Má další tvorba:
Recenze filmu Sirotčinec


>>Blog přestěhován na tayloroviny.blogspot.com, povídky na ann-taylor-story.blogspot.com<<


Dvojí loučení

21. března 2010 v 11:14 | Ann Taylor |  xxxPovídka Calleighxxx
A je tu další jednorázovka od Calleigh. Musím se přiznat, že se mi zase moc líbila a rovnou řeknu, že je to strašně dojemný kousek a samozřejmě moc stojí za přečtení. Tentokrát je z prostředí Miami.


Pršelo. Vydatně. Přesto tam stála. S kamenným výrazem ve tváři snášela dopadání kapek na své tělo. Dešťové kapky se na jejím obličeji mísily se slzami. Déšť neustával. Naopak. Sílil. Přesto tam stála a vzpomínala. Na jejich první seznámení, na všechny ty roky, které spolu prožili. Jako kolgové. Nic víc. Až v poslední době. Když už měli tak zoufale málo času. Myslela na něho vždycky, když měl jít do akce. Aniž by to věděla, on na ni taky. Jenomže teď tu stála sama. Hlavou se jí mihla vzpomínka.
Ležela v nemocnici po otravě nějakým plynem. Byla v bezvědomí, ale přesto cítila, že tam je. Když se probudila, byl tam. Držel ji za ruku.
Nepatrně se usmála.Aniž by chtěla, vzpomněla si na něco jiného. Po zádech jí i teď přejel mráz.
Měl se s jejich šéfěm sejít na nějakém parkovišti. Ani už nevěděla, kvůli čemu. Když procházeli kolem nějakého auta, někdo na ně vystřelil. Minul. On se ale vydal na druhou stranu. Koupil to. Do nohy. Jeho nadřízený ho odtáhl za nějaké auto. Bolelo ho to. Pak nečekaně dostal ještě jednu kulku. Do hlavy. Nikdo nevěděl, jestli přežije. Ona ale ano. Tušila to. Byla tam s ním. Seděla u jeho postele a držela ho za ruku. Pak se probral. Nic si nepamatoval. Ani to, že mu zemřela sestra. S pláčem na krajíčku mu všechno vysvětlovala. Pak se vátil do práce. Sem tam si něco nepamatoval. Ale dal se dohromady.
Uslyšela za sebou nějaký pohyb. Potom jí někdo položil ruku na rameno. Byl to Horatio.
"Pojď se schovat. Prochladneš," přehodil přes ni deku. Nic nenamítala. Nechala ho, ať ji odvede. Posadil ji do auta a odvezl domů. Cestou ani jeden z nich nepromluvil. Až když zastavil.
"Půjdeš nahoru?" zeptala se ho.
"Ne, potřebuješ si odpočinout. Běž se na chvilku prospat. Bude ti lépe," poradil jí a pohladil ji po ruce. Ona se na něho podívala pohledem plným zoufalství. Naklonila se k němu a políbila ho na tvář.
"Děkuju," řekla a vystoupila. Díval se za ní, dokud nezavřela dveře svého bytu. Pak odjel.
Druhý den se objevila v práci. Kdo ji neznal, neřekl by, že se v jejím životě odehrála tragédie. Kdo ji ale znal, viděl v jejích očích chlad. Kráčela budovou tak jako jindy. Pevně a rozhodně. Došla až do šatny. Potkala se tam s Natalií.
"Ahoj," pozdravila ji a zase odešla. Neměla na nikoho náladu. Natalia se za ní jenom překvapeně podívala. Ona šla na pitevnu. Šla za Alexx. Našla ji nad nějakým tělem. Když ji uviděla, nechala toho.
"Ahoj Alexx," pozdravila ji. Ona byla jediná, kdo věděl všechno.
"Ahoj Calleigh. Jak ti je?" zeptala se jí. Měla o ni strach.
"Jde to. Koho tu máš?" kývla hlavou směrem k mrtvému. Alexx se otočila.
"Muž, kolem 40-ti let. Našli ho na dně moře dva potápěči," podívala se na ni s obavami v očích,"jméno neznámé." Věděla, že při zmínce o potápěčích Calleigh pláče. Dnes ne. Alexx si oddechla.
"Jak zemřel?" zeptala se se zájmem.
"Bodná rána mezi žebry. Do vody ho hodili až po smrti. Mrtvý je asi tak 12 hodin," sdělila jí patoložka. Calleigh to asi zaujalo.
"Dala bys mi jeho DNA? Podívám se na to."
"Pošlu ti to. Ještě to nemám hotové," odpověděla jí Alexx. Calleigh jí poděkovala a vydala se do laborky. Začala něco dělat. Ani sama nevěděla, co dělá. Pak jí najednou ruce klesly na stůl. Ponořila se do vzpomínek. Myslela na muže svého života.
"Calleigh, tady ti to nesu," promluvila na ni Alexx. Musela na sebe ale upozornit ještě jednou.
"Calleigh," zvýšila hlas. To zabralo.
"Alexx, nevšimla jsem si tě. Proč jsi přišla?"
"Nesu ti ty informace," podávala jí složku. Starostlivě se na ni dívala. Calleigh jí poděkovala a Alexx odešla. Nešla ale na pitevnu, ale za Horatiem. Našla ho v jeho kanceláři.
"Horatio, můžu?" zeptala se Alexx. Vzhlédl.
"Alexx, samozřejmě, pojď dál," vyzval ji. Alexx si sedla naproti němu.
"Horatio, mám strach o Calleigh," začala.
"Proč? Děje se něco?" zpozorněl.
"Ano děje, Horatio, už půl roku. Od té doby, co Eric zemřel, se změnila. Už půl roku jsem na její tváři neviděla úsměv. Každý ji zve na večeři, na panáka nebo prostě někam ven, ale ona každého odmítne. Dnes za mnou byla Natalia. Říkala mi, že potkala Calleigh v šatně. Jenom ji prý pozdravila a zase odešla. Bojím se o ni, Horatio, mám strach, aby si něco neudělala." Ten strach jí šel vyčíst z očí.
"Já vím,Alexx, já vím. Bůh ví, že i já jsem to zkoušel. Ale na druhou stranu se jí nemůžeš divit. Léta kolem sebe chodili a ani jeden nevyjádřil své city. A když se konečně dali dohormady, museli se rozloučit," řekl. Alexx se na něho překvapeně podívala. Tohle od něho nečekala. On ale pokračoval.
"Víš, když zemřela Marisol, myslel jsem si, že se zblázním. Já Calleigh rozumím. Taky mi je líto, že Eric zemřel, ale musíme jít dál." Nastalo ticho.
Alexx se rozloučila a odešla domů. Horatio šel chvíli po ní. Chtěl se zastavit pro Calleigh, ale ona tu už nebyla. ,Asi jela domů´pomyslel si. Jel taky. Předtím se ale ještě chtěla zastavit na hřbitově. Nevěděl, co ho tam tak táhne. Zastavil před branou hřbitova a pomalým krokem se vydal ke dvěma hrobům, ležícím vedle sebe. Už z dálky viděl něco neobvyklého na jednom z hrobů. Poznal Calleigh. Rozběhl se.
"Ne, to nemůže být pravda," křičel. Doběhl k ní. Na krku se jí snažil nahmatat tep. Byl slabý. Vytáhl telefon a volal záchranku. Mezitím se snažil přivézt ji k vědomí. Marně. Všiml si lahvičky od léků na zemi. Sanitka tam byla během několika málo minut.
"Je mrtvá, pane. Je mi to líto," řekl mu doktor. Pak volal patologa. Shodou náhod to byla Alexx. Když později přicházela na místo, kvůli Horatiovi neviděla na Calleigh. Horatio ji držel v náručí.
"Tak kohopak tu dneska máme?" ptala se Alexx. Horatio k ní byl stále zády. Obešla ho. Zděšením vykřikla.
"To ne. To se nemělo stát," zaštkala. Pak se ujala ohledání. Mezitím přijeli na místo ostatní kriminalisté. Nikomu z nich nebylo do smíchu. Sotva se vzpamatovali z Ericovi smrti, už se zase měli loučit. Alexx nechala Calleigh naložit a jela s ní do márnice. Když ji odvezli, všiml si Horatio bílé obálky. Opatrně ji vzal do ruky, vhodil do důkazního sáčku a odjel do laboratoře. Beze slova.
Když tam dojel, spěchal do své kanceláře. Tam si sedl za stůl a otevřel obálku. Na ruce si vzal latexové rukavice. Stálo tam:
Milí přátelé a kolegové,
pokud čtete tento dopis, znamená to, že jsem mrtvá. Nemohla jsem tu žít bez Erica. Život pro mne ztratil smysl. Teď si určitě myslíte, že to říká každý. Ale je to tak. Smyslem mého života byl Eric. Poslední půlrok jsem se snažila najít smysl nový. Nedařilo se. Už jsem si ale myslela, že to zvládnu a půjdu dál. Jenomže dneska jsem byla za Alexx v márnici. Na stole ležel muž. Neznala jeho totožnost. Řekla jsem jí, ať mi pošle výsledek pitvy, že se na to podívám. Našla jsem jeho identitu. Šla jsem po jeho vrahovi. Nenašla jsem ho. Hrál si se mnou jako kočka s myší. Nakonec jsem ho našla. Jenomže když jsem ho zatýkala, připomenul mi Erica. Věděl to, co nikdo z Vás. Věděl, že jsem s Ericem čekala miminko. Omlouvám se Vám, že jsem to nikomu neřekla. O miminko jsem přišla pár dní po Ericově pohřbu. Už vážně nemám pro co žít. Na následujících řádcích bych se s Vámi chtěla rozloučit jednotlivě, ikdyž mi je jasné, že to budete číst všichni.
Horatio, naučil jsi mě toho hodně. Nikdy Ti nezapomenu, jak ses mě snažil držet nad vodou po Ericově smrti. Vážím si Tě jako člověka, policisty, přítele. Děkuji za všechno.
Alexx, nevyčítej si to. Nemůžeš za to. Musím se Ti přiznat, že dnes to bylo poprvé, co jsem na Erica nemyslela celý den. I Tobě patří můj velký dík.
Ryane, vím,že jste s Ericem nebyli nejlepší přátelé. Přesto Tě chci o něco poprosit. Nenech jeho hrob prázdný. Díky.
Natalie, nevím, co bych Ti měla říct. Snad tedy, děkuji.
Franku, měla jsem Tě ráda.
Vás všechny.
S Bohem, Vaše Calleigh
Když dopis dočetl, spatřil přicházet Natalii s Ryanem. Proti nim šla Alexx, za ní Frank. Rychle vyšel z kanceláře.
"Mohli byste, prosím, všichni za mnou?" poprosil je a vracel se zpět.
"Co se děje, Horatio?" zeptala se za všechny Alexx.
"Když jsi odvezla Calleigh, našel jsem dopis. Přiznávám, přečetl jsem si ho. Je ale adresovaný všem. Proto vám ho tady chci přečíst," odpověděl jí a dal se do čtení. Když dočetl, všichni překvapeně stáli a nikdo nic neříkal.
"Já jsem to věděla," promluvila jako první Alexx. Všichni se na ni otočili, " zjistila jsem to před chvilkou při pitvě. Netrpěla, jestli se chceš zeptat na tohle," podívala se na Ryana, který se chystal něco říct. Nikdo ale neřekl nic.
Za tři dny měla pohřeb. Všem bylo jasné, kde bude ležet. Pod jménem Eric Delko tedy přibylo i to její. Když kněz dokončil svou řeč, začalo pršet.
"Jakoby i nebe plakalo," poznamenala Alexx.
 


Komentáře

1 Natalia Natalia | Web | 21. března 2010 v 11:38 | Reagovat

Velmi podařená povídka:)

2 Cathy Cathy | E-mail | Web | 22. března 2010 v 6:41 | Reagovat

Natalia má pravdu veľmi vydarená poviedka ... krásne napísaná :)

3 Kathy Kathy | Web | 23. března 2010 v 17:04 | Reagovat

Opravdu nádherné.A smutné.Musím souhlasit s Cathy a Natalii

4 Pussyfoot - Alice Pussyfoot - Alice | Web | 31. srpna 2010 v 23:10 | Reagovat

vážně nádherné,a moc smutné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama