Má další tvorba:
Přepracovaná recenze druhého dílu Pána prstenů
Historie Dorne z Písně ledu a ohně
Teorie o původu Tyriona Lannistera


Chceš potěšit? VI

3. června 2011 v 14:09 | Ann Taylor
V tomhle díle se maličko rozplete podezření ohledně Jeanette, ale její účast v povídce zdaleka nekončí. Naopak staří známí podezřelí se dostanou do podezření ještě víc. Nebo snad ne?
Důkazy jsou neúprosné a výslech dvou milenců také nikoho příliš nepřesvědčil.


Málokdo z nich v noci opravdu spal. Bylo třeba udělat tolik věcí k vyřešení případu, ale nevěděli, kterou dělat spíš.
Výslech Marthy a Marcuse jim nejspíš moc nepomůže, zvlášť, pokud ve vraždě jedou společně, audiovizuální ještě nezvládlo projít všechny záznamy, na kterých mohl být podezřelý pohyb podezřelého auta a poslední důkaz, DNA z kondomu, ještě nebyl zpracovaný. Proto se Natalia s Calleigh chystaly znovu do domu Doylových, tentokrát nechat Marthu a Marcuse regulérně zadržet a samotný dům konečně prohlédnout. Jenže nedošly ani k výtahům.

"Horatio, co je? Musíme dojet pro jediné skutečné podezřelé, které máme," ozvala se trochu podrážděně Calleigh, když je nadřízený zastavil.
"Ale k tomu byste měly vědět, co mi právě oznámil ředitel Greatest Place."
"To je ta realitní firma, pro kterou pracuje Gordon?" ujistila se Natalia.
"Přesně ta. Gordon je totiž stále ve hře."
"Počkej, přece celou noc spal, protože se div nepředávkoval práškama na spaní!"
"To je pravda. Jenže ráno volal jeho nadřízený, aby zjistil, kdy dáme dům Olivera Whiterse do pořádku, aby byl prodejný."
"Sotva vychladnul, chtějí ho prodat?"
"Tak nějak," přikývl Horatio. "Firma Greatest Place nenechává nic náhodě a pokud zákazník souhlasí, zanese do smlouvy ujednání, že v případě smrti a nezařazení domu do dědictví, připadne znovu jim a oni ho mohou znovu prodat. A jelikož Oliver nemá žádné dědice, nejspíš čekají, kdy si znovu namastí kapsu. A protože by prodával opět pan Doyle, opět by získal nemalou provizi."
"Takže myslíš, že on ho sice nezabil, ale zabít ho nechal kvůli penězům?"
"Nemusel nutně on."
"Teď ti teda nerozumím," přiznala popravdě Natalia.
"Víme, že má nevěrnou manželku, která by určitě dala přednost milenci, jen kdyby neměla u Gordona tak pohodlný život. A když ho zavřou, ona si bude moct užívat bohatství i milence bez zábran," vysvětlil hned.
"Takže zjistíme, jestli věděla o možnosti znovu dům prodat po smrti majitele. Mohla chtít peníze, nebo odstranit manžela. No a nebo v tom jedou všichni," sice to nevyloužilo ani jednoho, ale mnohé to vysvětlilo.
"No a hned to řeší další věc. Očišťuje to Jeanette," dodala ještě Natalia.
"Asi se shodneme, že Stetler je jediný, kdo by byl její vině ochoten uvěřit."
"A náhodou se ještě neví, kdo byla ta žena nebo ženy u Whiterse doma?" zeptala se ještě Natalia.
"Ne, ale brzy budou výsledky. Eric s Timem se podívají do jeho života. A vy se soustřeďte na manžele Doylovi."

Jakmile Duquesneová a Boa Vista dorazily do domu Doylových, nechaly Marthu za neustálého křiku, že její právník to tak nenechá, odvézt. Marcus Blaire už na stanici čekal.
Oba dva byli ale hned dovedeni k výslechům. Marcus, který se vzdal možnosti vzít si právníka, stanul před Horatiem a Frankem první.
"Pane Blaire, vy jste přišel do kontaktu s autem, ve kterém jsme našli tělo Olivera Whiterse," začal Horatio.
"No, jo. Jezdí s ním i Martha a párkrát jsem se svezl."
"Jak dlouho je to vaše milenka?" vyštěkl Frank. Nikdy se nenaučil s podezřelými jednat moc klidně.
"Už jsem říkal těm vašim kriminalistkám, že asi tři měsíce."
"Jak jste se k Marthě dostal, pane Blaire?"
"Před těmi třemi měsíci jsem kupoval od jejího manžela byt. Ale on neměl čas a předvedla mi ho ona. A trochu víc, jestli mi rozumíte."
"Vy jste se s ní v tom bytě vyspal?" ujistil se Frank.
"A od té doby jsme milenci. Její manžel nic netuší."
"Mluvili jste někdy o tom, že by se rozvedli a ona zůstala s vámi?"
"To ne, ona nechce o Gordona přijít, víte kolik jí vydělává?" vykulil oči, jako by ho myšlenka na rozvod nikdy nenapadla.
"To víme. A užíváte si za to i vy. Kde jste byl v noci před třemi dny?" Horatio přešel rovnou k jádru věci.
"Doma. A spal jsem. A nikdo to nedokáže, protože bydlím sám."
"To je ale náhoda. Co vám říká jméno Oliver Whiters?"
"No řekli jste, že to je ten mrtvý chlápek v autě."
"Přesně tak. V kufru auta, abychom byli přesnější. V kufru, na kterém je otisk vaší dlaně."
"Nedávno jsem pomáhal Marthě s nákupem," vypálil ihned odpověď.
"No ale jinak byl otřený. Až na ten váš otisk. To taky umíte vysvětlit?"
"Asi ho předtím myla a pak ten kufr nepoužila. A ten, kdo tam dal mrtvolu, měl rukavice."
"Jo … rukavice, že nás to nenapadlo. A slyšel jste někdy o Whitersovi?" Franka vytáčelo, jak dokázal na všechno odpovědět a dělat z nich blbce.
"Ne. Měl bych?"
"Byl to klient Gordona Doyla," zkusil mu pomoct Horatio.
"Tak do jeho obchodů já se nemotám. Dělám, že neexistuju."
"A ani Martha se o manželových obchodech s realitami nikdy nezmínila?"
"Možná sem tam, proč?"
"Nejmenovala před vámi někdy klienty?"
"Nevzpomínám si."
"A neprobírala s vámi některá ustanovení smluv, které Gordon uzavíral? Třeba nějaké zvláštnosti, co se v nich vyskytovaly?"
"O ten obchod se nezajímám a krom toho, že spím s Marthou, s nimi nemám nic společného!"
"A vlastníte třeba nějakou zbraň?"
"Žádnou zapsanou nemám, jak jste jistě zjistili!"
"Taková devítka se ani nemusí zapsat."
"Nevlastním! Můžu už jít? Nic proti mně nemáte!" začal se hned rozčilovat. To byl pro oba signál, že něco určitě ví, jen zjistit co.
"Ale máme. Ten otisk, pane Blaire! Víme, že jste s tím autem manipuloval mezi posledními! Tak řekněte pravdu! Zabil jste Olivera Whiterse a hodil ho do auta Gordona, abyste se ho zbavil?" Frankovi došla trpělivost úplně.
"Ne. To jsou falešná obvinění! Ještě slovo a vezmu si právníka!"
"To je vaše právo. Můžete jít, ale nechoďte daleko."
"A co takhle počkat, až prohledají můj dům? Budete mít i důkaz, že já s tím nemám nic společného!"

Martha se rozčilovala hned od začátku a dávala to jasně najevo svým podrážděným, vysoce posazeným tónem.
"Ale ne, aspoň budeme moct porovnat co nám řeknete s pravdou. Tak čím začneme?" podíval se Horatio na Franka.
"Noo s Marcusem jsme si nejdřív popovídali o tom, jak moc přišel do kontaktu s autem."
"Vy jste už mluvili s Marcusem? A co vám řekl? Vymyslel si, že jsem to udělala já?!"
"Madam, teď je úplně jedno, co nám řekl váš milenec. Jak moc jste jezdila vaším SUV?" přerušil ji Horatio.
"Střídali jsme si ho s manželem, takže dost často."
"Kdo s ním jel před vraždou naposledy?"
"Copak já vím, kdy toho muže zabili?" rozhodila teatrálně rukama.
"V noci před tím, než jsme zadrželi vašeho muže."
"Asi já. Jela jsem nakupovat," zapátrala v paměti.
Horatio i Frank se po sobě podívali. Tím nahrává teorii Marcuse o pomoci s nákupem. Že by šlápli opravdu vedle?
"Dobře. Měl co do činění s tím autem taky Marcus?"
"To vám snad řekl ne?"
"Tak měl nebo ne?" Frank se zatvářil výhružně.
"Jo, taky, občas jsem ho vozila."
"A tu noc? Co jste dělala?"
"Už jsem jednou řekla, že jsem spala! Vedle svého manžela!"
"Opravdu? Ten vám to ale nemůže potvrdit, že?"
"Kam tím míříte?"
"Gordon tvrdě spal po velkém množství léků," začal vysvětlovat Horatio, "a vy jste si mohla nerušeně užívat s milencem. Mohla jste dokonce vytáhnout auto a on by se o ničem nedověděl."
"A proč bych to asi tak dělala!" vyprskla na oba dva jako podrážděná kočka.
"Mluví s vámi manžel o svých prodejích?"
"Někdy. Když nemá čas, ukazuji domy zájemcům. Tak jsem poznala i Marcuse."
"Jistě. A co smlouvy? Dostáváte se s nimi do kontaktu?"
"Ne, nejsem prodejce."
"A víte o tom ustanovení, že v případě smrti bez dědiců bude váš manžel prodávat nemovitost znovu? A znovu dostane provizi?"
"Ano tohle vím, ale přece byl kvůli penězům nezabíjela někoho, koho vůbec neznám!"
"No dejme tomu," pokrčil rameny Frank. "Máte zbraň?"
"Ne. Já ne."
"To uvidíme, až se detektivové vrátí z vašeho domu. Převrátí ho naruby, pokud bude třeba."
"Jestli to udělají, budete se za to zodpovídat!" Martha se vymrštila ze židle a propalovala pohledem poručíka. Ten se ale nenechal rozhodit.
"Moc rád, madam."

"Tak, konečně je hotovo," do kolegovy laboratoře vešel Eric s výsledky DNA z Whitersova bytu v rukou.
"A?"
"Chceš potěšit?" mrknul spokojeně na Tima. "Tohle je žena, s kterou Whiters spal," ukázal mu papír, na němž byla vytištěná fotografie se jménem Riss Spykeová. S její DNA se shodoval vzorek z použitého prezervativu.
"Po Jeanette je tam opravdu jen to sako a sklenička vína, jinak nic. Přesně jak řekla," dodal ještě.
"Skvělý. Já věděl, že v tom nejede," Timovi se viditelně ulevilo. "Navíc jsem se podíval s Cooperem na několik záznamů kamer z okolí. Moc tam toho nebylo, ale jedna, která je u bankomatu o ulici dál, zachytila Jeanettino auto asi deset minut po desáté. Takže pokud jí nechce nikdo popotahovat za to, že pila víno a pak řídila, je z vraždy venku."
"Ona jo, ale Doylovo auto jste tam náhodou neviděli?"
"Ne. A navíc se mi nezdá, že by v něm nebyla skoro žádná krev, kdyby ho v něm převáželi hned od domu. Určitě tu figuruje ještě jedno."
"Marcusovo? No až se Calleigh a Natalia vrátí od Doylových, jsem si jistý, že dostaneme povolení i na jeho věci. Naši milenci jsou v tom totiž zapletení čím dál víc."
 


Komentáře

1 Jeanette Jeanette | Web | 4. června 2011 v 0:04 | Reagovat

Musím přiznat, že obvinění z toho, že jsem řídila pod vlivem alkoholu je mnohem méně strašidelné než podezření z vraždy :D To jsme si s Timmym oddychli. Tomuhle říkám případ!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama