Má další tvorba:
Devátá část povídky A co jsem já ze Strážců galaxie
Článek o věznici Nurmengard z Harryho Pottera
Nová povídka Jsem to, co jsem z Agents of S.H.I.E.L.D a Strážců galaxie


Nightmare names Orchid I

19. prosince 2009 v 21:32 | Ann Taylor
Jak nalézt název povídky? Listovat slovníkem, hledat slova co se k sobě nehodí a potom po dokonalých nápadech všechno škrtnout a nechat to nejpitomější co vůbec s povídkou nesouvisí. A o co tedy jde?
Horatio dostane přístup k online přenosu. A když ho spustí, uvidí nevídané. Zkrátka nové, brutální Miami.


"Poručíku Caine, máte tu poštu," usmála se žena na recepci a podala Horatiovi obálku.
"Díky," převzal a pokračoval v cestě do svojí kanceláře. Ještě nedodělal předchozí případ a už ho čeká další?
Sedl za stůl a otevřel obálku. Uvnitř našel pouze flash disk. Nic víc. Žádný vzkaz, žádné instrukce, nic. Ani zpáteční adresa.
Zapnul svůj laptop a čekal, co disk obsahuje. Pro jistotu se snažil nesmazat případné otisky ani nezničit žádné jiné stopy.
Načetla se data. Na disku byly pouze dva soubory. Nějaký očíslovaný odkaz a video pojmenované víc než výmluvně. Nejdřív si pust mě.

Poměrně zvědavý co uvidí soubor otevřel. Celková délka měla být necelé tři minuty a video bylo v ne příliš vysoké kvalitě. Dokud se obraz nepřestal třást, nemohl přesně rozeznat, co na něm je.

První minuta byla strašně nekvalitní. Rozpoznal nějakou tmavou místnost a tři postavy. Tedy dvě, třetí musela držet pohybující se kameru. Ta další, pečlivě schovaná před prozrazením identity, držela něco v ruce. A poslední osoba ležela na zemi. Na rozdíl od stojící měla světlé kalhoty a sako.
Nedokázal určit, kdo je to, ale byla mu povědomá.
Potom se obraz zaostřil. Caine viděl, jak stojící muž, určitě to byl muž, kopl do ležící postavy a polil ji vodou.
Postava se pohnula a prudce posadila. Nohy i ruce měla svázané.
Caine zalapal po dechu a jeho obličej se pomalu měnil v kámen.

"Yelino …"
Yelina Salasová vypadala naprosto zmateně a o nic méně vystrašeně. Nebylo pochyb, že netuší kde a proč je. Rozhlédla se kolem sebe, ale onen muž ji znovu kopl a donutil ji zůstat ležet.
Vztyčeným palcem signalizoval kumpánovi konec akce a video se vypnulo.
Horatio zůstal sedět a stále zíral na monitor. Tohle se mu musí zdát nebo to musí být velmi špatný vtip.
Přemýšlel, co má udělat jako první. Zkusit zjistit, kdo nahrávku poslal, zkusit zavolat na Yelinin mobil, sehnat své kolegy a začít pátrat, sehnat Raye, prohledat její byt, nebo..bál se, co uvidí, ale nakonec otevřel nabízený odkaz.

Světlo proti ní se rozsvítilo. Byl to přesný signál, na který oba čekali. Vstali, jeden zůstal stát mimo záběr s připravenou zbraní a druhý došel až k ní.
Už neležela na zemi. Stála asi metr od zdi, ze stropu visel za hák upevněný provaz, kterým měla svázané ruce a který ji držel na nohou. Musela stát, neměla jinou možnost.
Chtěla před mužem couvnout, ale nemohla. Neviděla mu do tváře. Zakrývala mu ji kapuce. A když promluvil poznala, že musí mít přes pusu něco, co mu dokonale mění hlas na animovanou postavičku.

"Kdo by to byl řekl, že policie je tak bezmocná a slabá. A zvláště ta Vaše, kterou se tak chlubíte," nemluvil k ní. Viděla, že se dívá do kamery instalované přímo proti.
"Vidíte? Klidně bych jí mohl podříznout aniž by kdokoli jakkoli zakročil," chytil jí a dal jí nůž ke krku.
"Ale já to neudělám. Tolik lidí jste viděl umírat, že jeden navíc vás nevytrhne co? Já pro vás mám nové divadlo, to jste ještě určitě neviděl."
Kdyby jeho hlas nebyl tak dětsky zkreslený, poznala by, že mluví klidně a hlavně výsměšně. Potom jí ale blesklo hlavou, že na krku cítí něco teplého. A tím veškeré úvahy o těch mužích vypustila z mysli. Poprvé ucítila bolest a vlastní krev.
"Klid, je to jen škrábanec, rozhodně jí neublíží tolik, co třeba tohle," vytáhl něco z kapsy a ukázal to do kamery. Salasová nemohla vidět, co drží v ruce, ale byla odhodlaná nějak se bránit. Neměla sice šanci i kdyby odrovnala tohohle jednoho. Proti ní stál další, asi tak stokilový černoch, a u pasu měl jasně zřetelnou bouchačku. Jenže ona se nemíní prostě vzdát.
Kopla. Někam kopla a věděla, že zasáhla.
O vteřinu déle však ucítila další nesnesitelnou bolest. Donutila ji vykřiknout.
"To už nezkoušej!" zavrčel jí do ucha a znovu přiložil taser k boku.
Křičela. Zoufale křičela dokud jí elektřina nepřestala proudit tělem a dokud všechny svaly neochably až do blaženého bezvědomí.
Doufala, že je konec. Ale byl to začátek.

"Horatio?" vřítila se Calleigh do jeho kanceláře. "Slyšela jsem ženský křik, co se stalo?"
Neodpověděl. Zíral na monitor, kde před chvílí znechuceně vypnul přenos.
Výraz ze mu pomalu měnil. Duquesneová dostala strach.
"Horatio?"
"Já je zabiju. Calleigh okamžitě jeď s Delkem do domu Yeliny. Wolfe ať sežene Raye Juniora. A já tohle vezmu na audiovizuální a přísahám, že toho chlapa zabiju!"
"Co se děje?" nechápala.
Caine znovu otevřel odkaz. Teď kamera zabírala pouze nehybnou ženu donucenou provazem stát na nohou, ale očividně v nebo téměř v bezvědomí. Uvědomoval si, že pokud se rychle neprobere, vykloubí si obě ruce.
Duquesneová se dívala pět vteřin se zděšením na monitor. Potom zvedla pohled na Horatia.
"Hned je jdu sehnat," a odešla.

Zatímco Delko s Calleigh odjeli do domu Salasové, Ryan seděl na chodbě s Rayem juniorem.
Neměl moc informací ohledně toho, co se stalo, ale přesto s ním promluvit musel. Rozhodl se všechno říct přímo bez nějakých ozdůbek kolem.
"Rayi, jsi tu, protože tvojí matku unesli."
"Co? To je nějaká blbá sranda?"
"Ne, není."
"Jak jako unesli? Kdo a proč a kde je a jak to víte?"
"Nevíme kdo a proč. Horatio dostal anonymní kontakt a všechno bylo na videu," vážně víc informací poskytnout nemohl.
"Aha … ale … ale co chcete po mně?" vypadal zmateně. Vstřebával, že jeho máma je teď někde … kdo ví vůbec kde a kdo ví taky co se s ní děje.
"No, mí kolegové teď prohledávají váš dům a taky není bezpečné, aby ses pohyboval po ulicích. Zatím zůstaneš tady. Můžeš … támhle do zasedačky, pustit si televizi. Kdybys něco potřeboval, najdi mě, nebo tvého strýce. Víc zatím nemůžu říct," zvedl se a odešel.
Rayovo nesmělé ale zůstalo bez povšimnutí.

Horatio přecházel nervozně sem tam kolem počítačů v audiovizuální laboratoři.
"A … eh … Horatio?" ozval se tiše Cooper. Věděl, že dráždí hada bosou nohou.
"CO?"
Trochu sebou trhnul. "Mohl bys prosím, prosím přestat přecházet po místnosti? Rozptyluješ mě."
"A co mám dělat? Čekám, až konečně někdo něco zjistí! Ona tam možná teď umírá, tak sebou hejbněte a zjistěte něco z toho videa, na které už tu zíráte potřetí!"
"Musím pustit to na odkazu. Z videa nebude nic."
"A co zjistíte z odkazu?"
"Server. Můžu se pokusit zjistit, odkud vysílají."
"Fajn …" nic jiného jim nezbývalo. Aspoň zjistí, co s ní je. Toužil to zjistit, ale neměl nervy zapnout přenos sám.

Cooper kliknul na odkaz.
"Panebože," ulevil si pro sebe. Horatio jen mlčel a sledoval monitor. Yelina byla pořád přivázaná za ruce, vypadala vyčerpaně a nebyl si jistý, jestli je při vědomí. Kolem ní se nedělo nic.
Tedy do téhle chvíle.
Do zorného pole kamery se těžkopádně a pomalu dostal tentýž muž, kterého už viděl, s kýblem vody v ruce.
Celý obsah na ní vychrstnul. To ji samozřejmě dokonale probralo.
"Ne, nechte mě."
"Dokud jsem ti neřekl, mluvit nebudeš!" hlas měl stále stejně zkreslený. Podívala se na něj se vzdorem v očích a on ji uštědřil pořádnou facku. A potom další a další rány pěstí do břicha.
Mlčela. Kamera ji nezabírala z dostatečné vzdálenosti, aby viděli jak se tváří, ale slzy bolesti třpytící se na tvářích zahlédli.
Únosci se nelíbilo, že mlčí. Uhodil ji znovu a na bolestivější místo.
"Aaaaau … DOST prosím dost!"
"Ticho!" odstoupil. Za pár vteřin se do záběru vrátil a v ruce držel jiný předmět.
Yelina měla pro jistotu zavřené oči a v duchu se modlila za brzký konec. Vzduchem zasvištěl bič.
Hladově se zakousl do jejích zad. Velmi, velmi bolestivě vykřikla. Bič prolétl znovu, těsně za zády. Nezasáhl. Až na potřetí. Měl chuť začít se smát, zatímco ona zoufale křičela dost.

"Coopere vypněte to!" krev se v něm vařila a nedokázal hrůzné video sledovat.
"Momeet!" chvíli něco psal na klávesnici a snažil se zachytit signál. Horatio odvrátil pohled, ale její křik slyšel všude z reproduktoru, měl ho plnou hlavu a bolel ho, jako by bič zasahoval místo ní jeho.
"Kruci!" Cooper vypnul přenos jakmile zjistil, že nemá šanci signál zachytit.
"CO SE DĚJE?"
"Nezachytím to. Fakt mě to mrzí, ale jsme v koncích," a on sám byl dost vyděšený z toho, co viděl. Horší než lecjaký horor.
"Co se dá udělat jiného?"
"A … asi nic …"
"Coopere …" výdech. Snažil se uklidnit a vytěsnit z hlavy neskutečný obraz. Zase přemýšlet tak, aby jim to pomáhalo. "Přece tohle nedělají neustále nebo jen tak nahodile a nedoufají, že se zrovna dívám. Navíc, když jsme to zapli, ten muž tam přišel až po nějaké době. Musí mít nějaké znamení,že se díváme."
Chvíli přemýšlel. "Víš, slyšel jsem o kamerách, které dávají znamení. Ne, vlastně ne, to jsem řekl špatně. Existují kamery - jsou ale zatím ve fázi výzkumu, které vysílají online signál. To není nic nového, ale tyhle se rozblikají, jakmile signál najde odezvu. To znamená, jakmile někdo klikne na odkaz. Tak je to správě."
"Aha. Takže je dost možné, že ji mají. Nemůžou nás sledovat, ne tady. Jak by se k ní ale dostali?"
Cooper se zamračil. "Ty kamery se vyvíjejí tady na univerzitě. Mohli tam mít kumpána. Nebo ji prostě ukradli."
"Takže to bychom měli zjistit. Vy rozhodně odkaz nepouštějte za žádných okolností!" zahřměl. "Jinak zkoušejte dál zjistit, co se dá."
 


Komentáře

1 Natalia Natalia | Web | 20. prosince 2009 v 9:27 | Reagovat

Paráda:DTo je jediné,co k tomu můžu říct:D:D:D

2 Cathy Cathy | E-mail | Web | 20. prosince 2009 v 10:45 | Reagovat

Tak to je vážne brutálne :D :D :D Super teším sa na ďalšie !

3 kathysanders kathysanders | Web | 20. prosince 2009 v 13:36 | Reagovat

taky se moc těším na další

4 Lenka Lenka | 22. prosince 2009 v 16:28 | Reagovat

Brutus :D trochu mi to připomíná jednu povídku na cinčině blogu.ehm...kdy bude pokráčo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama