Má další tvorba:
Článek o kletbě cruciatus
Druhá část povídky Jsem to, co jsem ze Strážců galaxie a Agentů SHIELDu
Rozsáhlý článek o viteálech


Oliver Bowden - Assassin's Creed: Podsvětí

30. prosince 2016 v 18:17 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: Assassin's Creed: Underworld
Rok vydání: 2015
Rok vydání v ČR: 2016

Dosud jsem nehrála Assassin's Creed, ač ho máme doma, ani jsem dosud neviděla nejnovější film, jenž je dle kamarádky fajn a dle bratra kravina. Ale dostala jsem pod stromeček mezi mnoha jinými tuto knihu, jediný dárek, který pro mě byl překvapením, a kdybych také neustále nešmudlala něco na novém tabletu a neobjevila kouzlo SimCity, přečetla bych ji možná během jednoho dne, protože má krátké kapitoly a rychle ubíhá. Akorát je trochu nešťastné, že tyto knihy, jelikož je součástí celé série patrně nenavazujících dílů (alespoň pro prožitek z tohoto nebylo třeba znát další), vlastně přenáší hru ze znaků počítačového kódu do písmen, protože je to na nich dost znát.


Dějově tedy nijak zvlášť a pro hráče i nehráče jsou určitě zajímavé. Asasíni a Templáři proti sobě už po staletí válčí, neboť Templáři mají v úmyslu zotročit si lidstvo, jak to vidí asasíni, obrátit ho k pravému poznání, jak to vidí sami, a asasíni jim v tom chtějí zabránit. Obě skupiny se proto vzájemně systematicky vyhlazují a hledají bájné artefakty, mocné pozůstatky po civilizaci, která obývala Zemi ještě před lidmi. Mají totiž sílu, která se alespoň ve střípcích ukáže, jakmile se jich někdo z nich zmocní, a to bohatě stačí k tomu, aby je Templáři chtěli využít ke svým plánům a asasíni sebrat a navždy uschovat v bezpečí.

Jedna takováto válka se právě odehrává i v Londýně v devatenáctém století. Jenže tam jsou asasíni oslabení. Vlastně z nich zůstal jen Ethan Frye, který se po letech odloučení po smrti manželky snaží vychovat svá dvojčata, a jeho nejnovější posila, Džajadíp Mir, potomek prominentních indických asasínů, který byl kvůli svému katastrofickému nezdaru při první misi odsouzen k smrti a Ethan ho potajmu jakožto oficiálně neexistujícího Ducha místo na popravčí špalek dotáhl do Londýna, aby mu pomohl. Nechal ho přimíchat se mezi dělníky stavící uprostřed průmyslové revoluce ve špatných podmínkách první metro a pečlivě sledovat jeho nové nadřízené, templářské špičky Londýna. Protože jak brzy Džajadíp pochopí i bez Ethana, metro není jediný důvod pro nekonečné výkopové práce. Templáři měli hluboko v podzemí narazit i na stopy po dalším artefaktu.

Ovšem situace není tak jednoduchá, jak si Ethan a možná i Džajadíp představovali. Džajadíp, ač perfektně vycvičený asasín, není schopný chladnokrevného zabíjení a má velkou slabost - soucit a smysl pro spravedlnost. I když se tedy ze všech sil snaží hrát chudého indického přistěhovalce, nemůže zůstat slepý vůči nejubožejším londýnským zákoutím, kde si boháči dělají doslova co chtějí, a tak jeho plány nevyjdou tak potichu a přesně, jak by si přál. Navíc i Ethan má své vlastní démony, kteří mu komplikují život, a vyrvat Londýn z rukou Templářů a zabránit jim docílit jednoho důležitého vítězství tak vůbec není jednoduché. Vlastně se toho on ani Duch možná nedočkají.

V tomto duchu tajných misí, zákeřných vrahů, infiltrace, špionáže, ale i mučení a otevřených útoků šlo o opravdu příjemné čtení. A až přílišnou dynamiku zase vyvažovaly scény z minulosti, popis toho, jak se Džajadíp vůbec ocitl ve své roli, myšlenky Ethana i Džajadípa samotného, jejich pochyby a samozřejmě i líčení okolností a celé války asasínů proti Templářům, díky čemuž i pro neznalého šlo o pochopitelnou zápletku. Docela se mi také líbila ponurost Londýna uprostřed průmyslové revoluce, protože i když se celým dějem pohybovaly postavy vysokého společenského postavení z honosných sídel v nejlepších čtvrtích, pohybovaly se, pokud měly do situace zasáhnout, na pravém opaku, a tak jsem se jako čtenář brodila bahnem chudiny a slumů. Přitom nemám mnoho pochyb o tom, že od reálného života nejchudších v předminulém století to není daleko, a to si pak člověk pomyslí, proč si dnes lidi pořád stěžují.

Samozřejmě k tomu snad nemusím přidávat, že jsem byla nadšená popisem života a výcviku asasínů, jejich výzbrojí a jejich akcemi, protože koho nezaujme bratrstvo vrahů mrštných jako kočky s vlastní filozofií. Jen u toho začíná i to, co mě při čtení rušilo. Tedy nerušila mě přímo tato věc, ta pro mě spíš poukazovala na nedostatečně propracované pozadí. Totiž během svých akcí, především v závěru knihy, asasíni vraždili spoustu lidí najednou. I na otevřeném prostranství. Ale nikdy jsem se nedočkala žádných následků, nikdy odpovědné orgány nevolaly po spravedlnosti, dokonce i obyčejné lidi kromě Templářů to nechávalo v klidu. Žádné plakáty, žádné výzvy "kdo podá informace o vrahovi v kápi, dostane deset tisíc", a když se jeden policista pokusil po takovém vrahovi pátrat, ještě se mu všichni vysmáli. Bylo to dobou, kdy po dělnících a nižší třídě nikdo nevzdechl, nebo autor zapomněl, že zavraždění a zmlácení lidé na každém kroku budili pozornost i tehdy?

A druhá věc už mě rušila hodně. Jak jsem uvedla na začátku, tyto knihy vychází z počítačové hry. (S tím ostatně souvisí i předchozí odstavec, kdy v počítačové hře se dopad řádění asasína na komunitu také neřeší.) A když člověk hraje počítačovou hru, prostě přijímá, že v ní má plnit úkoly a nepátrá hluboce po důvodu. Obvykle. Ve hře nepochybně funguje "zahrajte si zabijáka Templářů a plňte" bez dalšího. Jenže v knize nemůže fungovat "sledujte zabijáka Templářů a jeho plnění" bez zbylého kontextu, tedy v tomto případě "dlouhá historie + ulice Londýna plné různých lidí, kteří k věcem mají nějaké stanovisko a vysvětlení, stejně jako hlavní postavy samotné". Když o tom samém příběhu někdo čte prozaický příběh, nestačí mu konstatování, že už roky se dvě frakce snaží získat artefakty po nejstarší civilizaci, ale chce vědět i proč a co jsou vlastně zač a jaký to má dopad na svět. A to autor moc dobře neobjasnil.

V posledních kapitolách je možné číst o artefaktu - rubáši přímo v akci, a i o tom, co dělá a co se domnívají, že by mohl dělat dál. Jenže to je také jediná ukázka jejich údajné moci a nebezpečí. Jinak se mluví jen o nádherné světelné show a o vyvolaných otřesech u dalších dvou, ale hlouběji se nerozebírají. Proč jsou takovým nebezpečím? Jak se dají zneužít? Byly už zneužity? Takhle je to příliš abstraktní a ve čtenáři to žádanou náladu a napětí docela nevyvolá. Možná je mi jen bližší Evie Fryeová, ale já bych to chtěla vědět radši než... Ačkoli... než nic. To je asi největší pozitivum knihy. Nemám pocit, že by v ní něco vyloženě přebývalo. Že by se někde kupily řádky bez valného smyslu nebo se zbytečným popisem zbytečných scén. Ať už jde o akci nebo o pouhý náhled do jejího světa. Proto jsem veskrze ráda, že jsem se ke knize vůbec dostala.

A jelikož už je to zase příliš dlouhý článek, na závěr mohu dodat snad jen, že autorovi neodpustím pojmenování dvou policistů přidávajících ději pohled nezaujatých účastníků, tedy lidí bez kontaktů na Templáře i asasíny. Pamatuji si docela dobře osobnosti i osudy obou dvou, ale doteď se mi plete, který z nich je Aubrey a který Abberline. Podobnější už byli snad jen pan Smith a druhý pan Smith.


Mé hodnocení:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama