dokud se nestane něco podobného. V takových případech je to zase jedno obrovské mínus.
Archie se vrátil k momentu, kdy kamera zabírala zadek nissanu. Zastavil přehrávání a zaostřil na poznávací značku. Nejdřív byla hodně rozmazaná. Zaostřoval a odstraňoval šum, dokud nebyla aspoň trochu čitelná.
"To si z nás dělá srandu, nebo co?" uklouzlo mu, když se na ní podíval. Na destičce pod zámkem kufru stálo NOW 4U.
"Dělá nebo nedělá, značka musí být registrovaná, nebo mu ji někdo musel vyrobit. Díky, Archie. Dobrá práce."

"Nicku," zastavil na chodbě svého dalšího podřízeného.
"Už máš informace o Saře?" ptal se okamžitě.
"Ne. Ale mám pro tebe úkol. Zjistíš, kde mohl sehnat tuhle poznávačku," podal mu vytisknutou fotku.
Nick beze slova převzal papír a odešel prohledávat výrobce aut a doplňků.

"Grissome, tady jsi," zastoupil mu během dalších pár vteřin cestu Warrick. Na tváři měl zhnusený, ale zároveň i smutný výraz. Výraz smutné účasti. "Něco jsem našel."
"Já taky!" doběhl k nim Greg. Tedy poslední metr vzal klouzačkou. "DNA jde pomalu, ale mám identitu dvou obětí."
"Tak to mi dost pomůžeš," pokračoval Warrick.
"Co máš, Ricku?" mračil se Grissom.
"Těla."
"Čí?" vyhrkl okamžitě Greg. Snad oba napadlo totéž. A přimrazilo je to na místě. Těla … těla …
"Pravděpodobně všech jeho obětí. Procházel jsem domy ve vašem sousedství, jestli si někdo něčeho nevšiml."
"A je mezi nimi i … Warricku jsou tam i ony?" udeřil na něj Sanders.
"Oh ne! Ne, Saru ani Heather jsem neviděl," uvědomil si okamžitě, že kolegy vyděsil. "Ale ti ostatní pohřešovaní."
"V sousedství? Upřesni to prosím."
Jestli vrah bydlel někde v okolí jejich domu, tak by si Gil nejradši nafackoval.
"No lidé vedle vás nevěděli nic, ale ti další pak tvrdili, že občas v noci slyší divné rány a prý cítí z kanalizace zápach. Tak jsem se na to podíval. No já bych...pracuje tam na tom několik lidí, jestli chcete tak tu mám fotky …" podal jim složku s čerstvými fotkami. Grissom ji otevřel a naskytl se mu odporný pohled na částečně rozložená těla několika lidí. Mezi nimi bylo možno rozpoznat zažloutlé obličeje i malých dětí. Dohromady asi osm těl. Přesně tolik, kolik měli míst činů. Rychle to zase zavřel.
"Je mi líto."
"Nemusí být co, Warricku. Určitě jsou naživu."
Změnil se. Dřív nedoufal ani neodhadoval. Dřív se držel faktů.
"Vy dva tedy zkuste dát dohromady co nejvíce jmen a obětí. Pověřte policii, ať informuje rodiny, až si budete jistí. Vy se ale snažte přijít na něco nebo někoho, co všechny spojuje."
Přikývli a chtěli se odebrat do Sandersovy laboratoře k výsledkům testů a fotografiím. Grissom měl vztek. Ani netušil, že někdo takový bydlí nedaleko nich. Popravdě své sousedy moc nevídal. Když byl doma, tak se věnoval hlavně Heather a Saře a kdo bydlí dál do ulice, to skutečně nevěděl.
"Víte alespoň jeho jméno?" zeptal se jich ještě.
"Ne. Ten dům, z kterého bylo možné těla dostat do podzemí je napsaný na Rachel Barney."
"Je dva roky mrtvá," doplnil ho Grissom.
"Jo. Takže to může být příbuzný nebo známý, ale teď jsem se vrátil," dodal Warrick omluvným tónem.
"Dejte dohromady oběti, přizvěte další laboranty. Na paní Barney se podívám já."
Oba konečně odešli a on měl šanci něco dělat. Ne jen rozdělovat práci, ale i pomoct. Rachel neznal. Bylo jí asi šedesát, když zemřela, věděl to, protože naproti jejich domu viselo oznámení o jejím pohřbu. Bydlela asi tři domy od nich. Myslel, že sama.
Sedl si k počítači. Zadal její jméno a čekal.
Žádný zločin. Žádný záznam. Žádný přestupek.
Další možnost byla jedině zavolat do pohřebního ústavu a zjistit, kdo vypravoval a platil pohřeb.

"Co děláš?" slyšel za sebou Nick Hodgesův hlas. Zatím se rozhodl nevšímat si dovozců a výrobců aut, spíš se zaměřit na doplňky na zakázku. Našel tu tři takové.
"Co myslíš? Štrikuju."
"Odevšad slyším jenom únos a rychle a spěchá to, ale nikdo mi není schopnej říct, jak jsme daleko."
"Nic moc. Potřebuju najít toho, kdo vyrobil tohle," hodil před něj fotku SPZ.
"Zajímavý. Jeden můj známý si kdysi nechal udělat s nápisem I LOVE U, když dával manželce auto."
"Nevíš náhodou, kde?"
"To ne. Ale vím, že by nebyl problém si nechat takovou registrovat. Když to není vyloženě blbý shluk písmen, což miluju tě je."
"Jestli chceš být pořád tak aktivní, tak si vyber jednoho a zavolej tam, jestli si v poslední době někdo nechal vyrobit NOW 4U."
"Rád. A taky jsem ti přinesl rozbor laku ze Sařina auta," mluvil, když vyťukával číslo. "Ten nissan je přelakovaný ze světle zelené. Musel předtím vypadat hrozně." a položil před něj papír s výslednými grafy.
Oba dva už vytáčeli čísla a čekali na pozitivní zprávy.

Laboratoře a kanceláře vypadaly zaměstnanější než obvykle. Kdo něco zjistil, obvolával podezřelé, ty, co by mohli něco vědět, nebo různé organizace, kdo nevěděl, šťoural se třeba po sté v důkazech, někdo intenzivně pracoval na identifikaci obětí, další se ještě nevrátili z domu, kde těla našli, laboranti si netrpělivě oklepávali nehty o stoly, Brass mluvil každou chvilku s jinou hlídkou, Archie procházel další a další kamerové záznamy z různých míst činů, i když už je viděl, policie prověřovala každý nissan, co viděla, i když jich nebylo moc, doktor Robbins obdržel první várku, to je čtyři napůl rozložená těla. Čekal ho nelehký každodenní úkol. Ti, co nemohli být nápomocni pracovali na ostatních případech, které se rozhodně nezastavily. Dokonce i Ecklieho bylo dnes možné zahlédnout pro nedostatek volných lidí se stříbrným kufříkem. Bez ohledu na funkce pracoval každý, kdo se v kriminalistice vyznal.

Být šéfem v tomhle mumraji, v době, kdy nikdo neví kam dřív skočit a problémy se dají vyřešit jen tak, že na nich intenzivně pracuje jeden člověk, co nedělá na ničem jiném, nebo naopak každý udělá kousek, má své kouzlo. Jste ten, co se ve všem chaosu vyzná, a navíc mít co dělat, když je potřeba pomoct všude, je i příjemný pocit.
Pokud se ten nejhorší problém, kterému se věnuje většina, netýká vás.
Je také zvláštní, že dokud se případ týká neznámých obětí, dokonce lidí bez konkrétní tváře a konkrétních jmen, je problém na něco přijít. Jakmile se dotkne někoho z nich, každý nasadí všechny páky a obvykle se přijde na něco, co jim celou dobu unikalo.
 


Komentáře

1 Elkaelka Elkaelka | E-mail | Web | 4. června 2009 v 18:43 | Reagovat

wow..
silný...
krásná opvídka a těším se na pokráčko :)

2 Petra Petra | E-mail | Web | 4. června 2009 v 19:14 | Reagovat

héééj hustý... co se týče anketky, tam odpovědět nemůžu, protože mám ráda úplně všechny (až na McKeena, samozřejmě)

3 IONEL IONEL | Web | 4. června 2009 v 21:21 | Reagovat

Wow..jako dobrý dobrý x) jen tak dáál x)

4 Cinka Cinka | Web | 5. června 2009 v 9:31 | Reagovat

To je moc moc pěkný. A dál? ;-)

5 týnka týnka | Web | 5. června 2009 v 10:02 | Reagovat

sKVĚLÝ!:-)
Bezvadná povídka!:)

6 Cathy Cathy | E-mail | Web | 5. června 2009 v 14:54 | Reagovat

Super ! :D
SOm zvedva na pokracko ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama