Má další tvorba:
Nová povídka Jsem to, co jsem z Agents of S.H.I.E.L.D a Strážců galaxie
Rozbor kandidátů na Azora Ahaie z Písně ledu a ohně


Dan Brown - Ztracený symbol

30. května 2016 v 13:38 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: The Lost Symbol
Rok vydání: 2009
Rok vydání v ČR: 2013

Třetí kniha záhad od Dana Browna se symbologem Robertem Langdonem jako hlavní postavou není, pokud vím, zfilmovaná, a možná je to docela škoda. Je totiž o něco delší a o dost složitější a mít v povědomí hlavní záchytné body pomocí filmu by mi dost pomohlo, jako mi to pomohlo i u předchozích a snadněji jsem se orientovala jak v zápletce, tak hlavně v šifrách a symbolech. Protože i o těch je to teď, ale církevní díla ve Vatikánu a křižácké růže nahradila slavná zednářská mystika. Doslova, protože spolu s první kapitolou začíná hon na Dávná mystéria.


Robert totiž tentokrát nedočkavě chvátal po všech svých dobrodružstvích ve Vatikánu a v Paříži do Kapitolu ve Washingtonu D. C., kam ho nasměroval asistent jeho dobrého přítele, Petera Solomona, s žádostí, zda by tam nemohl mít přednášku. Jenže když dorazil na určené místo, nenašel tam kromě několika turistů vůbec nikoho, a že bohužel nejde o kanadský žertík, ale zcela vážnou a naprosto šílenou situaci, pochopil, když se uprostřed sálu objevila Peterova uříznutá ruka v gestu značící pozvání a když se kromě zděšené ochranky najednou vyloupla i nesmlouvavá ředitelka Bezpečnostního oddělení CIA.

Peterův asistent totiž vůbec nebyl asistent. Byl to podivný "netvor" v lidské kůži říkající si Moloch a bažící po Dávných mystériích, mocném tajemství střeženém Zednáři, jejichž vysokým představitelem byl právě Peter. Podle všech dostupných vodítek věřil, že se ono tajemství ukrývá někde ve Washingtonu a že ho k němu může dovést pyramida a tajemný balíček, který Peter kdysi nechal u Roberta. Proto taky Roberta lstí povolal do města a přikázal mu, aby ukrytou mapu našel, rozluštil a přivedl ho na místo, jinak Petera zabije. A nejen jeho. Ve stejném nebezpečí se totiž ocitla i Peterova sestra, neboť její výzkum na poli noetiky, jenž dokazuje spoustu věcí, například existenci lidské duše nebo schopnost myšlenky pohnout se hmotou, a to neprůstřelnými vědeckými metodami, je v přímém rozporu s jeho touhou zanechat lidstvo v temnotě a sám se povznést na další úroveň.

Robert tak v další šílené honičce po tajemných symbolech odkrývá zednářskou mystiku, jenže mu všechno kromě strachu o přátele komplikuje ještě fakt, že v existenci Dávných mystérií nevěří, zatímco všichni, kdo mu přišli na pomoc, ho neustále přesvědčují o jasném a hmatatelném cíli skryté cesty. A navíc se CIA, naopak naprosto přízemní, rozhodne nečekat na jeho rozhodnutí, ale jednat, takže musí začít utíkat i před ní a čas se mu o to zkracuje, aniž by byl o něco blíž cíli. Ne, že by totiž nedokázal rozluštit hádanky, které před něj pyramida i Zednáři staví, ale každá z těch hádanek jen vede k další, ještě metaforičtější a nejasnější než předchozí, každá stále víc nabourává jeho osobní víru i naději, že může Solomonovy zachránit, a jak by v takové situaci mohl najít něco, co nedokázaly objevit generace upřímných nadšenců? Zvlášť, když i Malachovi dojde trpělivost a Robert skončí na tom nejméně očekávaném místě, v samotné nicotě?

Jak už jsem naznačila a jak je z pouze velmi vágního popisu děje patrné, je složitější držet s Robertem i ostatními krok ve chvíli, kdy neexistuje filmový výcuc. Tohle dobrodružství je totiž ještě složitější a zamotanější než hledání teroristy ve Vatikánu a svatého grálu v Londýně a působí i o stupeň víc temně a zahaleně. Kupříkladu dokud jsem si knihu nepřečetla podruhé, nepamatovala jsem si vůbec o čem byla a jen mlhavě jsem si vzpomněla na onen konečný úkryt mystérií. Celá cesta pro mě tak byla jako nová a hodně, hodně spletitá. Symbolika používaná tady a prostředí Zednářů totiž není tolik známé jako historie křesťanství a pokud někdo doopravdy neovládá Robertův obor alespoň trochu, samotnému by mu mnoho věcí nedávalo smysl. Nebo to byl jen můj pocit, protože jakási Dávná mystéria a Zednáři pro mě byla velmi vzdálená témata a ten opravdový adrenalin ve mně nevyvolávala.

Navíc mi trochu zkazilo prožitek, že jsem až příliš brzy uhádla, kdo je ve skutečnosti záporákem a o co mu jde. Nebo spíš jak se dostal na svou cestu až k únosům a vraždám, a co se v oné tak často naznačované minulosti Solomonových stalo. A také by se dalo říct, že je to už potřetí, kdy kniha jede podle stejného scénáře, což není zrovna pozitivní znak. Robert se opět do něčeho zaplete, protože se víceméně náhodou zná s hlavními hybateli děje, zjistí, o jakou tentokrát půjde mystiku a po čem touží hlavní záporák, a pak už jen utíká před odpovědnými orgány, aby stihl sám vyřešit hádanku trápící lidstvo několik set let, proniknout do mysli šílence, přežít jeho poslední pokus odstranit ho ze scény a vydechnout si ruku v ruce se ženou, jež mu minimálně část děje dělala parťáka. A stále zůstat vysokoškolským profesorem, jehož logika ho nemilosrdně táhne od víry v jakékoli konspirace, jen proto, aby ho na konci opět někdo poučil, jak je onen duchovní nebo myšlenkový svět vlastně stejně důležitý.

Na druhou stranu ale nejde úplně o totéž. Ve Ztraceném symbolu totiž sice utíká před CIA, která nešetří drsnými metodami, ale zatímco v Šifře by ho čekalo zatčení a obvinění z vraždy a v Andělech a démonech pravděpodobně smrt, nakonec se ukáže, že kdyby tady spolupracoval celou dobu, ve skutečnosti by velmi pravděpodobně došel ke stejnému výsledku a oni by ho v nejmenším nechtěli perzekvovat, spíš naopak. Potřebovali spolupráci. Což mu nakonec ředitelka Bezpečnostního oddělení Sató svým svérázným způsobem vmetla do tváře, a i když to byla částečně i její vina a s trochu lidštějším přístupem si mohla ušetřit mnoho problémů, byla mi tím sympatická. Robert se tu opravdu místy choval jako hadrová panenka či kolovrátek neschopný mlčet. Navíc se část knihy v podstatě rozdělila na dvě různá "místa činu", a i to bylo příjemně osvěžující.

Ale hlavně, i když to asi není primární snaha Browna, mi tato třetí kniha zkompletovala vlastní představu o existenci a vesmíru a pomohla mi vybudovat dokonce svůj vlastní do prostředí Marvelu. Možná úplně špatně, ale pomocí ní jsem pochopila spoustu věcí, nahlédla mnohem víc do metafyzických témat a problematiky víry, vědy a "kouzel" a v tomhle mi přišel Ztracený symbol velmi obohacující. Vedle celé pozemské zápletky totiž nakusoval i to, pro co není ezoterika zrovna správný výraz a duchovno taky docela ne, ale co vyjadřuje "nehmotný", "neviditelný", "neuchopitelný" a pro většinu nepoznaný a nepoznatelný svět, a po dočtení Peterova vyjádření o tom, jak současná náboženství absolutně nepochopila pravý význam "posvátných" knih včetně apokalypsy, nic, co bych mohla jakkoli odsoudit. Naopak.

Jen mě ještě trochu pobavila část zápletky, která stála na správném pochopení pojmu legenda. Protože alespoň v našich končinách se i onen původní význam používá docela běžně a bavilo mě, že tamější špičkoví odborníci tápou a nechápou to, co mně přišlo naprosto přirozené.


Mé hodnocení:


Další zrecenzované knihy tohto autora:
 


Komentáře

1 Adina Adina | Web | 17. června 2016 v 22:22 | Reagovat

Miluju Browna! Opravdu co kniha, to mistrovské dílo. Přiznávám, že k téhle jsem se ještě nedostala, ale po recenzi bych si jí ráda co nejdříve přečetla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama