Má další tvorba:
Geografie a demografie zemí za Zdí z Písně ledu a ohně

Konečně úspěšnější IX

9. července 2011 v 12:39 | Ann Taylor
Jeden z posledních dílů. Ale to určitě nevadí, protože to SKORO NIKDO NEČTE! Ale pro ty, co ano - případ se začíná rozuzlovávat.
Tým prohledá Blairův byt a najde v něm vše, co ještě potřebovali. Jen Speedle bude muset nějak vysvětlit, kde přišel ke svým zraněním, a vytrpět si poznámky od Erica, jemuž to i přes kolegovo zatloukání brzy dojde.


Druhý den se kriminalisté v práci sešli brzy. Horatio jim dal vědět, že soudce konečně podepsal povolení na Marcusův byt, a před nimi byla spousta práce.

Musí pracovat rychle, protože čas, kdy smí Marcuse s Marthou zadržovat, se neúprosně krátí, a oni zatím nemají jediný důkaz, který by ho prodloužil.
Jestli nenajdou nic v Marcusově bytě, budou je dokonce muset propustit a vzhledem k tomu, že oba dva zatvrzele mlčeli, nezbývalo už vůbec nic jiného.
Gordon už putoval do vězení, kde bude čekat na soud kvůli zabití Lilly. Ale druhého vraha ještě označit nemohli.

"Do bytu pana Blaira pojedete všichni. U Doylových se vůbec nic nenašlo a my jinou stopu, než tu, co vede k němu, nemáme. Jestli jsme vedle, nezjistíme to jinak, než důkladnou prohlídkou bytu a auta. Na něj se povolení vztahuje také, ale nesmíte ho převézt sem. Takže pracujte opravdu důkladně," nabádal Horatio své podřízené.
"Dobře, myslíš, že najdeme něco konkrétního?" zeptala se Natalia. Vždycky si byla jistější, když znala jeho názor a nešla úplně na slepo.
"Zaměřte se na to auto, v něčem tělo museli převézt. A zbraň. Je ale možné, že si rekvizity vypůjčili, zkuste to zjistit."
Všichni svorně přikývli a odebrali se ke svým autům. Natalia sedla do služebního hummeru s Calleigh, jak už měli během tohoto případu několikrát nacvičené, a Eric přibral Tima.

"Nechtěl jsem se tě ptát přede všema, ale … proč máš tak napuchlý ret?" začal otázkou, která ho pálila od chvíle, kdy svého kamaráda uviděl. Chodil poněkud prkenněji než obvykle a ret měl ošklivě zřízený. Nepochyboval, že i ostatní na něj několikrát upřeli zrak, ale buď neměli myšlenky na dotaz, nebo ho chtěli ušetřit vysvětlování před celým publikem.
"Do toho ti nic není, Delko," neodsekl mu, ale snažil se i tak dát najevo, že o tom nebude mluvit.
"Aha. Já myslel, že už jsme nějakou dobu přátelé a že se můžu zajímat, když se popereš."
"Proč myslíš?"
"Proč myslím, že jsme přátelé?"
"Ne, proč myslíš, že jsem se měl s někým poprat," stále pokračoval v duchu - neptej se a bude to lepší.
"Tak to zranění v obličeji nejčastěji udělá silná pěst a všimnul jsem si, že se ti taky nechodí nejlíp. Když jsi nasedal, držel ses za žebra, myslíš, že nepoznám, že je máš naražený? Myslíš, že já se nikdy s nikým nerval?"
"A co, hele tak jsem se porval, mojí práce se to netýká a já se ti do soukromýho života taky necpu."
"Ok, takže ode dneška už neuslyším, kolik holek jsem měl tenhle tejden?" vrátil mu to trochu sarkasticky. "Můžu se na něco zeptat?"
"Já se fakt nehodlám bavit kvůli čemu a s kým jsem se rval. A navíc toho chlapa neznám," předběhl jeho otázku. Ale nevystihl ji úplně.
"Speede, co v tom je? Celej tenhle případ se chováš divně. Tváříš se jako největší mučedník, žárlíš na mrtvého, protože měl poměr s Jeanette, hájíš ji před Stetlerem, jako pomatený se snažíš najít vraha jejího ex a teď se porveš? Nebylo to taky kvůli ní?"
Tim mlčel.
"Tak proč jí nepustíš z hlavy? Nebo za ní prostě nejdeš a nezjistíš jak to vůbec …"
"Hele mlč, já se tě o rady neprosím a proč bych za ní vůbec měl chodit, já nechci, tebe se to netýká, práce se to netýká, dej mi už pokoj a prostě řiď," rázně kolegu přerušil dřív, než mohl říct celou pravdu. On za ní nemohl jít. Včera šel, i když ne tak úplně, a dopadlo to natrženým rtem. Co by se asi stalo, kdyby byl přímější?
"Asi si vezmeme to auto a holkám necháme dům," pronesl po pěti minutách ticha, aby dokázal, že téma Jeanette je pro něj uzavřené.
"Fajn. Když budou souhlasit," i Eric už usekával čistě formálně a po zbytek cesty nepromluvil.

"Když zatýkali Marcuse, byl zrovna u Marthy doma, že?" v druhém kriminalistckém hummeru se mlčelo celou dobu. Až nyní promluvila Natalia, když parkovaly před jedním z luxusnějších domů s ještě luxusnějšími byty. Přesně takovými, jaké prodává Greatest Place.
"Ano. Od doby, co zavřeli Gordona, mohl u ní trávit celé dny," přikývla Calleigh.
"Tak to doufám, že není moc chytrý. Pokud to udělal, mohl všechno schovat u sebe doma a zapomenout uklidit."
"Máš pravdu, to by nám mohlo nahrát. Ale pořád si říkám - co když to neudělal? Co když jdeme po špatné stopě a skuteční pachatelé zatím vesele unikají."
"V tom případě by měl pořádné štěstí, protože já mu nevěřím."
"Uvidíme, jestli oprávněně," kriminalistky vystoupily z auta, vzaly své kufříky a foťáky a za doprovodu zvědavého pohledu dvou dětí z opačného konce ulice vešly do domu.
Eric s Timem dorazili o několik vteřin později a zamířili přímo do Blairovy garáže.

"Ne, řekni, že se mi tohle zdá!" vydechl frustrovaně Eric, sotva spatřil zadek auta. Šlo o nablýskaný červený sporťák. Objem kufru mohl být dostačující na převoz těla, ale vstup do něj byl zúžený, takže nebylo absolutně možné to tělo tam bez poškození narvat.
Ještě měli naději, že ho převezl na sedadlech, ale ta pohasla, jakmile neobjevili žádné stopy po krvi, zato drobky od sušenek a stopy spermatu. Tedy známky, že auto nebylo čištěno a žádné tělo nevezlo. Maximálně takové, zmítající se ve vírech vášně. Nemělo ani smysl pokoušet se odhadnout, kdy auto vyjelo z garáže naposledy, protože zločinu nesloužilo.
Po tomto zjištění zavládlo u obou znatelné zklamání. Tim si byl takřka jistý, že najdou, co potřebují a i Eric nějak nabýval až nezdravé jistoty. Teď byla pryč.
Zběžně prohlédli i zbytek malé garáže, ale nebylo tam nic. Až na jednu sadu čistících prostředků na auta a balíček hadrů na polici a vysavač, byla prázdná.
Nezbývalo, než se připojit k Calleigh a Natalii.

"Doufám, že máte větší úspěch, než my," pronesl místo pozdravu Tim, když s Ericem došli do bytu.
"V garáži nic?" ujistila se Natalia, i když jí to mohlo být pouhým pohledem na ně naprosto jasné.
"Ne. Tím autem nikdo nikoho nepřevážel. Takže dům Doylových i garáž zatím černá díra."
"Vážně? Tak to my tu teda máme přímo zlatý důl," Calleigh zářila spokojeností nad nalezenými důkazy.
"Na stolku ležely nějaké staré účtenky a útržky od složenek a mezi nimi byl i paragon na jednu sadu ostrých nábojů do devítky. A taky u počítače ve vizitkách mezi jinými - půjčovna aut. Půjčky vyřizované přes internet. A střelnice. Zdá se mi to celkem podezřelé."
"To nebyl moc opatrný," usoudil Eric. "Můžeme se podívat do jeho počítače?"
"Zaheslováno. Ale myslím, že nám projde, když si ho vezmeme s sebou. Žádnou zbraň jsme tady nenašly, ani žádné spojení na Whiterse, ale zatím jsme neprohlédly všechno. A i tak je podezřelý víc, než předtím."
"Fajn, tak my si vezmeme zbývající místnosti," navrhl Tim.
"Dobře. A … nechceš nám říct, co máš se rtem?" zeptala se mimochodem Natalia. Tim po ní jen šlehnul pohledem a dal se do práce. Nechápavě se podívala na Erica. Ten naznačil ránu pěstí a následoval kolegu.

Zpět na kriminálku se vrátili v mnohem lepší náladě. Nepřivezli si pouze počítač a paragon, ale i další, mnohem průkaznější věci.
Bez meškání je začali zpracovávat a Tim vzal zabavený počítač na audiovizuální.
"Coopere, potřebuju, aby ses dostal přes heslo a podíval se na to, co si objednával za služby."
"Aha, fajn, to by nemusel být problém," laborant začal počítač hned připojovat ke svému pracovišti. "Co se ti stalo?" nadhodil při tom ledabyle.
"Pracuj na čem máš a nestrkej nos do věcí, do kterých ti nic není," jemu už Tim bez přemýšlení odsekl. To Coopera dostatečně usadilo, takže se raději vrátil k tématu: "A hledám něco konkrétního?"
"Jakýkoli záznam o tom, že by si pronajímal auto, nebo pořizoval zbraň," upřesňoval Speedle.
"Aha, aha, dobře," Cooper zapáleně pracoval. Přes zabezpečení se dostal do pěti minut a začal prohledávat historii.
"Historii sice smazal, ale ne definitivně, všechny záznamy zůstaly na pevném disku a jdou znovu vytáhnout. Navštívil webové stránky střelnice a procházel je. Zjistil, že nabízí i služby obchodu se zbraněmi. A taky přes internet pronajal auto. Forda fusion."
"Můžeš zjistit, jestli si tu zbraň koupil?" Tim začínal mít pocit, že ho mají.
"Ne, ale než k tomu došel, vyhledával nejběžnější typ. To ho dovedlo na jejich stránky."
"Fajn, chci adresu té střelnice a toho pronajímatele aut."
Cooper mu vytiskl adresu střelnice a objednávku auta. Speedle neváhal, vzal papíry a rychle odjel na ta místa. Předtím ještě akorát houkl na Coopera, aby se pokusil najít veškerou podezřelou komunikaci s Doylovou či kanceláří jejího manžela.
Stříleli víceméně na slepo, když se pustili i do Blaira, ale nejspíš měli dobrou trefu.

"Prý jste byli konečně úspěšnější," Horatio vešel do laboratoře, kde Calleigh testovala nalezený hadr.
"Ano, tohle je určitě olej na zbraně. Marcus čistil pistoli. A taky si nakoupil náboje do devítky, našli jsme paragon a Eric z něj snímá otisky. Tim už odjel do prodejny, kde je sehnal. A taky máme auto, co si pronajal. Tedy zatím ne to auto, ale autosalon."
"Nějaké oblečení, kde je střelný prach?"
"Ne, bohužel. Můžeme mu ještě otestovat ruce, ale pochybuji, že nějaký najdeme. Alespoň na tohle nebyl tak hloupý, aby stopy nezlikvidoval."
"Dobře, až budete mít všechno a až se Tim vrátí, vyslechneme Marcuse znovu."
"Myslíš, že v tom milenci jedou spolu? Chtěli se zbavit nepohodlného manžela?" zeptala se ještě Calleigh, než Horatio opět zamyšleně sklopil hlavu a odešel.
"To se snad brzy dovíme."
 


Komentáře

1 Jeanette Jeanette | Web | 9. července 2011 v 12:50 | Reagovat

No, doufám, že se to dozvíme už brzy!
Tato kapitola mě mimořádně bavila! :D

2 Calleigh Calleigh | 11. července 2011 v 16:57 | Reagovat

Musím souhlasit s Jeanette. Tahle kapitola byla opravdu dobrá. Omlouvám se, že jsem nekomentovala dříve, ale vždycky jsem měla akorát čas na přečtení. Slibuji ale, že od teď už budu pilně komentovat, ikdyž jak jsem četla, moc už toho nebude :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama