Má další tvorba:
Článek o historii Železných ostrovů z Písně ledu a ohně


Knihomolům sekám ruce!

18. dubna 2014 v 15:24 | Ann Taylor |  Téma týdne
A to myslím smrtelně vážně. Protože stejně, jako šatník po nájezdu mola je samá díra a zničený kousek, knihovna po nájezdu knihomola je samá mezera a zruinovaná díla. A za to bych vraždila, upalovala zaživa, sekala ruce, nohy a další výrůstky a nasazovala španělské boty. Na nos.

Mám ráda knížky. Některé miluju, některé jsou chvíli fajn, některé respektuju a některé jsou totální škvár, a všechny mají u mě doma zastoupení. Harryho Pottera a Kroniky Prydainu čtu pořád dokola a nedělalo mi problém koupit, bleskově pročíst a pak to číst ještě dvakrát hned za sebou velmi důkladně. McBaina a Suzukiho si možná ještě někdy přečtu, ale zrovna po hlavě se do toho nehrnu. Zato Interview s upírem už asi znovu otvírat nebudu, i když to špatné není, a Upíří deníky jsem prodala, protože to se pochválit jednoduše nedá, když víte, že Smith je svéprávná a zdravá ženská. A takhle bych mohla zařadit každou jednotlivou knížku, co se na mě jeví z knihovny, a i každou, kterou jsem si stáhla a už vymazala, nebo stále přechovávám a vymazat nehodlám, jako třeba Jurský park. A když k tomu přičtu i všechny, co jsem přelouskala díky výpůjčce z knihovny, není jich zrovna málo (tady zrecenzovaný je jen vzorek).
Přesto nejsem knihomol. Jsem možná knihofil, odborně tedy bibliofil, ale určitě ne knihomol.


Mol je totiž takové malé zvířátko, které objekt svého zájmu doslova žere. A jako mol vám sežere kalhoty, tak knihomol doslova žere knihy, tahá je s sebou všude, mrní se s nimi pod lavicí, rve je do batohu či do kabelky, namáčí je při dlouhých sedánkách do vany, prolévá je kafem a čajem za studených zimních večerů, prosytí je tabákovým kouřem a popelem a pak je ještě zapomene na záchodě přehnuté napůl. A když tohle někdo udělá s mou knihou, jdu do mdlob, protože já si jich nejen vážím, ale jsem až takový fil, že je nesmím mít poničené a viditelné používané. A je to tak, na většině byste nikdy nepoznali, že jsem je už třeba pětkrát četla, a když mám teď půjčit tři knihy s měkkou vazbou jednomu knihomolovi, od nějž jsem si také jednou jednu půjčila, a to ve stavu "prošlo to míchačem krmiva" (čili jsem ji odevzdala v lepším), pomalu už je oplakávám a budu muset vytyčit jasné meze užívání.

Knihomolové totiž knihy berou jako svou potravu, kdežto já jako uměleckou dekoraci s úžasnou vnitřní hodnotou, čili zaprvé, mé paperbacky nesmí mít zohýbané hřbety. Co zohýbané, nesmí na nich být jediná rýha. Výjimkou jsou ty, co jsem už vyhrabala či dostala poničené, tam se nedá nic dělat. Maximálně je oblepím, aby to drželo rovně, a v jednom případě, kdy jsem vyhrabala Memento s obálkou rovnou odtrženou, vyrobila jsem si vlastní, než to nechat tak ostudně holé a spojené hnědou lepičkou. Tak to platí asi až na zákoníky, u těch je mi úplně jedno, co se s nimi stane, ale také v nich přirozeně nevidím žádnou vnitřní hodnotu. Natož takovou, kterou bych chtěla mermomocí přebírat. Pak jsou knihy s pevnou vazbou, a tam je to snazší. Důležité je pouze nezacházet s nimi tak, aby se otřískaly rohy a hrany. Vím, že existují lidé, kteří při čtení ohýbají i hřbet pevné vazby, ale ty už považuji za extrémní mimoně.
No a listy je potřeba snažit se neohýbat a ničím nepolít, což se zase ne vždy perfektně povede. Někdy člověk musí začít nadávat sám sobě, když stránku přešmejkne fialově nalakovaným nehtem, a nebo když u knihy loupe pomeranč. Promiň, Lassie. Ale snažím se a drtivá většina mých miláčků je v podstatě neposkvrněná. Asi jako kdyby si prostitutka pokaždé zaplatila plastiku.

A takhle slušně se chovám ke všem knihám. I k těm, co jsou dle mého názoru totální průjmy, protože ty, pokud se dostanou do mého vlastnictví, pak obratem prodám, a za "kniha vlastně nová, nečtená" dostanu vždycky víc, než za "salát, ale dá se to slepit". Mám jen jednu absolutně zničenou výjimku, kterou jsem dostala fungl novou, takže to nemůžu na nikoho svádět, a ke které jsem se ještě chovala hrubě knihomolsky, a to je pátý díl Harryho Pottera. Ta kniha je hodně těžká, a když ji čtete a držíte ve vzduchu, tak to vazba prostě nevydrží a začne se rozpadat. Stalo se to hodně lidem a bohužel i mně a pohromadě existuje jen díky štědrým vrstvám izolepy a docela mě mrzí, jak se tam z "Potterovy police" zmačkaně leskne, ale nedá se nic dělat. Takhle tlustá knížka prostě s takhle řešeným obalem moc dohromady nejde a kupovat novou jen kvůli vzhledu... možná jsem fil, ale nejsem blbec. Dobou levných knih s malým l dnešek nazvat rozhodně nelze. A co se týče Hobita s omlácenými rohy skrývanými přebalem, tak za to nemůžu já, ale jeden začínající knihomol, kterému bych ho nejradši omlátila o hlavu. (Mimochodem taky bylo toto u vás na základce účelem existence školních atlasů?)

Proto já knihomol opravdu nejsem, knihy nepožírám, trnu hrůzou, když mám někomu nějakého svého mazlíka půjčit, úzkostlivě při čtení kontroluji hřbety a dštím síru na každého, kdo jim zkřiví jediné písmenko. A stejně tak je to u záložek.
Někdy používám obyčejné kousky papíru, v některých už roky lisuji i hadrové kapesníčky, ale někde mám záložky zakoupené spolu s knihou a zkuste mi takovou poničit nebo nedej Žábo ztratit. Joffreyho byste považovali za milého a vychovaného hocha!

Článek na téma Knihomolství.
 


Komentáře

1 María María | Web | 18. dubna 2014 v 16:19 | Reagovat

Skvělý článek, jako vždy originálně pojatý a rozumný.
Pokud je knížka jeví jen mírné příznaky používaní, tak mi to nevadí, ale ty saláty na základce, ze kterých jsme se museli učit, to je traumatická vzpomínka do dneška.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. dubna 2014 v 16:21 | Reagovat

[1]: Saláty na základce, tak to už se snad ani počítat nedá. To byly hrozný exempláře. Ale alespoň nikdo neřešil, o kolik jsme je poničili, protože už to bylo jedno :D

3 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 18. dubna 2014 v 16:50 | Reagovat

[2]: my na škole poškození knih (které už jsme jako salát dostali) museli platit, když se to učitelům nezdálo. :/ I přesto, že nemohli poznat zda jsme to zničili, platit jsme museli.. no nic.

Jinak článek super. Chtěl jsem taky napsat o molech a knihách, ale pak jsem se od toho oprostil. :D Každopádně dobrý. Já ale do knihovny nechodím - já si kupuji své vlastní - takže s tím nemám takovou zkušenost. :D A když si nedejbože zničím vlastní knihu (což se mi nestalo) tak vím na koho to svést.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. dubna 2014 v 16:56 | Reagovat

[3]: Já tam doopravdy nechodila snad nikdy, ale babička vede jednu obecní knihovnu, tak mi často především k maturitě nosila knížky z knihovny ona ;) Ale taky se mi moc nechce si je půjčovat, radši je fakt vlastním.

5 b. b. | Web | 19. dubna 2014 v 10:30 | Reagovat

Potter je klasika, mám doma všechny díly a na zabití volnýho času proč ne? Upíři deníky mám doma taky, jednu knihu, nedočetla jsem ji, na seriál se občas kouknu ale ta kniha je sprominutím sračka.

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 19. dubna 2014 v 10:39 | Reagovat

[5]: Na tom není co promíjet, to je prostě fakt. Ty knihy nejsou dobré.

7 Amia Amia | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 12:33 | Reagovat

Ty jsi jedna z těch? Kamarád je taky takový, ještě tím způsobem, že pokud se mu nějaká kniha doopravdy líbí, koupí si ji ještě jednou, zabalí do dárkového papíru, do měkkého papíru, ještě jednou dárkového a neprodyšně uzavře do celofánu.
Dobře, až tak extrémní to nemá, ale v tom dárkovém papíře zabalené jsou.  :)

Já se považuji za zlatý střed. Ke knihám se chovám tak jak si zaskuhují, tj. s úctou (kromě učebnic angličtiny) :) Za přehýbání knih v měkkém obalu, nebo takové to jak to otevřou a schválně olámou, aby jim držela otevřená, to bych sekala rucde.
Ale kniha je pořád důležitější kvůli tomu, co je uvntř, ne obalu. Takže do školních tašek knihy dávám, v metru čtu a obědvám s nimi

8 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 19. dubna 2014 v 13:44 | Reagovat

[7]: Balit je? To ne, vždyť to se pak schová jejich originální obálka.
Ale tvrzení, že obal knihy může být zlikvidovaný a důležitý je přeci obsah je to samé, jako tvrzení, že člověk může smrdět v pytli od brambor a důležité je, jaký je uvnitř. Obojí je pitomost. Důležitá je forma i obsah, a pokud chci mít knihy vystavené na policích, nemám chuť tam vystavovat zohýbané saláty. Prostě udržovat je jako nové je pro mě stejně důležité, jako se každý den oblíknout. A nijak to nediskvalifikuje nutnost dobrého obsahu nebo dobrých vlastností.

9 Em Zet Em Zet | Web | 19. dubna 2014 v 14:03 | Reagovat

Upíří deníky, to je děsná knížka, vážně děsná. Utrpení, že to má tolik dílů. Seriál je mnohem lepší než ta ubohá předloha. Mám doma asi 4 díly, všechny jsem vyhrála někde na internetu. :D

10 Amia Amia | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 14:13 | Reagovat

[8]: Ale já nikdy neřekla, že obal knihy může být zlikvidovaný. Mluvila jsem spíš o opaku když už.
Kde je při řeči o úctě ke knihám a nesnášení ohýbání řečeno, že JÁ klidně obaly likviduji?

Snažila jsem se říct, že starat se o knihy jako předměty je samozřejmé a správné, ale že kniha je určena ke čtení, tudíž si ji klidně vezmu v tašce do školy a nezblázním se kvůli škrábanečku.
Ty nejhezčí knihy mají nejvíc ,,jizev" ze čtení - právě to jim dodává jejich jedinečnost.

11 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 19. dubna 2014 v 14:20 | Reagovat

[10]: Stejně jako já nemluvila o "braní v tašce do školy", ale o cpaní horem dolem do kabelky a baťohu.

12 Amia Amia | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 14:37 | Reagovat

[11]: To si nedovedu představit, že by někdo dělal. Protože když je natolik, hm, kulturní, aby si dobrovolně četl knihu, proč by s ní zacházel tak nešetrně?
:)

13 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 19. dubna 2014 v 16:27 | Reagovat

[12]: Jednoduše, má narvané zavazadlo, ale potřebuje přibrat ještě knížku, tak jí tam dorve taky. Nebo má v kabelce knížku a ještě k ní přihodí nákup a nemá s tím problém. A pak už ta knížka ale není salát, ale...výstélka :D

14 Amia Amia | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 17:34 | Reagovat

[13]: Takovou chudinku jsem ještě neviděla. Myslím tu knížku :-)

15 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 19. dubna 2014 v 17:37 | Reagovat

[14]: No já jo. A bohužel paperback, takže fakt katastrofa. Tohle, kdyby někdo udělal s mým, asi budu fakt hodně zlá.

16 karlaprazakova karlaprazakova | 19. dubna 2014 v 22:19 | Reagovat

Zajímavé čtení. Tak to asi taky nejsem klasický knihomol. Rodiče mě naučili si knih vážit. Snažím se to naučit i své děti, ale stoprocentní to vždycky není :-)

17 Tea Tea | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 0:04 | Reagovat

Rozhodně bych ji nikdy nemohla knihu polít kafem, nebo čajem.
Ani krčit její rohy a rozhodně jsem nikdy svou knihu nikomu nepůjčila (jelikož mé knihy bývají nejčastěji půjčené z knihovny) takže dávám na ně pozor, jak to nejvíc jde a riskovat, že mi ji někdo ztratí a já je budu muset platit, pche, nikdy!
A na záchod jsem pokud si dobře pamatuju taky nikdy knihu netáhla a nenechávala bych ji tam ani. Ale kdo by mi zničil nebo ztratil knihu taky bych mu rozřezala ruce, protože knihy jsou opravdu diamantová věc pro mě :)

18 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 21. dubna 2014 v 14:40 | Reagovat

Přijde mi super, že jsem článek splácaným u sledování filmu se svojí sestrou, dokázala sesmolit tak, že hrubý obsah odpovídá tvému podstatně promyšlenějšímu. Já osobně si knížky od ostatních lidí půjčuju jen zřídka, protože vím, že se ke knížkám chovám přesně, jak jsi popsala (mimochodem, co znamená sloveso "mrnět"?) Mrzí mě, že to dělám, ale nedokážu číst jinak. Mám kamaráda, který stejně jako ty dokáže číst i paperbacky, aniž by vypadaly čteně. Dal mi k Vánocům Harryho Pottera 4 v angličtině a tvrdí, že ho přečetl, i když já jsem shledala knihu zcela nečtenou. Zvláštní.

19 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 21. dubna 2014 v 15:49 | Reagovat

[18]: No mrnět/mrnit/šmrdlat/šmidlat/žižlat/spousta dalších podobných slov jsou výrazy pro činnost, kdy něco prostě někde...schováváš, někam to cpeš, pořád na to šaháš, pořád si s tím pohráváš, šoupeš to sem tam a tak podobně, nedokážu to pořádně vysvětlit a většinou pro to pokaždé použiju jiné slovo, dost často nějaký vymyšlený novotvar, ale vždycky mi okolí rozumí :D Nejčastěji jsem to právě používala pro pohrávání si s něčím pod stolem/lavicí.

20 Ivča Ivča | 2. června 2014 v 21:09 | Reagovat

Když mi byl vrácen Doktor Živago ve velmi odrbaném stavu, taky jsem neměla radost. Hlavně proto, že knížky, které jsem vracela já, vypadaly naprosto stejně jako před vypůjčením.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama