Má další tvorba:
Devátá část povídky A co jsem já ze Strážců galaxie
Článek o věznici Nurmengard z Harryho Pottera
Nová povídka Jsem to, co jsem z Agents of S.H.I.E.L.D a Strážců galaxie


Než začnu diskriminovat

31. prosince 2013 v 9:41 | Ann Taylor |  Její Velkoúžasnolepost
Možná, že začnu diskriminovat některé výrobce a prodejce, ale stejně se neděste, jde o to, že zítra už se musím začít připravovat na zkoušku z LPM a tam jsou všechna témata točící se kolem diskriminace. Ale dnes se mi do toho ještě nechce.
A jelikož jsem včera slíbila, že dneska půjdu v noci na louku odpalovat rachejtle a nevím, jestli večer přijde jako obvykle J., tak sem tenhle článek, co se tváří jako rekapitulace, ale není rekapitulace, jelikož vyzvednu jen pár událostí a přidám k tomu mé obvyklé kecy, uveřejním o něco dřív, než k půlnoci. A pokud se mi povede ulovit fotky ohňostroje, které budou stát za to, dám je sem zítra ráno. Ale prostě po mě nemůžete všechno chtít hned.


Takže že 2013. Číslo. Cena. Pořadí. Počet obyvatel. Počet obyvatel jinde - 4. Počet racků + 50. A tak.

Já jsem ho začala celkem normálně a obvykle. Státnicemi. A ty jsem konečně udělala.
Za římské právo si zásluhy připisuji sama, protože to jsem celkem uměla, ale u českých dějin jsem měla štěstí z toho nehlubšího nejžhavějšího nejděsivějšího koutu pekla, kde jsem si přiťukla se Satanem. Hlavou. Takže machr. Hned potom jsem si koupila nějaké kriminologicky populární knížky a od té doby jejich řady úspěšně rozšiřuji. No a pak jsem měla takové nepodstatné zkoušky, že si je už ani nepamatuju.

Následně někdy v únoru přišel letní semestr, na jehož začátku jsem úspěšně rozflákala monitor mého věrného schopného velkého notebooku a odsoudila ho tak k půl roku většinounicnedělání, na nějakou dobu si vypůjčila obecní a na svůj mini najela až když mu dali dohromady jeho vadný monitor. Taky jsem ho ale polepila super samolepkou imitující kůži a schovala tak všechny jeho škrábance.
Jinak byl letní semestr celkem v pohodě a zakončila jsem ho dalšími zkouškami, přičemž poslední byla vražedná zkouška z Úvodu do práva životního prostředí, což je od dob, kdy ho vede jistý docent opravdu masakrální předmět a velice lituji elektrotechniky, že ho mají povinný. Já blbec si ho totiž sama vybrala. Ale dala jsem tu zkoušku hned napoprvé a hned za dvě, takže totální machr. Jako v tomhle bezpochyby. Zvlášť, když to byly takové kecy, že si z nich pamatuji maximálně to, že tekoucí vodu nelze vlastnit.

Pak už se nic zvlášť zajímavého nedělo.
Tedy jako ano, moje spolubydlící a spolužačka dodělala jednu školu v Plzni, na tu druhou přestoupila do Prahy a tak skončilo naše spolubydlení, které jsem celý letní semestr obstarávala já, jelikož ona na koleji prakticky nebyla, a tak jsem měla dvoulůžák z třílůžáku v podstatě jen pro sebe.
V létě jsem ale měla jen jednu krátkou nudnou brigádu, kde mi znovu přálo štěstí a usadila jsem se na takové místo, kde jsem se mohla flákat, nikdo to neviděl, poslední týden už jsem nedělala skoro vůbec nic a dostala za to víc peněz, než kdy dřív. A v srpnu jsem jen stvořila konečně fungující PC z mého noťasu, nové klávesnice a nového monitoru (protože ten starý použitý vyhořel za pár dní), začla znovu ve velkém pařit simíky a shánět filmy a napsala dopis ukončující studium veřejné správy. Je to obor k ničemu. Totálně.

Potom přišel další semestr a další spolubydlící. A poprvé v historii cizích spolubydlících jsem se s ní hned začala bavit a konečně náš pokoj zněl i jinak, než jako hrobka po výbuchu. Spočívat to asi bude v tom, že jde taky o právničku, jenom o rok výš. Takže témata se hrnou.
Dlouho to ale nevydrželo, protože poměrně brzy jsem dostala nabídku na přestěhování do privátu. Bohužel za příliš vysoký nájem, takže nic, ale tu druhou už jsem vzala a poměrně se těším. Jen kdybych předtím nemusela telefonicky kontaktovat majitelku, já nesnáším telefony.
Dál tento semestr znamenal návštěvu pitvy, devět dalších úžasných hodin soudního lékařství, spoustu nudných jiných hodin ostatních předmětů, několik zápočtů, z nichž výsledek toho posledního se dozvím až příští rok a jestli jsem ho nedala, tak volám Satana, ať si mě vezme rovnou, protože ústní přezkoušení vážně není něco, co bych chtěla podstoupit, nějaké ty dopravní eskapády, taky pády ze schodů ve školní budově, poprvé živě na hokeji, jelikož sport mě nijak nebere a jediný živý sport, co bych moc chtěla vidět, je F1 a nejlépe v Monte Carlu, zjištění, že mou recenzi na Cardellinu knihu si vzal e-shop italské knihy, a nakonec Vánoce.

K těm jsem vám ještě vůbec nic nenapsala. Jen recenzi na Útěk z tábora 14. Ale také se můžete těšit na recenzi na Saulovy Nemilované a až to v mobilu dočtu, tak na Kingovu Beznaděj. A vážně nevím, jestli chci vidět i tu filmovou verzi s rozkládajícím se Ronem Perlmanem. Já ho radši jako Hellboye a toho ruského mafiána, jehož jméno si nevybavím. Conally... Kannaly... víte, policejní akademie s Macovou Peyton Driscoll v šedých punčocháčích.
Krom toho mám ale ve vlastnictví pár krámů do bytu, jako je věšák, košíček, mýdlo, fén a podobně, konečně mi přišel můj nový foťák - to včera - a flash disk - to už dřív - a také jsem si vymohla jet nakoupit oblečení. To u mě bývá obvykle problém, protože když to nejsou vietnamci pět kusů za tři stovky, tak skončím s jedním umolousaným tričkem nebo jdněmi kalhotami a nějak nejsem ochotná utrácet víc. Ale včera jsem tam jela s bratrem a jeho nejlepším kamarádem. No a co mi zbývalo?
Já totiž byla uvnitř obchodu asi patnáct minut (k mému velkému překvapení tam totiž měli super výběr co se neskládal pouze z XS velikostí a navíc slevy) a je přestalo bavit čekat, tak že prý přeparkují ke Kauflandu a podívají se tam do potravit a do elektra. No a já si pohodlně vybrala dvě košile, jedno tričko a jednu mikinu. A škoda, že ta vestička nebyla o trochu větší. Jenže předtím jsem jim ještě vrazila mou bundu, že mi překáží, takže jsem musela ve čtvrt na šest večer hledat v triku s krátkým rukávem na narvaném parkovišti před Kauflandem naše auto, a samozřejmě, že stálo až úplně vzadu na opačné straně, než jsem byla já. A navíc bylo prázdné a bratr nebral telefon. Takže jsem jednoduše musela do dalšího obchodu s oblečením. Přece bych nemrzla venku! A že jsem urvala další košili (plus to pyžamo z rána) je už tedy jen jejich vina. I tak jsem pak ale stála jakou dobu u zamčeného auta, snažila se mu dovolat a teprve až když konečně přišli si vyslechla, že když mu vrní telefon v kapse v úplně narvaném krámě, tak to přeci nemůže slyšet, natož zvednout. A to mě to celé stálo jen tisícovku. Ještě včera jsem byla naštvaná, že stále nemám v čem slušném chodit na zkoušky, a dneska už nevím, co si vzít první.

A tím to asi hasne, protože jak tohle všechno zakončíme dneska, to už nevím. Předpokládám nějaké obložené talíře, rachejtle a tak, ještě předtím taky strašné tahání vlasů při pokusu si je rozčesat, ale jinak, kdo ví.
Jen básničku s Lokim dneska nečekejte. Jednak nehodlám nic pít, a jednak se nehodlám ani dívat na Thora. Ačkoli Loki jako kapitán America... ne! Ne, radši ne. I když...

Edit: Rachejtle nebudou, nechtělo se mi fotit. Ono to stejně nešlo, my začli odpalovat ne podle času, ale podle zimy, potom jsme si zahráli na špiony agenty, když jsme se plížili kolem garáže, aby nás nezahlédl náš neoblíbený připotý soused, co šel asi tři metry od nás, dvě minuty se tam motal a stejně nás neviděl, a následně hlasitě kritizovali ne zrovna podařený ohňostroj na naší louce, ale doufám, že jsme tam nebyli slyšet. A tahejte v tomhle foťák.
 


Komentáře

1 duppie duppie | 1. ledna 2014 v 0:52 | Reagovat

Ahoj beruško, šťastný nový rok a předem se omlouvám, že jsem trochu připitá... Kdopak je J.? :)

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. ledna 2014 v 9:07 | Reagovat

[1]: Wow, to mám z toho šampusu až halušky? :) Ale samozřejmě tobě taky :) A J je moje kamarádka od dob školky, s kterou trávím každý Silvestr, protože tady v téhle díře v podstatě nikdo jiný není :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama