Má další tvorba:
Článek o historii Železných ostrovů z Písně ledu a ohně


Oculus

20. března 2015 v 12:31 | Ann Taylor |  Horory
Originální název: Oculus
Země: USA
Rok: 2013

Taky jste si říkali, že seriáloví herci z CSI to nikam nedotáhnou? Že sice občas v archivu vykoukne Velký Zrzek, pokerface z New Yorku zastupuje Hanksův stín, Delko se na pódiu svlíká do tangáčů (chci to zapomenout) a jinak nic? Omyl. Takový Rory Cochrane alias Tim Speedle si střihl jednu z hlavních rolí v tomto podle mě skvělém a dost originálním hororu, který mě konečně po dlouhé době bavil od začátku do konce a já ho tak můžu s klidným svědomím doporučit.
Jakto?



Nejde totiž v podstatě o nic klasického. Z jistého úhlu pohledu. Ano, je tam "strašidelné zrcadlo" jako zdroj všech problémů a nejdůležitější jsou dva sourozenci Kaylie a Tim, kteří se ho pokoušejí po letech zbavit. Tim totiž vyrůstal v léčebně, ona v dětském domově po násilné smrti rodičů, a když zrcadlo konečně našli po dlouhé době putování mezi aukčními síněmi, přišel čas zúčtování.
Když byli totiž malí a přestěhovali se do nového domu, tohle zrcadlo si jejich otec (Rory) pověsil v pracovně. A oni měli mít pohodový život jako každá běžná americká rodina.
Ale bohužel, začali vídat v otcově pracovně podivné dámy, otec sám se stával čím dál uzavřenějším, jejich pes neustále štěkal a matka z toho šílela, přesvědčená, že ji manžel podvádí. Pak jim dokonce otec po děsivém extempore oznámil, že jejich matka je nemocná, a zavřel ji v ložnici přivázanou řetězem ke zdi. A rodina se pomalu rozpadala.


Nakonec děti konečně pochopily, že za všechno může ono zvláštní zrcadlo, protože otec se do něj celé hodiny díval, nezajímalo ho už vůbec nic, začaly se dít zvláštní věci a Kaylie nakonec objevila matku ve zuboženém a naprosto šíleném stavu. A všechno vyvrcholilo, když nebyli schopni dovolat se pomoci a došlo k masakru, při němž otec zabil matku a Tim zase otce. Následně byli právě kvůli Timovu činu rozděleni a stačili si akorát slíbit, že až budou mít možnost, tak s tím skoncují a to zlo ze zrcadla zabijí.


Roky plynuly, Kaylie pracovala se svým snoubencem pro jednu aukční síň, kde se zrcadlo objevilo, a v den, kdy Tima konečně propustili z ústavu, se rozhodla, že je nejvyšší čas s ním zatočit. A byla perfektně připravená. Dobře si pamatovala, co všechno zrcadlo způsobovalo, jak je týralo a navíc byla odhodlaná i veřejně dokázat, co vyvolává a že nikdo nebyl za své činy pod jeho vlivem odpovědný.
Bohužel, Tim po době strávené terapiemi a braním léků vůbec nevěřil, že se odehrálo cokoli nadpřirozeného a sebe i svou sestru dlouho přesvědčoval, že otec měl prostě milenku, zbláznil se, utýral jejich matku a pokusil se je zabít. Dokonce vyvracel i různé detaily, jako že jejich pes nezmizel záhadně poté, co ho zavřeli v pracovně, ale že jim matka jen zamlčela, že nepřežil zákrok na veterině. Do chvíle, kdy ho Kaylie přesvědčila, aby se s ní vrátil do jejich starého domu, a do chvíle, kdy se oba začali záhadně propadat v čase a živě se vracet ke všemu, co se stalo. Potom už musel připustit, že to nemusí být iluze, ale že si s nimi opravdu něco krutě zahrává.


Nejvíc mě tedy zaujaly právě tyhle dvě věci. Prolínání časových linií a Kaylie.
Divák totiž pořád dostává celý příběh postupně, pochopitelně a snadno zpracovatelně. Všechno se děje hezky popořadě. Sledujeme na jedné straně postupné propadání celého domu do čehokoli šíleného, co zrcadlo obsahuje, i postupné rozpomínání si současných dospělých postav a jejich snahu dokázat nadpřirozeno a porazit ho. Jen se to úplně šíleně míchá dohromady, propojuje, vrací, přehazuje skutečnost s iluzí, zkušený divák často dokáže rozeznat smysl nebo skutečnost, ale scéna pro postavy tenhle účel nemá a o to je to napínavější a ne zmatenější, ale spíš zajímavější. Není to typické vracení se v čase, nejsou to typické iluze, ale ani klasické vyprávění, je to hra zla ze zrcadla, co se tvrdě brání, a co je rozhodnuté nedovolit jim vyváznout.


A co se týče Kaylie, je to jednak velmi sympatická herečka (Bože, vážně je to taky Nebula?) a jednak mě fascinuje, jak se absolutně vymyká všem obvyklým ženám v hororech. Nekřičí, nepanikaří, neblázní, nemáte jí za proplesknutíhodnou hysterku, naopak je perfektně připravená úplně na všechno, vážně, když vysvětlovala co nastražila a jak hodlá postupovat, byla jsem nadšená, a ona sama má velké nadšení, nenechává se zviklat pochyby bratra ani svého snoubence, neječí jako blázen, když se stane něco děsivého, naopak se snaží toho využít pro svůj prospěch a je to prostě příjemná změna, která udržuje tempo a dynamiku. Vážně, díky ní jsem si ani neuvědomila, že na to koukám dvě a půl hodiny. A že Tim poměrně brzy odhodil pochyby a svým utýraným způsobem se vrhl do děje, tomu taky přidává.


Navíc nevidíme žádného konkrétního ducha ani démona, co by v tom zrcadle žil, takže nevíme přesně, o co jde. Vidíme ty, které zrcadlo dostalo. Vidíme je propadat, umírat a nakonec se vrátit jako "návnada na další", ale nevíme proč, nevíme, co za tím stojí. Což mi přijde také originální, protože spousta lidí není schopná horor považovat za horor, pokud nevidí monstrum, a jsem ráda, že se toho alespoň někteří tvůrci nebojí.
A další plus jsou ještě dvě konkrétní scény - jedno úmrtí v "současnosti" a konec, pokud nemám všechno prozradit, což bych nerada, protože by vás to připravilo o celý prožitek, které se tam výborně hodí, ale zároveň diváka tak nějak... naštvou, zklamou a zesmutní, protože jim vážně fandil a tohle pro ně nechtěl. Ale je to horor.


Takže jestli hledáte něco kvalitního a jste spíš na psycho a duchařiny, jen do toho. Neuvidíte sice moc krve, nebudou vás děsit hlasité zvuky u scén, co by jinak moc děsivé nebyly, ale zato si všechno pořád můžete vyložit i jako skutečnou psychickou poruchu, která prosákla celým domem a přinutila jeho obyvatele k šíleným věcem bez jakéhokoli zásahu nadpřirozena, jímž si to jen omluvili a prostřednictvím kterého se přes všechno pokusili dostat, nebo jako duchařinu s démonickou a neporazitelnou silou kumulovanou dlouhá desetiletí ve starožitném zrcadle. Je to na vás. A mně to na tom přijde super.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení:

 


Komentáře

1 Zrza Zrza | Web | 20. března 2015 v 18:08 | Reagovat

Ja som práveže bola dosť zmätená z tých časových línií. Film je pre mňa taký priemer, nakoľko všetko tam bolo dosť predvídateľné.

2 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 21. března 2015 v 11:05 | Reagovat

Filmy, který svůj konec věnovaly spíše dívákovi, aby mu dovolily si vyvodit svůj závěr, mi vždycky přišly skvělé a svým způsobem originální... Tak tomu nejspíš bude i u Oculu, který se sice tváří jako duchařina, ale je to spíš psychologický film, dobrý tip!

Tamto je... Amy? Promiň, strašně mě rozesmálo, že její otec se taky jmenuje Rory :D

Apolu s "emancipovanou" hlavní hrdinkou se asi bude jednat o trochu jiný strašák, než na jaký jsme zvyklí. Tohle nebude na večery s partou, kdy se všichni tlemíme Silent Hillu, že? :D

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 21. března 2015 v 17:23 | Reagovat

[2]: No hlavně od chvíle, kdy zrcadlo začne zase "útočit" všechno sází hlavně na zmatenost časových linií, takže nemyslím, je to celkem propracovaný a pokud někdo chce, vážně se dá snadno váhat, jestli je to "nějaký duch" nebo psychická porucha, kvůli které si všichni vsugerovali to, co předkládají divákovi.
Ale já se na žádný filmy nedívám s partou lidí, protože mám zkušenost, že to zkazí jakýkoli film a člověk si to nevychutná, protože čím větší dav, tím nižší... IQ, jinak se to říct nedá. Jeden, dva lidé se jdou dívat na film. Parta lidí se jde vysmát hercům v čemkoli. Takhle to chodí :D

4 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. března 2015 v 21:58 | Reagovat

Hmmm... tohle vypadá dobře! Mám psycho horory docela ráda, raději než klasické masakry motorovou pilou, mám ráda rafinované filmy, kde je zlo spíš naznačeno. I když poslední dobou mi horory začínají lézt na nervy, (hlavně ty  jukací hudební momenty), přesto mám pár kousků v oblibě a jestli objevím něco kvalitního, to beru. Tahle recenze je výborná, rozpitvané motivy i možnosti a opravdu, dovedeš navnadit.
O zrcadle jsem četla i hororovou knížku, ale tam to bylo trochu seknuto i erotikou.

[3]: Dnes jo, dovedu si představit, bohužel se doba změnila. Já si pamatuju staré horory, které jsem viděla v kině a kde všichni šíleli napětím. Nějaké blbé kidy, to nikoho ani nenapadlo. Čelisti, Vetřelec (ten první), lidi seděli jak pěny ani nedutali, teda já seděla taky jak pěna ani nedutala, ale občas, v lekacích scénách, jsem se otáčela dozadu a pozorovala lidi. Dokázali to opravdu prožívat a atmosféra sdíleného strachu byla o to silnější. Tenkrát byly tyto filmy výborné v kině, lepší než v televizi. Dnes je to naopak, u televize si to vychutnáš v klidu, v kině bys poslouchala blbé (vyjímečně i vtipné) hlášky.

5 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 22. března 2015 v 14:39 | Reagovat

Moje první reakce, když jsem viděla úvodní fotku: Další Whovian! ano, myslela jsem si, že to je záběr ze seriálu Doctor Who, protože tam byla Karen Gillan. Pak mě to ale zarazilo, tak jsem si přečetla nadpis a došlo mi, že to asi bude něco jiného.
Skvělá recenze, třeba se na to podívám, i když na horory moc nejsem. Vypadá to sympaticky, nesnáším takové ty typické krváky s ječícími holkami. Navíc mám ráda, když je ve filmu nějaký mně známý herec, takže další plus. Vidím ale, že se moc nepovedl výběr herců v tom, že malá Kaylie má s tou velkou společné asi tak to, že jsou obě zrzky, ale každá má úplně jiný odstín, prostě si nejsou vůbec podobné.
Jo a díky za komentář. :)

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. března 2015 v 22:30 | Reagovat

[5]: Tak zrovna odstín vlasů a barvu očí bych vůbec neřešila. Ta se může změnit radikálně sama od sebe, já jako malá byla modrooká blondýnka a teď jsem zelenooká něco mezi blond a brunetou, přičemž i oči mám říznutý do hněda. A to naprosto přirozenou cestou. Ale ty ostatní rysy už jsou horší, i když setkala jsem se i s ještě hroším výběrem, kdy bilo do očí třeba to, že v dětství měli obrovské plné rty a v dospělosti sotva čárku pod nosem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama