Má další tvorba:
Článek o historii Železných ostrovů z Písně ledu a ohně


Thomas Harris - Mlčení jehňátek

16. listopadu 2013 v 11:08 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: The Silence of the Lambs
Rok vydání: 1988
Rok vydání v ČR: 1992

Příběh psychiatra Hannibala Lectera zná nepochybně spousta lidí díky zajímavému snímku s oscarovým Hopkinsem. A on kanibalistického doktora zahrál naprosto skvěle, a to i v pokračování. Tato kniha je ale předlouhou filmu, a tedy některé věci rozvíjí mnohem víc, doktoru dává víc prostoru než čtvrt hodiny celkem, a také obsahuje hrubou pojmologickou chybu, která sice není závažná, ale která mě dokázala naštvat už po prvních deseti stránkách. Což se jiné knize dosud nepodařilo.


Nejdřív ale, pokud někdo neví, tak o čem to vůbec je?
Hlavní postavou je Calrice Starling, studentka Quantické akademie FBI, která velmi touží být dobrou agentkou a dostávat zločince za mříže. Právě ji si vybere agent Crawford, šéf FBI v Quantiku, aby navštívila Hannibala Lectera v jeho cele a přesvědčila ho, aby vyplnil dotazník mající FBI pomoci v kvalifikaci sériových vrahů a poznávání jejich nitra. Jak je ale známo, s psychiatrem Lecterem se v podstatě nedá spolupracovat a on je schopný využít i tu nejnepatrnější možnost k tomu, aby se dostal na svobodu, nebo alespoň někomu ublížil. Clarice tak vstupuje do úplně neznámého vesmíru, kde bude muset použít všechno, co se kdy naučila, ale také to přehodnotit a asi zjistit, že poučky tak docela neplatí.

Lecter se ale začne ke Clarice chovat úplně jinak, začne s ní mluvit, a když se její zájem z pouhého dotazníku přenese ke skutečnému případu, začne jí dokonce dávat vodítka.
Ve skutečnosti totiž jde o "Buffalo Billa", což je přezdívka sériového vraha unášejícího a vraždícího mladé ženy, a o němž by Lecter mohl něco vědět, neboť jeden z jeho pacientů, kterého nakonec zabil, se s "Billem" znal.

Clarice je ale zatím jen studentka a přísná disciplína akademie jí nedává příliš času, v němž by se mohla při vyšetřování vražd ukázat. Musí se učit na zkoušky, trénovat, chodit do školy, jinak ji vyhodí, a zároveň ale začíná toužit dopadnout vraha, přinutit Lectera mluvit a přede všemi se blýsknout. A tak se vydává na místa, kam ji Lecter posílá, nachází střípky důkazů, nakonec i Crawford ji k vyšetřování přibere a ona se dostane i k obětem a provádí výslechy, tančí na tenkém ledě, když je unesena senátorčina dcera a ona musí balancovat mezi politikou, mateřskou láskou a opatrně volenými slovy při setkání s psychopatem, a stále je jediná, které Lecter dává pravdivé informace, a s kterou si nehraje. Pokud tedy je možné považovat šifrované náznaky za nehraní si. Ostatním totiž bezostyšně lže. Clarice se tak s jeho pomocí dostává do psychiky "Billa" a nakonec i k prahu jeho domu.

Během této nesnadné pouti s mnoha slepými místy se ale v knize objevují i kapitoly samotného "Billa", vlastním jména Jamea Gumba, ve chvílích, kdy unáší svou poslední oběť, kdy ji drží, kdy se snaží provádět svou zvrácenou touhu a také kdy přemýšlí. A autorovi se zde povedlo docela skvěle obsáhnout jeho nemocnou mysl a jeho chování, co je úplně jiné, než chování normálního člověka.
A k tomu navíc Lecter nejen že se pokouší pomoci Clairce odhalit takovou mysl, odhaluje totiž i její, která je, stejně jako mysl každého člověka, pokřivená jejím subjektivním světem, a prozrazuje tak o ní spoustu věcí, díky nimž jsem konečně pochopila, proč by měla jehňátka mlčet. A spolu s tím trochu poodkrývá i roušku k vlastnímu já.

Krom těchto stěžejních psychických linií, do nichž se čtenář noří buď pomocí autora nebo pomocí Lectera, jde ale i o normální vyšetřování vedené FBI a tak i o zajímavý exkurz do toho, jak to u FBI chodí. Tedy chodilo v době, kdy byla kniha psána.
Jednak jsem se dočetla spoustu věcí o studiu "na agenta" a o tom, jak funguje americká justice, ale také spoustu postřehů o vyšetřování samotném. Protože krom zvláštního vztahu s Lecterem a jeho vodítek postupuje Clarice i policie podle důkazů a lze sledovat i jejich přísně exaktní cestu.

V tomto ohledu se Harrisovi kniha dost povedla. Dokázal přinést pohled na jedinečnou osobnost Hannibala a zakomponovat ji do detektivního románu s cílem najít dalšího narušeného člověka, který už do společnosti není schopen patřit. V jedné knize se tak setkávají dva těžcí psychopati, každý je jiný, každý stojí v podstatě na jiné straně a oba dva by sami o sobě vystačili na jednu celou knihu. Dostat je ale do stejného příběhu, to opravdu chtělo dávku schopností, zvláště, když ani jeden není hlavní postavou a hlavní postava potřebuje spoustu prostoru i pro sebe a pro svoje nitro.

Přitom ale zvládl udržet docela stabilně nerozebíhající se styl a dát všemu přiměřený prostor, tedy ani jednu linii příběhu zbytečně nenatahovat ani s ní nezabíhat do nepotřebných krajností. Zkrátka držet se hlavního děje.

Nezvládl ale jednu věc a ta mě štve.
Ten dotazník, co Clarice měla doručit Lecterovi, byl údajně o masových vrazích. A oni sami o něm pořád mluvili jako o masovém vrahovi. Jenže to je chyba! Jednak laický rozum říká, že masový vrah zabije hodně lidí najednou, masu lidí, sériový postupně, ve vražedných sériích, a jednak i definice FBI, kterou jsem si k tomu účelu našla, mluví v neprospěch Harrise. Nevím, jestli to špatně napsal on, nebo za to může překlad, ale všude, kde kniha mluví o masových vrazích, mají být sérioví. I podle FBI samotné a skutečné.


Mé hodnocení:



Další zrecenzované knihy tohoto autora:
 


Komentáře

1 Ejmy Ejmy | E-mail | Web | 16. listopadu 2013 v 11:51 | Reagovat

Dobré. Na mě moc depresivní...

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. listopadu 2013 v 12:28 | Reagovat

[1]: Depresivního na tom neshledávám nic. Dopadení "padoucha" a zabránění mu zabít svou oběť, to mi naopak přijde velmi pozitivní.

3 Em Zet Em Zet | Web | 16. listopadu 2013 v 21:47 | Reagovat

Na to bych asi neměla odvahu. :D Dřív jsem měla napětí hodně ráda a vyhledávala jsem knihy s touto tématikou, ale teď je to na mě moc vyčerpávající.
Nicméně skvělá recenzce. :)

4 Té | Web | 3. prosince 2013 v 20:28 | Reagovat

Komentář se odeslal v pořádku:).

Máš moc zajímavý blog. Nepíšeš třeba náhodou recenze i na csfd.cz ? Možná bys to mohla zkusit, protože píšeš opravdu dobře.

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 3. prosince 2013 v 20:47 | Reagovat

[4]: Ten web vůbec nepoužívám, nějak mi nevyhovuje. A navíc se tam často prý objevují mastiči ega a ty nemám ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama