Má další tvorba:
Devátá část povídky A co jsem já ze Strážců galaxie
Článek o věznici Nurmengard z Harryho Pottera
Nová povídka Jsem to, co jsem z Agents of S.H.I.E.L.D a Strážců galaxie


Nightmare names Orchid III

10. ledna 2010 v 15:28 | Ann Taylor
Snaha vypátrat Yelinu Salas pokračuje, ale není to vůbec snadné. Horatio navíc neodolá, aby se nepokusil zjistit, jak je na tom, čímž ale jen spustí další kolotoč zvráceného mučení gangstery, kteří konečně vysloví, o co jim jde. A je to něco, o čem Horatio ví, že nemůže provést. Jak se s tím vypořádá?


"Je mi líto, ale nic. Ani nic nezjistím," rozhodil Cooper bezradně rukama.
"Dobře. Děláte, co můžete. Uvidíme, s čím přijedou ostatní. Zkoušejte to dál," otočil se Horatio opět ve dveřích laboratoře a vrátil se do své kanceláře.
Co po něm vůbec ten muž chce? Proč ji takhle týrá? A proč ještě nevydal žádný požadavek? Dělá to snad jen tak, pro svou zábavu a jeho utrpení?
Musí něco udělat. Musí přijít na novou stopu, jakoukoli.
Před chvílí mu přišel vzkaz. Opět od neznámého a nevysledovatelného odesilatele. Stála v něm krátká věta.
Hlídej si ji.
Celý den přenos nezapnul. Měl strach, věděl, že by jí tím způsobil další bolest. Jejím věznitelům se nejspíš jeho opatrnost nelíbila. Nebo chtěli sdělit požadavky, každopádně vybízeli ho k další nechutné podívané.
Možná alespoň uvidí nějaké detaily … něco, podle čeho by mohl místo nebo muže poznat či být blíže k jejich poznání. Možná. Snad.
Roztřesenou rukou spustil odkaz.

Před malou chvílí ležela Yelina na zemi. Teď ji ale vytáhli zpátky na nohy a jeden z mužů ji opět polil vodou. Podle její reakce a podle obrazu horkou.
"Proč to děláte!"
"Ticho!" stačilo mírně uhodit do saka propáleného na několika místech cigaretou a bolest byla stejná, jako po pořádné ráně.
Pomalu ji ale přestávala vnímat. Bylo jí špatně ze zranění, kterých měla určitě spoustu i ze situace jako takové.
Ozvalo se párání látky.
"Ccco …?"
Muž se zasmál a otočil ji zády ke kameře. Cainovi se tak naskytl ničím nekrytý výhled na čerstvé rány a popáleniny.
"Tak o co vám jde!"
"Buď už konečně zticha!" vlepil jí facku, poté ji pustil a sám se otočil na kameru. Do obličeje mu vidět nebylo.

"Takže poručíku Caine, propustíte všechny, opakuji všechny, zadržené členy Mala Noche do čtyřiadvaceti hodin. Určitě vám na tom už taky záleží."
Sklonil se a začal Yelině rozřezávat kalhoty kus pod kolenem.
"To nikdy neudělá … Sakra nechte mě on to stejně neudělá!" zakřičela se slzami v očích.
Stoupl si. "Ale udělá. Jinak se bude dívat, jak umíráš. Myslíš, že chce?" zašeptal jí do ucha a znovu se věnoval nohavicím. Konečně látku přeřezal.
"No tak mě zabijte!"
"Hned? Nee kdepak," švihl ji letmo ostřím nože přes lýtka. Nezpůsobil žádná velká zranění, přesto se nůž zakousl bolestivě.
"Auu … ale já radši umřu!"
"To ti nedopřeju," jeho zkreslený hlas jí byl už velice odporný. Zmáčkl jí pořezané lýtko a potom nohu pevným stiskem zkroutil. Zastavil těsně před hranicí, kdy by se kost zlomila.
Další bolestivé slzy a vzlyky. Uspokojeně se zasmál a napřímil se.

Když viděl stále svítit světlo na kameře, divil se, že Caina stále baví sledovat osud jeho milované švagrové. Ačkoli … jeho taky bavilo zacházet s ní hůř než se zvířetem. Tušil, že poručík nebude chtít propustit noches v žádném případě, musel tedy přitvrdit.
Vzal nůž a tupou stranou jí přejížděl po krku. Ignoroval slova prosící o smrt a začal odřezávat knoflíky na její blůzce. Byl asi u třetího.
"Myslíš, že stačí?" kouknul zas do kamery. Ta se zvedla nahoru a dolů, jak kameraman pokrčil rameny. Měl nakázáno zůstat zticha.
"Takže ne," přesekl další knoflík. Poté přejel prsty po jedné z mnoha ran a mířil dál.
"Nech mě!" začala se vzpírat víc, než na začátku.
Silně jí stiskl rány a ty začaly znovu krvácet.
Ztěžka dýchala a snažila se zůstat v klidu. Nezadat příčinu dalším ranám.
Horatio prosím vypni to. Vypni to! Prosila v duchu. Ale marně. Neznámý si sundal kapuci, která mu zajišťovala ochranu před prozrazením a doslova labužnicky se díval na její zmučený obličej.
Potom ji udeřil do břicha. A znovu.
Přenos se přerušil.
Noches. Kolik lidí kvůli němu bude ještě muset jejich rukou zemřít?

Neviděl z únoscova obličeje nic. Ani ta místnost mu nic neříkala. Jediná šance tedy je zachytit signál, ale jejich technologie na to nestačí.
"Horatio, nechala jsem prověřit Michelliny hovory. Naposledy volala na číslo nějakého Alexe Fraye. Poslali jsme policistu do jeho čtvrti, ale nikdo ho už pár dnů neviděl."
"Napadlo nás, že Michelle jim pomohla tu kameru ukrást a podle výpovědi její spolužačky netušila, na co ji chtějí použít. Dověděla se to a nejspíš jim sdělila, že je udá. Tak jí zavřeli pusu. Sice nás to neposune, ale aspoň víme, že je to pořád jeden případ."
"Dobře. Takže ti únosci a potom studenti jsou jediní, kteří s touhle technikou umí. Cooperovi se nepodaří zachytit online signál, ale jim by mohlo."
"Máme se s nimi spojit?"
"Umí s kamerami zacházet, jestli je šance, tak musíme," vyslovil Horatio nahlas, co ho napadlo už dřív. Jejich laboratoř už nepomůže, musí tedy zkusit experimentovat.
"Dobře. Vrátíme se tam a vezmeme sem ten jejich slavný výzkumný tým," přikývl Delko a i s Calleigh se vrátil na univerzitu.
Ve velmi krátkém čase byli zpátky, ovšem krom několika studentů vezli i ne příliš dobré zprávy.
Věděli přibližně jak signál a tedy i umístění kamery najít, ale pokud nemá být ustavičně v provozu, bude jim to trvat možná i několik, ne-li deset-patnáct hodin. Možná i víc. Krom Coopera nepochopil nikdo z přítomných postup, kterým toho chtěli dosáhnout. Ale důvěřovali jim. Ostatně sami ten přístroj sestrojili, takže nemohl být nikdo povolanější.
Ať tak nebo tak, stejně se ale museli spoléhat jenom na štěstí, kterého se poslední dobou příliš nedostávalo.
 


Komentáře

1 Cathy Cathy | E-mail | Web | 10. ledna 2010 v 16:02 | Reagovat

Podla mna je to pekny diel ... a od zaciatku po poslednu vetu je to skvele napisane ! :)

2 Natalia Natalia | Web | 10. ledna 2010 v 16:28 | Reagovat

Je to úžasný:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama