Má další tvorba:
Přepracovaná recenze druhého dílu Pána prstenů
Historie Dorne z Písně ledu a ohně
Teorie o původu Tyriona Lannistera


E. A. Poe - Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky

7. března 2017 v 13:47 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: The Pit and the Pendulum and Other Stories
Rok vydání: 2009
Rok vydání v ČR: 2015

Roky vydání se v tomto případě opravdu neřiďte, protože jde o soubor povídek vyšlých v různých letech předminulého století a tohle by snad mohlo být datum, kdy se objevila tahle konkrétní sbírka, které obsahuje více či méně známé povídky velice známého hororového spisovatele.


Jde o povídky Sud vína amontilladského, Skokan, Démon zvrácenosti, Zrádné srdce, Morella, Eleonora, Berenice, Medailon, Maska červené smrti, Král mor, Ohnivý kůň, Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo, Černý kocour a asi nemá smysl, abych se zmiňovala o ději každé z nich, byť by to mnoho prostoru nezabralo. Všimla jsem si však, že by se daly rozdělit na dvě skupiny, a to "hororové" a "hororově milostné". Tedy sice drastické ve všech případech, ale přesto vždy jinak laděné a s úplně jinou atmosférou.

Nejvíc se mi nejspíš líbil Král mor, Maska červené smrti a o první místo se dělící Sud vína amontilladského a Jáma a kyvadlo. Sud vína amontilladského mě nadchnul a přikoval na místě, protože to, jak náhle, bez důvodu, bez náznaků a jen tak jedna postava pozve druhou na ochutnávku vína a zazdí ji, a jak to bylo celé nečekaně napsané, bylo perfektní. Odzbojil mě svou brutalitou a zdánlivou nesmyslností obsahu postrádajícího vysvětlení na jedné straně a prostou jasností a snad i lehkostí a milým vyprávěním na druhé. A Jáma a kyvadlo, to nejspíš zná každý a jde o perfektní popis mučení, strachu a neodvratné smrti "kacíře" inkvizitory v jedné "mučicí jámě" s překvapivě šťastným koncem. Obojí a mnohé další jsou klasický Poe, klasický horor, z dnešního pohledu velice jednoduchý, který se s primitivním dějem a prostými zápletkami může soustředit výhradně na atmosféru, již tvoří... zkrátka strašidelnou.

Problém mám ale s Eleonorou, Berenice, Medailonem a trochu Morellou, tedy s těmi příběhy, kde líčí vztahovou tragédii, nemoci nebo smrt milenky a následná muka milence. Ať už s tou smrtí má něco společného nebo ne. Pro mě jsou nudné a o ničem. Pokouší se dosadit romantickou rozervanost do hororu, respektive je sloučit, a to nejen pomocí smrti a šílenství pozůstalých, ale i pomocí filozofie lidského jednání. Jenže to spíš ubližuje, než aby to pomáhalo. Možná je to jen mnou, ale v těchto filozofických úvodech s citacemi dobových osobností jsem se ztrácela a vůbec mě nezaujaly. Bez nich by to možná bylo lepší.

Ovšem pokud tyto filozoficko šíleně romantické povídky vynechám, tak si nemám na co stěžovat. Některé kusy už jsem znala z jiné sbírky, již jsem četla k maturitě (a usnula na ní při hodině ekonomiky a měla sen, jak naše učitelka vysvětluje daňový systém mantichoře), některé ne a krom jmenovaných mě zaujaly všechny. Navíc, což je obrovské pozitivum každé sbírky povídek, nejsou dlouhé a rychle se přelétnou. Nepohřbívají čtenáře na celé dny, než konečně jednu dočte, a tak, i když ho třeba baví méně, je s nimi za chvilku hotový. Během jednoho dne, řekla bych. A právě to ještě umocňuje účinek, jaký mají. Všechno se v nich uděje rychle, není prostor pro uklidnění a zdlouhavé rozmáznutí, čímž se úplně zničí vybudované napětí, a pokud je pointou nečekaný šok, je opravdu šokem, protože náhle vyskočí a končí. Z čehož by si, i přes všechny případné jiné nedostatky, měli vzít jiní autoři příklad.


Mé hodnocení:
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. března 2017 v 15:55 | Reagovat

Maska červené smrti je fantastická povídka, dodnes si ji pamatuji, jak mi z ní při čtení běhala husí kůže...

2 Hana Hana | E-mail | Web | 8. března 2017 v 14:56 | Reagovat

Poe je zkrátka mistr hororu, od něho se můžeme všichni učit. Kritika je napsaná velmi dobře, trefně, přehledně, nevnucuje čtenáři svoje názory, jen je předkládá. Teď mám chuť si tu sbírku znova přečíst :)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. března 2017 v 18:41 | Reagovat

Četla jsem a dokonce jsem o tom kdysi psala, svůj názor, své pocity...

4 Daisy Daisy | Web | 11. března 2017 v 13:47 | Reagovat

Snad sto let si ji chci precist a furt nic... Jsem na sebe celkem nastvana :D

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 15. března 2017 v 11:16 | Reagovat

K některým povídkám od něj jsem se dostala na střední před maturitou, nebyly špatné, ale můj šálek kávy to asi úplně není, to bude tím, že jsem srábek. :-D

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. března 2017 v 19:53 | Reagovat

Jíma a kyvadlo mne zaujalam zajímavý nápad i děj  ale kupodivu na mne nepůsobila moc "hororovitě". Jinak povídky většinou založeny na zajímavćh nápadech...Dnes jsou horory o něčen jiném...Líbily se mi Příběhy A.G. Pyma, ale ke konci to ztatilo spád a bylo to už přitažené za vlasy....Jinak romantika miostná se tenkrát asi brala jinak...

7 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 25. března 2017 v 8:21 | Reagovat

[6]: Zde romantické od literární romantismus, ne romantika "milostná" (žádná jiná není).

8 Ortie Ortie | E-mail | Web | 27. března 2017 v 19:40 | Reagovat

Tyto povídky jsem četla asi před rokem a vím, že jsem byla i docela vyděšeně, ale tak strašně krásně...

9 Mudroočka Mudroočka | E-mail | Web | Úterý v 20:44 | Reagovat

pff... povinná četba v aj:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama