Má další tvorba:
Nová povídka Jsem to, co jsem z Agents of S.H.I.E.L.D a Strážců galaxie
Rozbor kandidátů na Azora Ahaie z Písně ledu a ohně


Polednice

31. července 2016 v 14:35 | Ann Taylor |  Horory
Originální název: Polednice
Země: ČR
Rok: 2016

Nový český hororový snímek volně inspirovaný slavnou básní K. J. Erbena měl natolik významnou propagaci, že jsem informace o něm kdysi zachytila i já a dlouho hlídala, kdy ho konečně půjde sehnat. Teď jsem se dočkala, dokonce i ve slušném formátu, s radostí se do něj pustila a... nemůžu si pomoct, ale o nadšení hodně rychle přicházím. Možná je to částečně výběrem žánru coby hororu, protože horor to prakticky nepřipomíná, ale hlavně dost pochybným budováním zápletky. Či spíš rovnou její absencí? Posuďte sami.



Eliška se se svou asi devítiletou dcerou Anetou stěhuje do vesnice, kde se narodil její manžel. Právě prochází velmi těžkým obdobím a snaží se začít znovu - manžel se jí zabil, na dům, který chtěli koupit, nemá peníze, a i když jí ho starosta přiklepne, nedokáže si představit, co bude dělat s účty, protože pojišťovna na smrti neshledala cizí zavinění, a tak jeho pojistku nevyplatí. Také pro ni není nejsnazší zabřednout do vesnického koloritu a navíc to všechno poznamenává její vztah s Anetou.
Z počátku se sice snaží a i mnozí sousedé jí rádi pomáhají - tu přivezou nábytek, tu něco vyspraví, tu pohlídají dítě, ovšem jelikož je Eliška atraktivní vdovou, tak ne vždy jen z čisté dobroty srdce, což jí rozhodně nepovznáší, a navíc ne všichni se alespoň tváří sympaticky. Především starostova bláznivá manželka Elišce vyloženě nahání strach a navíc se stále nevypořádala s nejhorším stínem - Anetě vytrvale tvrdí, že její otec se už brzy vrátí a všichni budou žít spolu.


Jenže vesnice je příliš malá, aby v ní existovala tajemství. Místní děti Anetě brzy ukáží hrob se jménem jejího otce a Eliška situaci nezvládne. Její úporná snaha udržet se pohromadě stále více klopýtá, protože úřady jí situaci nijak neulehčují, dcera se jí vymyká z rukou, protože ona šokujícím zjištění propadá vlastnímu způsobu, jak se se ztrátou vyrovnat - před matkou se uzavře, a neustálé řeči poblázněné starostové o jakési bytosti, která bere a nevrací, a o tom, že by mohla o Anetu přijít, jen přilévají olej do ohně. A když už veškeré sebeovládání praskne, když se horko stane neúnosným a když Polednice opravdu zaklepe na dveře, udrží si zdravý rozum, překoná všechny mučivé chvíle a odemkne kouty do té doby nebezpečně zamknuté, nebo matku vzkřísí ještě ztěží, avšak dítě zalknuté?


A tady už možná chápete problém. Vypadá to spíš jako životní drama mladé matky chybně zařazené mezi horory. Takže i když jsem se těšila, přišel jen další důkaz, že český horor za nic nestojí. Ne proto, že je český. Zfilmování Kytice je skvělé a Specialita šéfkuchaře je báječná umělecká adaptace. Ale ostatní snímky působí většinou zoufale a když se k zoufalosti přidají klasická hororová klišé naroubovaná na naše prostředí, jež čáčstečně kvůli familiérnosti a částečně kvůli nedostatečené atmosféře prostě není tradičně strašidelné, jako se o to pokusili tady, je výsledkem propadák. Doufala jsem ve slušný český horor, ale ukázalo se, že tomuto žánru naši tvůrci stále nemají co nabídnout.


Nekritizuji ani tak technické zpracování, protože tomu moc nerozumím a do očí mě z něj praštila akorát velmi špatná volba klepající se ruční kamery při finálovém útěku Elišky a Anety z domu. Takové švejkování z postav na zem a oblohu a zpátky, aniž by bylo pořádně něco vidět, předvádí při natáčení babička, profesionální kameraman a režisér by to měl vyřešit jinak. Ne, mnohem větší problém mám se scénářem a samotným příběhem. Je totiž sice v pořádku, že Polednicí byl inspirován velice volně, byl by v pořádku i jako jakási nápodoba nedávného snímu Babadook, jenž má podobný námět, ale není v pořádku, že tam nad tolika věcmi kroutím hlavou.


Vyšel letos, a tak mě zase a znovu zaráží, jak filmové postavy patrně nikdy neslyšely o telefonu. Zatímco zbytek světa hraje Pokémon Go, lidé z této vesničky nejspíš mobil nikdy neviděli, protože i když by mnoho situací vyřešil, nikdo ho nepoužívá, dokonce ani osamocený kombajnista v šílených vedrech. Ale hádám, že kdyby zkolaboval, bude to v pořádku. On se ten kombajn nakonec někde zarazí. Další věc, která mě štve, i když spíš víc mrzí, je nekompetentní starosta. Je to velice sympatická postava, takový příjemný vesnický pán, kterému divák věří upřímnou starost o "své obyvatele", ale přesto mu musí vyčítat, jak pro ně nic nedělá. Vidí totiž, jak Eliška zatloukla okna, jako dmítá vycházet z domu a blázní, dokonce má strach, protože přesně takhle začala bláznit jeho žena a skončila s obrovským neštěstím na krku, přičemž Elišce se může stát totéž, když sama má malé dítě, ale to asi nic. Sociálka? Vždyť je jen starosta a uvnitř nezásobené barabizny jen malá holčička.


A vůbec nejhorší pro mě byla Eliška. Její jednání jsem totiž nemohla pochopit už od začátku. Její dceři je od pohledu tak devět, ale přesto jí celou dobu namlouvá, že se mrtvý otec vrátí, ač pravdu zná celé okolí. Neustále jí tluče do hlavy, že "přijede brzy", když se malá zeptá kdy, tak na ní vyjede, že neví, a vůbec kdykoli zavede řeč na otce, začne se hned vztekat, jako by vyčítala jeho dceři, že se zajímá. A když to nakonec zjistí, místo, aby si s ní promluvila, opět jen tvrdohlavě mlčí. Ještě je na ni zlá za to, že stejně jako ona nepředstírá, jak je vše v pořádku, a nedělá, že táta ani neexistoval. Že se dokonce urazila a odmítá si hrát na spokojenou. Čtení téže pohádky každý večer a řvaní, odhánění do pokoje a za deset vteřin lísání, u dospělé ženské, už snad ani nemá smysl zmiňovat.
Také nechápu, proč jí přišlo jako dobrý nápad vůbec nastěhovat se do této vesnice - stále tvrdí, že tam je, aby začaly znovu a měly klid a zároveň, aby "byly blíž jejímu manželovi", což dohromady v jejím stavu prostě nejde, a navíc stejně ani nenavštěvuje jeho hrob. A ještě podivnější volba byla nastěhovat se právě do takové barabizny, jež by do deprese přivedla i člověka bez problémů.


Smysl navíc nedává ani zamýšlené vyvrcholení. Že jde o cosi na pomezí šílenství a nadpřirozené bytosti víme od chvíle, kdy se kolem ní začne motat starostova žena, která měla uškrtit své dítě a obviňovat z toho Polednici. A není proto divu, že když Eliška začne ztrácet půdu pod nohama, najednou kolem ní uvidíme stíny a přízraky, do kterých se propadá, a uslyšíme hlasy žádající její dítě. Jenže nic z toho nějak nevede k jejím akcím. Najednou zabední okna, aniž by bylo jakkoli naznačeno, že by jimi cokoli hrozilo, a důsledně zabraňuje světlu vnikat do domu, aniž by ji k tomu vedl předchozí děj. Prostě to náhle udělá. Pak také prakticky celý dům obloží svíčkami, a to i na těch nejhloupějších místech (takže jsem chvíli čekala, že vyhoří), a přinese další kroucení hlavou, když to patrně znamená, že v domě nemá elektřinu. Přitom na začátku jí soused tvrdil, jak jí všechny přípojky připravil, a hlavně, kdybych se já stěhovala s malým dítětem uprostřed děsivě parného léta, elektřina by byla s vodou to první, co mě zajímá. Jednoduše nastěhovat se tam, kam se nastěhovala, nedává nejmenší smysl bez ohledu na finance a její chování mě i přes ztrátu manžela žene jen k jediné reakci: "Ta je ale blbá, nemohla by dostat pěstí?"


Další, bohužel hlavní, problematická postava, je její buranský, oslizlý soused, o kterém bych radši nemluvila, ale bylo by trestuhodné ho nevypíchnout, když prakticky každá scéna s ním ve mě vyvolávala onen pocit trapnosti za cizí lidi. Tenhle prototyp balíka s vyvaleným pupkem totiž sice možná uměl leccos, ale nehledě na jeho vlastní odpornost a absenci jakékoli přitažlivost se snažil pouze dostat k masíčku čerstvé vdovy. Až jsem se ošívala znechucením. A finále? Při něm jsem měla jen chuť zařvat: "Zavolejte už tu sociálku!"
Aneta totiž byla zjevně psychopat, který jen stojí a zírá s výrazem, jaký mívá hrdina, když střelí zloducha do hlavy. Něco mezi "a máš to hajzle" a "muselo to zajít až sem". Její matka nedokázala být zodpovědná ani před "Polednicí" a absolutně vnímat existenci vnímavé bytosti, kterou porodila, její činy nedávaly smysl ani pro pomatence, protože k nim děj nijak neústil, a nejsympatičtější postavou byl asi malý kluk s přibližně půlminotuou na plátně, jenž ukázal Anetě hrob otce, pak se s ní pokusil spřátelit a dojemně na ni čekal s vlastnoručně vyrobenými brýlemi na pozorování zamtění slunce.


Zkrátka, i když vím, že hlouposti tu rozebírám mnohem důkladněji než dobré snímky, nemůžu si pomoct. Je to třeba udělat. Autoři, kteří se do filmu opřeli tak, že jeho titulky jsou dlouhé skoro jak Schindlerův seznam, nedokázali vyvážit "umělecky" zpracovanou depresi a pokus o horor a vyšel jim z toho polotovar s nevyužitým potenciálem. Doteď nechápu, jak to mohli natáhnout na celou hodinu a půl, protože kromě smrti bláznivé starostové a odhalení dávné tragédie se zabitím jejího syna se nestalo vůbec nic, vím, že není košer vyčítat něco dětské herečce, ale ona ani tým kolem ní nezvládli její výraz a ona opravdu svou kamennou tváří místy působila psychopaticky a Aňa Gaislerová a její scénář z hlavní postavy udělali neschopnou blbku, jež se rozhodla pro pravý opak toho, co měla učinit - vyrazit za rodiči, nechat někoho dalšího postarat se jí o dítě a najít si terapeuta. Bylo by to méně kruté pro ni i pro diváka. Alespoň, že Daniela Kolářová hrát stále umí.

Screeny: Ann Taylor

Mé hodnocení:
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 31. července 2016 v 14:41 | Reagovat

Moc se na tenhle horor těším :-)

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 31. července 2016 v 14:50 | Reagovat

[1]: No v kinech byl už ale před čtyřmi měsíci a ani tak není na co.

3 JB JB | 1. srpna 2016 v 18:45 | Reagovat

Ten trailer je dobrej, hodně dobrej. Po dlouhé době vidím takovej u českýho filmu. Asi lepší než samotnej film, že? :D Většina českých filmů mi přijde nelogických a jako sci-fi, i když to jsou třeba komedie. A jak jsi popsala v úvodu děj, znělo to fakt zajímavě. Asi taky lepší, než to vidět, že? :D Věřím, že to nebude ono, ale potenciál tam byl, škoda...

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. srpna 2016 v 18:52 | Reagovat

[3]: No právě, trailer vypadá dobře, jenže v něm jsou narvaný všechny zajímavý scény a film není vůbec o ničem, bohužel.

5 Hëllena Hëllena | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 12:57 | Reagovat

Popsala jsi to fakt důkladně, ale i tak se na film podívám. Mám horory ráda a jsem už zvyklá, že jen minimum z nich skutečně splní náročné očekávání diváka od filmu, který si říká "horor". Když nepočítám třeba Spalovače mrtvol, tak český horor jsem viděla jen jeden, a to byla T.M.A., ani nevím, jestli jsou i nějaké další..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama