Má další tvorba:
Rozsáhlý článek o viteálech
Devatenáctá část povídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně
Nový blog, kam se postupně přesunu, ve výstavbě - tayloroviny


Jack Thorne - Harry Potter a prokleté dítě

11. října 2016 v 15:09 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: Harry Potter and the Cursed Child
Rok vydání: 2016
Rok vydání v ČR: 2016

Trochu se mi ulevilo, že autorkou není ani z části J. K. Rowling, protože pokud by na tuhle knihu sáhla, i když ji asi musela schválit, tak by to bylo ještě větší zklamání, než jsem pocítila, když jsem se do ní začetla a jež mě už nepustilo. A vy, kdož jste za ni ještě neplatili, ani to nezkoušejte, běžte na jakýkoli blog či jakoukoli fanfiction stránku, vyberte libovolnou fanfikci o Harrym Potterovi a budete mít úplně stejný zážitek. Ne-li lepší. Vážně, libovolnou. I My Immortal. Tam aspoň víte, co čekat.


Děj má tato kniha, vzhledem k faktu, že jde o publikovaný divadelní scénář, přímočaře jednoduchý. Druhý syn Harryho Pottera a Ginny Potterové, Albus Severus, nastupuje do Bradavic plný obav. A ukáže se, že má proč, protože je zařazen do Zmijozelu a navíc zrovna nevyniká, citelně hlavně ve famfrpálu a vůbec všem, v čem je jeho otec hvězdou. Škola si tak z něj dělá legraci a jediný kamarád, jakého si najde, je paradoxně Scorpius Malfoy, jehož otec Draco se stále ještě snaží vyrovnat s minulostí, s povídačkami, že s manželkou nemohl mít dítě a aby zachoval rod Malfoyových, poslal ji nelegálním obracečem času do minulosti, kde ji oplodnil Voldemort (to tam vážně je), a vůbec s tím, že Scorpius je knihomolská bábovka.

Oba tak se svými rodinami i školou docela válčí, a o to víc, když děj rychle proskáče první ročníky jejich školní docházky, Scorpiovi po dlouhé nemoci zemře matka a oba se rozhodnou, když Albus vypátrá, že ministerstvo v čele s Hermionou Weasleyovou a jeho otcem coby vedoucím bystrozorů doopravdy zabavilo nelegální obraceč času, že se pokusí napravit alespoň nějaké chyby. Starý Amos Diggory totiž neustále bombarduje Harryho připomínkami ohledně dávné tragédie s Cedricem, a když Albus pozná i Amosovu neteř Delphi, která je kvůli strýcově zhoršujícímu se stavu a Harryho neustálému odmítání jakékoli pomoci značně smutná, rozhodne se vrátit čas, zabránit Cedricovi dostat se daleko v Turnaji tří kouzelníků a tak zabránit tomu, aby ho Voldemort zabil jako "toho navíc".

A protože se mu opravdu za použití mnoholičného lektvaru podaří spolu se Scorpiem a Delphi z Hermioniny kanceláře ukrást obraceč, dojde k několika karambolům a náhledům do alternativních realit, když několikrát změní minulost, ale nikdy ne zrovna tak, jak si představovali. A to je teprve čeká to nejzásadnější odhalení, které přijde ve chvíli, když se ukáže, že Amos žádnou neteř nemá a Delphi je něčím mnohem hrozivějším. Povídačky ohledně Scorpiova otcovství totiž byly jen povídačky. Ve skutečnosti se na světě vyloupl někdo jiný s takovým temným tajemstvím.

Takže... ano. Zní to jako fanfikce, divná, a je to jako fanfikce. Divná. Když jsem tuhle knihu našla, docela jsem se těšila na "Harryho Pottera 2.0", ač jen v jednom krátkém příběhu. Myslela jsem si, že třeba zmapuje jeden Albusův rok ve škole, jedno jeho dobrodružství, a ponese se to ve starém známém potterovském duchu. Příliš mi ani nevadilo, že je to doslova vydaný scénář a nejsou v něm nejmenší známky úpravy nebo snahy uspořádat ho do souvislého textu. Dokázala jsem se nějak poprat se složitější orientací a horším představováním, jak právě vypadá scéna, což je pochopitelné, protože původně to bylo určeno pro ty, kteří onu scénu vidí před sebou. Ovšem zbytek? Marnost nad marnost.

Zápletka samotná není vyloženě špatná. Jistě, je celkem klišé, že hlavní hrdina se od svého otce odlišuje prakticky úplně ve všem. Ale mohlo to fungovat, i jeho dobrodružství prožité ve snaze změnit minulost mohlo být zajímavé a jeho přátelství se Scorpiem je fajn nápad. Docela jsem se i bavila v některých alternativních realitách a při popisování té, kde zvítězil Voldemort, autor asi velice popustil uzdu fantazie, a co mělo znít děsivě mě přivádělo k záchvatům smíchu. Jenže... jenže. Měla být tahle hra komedií? Nejsem si jistá a jestli ne, něco je sakra špatně.

Postavy, jež známe z původních knih, skoro všechny totálně vyjely z charakteru. Ve fanfikci se tomu říká OOC a tím často opovrhují i samotní autoři fanouškovských povídek. Obrovská rychlost, jakou se hlavně začátek odehrával, mě také nijak moc nesblížila ani s novými postavami nové generace (Teddyho Lupina milosrdně vynechali), takže ani k těm, i když u nich měli autoři logicky větší volnost, jsem si nevytvořila žádný vztah. Reálie světa, který mnoho z nás tak dobře zná a miluje, taky místy dostávaly značně na frak. A použitý jazyk a vyjadřování jednoduše nebyly Rowlingové. Když jsem poslala ukázku kamarádce a zeptala se jí, jestli to zní jako Harry Potter, prý, zda jsem se nezbláznila. A jak už jsem zmínila, co mělo být napínavé nebo kruté a depresivní, tomu jsem se buď smála, ať už bylo komické provedení úmysl nebo ne, a nebo vysmála, kde to zjevně úmysl nebyl a kde se to jednoduše nepovedlo.

A korunu tomu nasadila hlavní záporačka. Musela být vtip! Nevěřím, že ji nevymyslela dvanáctiletá "spisovatelka", která do ní moc chtěla promítnout vlastní vysněné já. Kdo jiný by vyrobil Delphi (jak skvěle zvolené jméno!), dceru lorda Voldemorta a Bellatrix Lestrange (jak inovativní!), s velmi dětinským Elektřiným komplexem (už jen plánování incestu tam chybělo), obrovsky mocnou čarodějnici (pět dospělých na ni nestačí, tak logicky manipuluje radši s dětma) s karikaturistickými rysy (stříbrné vlasy nikdo jiný nikdy své dokonalé anti/hrdince nenacpal, nehledě na černé vlasy obou rodičů) a i přes dospělý věk s chvílemi až dětsky hloupým vystupováním (a balením čtrnáctiletých kluků)? Vždyť je to prototyp Mary Sue! Já nevím, mně to opravdu zní jako Mary Sue. Když nepočítám její pád na úplném konci.

K tomu přičtěte, že akční scény byly divadelní, tudíž pro knihu absolutně nedostatečné a při čtení nefungovaly, že dialogy byly patetické a opět silně mimo charaktery, a že vůbec vlastně všechno působilo hloupě a karikaturisticky, aniž bych mohla někde zjistit, zda to tak má být (třeba v A Very Potter Musical bylo naprosto jasné, že je to parodické, tady ne, ale o to to znělo podezřeleji), a konečný verdikt můj a třeba i mé kolegyně, jež také na Harrym vyrůstala, zní, že být mé jméno obřími písmeny na obálce této knihy, jako je jméno Rowlingové (z marketingových důvodů je největší, aby navodilo na první pohled dojem autorství, ač není autorkou), tak se stydím. Je mi líto, ale tohle si, už vzhledem k mohutné propagaci zvenku a přitom absolutní neschopnosti stát se platnou součástí masivního světa Harryho Pottera zevnitř, víc než pořádně strhat nezaslouží. I když jo, chcete-li se zasmát a nebude vám vadit, že místy bude váš smích trochu zoufalý... Řekněte, byla to parodie?


Mé hodnocení:
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. října 2016 v 16:38 | Reagovat

Tohle si určitě nepřečtu, už jen podle těch recenzí cu všude čtu...

2 Ver. Ver. | Web | 17. října 2016 v 18:07 | Reagovat

Ty recenze mě dost odrazují, ačkoli se do knihy jistě jednou pustím. Jen nevím, jestli chci číst něco, co se úrovní blíží fanfikci. Od oficiálního pokračování bych čekala víc.

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 17. října 2016 v 21:12 | Reagovat

[2]: Já tohle teda v žádném případě jako oficiální pokračování neberu. Nevím, jestli je, ale jestli ano, tak je fakt něco velice špatně.

4 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 20. října 2016 v 17:35 | Reagovat

To mne zajímá

5 Esgalnor Esgalnor | 25. října 2016 v 0:35 | Reagovat

Ach, ty spoilery :/ Klidně by se to bez nich obešlo...

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 25. října 2016 v 10:59 | Reagovat

[5]: Možná. Nemám ve zvyku hodnotit jenom půlku díla a vyhýbat se probírání závěru proto, že ho někdo jinej nečet. Osobně mi vůbec nevadí a mnohdy sama vyhledávám, co se stane dál. Kupodivu si to víc užiju, protože místo hltání co se stane dál se můžu plně soustředit i na zbytek. Na spoilery prostě nehraju, to jsou křídla u aut.

7 Ver. Ver. | Web | 26. října 2016 v 13:07 | Reagovat

[3]: Tak už jsem si to přečetla a je to ještě mizernější, než jsem čekala.

8 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 27. října 2016 v 13:51 | Reagovat

"Bodce má obzvlášť bodavé." Ženiální.
Je fakt, že jsem se u toho dost nasmála. Záležitost s čarodějkou s vozíkem, Cedric na straně Voldemorta, Delphi, to, jak se Hermiona s Ronem pokusili zdržet mozkomory (vážně, nedávalo by víc smysl vyčarovat prostě Patrona než si nechat dát polibek?), a plno dalších věcí.
Myslím, že si najdu nějakou fanfikci na netu a spravím si chuť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama