Má další tvorba:
Rozsáhlý článek o viteálech
Devatenáctá část povídky Dračí píseň z Písně ledu a ohně
Nový blog, kam se postupně přesunu, ve výstavbě - tayloroviny


Josef Svátek - Paměti kata Mydláře

8. října 2016 v 14:13 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: Paměti kata Mydláře
Rok vydání v ČR: 1887

Tato kniha, ke které si cestu rozhodně nenajde každý, obsahuje sice jen zlomek historie katovské rodiny Mydlářů, protože ji shrnuje od počátku až do konce na pár stránkách, ale přesto mě zaujala a zprostředkovala mi pohled z jiného směru na obyčejně velice krvavé, temné a odpudivé řemeslo. Ve skutečnosti mi totiž překvapivě přišla velmi milá, příjemná a nepochybně díky autorově záměru i v mírně romantickém duchu.


Začínají docela jinak, než by se mohlo od pamětí katovské rodiny očekávat. Jan Mydlář totiž nejdřív nebyl žádný kat nebo synek tak nízkého a nedotknutelného stavu, jakým kati bývali. Byl to řádný student medicíny a k diplomu mu zbývaly poslední zkoušky. Jenže se zamiloval do chrudimské krasavice a jeho drahá, na níž ve své naivitě nespatřil její záletnickou povahu, se musela, zatímco byl v Praze, provdat za starého mlynáře, kterého nakonec zabila, což pozornosti lidí neušlo. A aby ji ušetřil nejhoršího osudu, přiměl chrudimského kata, ať z něj udělá svého holomka, protože jen tak se s ní mohl setkat, a plánoval s ní utéct. Jenže mu plán nevyšel, ona skončila na popravišti a on neměl jinou možnost, než začít nový život.

Jako katovský holomek však musel chodit jen katovskými branami, nikdo se ho nechtěl dotknout, i v kostele měl svůj vyhrazený prostor a měl štěstí, když ho nevyhodili z hospody. Zkrátka se stal vyhýbaným a pošpiněným členem lidské společnosti a s tím se velmi těžko sžíval. Na druhou stranu, jeho mistr ale nebyl špatný člověk, a když brzy zemřel, dostal se Jan do učení ještě lepšího, staroměstského kata, nejvyššího popravčího Koruny české. Ten, i když si stále nesl stigma, měl u svých představených a známých určitou úctu, Jan si jako magistr medicíny brzy získal vlastní respekt, pod jeho vedením nejen pro vzdělání, ale i pro katovský um, jenž si brzy osvojil, a také poznal sestru dalšího z učedníků, dcerku z jiné katovské rodiny, protože to byl jeden z mála způsobů, jak se mohl mladý kat seznámit a navázat známosti.

A jak slovo dalo slovo a i pražský starý mistr jednou zemřel, stal se mistrem popravčím v Praze Jan, oženil se, založil rodinu, svým řemeslem si vydělával slušné peníze, protože ač opovrhovaní, i v dobách nouze se měli kati dobře, a vedl si tak příkladně a prokázal tolik statečnosti a cti, že nejdříve Pražané, později i další lidé začali na jeho práci pomalu nahlížet jinak. A když po něm katovnu zdědil jeho syn, dostal se až tak daleko, že nesmyslné předsudky vůči katům padly a z něj se stal plnohodnotný člen společnosti, jemuž se nebáli projevovat přátelství ani nejvyšší měšťané a úředníci. Alespoň dokud jeho vlastní syn jméno Mydlář nepošpinil účastí na jedné z mnoha vzpour a nepřivedl rod do zapomnění.

Což je základní příběh dvou katovských generací, který se na stránkách odehrává. Ale jejich očima sledujeme i jiný a děsivější. Na pozadí totiž probíhá příběh plný krve a nebezpečí. Nejen obyčejných zločinců, které Mydlářové podrobovali právu útrpnému, a popravovali. Příběh o nájezdech, vojácích, armádách, válkách, převratech. Mezi řádky se dají vyčíst i probíhající boje, jež však většinu obyčejných lidí zvlášť nezajímaly, vpády Švédů a brutální následky pro české země. Třeba poprava sedmadvaceti českých pánů a krátký střet Jana Mydláře a Jana Jesenského.

Přitom ale autor vše stále popisuje naprosto věcně, ať se jedná o jakoukoli vrstvu z těchto dvou, až skoro lhostejně, a člověk se pak diví, zda byli lidé opravdu tak zvyklí vídat nepřátelské vojáky uhánějící po mostě či na plundrování a násilnění, že jim to sice vadilo, ale nijak významně víc než třeba banda výrostků rozbíjející okna. A jestli ano, jak moc je naše mentalita díky totální změně vedení válek a dlouhému míru na našem území jiná a jak by v takové situaci v naší době propukaly celosvětové skandály a i tu nejmenší temnou skvrnu, kterou autor a jeho prostřednictvím i kat a jeho okolí přešlo mávnutím ruky, by několik dní rozmazávali ve všech médiích. Ale právě proto, že vše vylíčil tak věcně a nebabral se v detailech, pouze detailech osobního života Mydlářů, což do pamětí konkrétní rodiny patří, to bylo milé. I když chápu, že značně zromantizované a zjednodušené.

A další věc, která se mi vedle toho dost líbila, je i způsob vyjadřování, respektive jazyk knihy. Chápu, je to stará kniha, není to úmysl, protože se tak zkrátka mluvilo, ale pro současného čtenáře to není přirozený jazyk dneška a mnozí by s ním mohli mít problém. Ale mně se líbil. Značné projevování úcty nebo i dost svérázné nadávky, co by nám dnes už moc urážlivě nezněly a možná proto mi připadaly tak trefně zajímavé. A vůbec celé rozhovory, jež tak získávaly trochu komického nádechu i ve vážných situacích.

Pokud tedy někdo po pamětech sáhne v domnění, že se dočte krve a popisů katovské práce víc do hloubky či snad většího popisu případů, bude značně zklamán. Soustředily se jednoznačně na osobní život dvou Janů Mydlářů a na jejich každodenní činnosti, nerozebírali situaci v království víc než tak, jak dopadala konkrétně na ně a jako kati snad ani neměli potřebu obšírně se zmiňovat o tom, co přesně dělají, protože ony paměti jsou psané z jejich pohledů. Nejvíc ze všeho se dají opravdu charakterizovat jako historický romantický příběh z katovského prostředí psaný stručným a zřetelným způsobem. A já to, kupodivu, hodnotím velice kladně.

Jen mám malou výhradu. V knize se totiž popisuje, jak zločinci odsouzení ke stětí pokládali hlavu na špalek a kat pak máchl mečem. Pravda, sekyra nebyla běžným popravčím nátrojem ve střední Evropě, jenže my se učili (ano, i tohle se dá na právech studovat), že používat ke stětí hlavy mečem špalek, je nejlepší způsob, jak ten meč hezky rychle zničit. A s tím, kolik generací měly přežít a jak moc byly jejich meče ceněné a opečovávané, mi takový postup příliš nesedí.


Mé hodnocení:
 


Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 20. října 2016 v 17:37 | Reagovat

Zní zajímavě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama