Má další tvorba:
Článek o historii Železných ostrovů z Písně ledu a ohně


Burning Bright

23. května 2015 v 12:53 | Ann Taylor |  Horory
Originální název: Burning Bright
Země: USA
Rok: 2010

Horor, v němž jednu z hlavních rolí hraje tygr bengálský, by asi spousta obyčejných fanoušků hororu, tedy těch, co hledají duchařinu nebo masakr, úplně přešla. Zvířata jako záporáci nejsou totiž nijak masově oblíbená a většinou se setkávají s předsudkem, že půjde o film v rozmezí C - Odpad, a já je nemusím vůbec. Z nějakého důvodu mě ale tento kousek zaujal, a to natolik, že jsem si po pěti letech vzpomněla dokonce i na jeho název, našla ho znovu a znovu nebyla zklamaná.



Na začátku se místo tygra setkáváme se zbylými a prakticky jedinými důležitými postavami. Kelly, která touží odejít studovat na vysokou školu, ale aby mohla, musí zařídit péči pro svého autistického bratra Toma, protože jim nedávno zemřela matka a nevlastní otec má v hlavě úplně jiné věci. Není to vůbec snadné, Tom například nesnese, aby se ho někdo dotkl, nenávidí červenou barvu, neodpovídá a téměř nekomunikuje a bez ohledu na okolnosti vyžaduje dodržování svého zajetého režimu, což se týká nejen spánku nebo jídla v přesný čas, ale i přesné přípravy, jako sendvič nakrájený na přesný počet kousků s párátky zapíchanými do některých, přesně určených, čokoládová tyčinka rozkrájená a naaranžovaná na talíři, nebo mléko nalité přesně na rysce sklenice. Když to tak není, hrozí, že bude podrážděný a z podráždění rychle přejde v hysterický záchvat.


Když se ale Kelly konečně zdá, že našla vhodné centrum pro psychicky postižené děti, kde by Toma zvládli, zjistí, že peníze připravené na jeho péči z účtu zmizely. Vzal si je totiž jejich nevlastní otec, aby za ně koupil další kousek do svého vysněného soukromého safari - tygra. S Kelly to však odmítne řešit, tygra ustájí k ostatním zvířatům, zabezpečí dům proti přicházejícímu hurikánu a odjede pít, zatímco sourozenci mají bouřlivou noc přečkat doma. Ale ne sami.


Když se totiž Kelly probudí, zaslechne z přízemí šramot. A když se dostane ke schodům, uvidí obrovského tygra, jak prochází domem.
Jejich nevlastní otec ho totiž ve skutečnosti vůbec neschoval v kleci k ostatním. Hladovou šelmu vpustil do domu, zatímco pod záminkou hurikánu zatloukl okna i dveře, a s pojistkou uzavřenou na obě děti v kapse odjel. Je teď jen na mladé dívce, aby dokázala najít způsob, jak se zvířeti ubránit a nenechat se sežrat, a především, jak ubránit svého bratra, který vlastně vůbec nechápe, co se děje, a dál očekává vše tak, jak je zvyklý.


A to je vše. Většina filmu je pak prakticky o honičce v typickém americkém filmovém domě, kde je většina pokojů průchozí, najdeme v něm tenké zdi, kterými se dá snadno probourat na chodbu, šachty na větrání nebo prádlo a můžeme v něm pobíhat celou noc, aniž bychom mohli jen tam a zpátky. Prostě bludiště, kam se vejde tygr a dva lidé a kde je vždycky nějaká další cesta, kterou na poslední chvíli utéct.
Ale mně se to kupodivu líbí. Z nějakého podivného a možná nepochopitelného důvodu, ale líbí.


Předně je výborně napsaný a zahraný Tom. Kdyby byl i on běžné dítě, co bude se svou sestrou pobíhat a vymýšlet cestu ven, možná je to nuda, ale jako autista, co nebere vůbec tygra nebo nebezpečí vlastní kruté smrti v potaz, chodí domem, když ho Kelly nestihne zastavit, sedne si do obýváku, i když hned vedle se tygr shání po žrádle, a začne vyvádět, že nutně potřebuje své přesně připravené jídlo, ačkoli Kelly ví, že jejich přežití závisí jen na tom, jestli budou zrovna ticho, je napínavé. Hodně. A už jeho přítomnost je tak iritující, že děj oživuje a nutí diváka vytvořit si k němu vztah. Ať už lítost kvůli postižení nebo vztek kvůli chování, za které ale nemůže. A pak i Kelly, celkem sympatická dívka, co naštěstí nehysterčí, ale snaží se s co nejchladnější hlavou jednat. Jenže není žádný profesionální krotitel zvěře ani dětí, takže má nervy na pochodu a nemyslím, že by vypadala jako nepřirozená superhrdinka, co se nebojí.


Trochu mě štvaly ale jiné věci.
Hlavní okolnost byla, že ze zabedněného domu nebylo úniku. Ale oni okna zabednili dřevotřískou a já si nemůžu pomoct, v tak velkém baráku by určitě bylo něco, čím by se dala rozsekat.
Pak také samotné snadné vyváznutí Toma z každého setkání s tygrem. Ať mu byl sebeblíž a divák si při scéně rval vlasy za křiku "Nechoď tam, vždyť je tam ten tygr!", nestalo se nic. Tom si sedl, Tom prošel, tygr se k němu ani nepřiblížil, ale aura nezničitelnosti by neměla fungovat jen proto, že šlo o autistu. Alespoň jednou ho mohla Kelly odtáhnout na poslední chvíli.
A docela i nelogičnost začátku, kdy Kelly chodí sem tam z domu do domu, zatímco nevlastní otec ho zabezpečuje, a není jí vůbec divné, že krom zatloukání oken taky všechno odpojuje, i když ví, že obě děti budou doma.
No a možná si mohli lépe pohrát s koncem, kdy bylo vidět, že herci s tygrem na place nebyli společně.


Zbytek je ale fajn, snesitelný, koukatelný, docela příjemný, bludiště amerického rodinného domu úsměvné a kdo by si při tom neřekl, že takový by bral taky, dívat se na scény s tygrem určitě nikomu nevadí, najde se dostatek napětí, není nutné řešit přehršel postav, když většinu filmu figurují dvě a důležité jsou jen tři, a když pominu, že by mě celkem zajímalo, jak by chtěl hlavní lidský záporák policii a pojišťovně vysvětlovat, že se to zvíře dostalo do tak zatlučeného domu, že dokonce ani obyvatelé nedokázali proklouznout ven, má celkem pochopitelný a přímočarý děj i motivy.

Foto z filmu: ČSFD

Mé hodnocení:
 


Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 24. května 2015 v 21:02 | Reagovat

Tipuji, že tvoje recenze je svižnější a zábavnější než celý film, i když vlastně nešlo o zábavný film, ale o hororo. Scény s dívkou, autistou a tygrem si dovedu živě představit, hlavně ty nervy beroucí. Asi by mi vadily stejné věci, zázrak, s jakým tygr míjí autistického chlapce (chtějí snad naznačit, že když chlapec nevykazuje žádný příznak strachu, tygra vlastně nezajímá?)Taky by mě popudila ta nelogičnost, že tatík zatlouká a bední dům a fakt, jak by to vlastně vysvětloval pojišťovně. I když mohl mít v úmyslu potom celý dům i se zvířetem podpálit. (Mrtví nemluví).
Ale to jsou věci, o kterých si vždycky řeknu - holt to měli v roli.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 25. května 2015 v 14:42 | Reagovat

[1]: On toho tygra potřeboval, už měl i spoustu jiných zvířat, takže myslím, že to ne, tudíž by mě fakt zajímalo, jak to chtěl narafičit. A jo, to je trefný. Možná náznak, že bez strachu nezajímá ani hladovýho tygra. Ale furt divný :D

3 andyer andyer | Web | 25. května 2015 v 19:56 | Reagovat

Díky za komentář.
Jinak máš moc hezký blog. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama