Má další tvorba:
Článek o neživých ze světa Harryho Pottera

Vážení posměváčci, prosím

26. září 2015 v 19:58 | Ann Taylor |  Přemýšlím o světě
O posměšcích a tom, jak zlé, zhoubné a jednostranně zábavné jsou, se dá psát mnoho. A také píše, protože by školní psychologové neměli co dělat. Ale já o nich psát nechci. Ostatně spousta z věcí, co slouží jako zábava malým šikanérům, se může snadno otočit. Zatímco v první třídě řičí smíchy, že nosíš brejle, v prváku tě pochválí, jak jdeš s módou. Zatímco v jedenácti se ti splaší hormony a třída zpívá písničku, jak se kozy pasou, tak o deset let později jsi hrdá na plný dekolt. A zatímco na základce ti rvou směšně zrzavé vlasy, na střední se ty směješ zoufalé snaze spolužaček o dokonalou nápodobu toho, co máš přírodně. A pak jsou samozřejmě znaky, s kterými se moc parády nenadělá, ale čím starší člověk je, tím jasněji pozná, jestli je fakt tak špatný nebo se baví s pohlavním orgánem se zbytečným masem kolem. A pokud ho ti základoškolští šikanéři úplně nezničili, dokáže pohlavní orgány poslat do příslušných mezí. A rýh.

Posměšky, co chci rozebrat a jejichž autory prosím o zamyšlení, ale naopak často používají dospělí jedinci, třeba inteligentní, vystudovaní, tací, co se v dětství spolužákovi nesmáli za křivé zuby, přestože by jimi projel i tank, a především si mnohdy neuvědomují, že jde o posměšek, v domnění, že naopak postrkují, hecují a uznávají. A co hlavně si neuvědomují je, že ten hec zakamuflovaný ve vysmívání se má úplně opačný účinek, než čekali.

Zbytek článku si přečtěte >>zde.
 


Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. září 2015 v 17:39 | Reagovat

Ani ne. Chci říct, nemyslím si, že by ten článek byl kravina. Trochu mi to připomnělo alternativu s rádobyvdavekchtivými matinkami, kmotrami, babičkami, známými a někdy i škodolibými kamarádkami. Vdavekchtivých ve smyslu, provdat svou neprovdanou dceru, vnučku, neteř, známou, nebo kamarádku. Za každou cenu a co nejhorším způsobem ji seznamovat s případným ženichem, nejlépe se slovy -  a hele, ono by vám to spolu slušelo! A víš, ona je svobodná, a víš, on je svobodnej. To je jak rudej hadr pro býka a jediný výsledek je, že ti dva se nedají dohromady už z principu, i kdyby se čirou náhodou sobě líbili a byli si něčím sympatičtí.
Někteří lidi jsou vážně jako sloni v porcelánu.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. září 2015 v 18:18 | Reagovat

[1]: Tak to se mi nikdy nestalo, v tomhle snad mají lidi kolem mě dost rozumu, ale asi by mě to rozčílilo. Stejně jako neschopnost pochopit, že má někdo jiné zájmy, než dotyčný, a tak když mu vyčte: "A na co budeš jednou vzpomínat, když se nechodíš vychlastávat se spolužáky" - což mi jednou udělala máma - není to v pořádku. To mě naprosto rozčílilo, protože nepochopila, že já budu ráda vzpomínat na chat s přáteli místo vychlastávání s přáteli, tvorbu povídek, psaní článků a že budu vědět, které knížky a které spisovatele si opravdu užiju, protože vzpomínky na vychlastávání s přáteli by byly vzpomínky na introvertův děs. Jenže problém je, že oni nejsou schopní pochopit, že jejich pohled na svět nemá každej. Nebo spíš nemá skoro nikdo, protože fakt jejich klony nejsou.

3 May May | Web | 28. září 2015 v 9:05 | Reagovat

Hmhmhm. *zamyšleně si v hlavě rekapituluje článek a upije trochu studenýho čaje*
S tímhle jsem se za život setkal víc než dostkrát. A víš co na to platí? Tuhle debilní narážku ignorovat a prásknout za sebou dveřma. To by ses divila, jak rychle se potom dostaví omluvy.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 28. září 2015 v 9:36 | Reagovat

[3]: Nedostaví. To je můj způsob, poslat je někam a odejít, ovšem nikdy, nikdy se mi nestalo, že by se někdo omluvil. Spíš přišel další výsměch: Ooo, tady se někdo urazil, hahaha!

5 Jana Jana | E-mail | Web | 1. října 2015 v 13:55 | Reagovat

To, co popisuješ, dělá moje máma a pak se diví, přesně jak popisuješ.

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. října 2015 v 0:33 | Reagovat

[3]: Ne u každého se dostaví omluvy. Někteří už jsou tak zajetí ve svých kolejích, že jim nepřipadne nic, co udělají, nepatřičné.

7 Grumpy Grumpy | Web | 11. října 2015 v 13:02 | Reagovat

To, co popisuješ, znám a rozumím tomu, ale marně vzpomínám, kdy se konkrétně mně něco takového naposledy stalo. Jediné, co mi trochu leze na nervy, jsou neustálé posměšné otázky od okolí: "Už máš chlapce?"

8 Jindra Jindra | 12. října 2015 v 0:18 | Reagovat

Ano, vystizne. Jde ale dost o to, ze introvert nesnasi, kdyz nekdo poukazuje na jeho osobu. A proto priste udela vse proto, aby takove situaci priste vyhnul. Extrovertum je to tak nejak jedno.

9 May May | Web | 14. října 2015 v 21:14 | Reagovat

[4]:+[6]: Ok, tak s těma dveřma asi umim třískat líp.

10 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 14. října 2015 v 22:49 | Reagovat

[9]: Ne, jsou prostě lidé, co se neomluví. Co se neomlouvají nikdy a za nic, maximálně vrcholně ironicky a tak, aby vola vyrábějící problém z prdu udělali z tebe, přestože jim klidně řekneš třeba jen jedno slovo. Například máma. Řekneš jí, jestli by tě mohla nechat domluvit místo skákání do řeči a ona odvětí: "No tak pardón, že si vůbec dovoluju mluvit!" spratku jeden - dodává v duchu.

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. října 2015 v 13:36 | Reagovat

[2]: Ještě mě pobavilo, že tvoje máma vlastně chtěla, abys chodila vychlastávat se spolužáky, proto, abys měla nějaké vzpomínky. To je nejzábavnější argument, jaký jsem slyšela. :-)
[10]: Urážlivost maminek je taky pěkné citové vydírání. Ale mám podezření, že už jsou v tom tak zajeté, že v tom žádné citové vydírání nevidí. Jen jsou prostě dotčené, protože ony to s námi myslí tak dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama