Má další tvorba:
Devátá část povídky A co jsem já ze Strážců galaxie
Článek o věznici Nurmengard z Harryho Pottera
Nová povídka Jsem to, co jsem z Agents of S.H.I.E.L.D a Strážců galaxie


Moderní mobily jsou fajn

10. října 2015 v 13:28 | Ann Taylor |  Přemýšlím o světě
Stalo se vám někdy, že vám po cestě ruply kalhoty a než jste došli domů, rozedřelo vám oblečené stehno to čouhající z díry? Mně včera. Takže design berte jako poslední poctu těm černým kalhotám, co už leží v koši.

Ale jak brát tenhle článek, je víc na vás. Můžete jako reakci na článek dne, co tu visel několik předešlých dní, ale není to tak úplně. Jde spíš o reakci na něco, co slýchám a čítám dlouho, a co mi hlava moc nebere. A totiž na všechny žijící v představě, že lze buď vlastnit tlačítkový mobil, ideálně ještě černobílý, a nebo se přilepit Kanagomem k několikapalcovému displeji mobilu moderního. A mnoho těch vlastníků starých tyto možnosti ještě konkretizuje tak, že mít nemoderní cihlu je ctnost a volat z dotykáče závislost, plus to ještě někdy doplňují brekem, že neví, co dělat, až se ta věc, co zuby nehty rvou z pracek chtivých muzejních kurátorů, rozbije.


Nu, mám jednoduché řešení. Sežeňte si novou, takovou, která vám bude vyhovovat. Stejně, jako to dělají majitelé moderních verzí. Vám vyhovuje starý mobil bez funkcí, jim zase funkce mobilu nového. Proč v tom pořád hledat vědu, a když už ne vědu, tak patosem zastřený ráj minulosti?
Nepopírám vůbec, že existují lidé, co jsou na mobilu pořád, nemohli by bez něj absolvovat ani krutou a strastiplnou cestu z postele do koupelny a závislost se u nich projevila. A je asi logické, že mají právě smartphony, protože s přístrojem, kde spustíte leda hada a čtyři vyzváněcí melodie, se moc zábavy nenadělá a závislost na čtyřech vyzváněcích melodiích by byla poněkud... rozpačitá. Jenže už většina vzdychačů nad vývojem elektroniky opomíjí řekla bych značně širokou vrstvu těch, co chytrý mobil mají, a tím jejich definice končí. Co ho prostě používají normálně.

Třeba já měla donedávna HTC Desire C. Měl na současné standardy celkem malý displej a vypadal spíš kompaktně, ale já s ním byla naprosto spokojená. Předtím jsem totiž používala kapesní počítač HTC Touch Diamond 2, a ten nebyl špatný, jenže většina funkcí vzala za své, jakmile jsem musela zablokovat přístup k internetu, k němuž se mi vinou softwaru připojoval neustále sám od sebe, a windows mobile je pro uživatele o dost méně přátelský, než android (kupovala jsem ho v roce 2010 a nevím, co to bylo za verzi). Ale na tom zase tak moc nezáleží. Oba dva jsou chytří, dotykoví a se spoustou možností. Takže by zákonitě plno lidí předpokládalo, že jsem na nich visela pořád.
Hmm... ne.

Když jsem se dostala k Desire a konečně mohla používat i internet v mobilu, ani to nezměnilo můj přístup, přesto, že na počítači můžu být od rána do večera. Používala jsem ho na SMS a občas volání (nenávidím volání), logicky. Pak kalendář, hudební přehrávač, foťák, adobe reader, aplikaci na poznámky připíchnutelné na plochu, hodiny + budík a zeměpisnou vědomostní hru. A někdy, hlavně ve vlaku nebo když nám vyhodili proud či připojení, jako modem pro můj noťas, protože mi tarif zahrnoval několik mega dat zadarmo. Jo, povypínávala a odinstalovávala jsem z něj plno nevyužitých krávovin, včetně facebooku a GPS, ale jakmile jsem si ho upravila k obrazu svému, byla jsem spokojená a vytahovala ho krom typických mobilních funkcí ve vlaku do školy, kde mě nebavilo dvě hodiny čučet z okna, v tramvaji, při čekání a na záchodě (v té zeměpisné hře jsem jen tam udělala přes 250 tisíc bodů).

Samozřejmě, mohla bych mít cihlu a na všechny ostatní funkce další věc nebo zařízení. Mohla bych si koupit diář, mp3, 4 nebo iPod, foťák, čtečku (nebo střídat knížky), hodinky, budík, atlas a bločky, všechno to naházet do batohu a jít, ale proč? Diáři jsem dala šanci několikrát. Vždycky zůstal pár týdnů ležet v Plzni, pár týdnů doma, zapisovala jsem si do něj připomínky tak měsíc a pak jsem ho někam zahrabala a nakonec se ztratil. Hodinky jsem jednou musela nosit na základce kvůli dojíždění, ztratila jsem je a od té doby neměla potřebu koupit nové. A když mi je dala babička k narozeninám, zapomínala jsem si je nasazovat, tak jsem je nakonec hodila do šuplíku. Foťák... ten mám. Fotila jsem s ním jednou a od té doby, kdykoli do něj dám jakékoli baterky, hlásí, že jsou vybité, i když ostatní přístroje jedou vesele na plnej výkon. A pokud bych měla pár tisíc na koupi pořádného, byl by asi to poslední na seznamu. A přehrávač, čtečku a budík si koupit můžu, ale proč mít čtyři různé přístroje, z nich tři pořád tahat mezi Plzní a domovem, když to může zastat jen jeden, který rozhodně nikam nezaložím, abych ho další měsíc hledala a rok nenašla?

Takže vidíte, ne. Každý, kdo má chytrý mobil, automaticky nevisí na sociálních sítích a nepoužívá ho místo počítače, dokud se k počítači nedostane, ale třeba mu vyhovují jeho funkce. A když jsem teď kvůli rozbitému Desire musela přejít zpátky k Diamond, fakt mi chybí připínání poznámek na plochu (softwarový lísteček s nákupním seznamem prostě nezaponemu), chybí mi reader (na Diamondu to můžu zkusit taky, ale protože mi jednou zmrznul, tak se rychle přehřeje a doby, kdy jsem na mobilu přečetla velkej kus Kingovy tvorby a nemusela v nacpané tramvaji lovit knížky a pak je rychle rvát zpátky, jsou asi pryč) a poslouchání hudby (ze stejného zamrznutého důvodu ho nemůžu přetěžovat celou cestu vlakem). Ale na sociální sítě jsem přes mobil nikdy nechodila, každou kravinu jsem nefotila a pokud jsem byla s někým, bylo to stejné, jako bych měla první vyrobený samsung. Protože vím, že je slušné nečumět do mobilu, když mám společnost.

A s tím souvisí i další nesmyslné stesky - že když mají lidi chytré mobily, tak se odcizují, všude po ulicích jsou vidět jen bytosti s tvářemi zabodnutými do displeje a lidskost a vřelost a to srdíčko je to tam, zahrabané pod nánosy prachu a smogu. Heh. Bleh.
Ale víte co? Kdybychom se přenesli do doby, kdy moc mobilů nebylo, tak by byli lidi zavrtaní v novinách, v knížkách nebo by prostě zírali do země. Protože když třeba na zastávce sedí skupina lidí byť přibližně stejného věku, neznamená to automaticky, že se znají, a že místo aby spolu mluvili hrajou hru nebo brouzdají, než dojede spoj. I kdyby to byli puberťáci, tak to neznamená vůbec nic. Copak když se někde sejdou lidé, mají se automaticky zapáleně pustit do debaty? Vy to děláte? Ne, co? Ono totiž překvapení, většinou se lidé na zastávkách, v čekárnách, ve frontách i na ulici, přestože jdou stejným směrem, neznají vůbec nijak. Můžou se vyskytovat dva nebo tři, co zrovna někam míří spolu, ale jinak je úplně normální, že člověk stojí sám a jaksi nemá důvod dát přednost hovoru o počasí s někým, kdo náhodou čeká vedle, před rozečteným dokumentem nebo rozehranými kartami.

Protože jo, sedím na nádraží a mladí zíraj do smartphonu, ale jednak ne všichni a ve skupinkách se spolu klidně baví, a jednak - co mají podle vás dělat, když společnost nemají? Zkoumat podlahu? Zavrtat pohled na sloup? Do kolejí? Koupit si noviny nebo vytáhnout knížku, aby nepohoršili? Učit se? A co když tu knížku nebo noviny prohlíží v mobilu? Co když si pročítají poznámky? Já třeba naposledy, když měl vlak zpoždění dvacet minut, vytáhla na nádraží noťas. Zajímalo by mě, kolik lidí si myslelo, že jdu závislačit na internet, a ani je nenapadlo, že pracuju na zadaném článku. A i kdyby ne, proč během čekání třeba neudělat další kolo?

To je fakt nutný, aby mi někdo nenadával do zkažené mládeže, absolvovat to celé s dutým pohledem do prázdna? A nebo si mám náhodně vybrat dalšího čekajícího, přisednout si a začít "To nám dneska ale hezky prší, co?". Když jsem jela do školy v úterý, jeden takový čekající kolem sebe chrlil průjem o zkurvených černých uprchlících ze Slovenska a jakej hnus to je, protože u další lavičky postávaly dvě cikánky s třemi dětmi dohromady. Lákavej materiál na lidskou debatu.
Možná, že někoho baví půl hodiny stát a čučet. A možná někdo rád otravuje cizí lidi, co mu ze slušnosti neřeknou, ať zaleze. Ale pokud někdo zase rád přečká čekání manipulací s mobilem, tak ať to dělá, ne?

Jako jediný problém vidím, když tam dotyčný sám není. Nebo když je s dalšími kdekoli jinde. V baru, v restauraci, na výletě, na návštěvě. A když místo aby se bavil vytáhne mobil a jde smskovat nebo na internet. To je dost buranské a krásně to ukazuje jeho nezájem o společnost (omluvit se to asi dá jen na nucených rodinných sešlostech, kde není lepší únik před "acoškolaacoženichacoztebebude" než si zalézt do rohu a prohlížet klidně stránky KSČM, jen abych vypadala zaneprázdněně). A úplný vrchol pak je, když si nacpe sluchátka. Líp společníka poslat do hajzlu už snad ani nejde, protože ani přímé ústní nasměrování nebude mít takový říz.

Jenže to nedělají všichni. Stejně jako v každé problematice je masa umírněných a středního proudu, zkrátka normálních, ta největší, ale zároveň nejmíň vidět, což vyvolává dojem, že neexistuje. Ale když se rozhlédnete po ulici, vězte, že ze všech, co v ruce žádný mobil vůbec nedrží, jich spousta nějaký chytrý má taky. A je jim úplně jedno, že někdo ho nechce a někdo je na něm závislej. Koupili si, co se jim líbilo, a strachem o ovládnutí života bilderbernáty to omlouvat nepotřebují.

Je rozhodně dobře se ozvat, pokud okolí odmítá brát na vědomí můj postoj, mé preference, dobírá si mě proto nebo uráží, a určitě i v případě, kdy naopak oni podléhají nešvaru, na kterém nic dobrého není. Ale v případě mobilů, kdy je všem, co už vyrostli z puberty, úplně putna, z čeho voláte, je to zbytečný vzdychání nad problémem, co tak nějak není problém. Upozornit na závislosti na neustálém kontaktu ano, ale plácat se po ramenou, že já ten ďáblův přístroj, co jim to umožňuje, ani za nich nechci, je blbost. Však přístroj nemůže za to, jak ho kdo používá. Bát se ho? Nenainstaluje vám automaticky bouchačku k hlavě, když se mu nebudete věnovat. A navíc je to trapný. Taky se nebiju v prsa, že místo propisky radši používám bombičkové pero.
 


Komentáře

1 Tsagaglalal Tsagaglalal | Web | 10. října 2015 v 21:10 | Reagovat

Konečně to někdo napsal. :D

Ne, vážně, prostě ať si každý koupí a vlastní to, co mu vyhovuje, ne? Já se třeba v elektronice absolutně nevyznám, takže netuším, jaký typ mobilu jsi měla, ale na tom nesejde - měla jsi podle všeho to, co ti vyhovovalo a jestli ne, koupila sis mobil nový. A tak by to mělo vypadat (ve všem, nejen co se týče mobilních telefonů). Já třeba vlastním obyčejnou tlačítkovou Nokii, která má však kromě připojení k internetu, které bych stejně nevyužila, protože obrazovka na mobilu je pro mě prostě moc malá, prakticky všechny funkce, jako "chytrý telefon" (tj. např. kalkulačka, poznámkový blok, kupodivu celkem kvalitní fotoaparát apod.). A jsem s ní spokojená, takže nevidím jediný důvod, proč ji měnit (navíc má oproti I Phone i pár výhod, jako je třeba baterka, která vydrží téměř dva týdny, když zrovna moc nevolám), ale jestliže někomu vyhovuje nefalšovaný smártfoun, jeho věc. Přijde mi to naprosto v pořádku a vím, že každý druhý závislý není. Toliko můj názor na věc.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 10. října 2015 v 21:39 | Reagovat

[1]: Ježiš tak když jsem viděla upozornění na nový komentář, lekla jsem se, že to bude podle přezdívky zase nějaký spam s reklamou na viagru :D:D

Ale jo, je to tak. Zvlášť pokud někdo fakt využívá třeba i kancelářské balíčky v mobilu, nějaké aplikace k dopravě a takový věci, prostě kdo ho fakt využívá jako svou malou přenosnou kancelář, s kterou může pracovat i v pohybu, nebo naopak jako zábavní centrum, s kterým nemusí vlastnit nic dalšího, tak nevidím důvod, proč mu to vyčítat. Já si ten první smart koupila, když mi odešla anténa v hudební nokii a chtěla jsem zkusit dotykáč. No a uhranula mě právě možnost kapesního počítače, s kterým jsem nakonec byla fakt spokojená, dokud se neukázaly vady. A můj druhý smart už pro mě byl naprosto dokonalej, takže mě mrzí, že se rozbil a nemám dost na to, abych si koupila podobnej, a musím zůstat u starého, co už mi docela nevyhovuje. Ale furt to jde, kdybych teď musela přejít zpátky na tlačítkovej, tak mi to vadí a klidně se k tomu přiznám. Ty už mi nevyhovují. Ale jestli někomu jo, tak to fakt neřeším, tudíž nevím, proč z toho plno lidí dělá takovou pózu a odsuzuje ty, co rádi smartphone nebo iPhone (i když u těch to trochu chápu, protože je to zbytečně předražený kvůli slavný značce).

3 Grumpy Grumpy | Web | 11. října 2015 v 11:10 | Reagovat

Skvělé! Souhlasím :) Můj první dotykáč byl taky HTC Desire C, a od té doby, co asi po dvou letech přestal spolehlivě fungovat, mám nové, větší a placatější HTC, ale za boha si nemůžu vzpomenout na jméno. Používám ho jako telefon, chodím na internet, čtu si emaily, zprávy, v případě nutnosti jako mapu. Facebookování mě fakt nebere, na mobilu tam chodím v podstatě jen když mi někdo napíše zprávu.

Písničky poslouchám na mptrojce, protože jsem líná si je dávat do mobilu, nemám tam tolik místa a navíc baterka v mptrojce má téměř nekonečnou výdrž na rozdíl od mobilu. Jsem jedním z těch sucharů, kteří stále čtou papírové knihy. Mám je prostě ráda a z luštění slov na obrazovce mě po chvíli bolí oči.

Zároveň pořád vlastním tlačítkový mobil na druhou simku. Jsem ráda, že ho mám, protože se na něj můžu spolehnout, ale nepřipadám si kvůli tomu nějak nadřazeně :-D Vím, že občas působím jako zatvrzelý kritik digitální generace, ale vadí mi to hlavně když se se mnou někdo nedokáže bavit, aniž by u toho držel mobil v ruce a oči mu těkaly mezi mnou a displejem. Ale když opravdu nemám do čeho píchnout a s kým se bavit, jsem docela ráda, že ten smartphone mám.

4 Grumpy Grumpy | Web | 11. října 2015 v 11:12 | Reagovat

PS: Nedávno se mi roztrhly moje nejoblíbenější kalhoty na světě (modré), a to na vnitřní straně stehna. Nechť oboje odpočívají v pokoji, they will be missed.

5 Tsagaglalal Tsagaglalal | Web | 11. října 2015 v 12:00 | Reagovat

[2]: Bože :D :D.. Tak to mě fakt dostalo teď :D.

Mně právě tlačítková klávesnice vyhovuje mnohem víc než dotyková; sice trvá trochu déle, než se na ní něco napíše, ale neměnila bych a s tím, že se někomu víc líbí třeba právě smartphone, absolutně nemám problém.

Mimochodem, až teď se dívám pořádně na ten design a tak mě napadá - na pravé noze (aspoň teda doufám, že je to pravá :D) máš od něčeho modřinu, nebo je to jen nějaký stín? :)

6 flovers-king flovers-king | Web | 11. října 2015 v 12:07 | Reagovat

Jo no, ať si koupí každý to, co mu vyhovuje, to je nejrozumnější :D

7 H E D L I N E H E D L I N E | Web | 11. října 2015 v 12:08 | Reagovat

Já mám s mobily "štěstí"
Za půl rok jsem vyměnila 4 mobily, až nakonec jsme šli do obchodu, kde jsem si koupila nejnovější mobil jedné značky a záruka na 2 roky. Pokud  prostě nemá záruku 2 roky, nekupuju. Měla jsem Samsung, bohužel jsem chtěla změnu a mě už samsung vadil, šla jsem tedy do HTC ONE M7 nejlepší mobil, co jsem kdy měla, krásný desing, fotoaparát všechno. Jenže pak se mi posral foták, a záruka už nebyla. Tk jsem to poslala do jedné opravny, kde to udělali až za 3 měsíce a ještě to neopravily. Za tu dobu jsem měla Samsung galaxy mini 2, kde mě nefungoval internet a smsky a volání blblo. Cítila jsem se špatně, protože byli momenty, kdy jsem byla v nouzi a nic mi nešlo. HTC mi teda dorazilo, smířila jsem se s tím že nejde foták, enže oni mi h poslali rozbitý s tím, že nejde nabíjet. Tak nakonec se dostáváme k mému nýnějšímu mobilu, se kterým jsem spokojená. 3 měsíce jsem byla troska. Nevadilo mi, že jsem nemohla na internet, mě vadilo, že když jsem poslala smsku, někdy se odeslala někdy ne. Když jsem někomu volala, někdy mi to šlo a někdy ne... co kdyby mi šlo o život a mě nešel mobil?

8 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. října 2015 v 12:59 | Reagovat

[5]: Nemám, to je šmouhnutý černobílým filtrem. Původně jsem chtěla všechno krom pera černobílý, ale pak mi přišlo, že vypadá zajímavěji jenom po ruce a nohách jen tak přejet a místy nechat znát i béžovou (nebo jak se dá pojmenovat barva lidské kůže :D). A může se někde zdát, že jsou tam tmavší šmouhy, protože mám na nártech strašlivě vystouplý žíly, takže jsem se je pokoušela rozmazat :D

[3]: Já taky miluju papírový knížky, ale u nich je jednak problém cena, takže ne každou si můžu koupit a pokud  nějakou, co v reálu stojí třeba i kolem tisícovky, najdu ke stažení, tak jásám a neváhám (třeba Svět ledu a ohně bych si mohla dovolit kdo ví za kolik let, ale našla jsem ho ke stažení, jupí), a jednak je tam problém, pokud jedu do školy nebo ze školy, takže mám narvaný kufr a batoh a nechci při třeba desetiminutovém čekání na nádraží hrabat v zavazadlech, hledat knížku a pak ji do nich zase cpát, když bude vlak/tramvaj přijíždět. To mám radši když vytáhnu mobil, zapnu reader a pak ho jenom zase strčím do kapsy.

[7]: Jo, s tímhle "někdy se to poslalo, někdy to nešlo" jsem se potýkala ve čtvrťáku, když mi začala odcházet anténa u staré nokie. To jsem mohla spolehlivě smskovat leda když jsem našla bod, kde chytal, když jsem volala, tak jsem se nesměla hnout, aby se mi neztratil signál, a když jsem se třeba pohybovala o městě, tak se nikdy nedalo říct, jestli vůbec za celou dobu budu někdy v dosahu. To není příjemný, když člověk dojíždí a většinu dne je mimo domov.

A jinak všem, co tu píšou, že mají nebo měli HTC - jasně, HTC je nej! :D Rozhodně mám v plánu koupit nový, až si našetřím, protože i tenhle Diamond už má strašně slabou baterku a jak jsem psala ne všechny funkce, co chci, a bude to zase HTC :D

9 Grumpy Grumpy | Web | 11. října 2015 v 13:08 | Reagovat

[8]: Kdybych si měla kupovat každou knihu, kterou jsem kdy přečetla, už bych dávno zbankrotovala. Proto chodím do knihoven.

10 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. října 2015 v 13:11 | Reagovat

[9]: To je dobrej nápad pro někoho, kdo nemá po ruce vedle té školní právnickofilozofické leda tak vesnickou, kde nejvíc frčí Vrchlický a Jirásek. Kdysi tam akorát sehnali Harryho Pottera, protože neteř paní knihovnice si ho zamilovala a pak jsem se k němu dostala já a půjčila si všechny díly, ale jinak tam mají modernu asi jako na vlakových nádražích.

11 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. října 2015 v 13:13 | Reagovat

[10]: A vtipná je i otvírací doba - ve čtvrtek večer jednou za čtrnáct dní :D Knihovny v okolních městech, který jsou trochu větší, jsou pro mě už úplně nedosažitelný, protože tam se nedostanu, takže co do půjčování leda tak občas, když najdu něco u babičky. Ale jinak ne, s knihovnama už kamarád nejsem.

12 Cler Cler | Web | 11. října 2015 v 22:24 | Reagovat

Je to tak. Pamatuji si ještě sebe jako závisláka na mobilu, ale od doby kdy se na něm začínalo vše posírat, jsem se dostávala ze své závislosti. Skoro nevolám, když už tak spíše smskuju, na internet kouknu ráno a někdy ve škole, když už musí všichni ostatní. Hru mám jen jednu, jinou mi to ani nerozjede, takže jen spojuju čísla, něco jako novodobý tetris. A hudbu prostě nemůžu opustit. Někdy se ale podívám kolem sebe a zjišťuju, že mnoho lidí je na něm NONSTOP! Kolikrát si chci něco říct s kamarádkou, snažím se o oční kontakt a ona mi odpovídá s obličejem zabořeným v telefonu se slovy "Koukej, neěco ti musím ukázat" a netýká se to kolikrát ani toho o čem konverzujeme. Někdy, spíš vždycky, mě tohle chování zamrzí, můžu něco říkat, ale druhá strana mě stejně neposlouchá. Navozuje to ve mě i pocit, že bych si snad měla koupit lepší mobil abych byla cool a začlenila se mezi "elitu" , ale to asi ne. Zůstanu raději u spojování čísel, psaní poznámek a poslechu hudby, však co víc si přát? Kafe ani večeři mi ten mobil neudělá :)

13 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. října 2015 v 22:42 | Reagovat

[12]: No může to objednat, ale pak by se člověk musel převlíkat z pyžama a ještě učesat, aby nepohoršil poslíčka, nebo aby mu to nehodil na hlavu a s řevem neutek :D:D

Ale tohle je přesně to, co nesnáším. Sedíme nebo jdeme po ulici, já se snažím o něčem mluvit nebo vymyslet téma a ona si do uší narve sluchátka. Jako... pardon? A když se ozvu, tak že prý je na to zvyklá a s jedním sluchátkem klidně zvládne mluvit i se mnou. Ovšem pro mě je to jasný znamení toho, že potřebuje hudbu, aspoŇ v jednom uchu, aby se se mnou neunudila.  Tohle je ale věc, kterou bych neudělala s žádným telefonem nebo přehrávačem na světě a spíš souvisí s výchovou ohledně chování ve společnosti. Ale nejhorší je, že když jsem na to jednou zavedla téma, tak mi bylo i řečeno, že to je přece normální a nepohoršující, když si během konverzace vyřizuje člověk zprávy s někým dalším (a ještě mi bylo vynadáno, že já neodpovídala, právě z důvodu, že jsem seděla s lidmi v kavárně).

14 Grumpy Grumpy | Web | 12. října 2015 v 15:33 | Reagovat

[11]: Aha, tak to je jiná. To je mi líto. Já na knihovnu nedám dopustit. Většinou si však půjčím nějakou bichli, takže tam stejně nechodím tak často :-D

15 Jana Jana | E-mail | Web | 13. října 2015 v 12:18 | Reagovat

Nejsem zarytý jablíčkář - dokonce jsem jednu dobu iPhony silně odsuzovala... A pak najednou - láska na celý život. Je mi úplně jedno, co ten telefon umí či neumí - v dnešní době to, co potřebuji, umí všechny. Jenže s nakousnutým 4s přišla láska. A to tak silná, že jsem své hračce udělala postýlku atd. Nemyslím si, že jsem závislá na mobilu - jsem závislá na své drahé hračce. Většinu aplikací, které v telefonu mám (4s odešlo na druhou stranu mostu před půl rokem, ale vztahuje se to i k němu), slouží ke vzdělávání či sportu. Tedy žádný FB atd. To nepotřebuji. Základní komunikace, foťák, nějaká ta appka krokoměr, audioknížky, pdf čtečka - stačí. Nevisím na něm furt - takže s tvým článkem jen sympatizuji :)

16 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. října 2015 v 18:01 | Reagovat

[15]: iPhone jsem nikdy v ruce neměla. Teda vlastně jednou, spolužákův. Ale přesně takhle to mám s HTC. Není nijak zvlášť rozdílný třeba od populárního samsungu a ve chvíli, kdy se mi HTC rozbilo, bych i na levný nový samsung (nebo na ještě levnější méně známé značky) měla. Ale ne, odmítla jsem a hodlám zůstat u HTC, protože mám prostě ráda HTC :)

17 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2015 v 6:46 | Reagovat

[16]: Teď mám Huawei Y550 - není to špatný telefon, ale že bych na něj kupovala kryt nebo mu "nějak doplňovala" cokoliv, to se říci nedá. Mobil, smartphone, beru asi spíše vážně jako vymakanou hračku, módní doplněk :)

18 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 14. října 2015 v 11:19 | Reagovat

[17]: Tak to já ne, já ho beru vyloženě jako přístroj, co je stejně většinou v kapse, a který používám, když chci nebo potřebuju, jako doplněk to pro mě vůbec nefunguje :) Já žádný doplňky nekupuju nikdy (to bratr ten je schopnej udělat si z telefonu div ne počítač s přídavným příslušenstvím k foťáku, to fakt má :D), a že bych se dívala na jeho vzhled, to ne, pro mě je důležitý jestli chci tuhle značku, jestli má co požaduju a jestli to neni zbytečně drahý, jinak teda mobil s módou nespojuju nijak :)

19 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2015 v 11:23 | Reagovat

[18]: Možná právě proto, že mobil, hodinky a obojek jsou mé jediné doplňky, co nosím :D :D Protože nemám na tyto věci vkus. Ale jinak to chápu, kdybych neměla možnost mít iPhone 4s, tak se spokojím s čímkoliv, co splňuje to, co chci :)

20 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 14. října 2015 v 14:35 | Reagovat

[19]: No to já ne, jedině s HTC, jinej bych nechtěla :D

21 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. října 2015 v 14:21 | Reagovat

Díky mobilu jsem přestala nosit hodinky. Teď bych dala prostor mobilu, který umí i fotit. Mám totiž jeden z těch nostalgických historických dinosaurů, Nokiu 3310 nebo tak nějak, s několika vyzváněcími mobily (opravdu cvrlikání) a s hadem. Ha ha. Had nebyl marnej při čekání na autobus, ale připouštím, že dnešní možnosti a aplikace na chytrých telefonech by byly daleko pestřejší.
Nicméně jsem konzerva a tak, dokud tenhle mobilek pojede, asi ho budu dlachnit a používat i nadále. Na volačky a sms to fakt stačí, na internet mám počítač a na čtení v autobuse čtečku.
Myslím, že bych se toho mého muzejního kousku nezbavila už z kusu sympatie k věci, která funguje víc než deset let a zatím jsem tam jenom jednou měnila baterii (ta původní vydržela víc než sedm let a mně to připadá jako úspěch).
Takže, možná vypadám kapku muzeálně, ale vem to čert. Dovolat se s tím dá, esemeskovat taky a až půjde do důchodu nebo mobilnového hrobečku, tak budu pošilhávat po něčem, co má i foticí možnosti.
Na chytrý mobil nevím jestli si troufnu. Mně to připadá absolutně nepochopitelné. I když ovládat se to dá, jinak by to nikdo nekupoval. :D

22 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. října 2015 v 14:50 | Reagovat

[21]: Jakmile se nastaví české rozhraní, tak mně zase připadá nepochopitelné, jak to někomu může připadat nepochopitelné :D Však to má český popisky, co víc je třeba :D Ono zase nemyslet si, že každý, kdo má mobil s "počítačovým systémem pro mobily", tak že tomu rozumí nebo to umí ovládat. Naopak, většina to vůbec nedokáže, jede jen podle popisků a s tím, co používá. Doopravdy ho nastavovat nebo v něm něco měnit nebo se v něm prostě vrtat, to si netroufnou (přitom mobil není bomba, aby se na něco máčklo a on se rozletěl, když to nepůjde zpátky, tak prostě hardreset na tovární nastavení a je to :D). Já jo, protože jsem zvyklá si u všeho podrobně projíždět nastavení a možnosti (a nikdy nečíst návody :D), ale většina ne. Většina teprve když se opravdu vyskytne porucha nebo problém zjistí, že se tam dá nastavit ještě spousta věcí, z nichž znali jen tak půlku a možná ani to ne. A přesto se ho nebojí. Takže nějaké troufání si... ale zase je fakt, že já tenhle strach z přístrojů nikdy neměla. Když jsem se měla naučit cokoli, z jakéhokoli odvětví, vždycky jsem musela sama, protože pokud šlo o počítač, tak jsem rodiče překonala prakticky okamžitě, a pokud šlo o domácí spotřebiče, tak mě nikdo nikdy nic neučil (ani vařit, ani jak se pere, nic), vždycky jsem to brala zkoušením :D

23 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. prosince 2015 v 8:34 | Reagovat

Pokud mobil bereš jako nástroj tak je to v poho. Prostě si vybrat jen tu zlatou střední cestu. Taky mám dotykáč, kontroluju na něm sms, volám, čas od času zapnu wifi, když potřebuji něco do školy. Nedávno jsem si do něj stáhla článek, který jsme měli doma přečíst a já to udělala až v autobuse, proč ne, když to pomůže.
Jednou se mi stalo, že v hromadné dopravě se nějaká paní rozkřikovala, když mě viděla kontrolovat smsky (z jejího pohledu jasná jsem byla jasná závislačka na moderních technologiích) jak je ta mládež zkažená a jen sedí u počítače nebo u mobilu, kdežto oni trávily celé své dětství a mládí venku a lezli po stromech -_-, ne není to milý, když tě hází do jednoho pytle ;)

24 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 12. prosince 2015 v 11:43 | Reagovat

[23]: Leda kulový. Jakmile k nim dorazila televize, trávili mládí před televizí ve stejné hojnosti, jako v současnosti jiní tráví u počítače. Pak jsou zase ti, kdo ječí, že za jejich mládí děti ve škole ani nenapadlo kouřit, a přitom je to taky kec, pak člověk zjistí, že v jedenácti kradli otci cigára a pivo. Je to stejné, jako to bylo, jen možnosti jsou jiné. A nejvíc mě dostane, když se někdo rozkřikne, že mladí tohle, a přitom on sám přijde z práce domů, kecne si k televizi, nevstane od ní, dokud nejde spát, vychlemtá pár piv a vyhulí krabičku denně. Ale zkažená je mládež. Nu, ze zkažených dospělých čistá mládež asi nevzejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama