Má další tvorba:
Devátá část povídky A co jsem já ze Strážců galaxie
Článek o věznici Nurmengard z Harryho Pottera
Nová povídka Jsem to, co jsem z Agents of S.H.I.E.L.D a Strážců galaxie


Chtěla bych říct: VLEZTE MI NA ZÁDA!

8. prosince 2014 v 11:14 | Ann Taylor |  Téma týdne
Je spousta věcí, které chci říct, ale nemůžu, a dost mě trápí. Nejde přitom o žádné závažné problémy, nejde o páprdu na obláčku, o to, co si kdo kam strká a ani kdo je modrozelenej, to jsou všechno věci, co navíc říct můžu. Jde naopak o každodenní drobnosti a malichernosti, co ale právě svou všední přítomností můžou člověku pěkně zatápět pod kotlem. Ale přesto, že jsou všední, tak o nich můžu maximálně napsat tam, kde si to "veřejnost z okolí" nikdy nepřečte.


Chtěla bych říct - Nechci řešit narozeniny a svátky - ale nemůžu, protože by mě všichni, co milujou dárky a důvod k ožrání se, udupali.

No vážně. Na co slavit narozeniny? Mám slavit, že mě přesně před x lety matka porodila? Mám slavit, že jako miliardy dalších žiju o rok déle? Mám za to vyžadovat gratulace a dárky? Mám slavit, že žiju? A nestačilo by prostě žít? A co svátky? Proč honorovat, že mi rodiče dali jméno, které někdo napsal do kalendáře? Proč si připadat, že je ten den zasvěcený mně? Byl zasvěcený nějakému svatému a najednou si lidé řekli, že to šlohnou a budou slavit i za sebe? A ti, kteří se nejmenují po svatém, se chtěli opičit? Ne, díky. Já to nepotřebuju a nevyžaduju. Radši slavit výročí něčeho důležitého, co má důsledky i dodnes a hodnotit vývoj situace.
Ale říct to nemůžu, však co zase kazíš dýchánky pod parou a pocit výjimečnosti aspoň jednou v roce těm, co ničím výjimeční nikdy nebudou? Přece si děvenko nebudeš tradice vybírat!

Chtěla bych říct - Mlč! - Ale nemůžu, protože někteří by se z ticha a vlastních myšlenek zbláznili. A někteří to ani nedokáží.

A ne snad? Stačí jen jet večer vlakem, v ospalé atmosféře kupé, kde jsou zhasnutá světla, jeden nevidí na druhého, všichni spí, já si třeba otevřu notebook a chci ten klid využít k učení a ejhle - nastoupí dvě užvaněné babky mezi 14 a 70 a jen ať si všichni pěkně hlasitě poslechnou detailní kraviny z jejich osobního života. Ale můžu se ohradit, že se pokouším nasoukat do hlavy učivo, co ovlivní mou budoucnost?
A nebo jedna osoba. Já jsem tichá. Skoro všichni u nás doma. Můžeme být každý dlouhou dobu u své činnosti a mlčet. Ale to jen čtyři z pěti. Ta pátá osoba mlčet nedokáže. Přijde domů a začne do větru hlásit, že teď se převleče, pak se nají, pak udělá tohle. A do toho větru hlásí prakticky každý svůj pohyb. A koho to zajímá? Touží snad někdo poslouchat, že teď si potřebuje sednou na gauč nebo na záchod? Navíc ve formě, v jaké bych já o sobě rozhodně nemluvila? Nebo snad nikdo z nás nevidí, že se sebrala a šla na balkon?
Ale říct to nemůžu, protože my jsme si, drahá panenko, taky koupily lístek a cizí obliba randálu je přece přednější, než má obliba ticha, a co já koho mám co omezovat, to dá rozum!

Chtěla bych říct - Jste prase? - Ale nemůžu, protože bych dostala zleva, zprava.

Jiný, než agresivní a tupé hovado se totiž jako prase nechová. Ale koho to nenadzvedne, když jde po ulici a chlápek před ním cvrnkne vajgla padni kam padni? Nebo když elegantní dáma z kapsy elegantního kabátu vytáhne elegantní obsah, švihne s ním o zem a elegantně nevšímavě ho zadupne? Když půlka lidí ignoruje koš a žije v dojmu, že prázdný obal od žvýkačky jim do oblečení prožere díru dřív, než ho donesou domů? To jsou prostě prasata a někdo by jim to měl vmést.
Ale říct to nemůžu, protože já platim daně, holčičko, a mám rukáv plnej důvodů, proč zrovna já na tohle mám právo.

Chtěla bych říct - Neobtěžujte mě! - Ale nemůžu, protože jsem neprůbojná.

Je to hrozně těžké, ale kdo by po tom někdy nezatoužil? Když bujaré Rusky ve vedlejším pokoji pořádají ob den oslavu od deseti večer do šesti ráno a nereagují na prosby ani dopisy tou nejlepší anglickou gramatikou? Když si kuřák dá půlku plíce na černo a hned na to se dožaduje místa vedle mě, přičemž klidně vytáhne další a je můj problém, že se mi z něj chce zvracet? Když lidi s hlavou v zadku zatarasí v poloprázdné tramvaji všechny cesty a najednou jste vy za někoho, kdo hodlá ucpat schody? Když kdokoli nerespektuje, že jsem tady taky a mám stejné právo na to být v pohodě, jako oni? Strašně moc jim chci sdělit, kudy do hajzlu.
Ale říct to nemůžu, protože nedokážu cizím nadávat do očí. A když se o to pokusím, je z toho nesouvislý blábol pronášený s úplně rudými tvářemi. A navíc si křiklouni většinou myslí, že si zaslouží větší respekt než někdo, kdo není vidět ani slyšet a je naopak neomezuje.

Prostě tak strašně ráda bych řekla - Nejste tady sami! - Ale nemůžu, přesvědčení některých, že svět se skládá z jejich klonů a zlých Těch je nezlomné.

Ale podívejte se někdy na Hortona! I slon tam má víc rozumu!


Článek na téma Co bych řekl(a), ale nemůžu
 


Anketa

Je Grissom neplodný?

ANO
NE!!
Ne, to Sara!

Komentáře

1 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 15:52 | Reagovat

Jo, konflikty s jinejma lidma jsou nevyhnutelný. Ať jde o zvukové projevy, nebo slušnost, nepoučíš je :D A to s tím "držením huby" obhajuješ skvěle. Nevím no, asi to bude můj závažnej problém :D Nicméně ano, ne vždy je dobré mluvit. Do hlavy se nám ale nedostanou, vytrváme viď? ;)

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. prosince 2014 v 16:00 | Reagovat

[1]: Mně se rozhodně do hlavy nikdo dostávat nebude! :D

3 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 8. prosince 2014 v 16:54 | Reagovat

Já měl z tohoto tématu dost strach, ale koukám, ty jsi se toho zhostila skvěle. Naprosto s tebou cítím. Mlčení - také jsem tichý člověk takže lidi, co rádi mluví taky nemám rád. S prasaty jsi to taky vychytala. Souhlasím. Taky bych tolika lidem rád něco řekl, ale nejde to.

4 Nessi Nessi | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 15:32 | Reagovat

Moc pěkný článek :-)

5 Janča Janča | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 18:28 | Reagovat

Jo, tak tohle je asi nejpovedenější článek na téma týdne. Snad se vším souhlasím, až na ty narozeniny a svátky. Já jsem tak ráda, že můžu jednou, dvakrát za rok něco oslavit, že bych se toho vzdát nechtěla. Neslavení svátku jsi dost dobře rozebrala a možná bych se k tobě i přiklonila, ale stejně je to ostatním jedno, tak mně zatím taky.

6 Nettie Nettie | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 23:08 | Reagovat

Narozeniny mi nevadí, ale svátky jsem taky nikdy nepochopila a ani je neslavím :) Jo, úplně nesnáším ukecaný ženštiny ve vlaku, v autobusu nebo v čekárnš u doktora. To pak zjistím, že Boženka má toho, ale toho měla před měsícem taky Alžběta... -_- :D
Nad lidma, co pohazukou papírkama jenom kroutím hlavou, ale kuřáky jako správný astmatik nesnáším a jsem schopna je okřiknout.
Já jsem občas průlbohná až moc a jen tak něco si líbit nenechám. Ale chápu to :)
Ne, nejsme tu sami, i když spousta lidí by tomu ráda věřila a zajímala se jen o svoje vlastní sobecké životy.
Moc hezký článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama