Má další tvorba:
Přepracovaná recenze druhého dílu Pána prstenů
Historie Dorne z Písně ledu a ohně
Teorie o původu Tyriona Lannistera


Zoufalec III

16. května 2011 v 13:05 | Ann Taylor
Ve třetím díle se nakrátko již objevuje slíbená postava, kterou je Jeanette. Zatím nemá moc prostoru, ale rozhodně bude pro děj ještě důležitá.
Jinak dál probíhá vyšetřování vraždy muže nalezeného v kufru auta, jehož identita zůstává neznámá, přestože se případu věnuje celý tým.


Natalia s Timem dorazili po dlouhé horké době konečně na kriminálku. S sebou si nepřivezli moc nalezených vodítek k rozuzlení případu. Právě naopak, došli k tomu, že jestli někdo manipuloval s tělem v garáži, důkladně po sobě uklidil. Nikde krev, nikde zřetelné otisky bot, pouze stopy po autě, co nyní stálo v garáži laboratoře a od kterého odcházeli kriminalisté Delko a Duquesneová. Krom na začátku zajištěných otisků a několika vláken a vlasů z kufru nenašli nic, co by v používaném autě nemělo být. Ať tak či tak, primární místo činu stejně neměli, stejně jako identitu oběti.
Proto všichni čtyři zamířili na pitevnu, kde, jak doufali, odkryjí alespoň jednu záhadu.

"Ale, dneska celé procesí kvůli jednomu mrtvému?" usmála se Alexx, když se několik vteřin po Speedlovi s Natalií přidali i zbylí dva.
"No jistě, na tomhle případu zatím pracujeme všichni. Víš už, kdo náš mrtvý neznámý je?" přistoupila ke stolu, kde leželo tělo, jako první Calleigh.
"Ne, neměl u sebe nic, ale na DNA jsem nechala poslat vzorky a tady máte fotky, třeba vám pomůžou. Vím ale něco jiného. Že zemřel kvůli střelné ráně do hlavy je jasné. Krom té ale nemá žádné další zranění."
"Takže se svému vrahovi díval jen tak do očí a nechal ho střílet?" podivil se Tim.
"No to nejspíš ne. Nemá sice stopy svázání, omráčení ani boje, ale v ráně jsem našla drobné kousky nějakého plastu."
"Možná kulka něčím prolétla, než ho zasáhla," Calleigh od Alexx převzala důkazní sáček s nepatrnými úlomky.
"Myslíš, že to mohla být náhoda? Připletl se do rány?"
"Nevím kolik lidí by dokázalo takhle přesně trefit bez úmyslu. Ale moc jich nebude," převzala ještě zdeformovanou kulku. "Půjdu na střelnici a zjistím, z jaké vzdálenosti ho střelili. Snad to nebude tak těžké, pokud ta kulka skutečně něčím prolétla, může to všechno zkomplikovat."
"Fajn, tak mi dej ty úlomky, já zjistím, čím prolétla," Tim jí ihned odebral jeden ze sáčků a opustil s kolegyní pitevnu.
"Zkusím zjistit, jestli nenajdu jeho totožnost pomocí fotky a potom se vrhnu i na otisky."
"Pomůžu ti, na DNA stejně nic neurychlím," oba zbývající je následovali do svých laboratoří.

"Pane a paní Marinezovi, to, co se stalo vaší Lily mě moc mrzí a je to …"
Horatia hned na začátku zarazil Marinez pohrdlivým odfrnkutím. "Je to neopatrnost, nedbalost a vražda, poručíku. Je to vražda!" jeho manželka sebou při těchto slovech trhla.
"Pane Marinezi, nikdo nechtěl vaší dceři ublížit."
"Viděla jsem to. Vběhla na cestu a v tu chvíli ji smetlo auto. Nejspíš neviděli jeden druhého," vzlykla paní Marinezová a chytla manžela za rukáv, aby znovu nevyjel.
"Je mi to moc líto, ale máte pravdu. Vinu za její smrt nemůžeme na nikoho shodit."
"Takže z toho uděláte nehodu?" obořil se znovu na Horatia Marinez.
"Nic z toho neuděláme. Gordon Doyle, muž, který ji srazil, bude čelit obvinění ze zabití. Tomu se nevyhne. Já vím, že vám nemůžu nijak ulevit, ale chci, abyste tohle věděli. Nevyvlékne se."
"To nám ji už ale nevrátí. I kdyby šel do vězení na doživotí. Už nic nám ji nevrátí. A přitom si tohle vůbec nezasloužila, víte, poručíku, ona byla hrozně hodná. A chytrá a šikovná..máme doma spoustu obrázků, kreslení milovala … to dopoledne si zrovna malovala a já ji vyhnala ven, aby byla na čerstvém vzduchu …" vzlykala paní Marinezová a v ruce žmoulala papír s nedokončenou kresbou. "Nosím to pořád u sebe … celý den."
"Říkám jí, aby ho zahodila. Aby pořád nepřipomínal, co se stalo!" vyhrkl její manžel, jak se snažil zakrýt vlastní smutek.
"Možná by to bylo lepší. Ale určitě stojí za to zapamatovat si Lily, jak ho spokojeně kreslí. O zbytek se musí postarat čas."
"To myslíte vážně? Myslíte, že to přejde? Poručíku máte děti?"
"Mám," přikývl Horatio.
"A co byste dělal, kdyby se jim to stalo?"
Na to Horatio nedokázal odpovědět. A doufal, že nikdy nebude muset.
"Kdy si ji můžeme … vyzvednout?" prolomil znovu ticho Marinez.
"Kdykoli si budete přát."
"Dobře … a co ten druhý muž? V kufru … v kufru toho vraha? Zabil ho? Zabil ho jako Lily?"
"Zatím nevíme."

Zatím totiž stále ani netušili, kdo mrtvý muž je.
Tim se snažil identifikovat původ plastových úlomků z rány, Natalia, když zjistila, že identifikace nebude zrovna nejrychlejší, se dobrovolně ujala oblečení mrtvého a Erica čekala halda otisků. Předtím se ale rozhodl zkusit štěstí s fotkou oběti a projet ji všemi možnými databázemi. Zatím bez výsledku.
Eric se zrovna zarputile mračil na monitor, který mu vyhazoval stále stejnou informaci "shoda nenalezena", když se prosklené dveře jeho laboratoře otevřely a dovnitř energicky vpadla detektiv Croftová.
"Ahoj Delko."
"Ale, čemu vděčím za roztomilou návštěvu?"
V následujícím úsměvu se mohla rovnat snad i jeho kolegyni Calleigh. "Oběžník. U nás už ho všichni přečetli a protože jsem tu nejmladší, dělají si ze mě poslíčka. Máte si to přečíst a potom odevzdat," položila na jeden z volných stolů potištěný list papíru a očima zabloudila k jeho práci. Trochu zvážněla.
"Kdo to je?" stoupla si za Delka a sledovala naskenovanou fotku v jedné části monitoru.
"To ještě nevíme. Nejnovější případ, tohle je oběť."
"Oběť?" zopakovala pomalu.
"Jo. Mrtvý. Proč?" konečně se od práce otočil k ní. Buď se mu to zdálo, nebo v té chvíli rychle zamaskovala šokovaný výraz.
"Jen tak. Nezapomeň na ten oběžník," snažila se najít původní veselý tón, rozloučila se a odpochodovala opět pryč.

Dveře ale nezůstaly zavřené dlouho, když do nich vstoupil Tim.
"Můžeš mi říct, proč vždycky všechny holky jdou za tebou?"
"Všechny, nebo Jeanette?" ušklíbl se na kolegu Delko. Ten místo odpovědi zkoušel vraždit pohledem.
"Asi jsi vypadal moc zabraně do práce a já moc neodolatelně," zasmál se. "Přinesla oběžník, ale víc starostí mi dělá spíš jak odešla, než jak přišla."
"Něco se stalo?" upřímně se podivil Tim, protože jemu její chování, které pozoroval přes sklo a chodbu, nepřipadalo vůbec podivné.
"Ještě nevím, ale mám podezření."
"A na co? Podle mě se chovala naprosto normálně."
"Kdyby ses jí při odchodu nedíval jenom na zadek, tak si toho taky všimneš. Ale já na to přijdu."
Tim se zatvářil, jako by mu chtěl něco ne příliš hezkého říct, ale potom beze slova zajel zpět k plastům.

Když ani po několika dalších minutách identita oběti z počítače nevyskočila, Eric nechal program běžet a pokusil se konečně zpracovat otisky. Znovu ho ale vyrušil Tim.
"Tomu nebudeš věřit."
"Čemu?"
"Kulka prolétla plastovým kuchyňským prkénkem, než ho trefila."
"To si děláš srandu. To se tím chtěl štítit?"
"No nejspíš, protože jako tlumič se něco takového použít nedá."
"Vždyť to nemá logiku!"
"Když proti tobě stojí chlap s pistolí, asi moc nepřemýšlíš a snažíš se zaštítit čímkoli."
Jejich debatu ale v další chvíli přerušila Calleigh, která se vrátila ze střelnice.
"Takže pánové, za předpokladu, že kulka prolétla něčím tvrdým, odhaduji, že pochází z devítky, naprosto běžné a těžko zjistitelné, nevím, jestli budu schopná určit zbraň, i když budu mít podezřelou, natož bez ní. A nejspíš stál střelec jeden až dva metry od oběti, na větší vzdálenost by neměla kulka při průletu plastovou překážkou takovou sílu."
"To proto, že překážka byla až před obličejem oběti, nejspíš tam držel plastovou podložku na krájení."
"Dost zoufalá obrana," konstatovala, "Víte aspoň, kdo ten zoufalec je?"
"Ještě ne. Ale pokusím se to zjistit z otisků. A třeba ho najdou přes DNA."

"Vidím, že jdu právě včas," usmála se bývalá DNA technička, nyní kriminalistka, Natalia, když zaslechla jeho slova.
"Neříkej, že máš tak rychle nějakou shodu!" podivil se Tim.
"Sice ne, ale mám něco jiného. Oblečení měl plné vláken, která vypadají jako koberec v kufru. Nic zvláštního. Košili měl vzadu od krve a nepochybuji, že bude jeho. Nějaké skvrny se našly i na kalhotách. Přenos jednoduchý. Střelili ho, padnul a krev tekla. Podle bot ho ale zastřelili uvnitř. Na podrážkách nejsou žádné nečistoty jako hlína nebo písek."
"To sedí," přerušil ji Eric, "máme podezření, že byl zabit v kuchyni. Možná svého nebo vrahova bytu."
"Ale to ještě není nejlepší. Pozooor," Natalia položila na stůl bílý kapesník pečlivě zabalený v igelitu.
"Kapesník. A?" poznamenal Tim. Natalia dotčeně vyvrátila oči a zabodla prst do jednoho z vyšívaných rohů, kde se skvěla šedá písmena O W.
"Tohle není žádná značka žádné textilní firmy ani návrháře. Prověřila jsem to."
"Takže musí jít o monogram," pochopila ihned Calleigh.
"Dost možná oběti. Napadlo mě, že třeba jeho manželky, ale proč by ho měl u sebe on? Navíc neměl prstýnek. A milenkám se tohle nedává. Je tedy pravděpodobné, že jeho iniciály jsou O. W.."
"To by mohlo hledání dost zúžit. Díky, Natalie," vyhrkl Eric a vrátil se k počítači, aby zadal další parametry do zatím bezvýsledného hledání.
"Dovolíš? Ty máš práci tam," odstrčila ho ale vzápětí Boa Vista a sama se ujala stráže nad počítači, snažícími se najít shodu v otiscích či podobě pana O. W.. Když už přišla na iniciály, chtěla přijít na celé jméno.
Tim, protože jemu tělo nemohlo už víc prozradit, začal pečlivě sklízet ze svého pracovního prostoru vše, co přinesl z garáže Doylových. Do domu zatím nemohli a Martha odmítala spolupracovat bez povolení. Samozřejmě, že povolení zatím neměli šanci získat. Ale musel pořád myslet i na to, proč by se měla detektiv Croftová chovat nezvykle. Nepůsobila tu, pravda, moc dlouho, ale i tak si o ní udělal podobný obrázek jako o Calleigh. Usměvavá, veselá, drzá a bezproblémová. Tak co by jí asi najednou mělo být?
I Eric se občas přestal soustředit a přemýšlel, proč odcházela a maskovala snad až šok.
Naproti tomu, Calleigh se stále s úsměvem odebrala vyzkoušet teorii svých kolegů o plastové podložce. Na rozdíl od radnice ráda spotřebovávala cvičné figuríny pro své střelecké pokusy. Nebyla to pro ni práce, ale způsob odreagování.
 


Komentáře

1 Jeanette Jeanette | Web | 17. května 2011 v 11:41 | Reagovat

Usměvavá, veselá, drzá a bezproblémová. To jsem já :D

2 Calleigh Calleigh | 18. května 2011 v 13:30 | Reagovat

Zčíná to být zajímavé... a moc se těším na novou postavu :). Těším se na další díl :D

3 Aria Caine Aria Caine | Web | 27. srpna 2013 v 15:00 | Reagovat

Co máš proti snědým přistěhovalcům? :D Pořád je tak nemilosrdcně vraždíš :D :D

4 Aria Caine Aria Caine | Web | 27. srpna 2013 v 15:06 | Reagovat

*nemilosrdně - pardon :D

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. srpna 2013 v 15:22 | Reagovat

[3]: Já snědé přistěhovalce nevraždím :D Něco jiného je snědý "přistěhovalec" tady u nás, ale takový Delko...hmmm...:D

6 Aria Caine Aria Caine | Web | 27. srpna 2013 v 18:41 | Reagovat

příště to upřesním..-> kubánské přistěhovalce :D v každé povídce je alespoň jeden mrtvý XD ale souhlasím..takový Delko.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama