Má další tvorba:
Rozsáhlý článek o viteálech
Devatenáctá část povídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně
Nový blog, kam se postupně přesunu, ve výstavbě - tayloroviny


Maniak

30. srpna 2015 v 15:52 | Ann Taylor |  Horory
Originální název: Maniac
Země: USA, Francie
Rok: 2012

Maniak je jeden z filmů, které vyprávějí příběh vymyšleného sériového vraha, a tak podle toho také vypadá. Je to horor, je v něm spousta ujetých scén, ale nejde o žádné nadpřirozeno, o monstra nebo o nic, co by se nemohlo stát a o čem by divák nevěděl, že se ve světě odehrává. A zároveň je ukázkou zpackané osobnosti hlavní postavy, která vyrostla z kluka, jehož matka mu dala do života jen to nejhorší.



Hlavní postavou je totiž Frank, restaurátor figurín, který se hned na začátku ukáže jako brutální vrah. Je pro něj velmi problematické navazovat běžné kontakty s lidmi, ale velmi se mu líbí ženy, jako každému jinému běžnému muži. Proto, místo aby si s nimi promluvil, vyšel na rande nebo alespoň byl v jejich společnosti, si většinou nějakou vyhlédne, pronásleduje ji, dostane na místo, kde jí není pomoci, a zabije. Různými a většinou velmi nepříjemnými způsoby, ale pak vždy navíc udělá stejnou věc - odřízne jim skalp, který odnese s sebou. Doma ho pak naaranžuje na figurínu, kterou celou upraví do podoby oběti, a nechá si ji jako svou společnici a spolubydlící.


Pak se ale setká se zvláštní fotografou Annou, které jeho neobvyklý koníček učaruje. Sama totiž připravuje projekt týkající se figurín a jeho zatím nevyužité kousky, které opravuje do určitého výrazu a různých póz se jí líbí, takže se je rozhodne fotografovat a pak i vypůjčit pro výstavu a s Frankem se spřátelí. Což by mohlo být dobré pro oba dva, protože se zdá, že konečně našli někoho, kdo je chápe, jenže Frank není jen obyčejný, nepochopený muž.


Trpí migrénami a flashbacky z dětství i nedávné minulosti, někdy místo figurín vidí živé ženy a není schopný s vražděním přestat. Jakmile se mu zastře vědomí, musí jít a brzy má doma zase nový přírůstek. Jenže na jednu stranu moc touží mít skutečnou ženu a do Anny se zamiluje, a tak si neví rady ani sám se sebou. A je tak jen otázka času, než udělá chybu a Anna pochopí, co dělá za zavřenými dveřmi, kam ji ještě nikdy nepustil. A začne se bát, že se tam nedobrovolně podívá.


Zajímavý je přitom především způsob, jakým je celý film natočený. Je natočený i vyprávěný z pohledu Franka, takže se nevyskytne žádná scéna, kterou Frank nemohl vidět. A to proto, že drtivá většina scén je také natáčena přímo Frankovýma očima, takže často vidíme jeho ruce, nástroj, který drží, nebo odraz, ale záběr přímo na něj je velmi výjimečný a krom konce se prakticky nevyskytuje. To je něco, co mě zaujalo hodně, protože díky tomu je na každou scénu dost jasný pohled, i když se skalpování a vraždění většinou odehrává ve tmě, tak to vidíme úplně stejně jako Frank a navíc se můžeme i vžít do jeho pocitů, kdy má záchvat a slyší šílené zvuky, co ho nutí jednat, což... se ani tak moc nedivím, protože slýchat to, zblázním se taky.


Zároveň se do jádra problému dostaneme ještě hlouběji, když přijdou flashbacky z dětství, kdy se dozvíme, že Frank sice miloval matčiny vlasy a pomáhal jí česat se a tak dál, ale že to také byla buď štětka v přeneseném nebo pravém slova smyslu a nic si nedělala z toho, když si přivedla chlapa, ať už jednoho nebo víc, někam, kde ji Frank viděl, což s ním zacloumalo pořádně.


A dalším, i když trochu sporným, plus je i to, že Franka hrál Elijah Wood, jehož má každý za hrdinného a milého hobita Froda. Tady je totiž úplný opak a jeho od pohledu divná postava s pedoknírem se zálibou ve figurínách jednoho děsí. Rozpačité už je jen to, že jde o opravdu malého a hubeného člověka, a přestože ve vražedném záchvatu se v něm asi sebere víc síly, než obvykle, některé z jeho obětí byly dobře rostlé a značně vyšší ženy a měly možnost se bránit. Ne vždy také byly v pozici s omezenými možnostmi. Takže je s podivem, že ho žádná nedokázala odrazit a dovolat se pomoci.


Příběh samotný je potom docela běžným příběhem sériového vraha, sledujeme jeho vraždění i stavy, kdy se snaží být normálním chlapem, a Anna je zase typickou postavou, o kterou se máme bát, protože mu věří, neví o něm nic, má ho za přítele, on se na ní stává závislým, aniž by o tom měla tušení, a zároveň má do jeho pokrouceného světa přinést pár záblesků normálnosti těsně předtím, než se všechno zhroutí. Což ale i přes svou typickost není nijak špatné.


Celkově jde tedy o dobrý film, pokud vám nevadí krev a hned od začátku šokující scény. Já si ho například pustila ve vlaku a když chvilku po začátku v jedné stanici nastupovali lidi a chodili kolem mého kupé, dívali se na mě jako na cvoka, protože jsem s otevřenou pusou překvapeně zírala na monitor. Násilí, krev, jednání Franka a i pohled jeho očima, takže se nám třeba vůbec neskrývá ani jeho zvracení, je poměrně nápor, pokud zrovna nemáte náladu. Ale pokud vidíte i dál než jen na obrazovku a to, co se na ní děje a přemýšlíte o tom, myslím, že ve vás zanechá víc.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama