Má další tvorba:
Rozsáhlý článek o viteálech
Devatenáctá část povídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně
Nový blog, kam se postupně přesunu, ve výstavbě - tayloroviny


Loulson, větrák a síla vůle

21. února 2016 v 10:22 | Ann Taylor |  Její Velkoúžasnolepost
Všechno lepší než příšera s mikádem, tak zvedněme ruce a křičme heil Louslon!

Ale teď už zpátky na zem. Hezky zpříma, takže zvednout! Ne ruce, zadek! Tomuhle stejně bude rozumět asi jen regina a Jeannie a vy ostatní ani nechtějte vědět. Avšak nebojte, není to ujetej námět na naziporno, vy nečisté, nečisté duše se zvrácenou představivostí. Proč to ale píšu? No už jsem vás dlouho neoblažila žádnými výlevy ze svého života, a to je hřích, když se za poslední rok stala taková spousta absolutně nezajímavých věcí! Vezměte si taková Vánoce, Nový rok, poslední běžné zkouškové. A to nepočítám to důležitější, jako třeba konečně nové chňapky v kuchyni.


I když jako ještě zásadnější nákup se mi jeví nová chladící podložka. Tedy nová v jistém smyslu, protože je to pořád stejný, léty ověřený typ, jenž uchladí i velký noťas s půl dne zapnutými simíky. A jsem si jistá, že by je uchladil celý den, ale jakmile můj vílí Tom Bombadil začal sázet sejra a vejce, z kterých vyrostl lilek, přišlo mi, že bych měla trošku brzdit. Nebo? Ne, radši ne, už ve snu mě dneska napadlo hejno slepic. (Přitom včera jsem byla pyrokinetik, to není fér!)
Na druhou stranu, možná je na čase zkusit jiný typ, protože za poslední dva měsíce jsem chladící podložky spotřebovávala rychleji než šampon. Což zní znepokojivě, ať už si to vyložíte jakkoli. Nebo bych do nich jen neměla mlátit, když začnou podezřele vrčet? Eeh... jiný typ, ano, jiný typ.

Dalším mým úspěchem z poslední doby vedle likvidace větráků v podložkách je pak složení poslední běžné zkoušky celého studia, zkoušky z ústavního soudnictví, a konečně zveřejnění prvního dílu série článků o historii Targaryenů. A zatímco zkouška byla fajn a na zkoušejícího si nemůžu ztěžovat, i když jsem si vytáhla jednu naprosto odpudivou otázku, která mu přišla úplně super a já na ni zírala jak zápaďák na tureckej záchod, v komentářích pod článkem se objevila jedna čub(a)ka, tvrdící, že je přepsaný ze Světa ledu a ohně. Možná víte, jak bych se postavila a stavím k někomu, kdo píše články takovým kopírovacím stylem, že? Takže čub(a)ku vyzývám. Nakopni mopeda a přijeď mi to říct do očí. Já si ten článek vytisknu a omlátím ti ho o hlavu. Zarámovanej.

Jinak už jde spíš jen o plány. Plán dojít si ke kadeřnici, udělat poslední státnice a jít na třetího Kapitána Ameriku, což bude stát hodně peněz a hodně vůle a energie ve chvíli, kdy ji budu chtít zarputile věnovat něčemu užitečnějšímu. Třeba desinfekci záchoda. Jenže jelikož státnice složit "musím" (nemusím, ale mít titul zní líp než deset semestrů) a kapitána vidět rovnou musím, páč jinak bych se asi zbláznila, jak o tom bude každej mluvit, a jsem na jeho straně i přes Starkovu bradku, nedá se nic dělat, jen prosadit svou skutečnou vůli a neposlouchat ty dvojčecí holomky Prokru a Stinaceho. Když jsem zvládla horší (ehm, MPS, ehm ehm ČSD... ČSPD... ČČPD? ČSSD? ehm jakjetazkratka?!), i tohle dám. A kadeřnice je taky nevyhnutelná.

Ani mi tak nevadí délka vlasů, spíš naopak, ale vadí mi délka patky. Či spíš toho, co patkou kdysi bývalo. Teď už je jen dalšími prameny a jediný účes, s nímž nevypadám jak oslizlej ajťák hrající si na metalistu, je cop po straně. A tak jsem se rozhodla to risknout, přemoct lenost i tu strašlivou bariéru podniků se službami, jež dveře zove se, a konečně si zajít ke kadeřnici v opravdovém městě. Takovém, co by Američan označil za vesnici a ne za samotu s obydlenou zatáčkou, kde je doma jediné dostupné. Jen doufám, že bude jedna z těch, kdo nešilhají a pět centimetrů nerozšíří radši na dvacet, kdyby to náhodou těch pět furt ještě nebylo, a že umí víc než dvě variace na dámský střih (tzv. Salón Drn & Bob). Já chápu, že v oné obydlené zatáčce se jedná převážně o zákaznice důchodkyně, kterým nikdo neřekl, že mít na hlavě příšeru s trvalou jim nepřikazuje ústava, ale chtít zkrátit k ramenům a přijít s tím, že si pár týdnů neudělám ani miniculíček, to už radši přijít bez hlavy. Zvlášť, když vám to dorůstá v létě, a vy jste ten typ, co vás v červenci zpotí i existence sama. Mrcha jedna zatracená.

Alespoň, když už ne kadeřnice, se už ale nemusím děsit návratu k pravidelným pobytům v Plzni. Zatímco předloni jsem se s hrůzou vracela na kolej, kde se mé nejhorší obavy ne naplnily, ale přetekly jak konvice plná octa (vracet se k tomu nebudu, od těch dob předstírám, že slepice, Rusky a rovnou Rusko celé radši vůbec neexistuje), loni jsem kolej vzdala rovnou, přemohla svou nechuť z jednání s cizími lidmi a pokusila se najít ubytování soukromé. A došla až k soukromé studentské ubytovně s několika pokoji, kuchyní a koupelnou, v centru, s nádražím vzdáleným pár minut chůze a na trase do Olympie. Prý chlapecké soukromé ubytovně. Kam se doprosila jedna studentka, a tak jsem se mohla nastěhovat taky, když vznikl dívčí pokoj.

Má to tak spoustu výhod. Nikdy třeba nehrozí hodiny ucpaná koupelna. Když se sejde blbá doba, ano, trvá, než se tam všichni vystřídají, ale neucpou ji žádní uječení raptoři v minisukni. Dál člověk všude nesbírá chomáče dlouhých vlasů (občas jen musí spláchnout vousy na umyvadle a ne, nechci vědět, jestli to nejsou jen vousy), pracovní plocha v kuchyni je na rozdíl od zbytku tak malá, že nemá smysl všímat si bordelu, světla se krom pokojů zhasínají automaticky a konečně je tam i dostatečně silná wi-fina, takže co může studentovi chybět?

Kupodivu to nejsou peníze. Citelně mi chybí kalhoty, protože mi po zvláštním trhacím období zbyly jedny normální a jedny společenské a já, která nechce být modrou velrybou v denimu, od té doby na žádné pořádné, nevyteplené a sedící nenarazila (všechny zarputile stály a nedaly si říct). A možná trochu důvod, proč s přehledem zamítli mou přihlášku do autorského klubu při nové vlně bezhlavého přijímání. Možná chápu, přednost musely zjevně dostat všechny zlaté perly české blogosféry, ke kterým rozhodně nepatřím, jak je často z titulky nepochybně vidět. Jen by mě pak zajímalo, že když jsou dle jmenovce mého bratra nějaká pravidla a původní podstata klubu vlastně zbytečnost a rozhodně nejde o kvalitní a originální čtení, proč se klub nejmenuje, parafráze, "Klub těch, kteří měli štěstí a jejichž články se zobrazí ve výpisu na hlavní straně".

A kdo mi na to odpoví, vyhrává bludišťáka, jehož může obdržet 2. března 2016 v 15 hodin na náměstí v Kozolupech. ...kde jsou vlastně Kozolupy? Eh, však jen říkám, že může.
 


Komentáře

1 regina ⌂ regina ⌂ | Web | 21. února 2016 v 12:59 | Reagovat

Heil Loulson! :D

Díky té první větě jsem málem vyprskla čaj na obrazovku! :D Je fajn potkat někoho se stejnou psychickou poruchou... :D :D

Chňapky do kuchyně sice zní jako banalita, ale v momentě, kdy budeš mít v troubě horký plech a budeš mít kolem sebe jen tenkou utěrku, tričko, záclonu a kočku, oceníš její využití! :D

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že Sims zapnuté na půl dne opravdu větrák potřebuje, protože mně už po třech hodinách hra kolabuje a počítač stávkuje. Poslední větrák jsem měla před rokem, ale začal ošklivě hučet a zasekávat se, tak jsem ho odstavila a moje kočka ho využila jako pohodlný pelíšek, čímž ho zdemolovala úplně. :D

Já jsem teprve na střední a nedá se říct, že bych prospívala zrovna s vyznamenáním, takže za to studium práv máš u mě obrovský respekt. :-)

Na Kapitána taky plánuju zajít, nemůžu se dočkat! Je to snad můj nejočekávanější film tohoto roku, ještě spolu s X-Menem a Sebevražedným oddílem. :D Snad Steve a Bucky nakopou Tonymu pořádně zadek! :D Team Bucky only! ♥

Před takovou kadeřnicí radši uteč, snad nechceš dopadnout jak Příšera s mikádem! :D Co ty víš, možná si taky jen odskočila do kadeřnictví v obydlené zatáčce... :D

Taky doufám, že jestli někdy půjdu na vysokou, tak seženu soukromé ubytování a nebudu muset trčet na koleji, protože...nejsem tak úplně sociálně založený typ. :D Navíc ta představa, že ráno budu muset polomrtvá stát ve frontě na koupelnu...brr! Doma se tam vždycky proderu jako první (to jsou ty výjimečné chvíle, kdy umím být asertivní :D), ale jinak by to asi dopadlo tak, že bych vstávala v 5 ráno, abych si mohla v klidu užít sprchu. :D

Nad tím autorským klubem někdy taky vrtím hlavou, co se tam dostane za nezajímavé a nudné blogy, když přitom existuje tolik luxusních stránek, které je číst jedna radost! :D Tvých článků jsem zatím nečetla moc, ale už teď vím, že budu s radostí pokračovat, protože v některých věcech se s tebou ztotožním, něco nového se přiučím a hlavně se vždycky pořádně nasměju! :D

Sice jsem ti neodpověděla, ale i tak očekávám zlatého bludišťáka, takže se opovaž v přesně 15:00 nepřijít na určené místo, budu tam poctivě čekat s Google mapou a nacvičeným proslovem! :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 21. února 2016 v 14:12 | Reagovat

[1]: Tak teď se už děsím jen projít kolem toho domu, jestli se tam schovává příšera, tak... kde je Ward?! Potřebuju Warda! :D A nemám-li chňapky, zásadně beru kočku, to dá přece rozum :D
A co se týče bludišťáka, píšu, že ho tam MŮŽE obdržet :D Což znamená, že nemusí :D

3 regina ⌂ regina ⌂ | Web | 21. února 2016 v 15:43 | Reagovat

[2]: Grant Douglas Ward, vymítač příšer s mikádem! Jop, to by chtělo samostatný film! :D Jdem zavolat do Marvelu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama