Má další tvorba:
Článek o historii Železných ostrovů z Písně ledu a ohně


Dawn French - Rosiina metoda

24. dubna 2017 v 14:56 | Ann Taylor |  Knižní recenze
Originální název: According to Yes
Rok vydání: 2015
Rok vydání v ČR: 2017

Druhá kniha, kterou jsem od Buclaté dámy z Harryho Pottera četla vedle Tak trochu úžasní, kde jsem měla touhu všechny postavy spráskat na hromadu, je odlišná v tom, že v ní mám touhu je spráskat jen sem tam. Nejde už totiž o šokující přehlídku rodinných příslušníků děsivě mimo měřítka, ale spíš o přehlídku rodinných příslušníků začínajících objevovat, co jim v životě svázaném stylem bohatých podnikatelů tak zoufale chybělo. A to ve chvíli, kdy mezi ně, zvyklé na vše říkat ne, vrazí tornádo Rosie, která zásadně říká ano.


Rosie je totiž taková. Utíká před nepodařeným vztahem a nenaplněnou touhu mít se svým přítelem dítě, a tak se z malého města v Británii dostane přímo na Upper East Side, kde bude v rodině místních boháčů Wilder-Binghamových pečovat o to, aby nejmladší členové klanu, dvojčata přezdívaná Red a Three, netrpěli rozvodem, kterým prochází jejich francouzská matka Nicole a neschopný otec v depresích Kemble. Byla totiž učitelkou a tohle by pro ni neměl být problém. Jak se však ukáže, pravým oříškem bude její zaměstnavatelka, ctihodná dáma Glenn Wilder-Bingham, jíž je asi tak sto dvacet a možná už je tam kdesi uvnitř úplně mrtvá. Její perfektní byt se tak musí řídit přesně podle jejích přestav stejně jako její manžel, syn a vnoučata, kteří nesmí vypadat taktéž méně než perfektně. A když ne perfektně, alespoň někde daleko od ní, protože byť jen pasivně se účastnit jakékoli aktivity nebo snad třeba svolit vnukům vybudovat si na střeše zahrádku, pro kterou by nemusela hnout prstem, je něco, co raději ne. Co je složité. Co znamená nepořádek. Co znamená námahu. Zkrátka ne.

Jenže Rosie, snad ve snaze utéct své minulosti, po všech příležitostech nadšeně skáče a volá ano, a tak není divu, že dvojčata nejsou jediná, kdo začne Glenn vyvádět z míry. Hned po nich následuje jejich osmnáctiletý bratr, a když se šance na živější a aktivnější dny chopí i její manžel Thomas, hrozí, že bude ztracená a ještě víc osamělá. Rosie totiž i jeho strhne k tomu, aby se zase začal věnovat svým zájmům, jež tak nějak v souladu s Glenninou pasivitou odložil, a jelikož Kemble kvůli svému absolutnímu podřízení se matce není schopen protestovat, a jelikož jediný další člen domácnosti, hospodyně Iva, se ve skrytu duše nečekanými změnami dobře baví, nezbývá jí žádný spojenec proti chaosu.
Ba co hůř. Rosie nejen přinese ano, ano, ANO do upjatého bytu, ale dost možná i do ne tak moudrých okamžiků, které se mohou nečekaně zvrátit a přinést pro Glenn děsivé následky.

Proto jsem se většinou docela dobře bavila a měla chuť jednotlivé postavy z tohoto jednoduchého, prostého, moderního příběhu ze života praštit jen občas. Rosie sem tam za její teleckost, Glenn sem tam za její upjaté projevy i vůči dětem... pravda, Kembla často a hodně, ale ten byl jako fackovací panák, jehož fyzicky nikdo nefackuje, úmyslně napsán. Ten chlap byl troskou. I on, stejně jako ostatní, měl ale značnou hloubku, a jak šel příběh dál a jak se kvůli přítomnosti Rosie musely jednotlivé postavy vypořádávat s nejrůznějšími novými situacemi, získali všichni jasný důvod, proč jejich život vypadá tak, jak vypadá. A tak trochu i pochopitelnou omluvu za svoje chyby. Navíc na konci svitlo na lepší časy a začali na nich pracovat.

Jen to, co vedlo ke odstranění tíživého břemene písmenek N a E, byl řádný kolotoč. Většinou sice naprosto přirozených situací a střetů povah, ale snad o to bližší čtenáři. Alespoň já jsem se nejvíc ztotožnila se skvělou Ivou, která víc než co jiného působila jako pozorovatelka a typicky jediný "normální" element, a stejně jako ona jsem bedlivě sledovala interakci doprovázenou novými, v uzavřeném, luxusním, avšak přísném bytě dosud neznámými vibracemi, a čekala, kdy spadne ta největší bomba. Přitom mi, stejně asi jako jí, přišlo, že ideální by bylo manévrovat víc středem. Přístup Glenn byl samozřejmě velice dusivý a vzdálený ke všem, Rosie se ovšem zase často chovala příliš dětinsky a až protivně střeleně. Někdy to až působilo, že se neumí chovat jako rozumný člověk a navzdory učitelské kariéře nedokáže adekvátně reagovat na dospěláckou situaci a říkala jsem si, že obecná představa je asi úplně opačná. Že to Glenn by vydala za nóbl britskou dámu a Rosie za střelenou Američanku. Napadlo mě však, že to byl úmyslný kontrast a vzhledem ke komediálnímu žánru i úmyslné přehánění, aby se všechny konflikty ještě zvýraznily. Stejně tak jsem odpustila, když k něčemu nevedla žádná rozvitá a jasná cesta a prostě se nějaká podzápletka vynořila.

Za co jsem ale Rosie opravdu chtěla jednu vlepit, tak za její tři ano dalece přesahující ztřeštěnost a řečená, respektive naznačená, v nějakém záchvatu šílenství. Protože, nehrajme si na spoilery, prožít noc s dědou, tatíkem i synkem, jen tak, aniž by minimálně ke dvěma z nich cokoli romantického cítila, to jsem zůstala zírat. Chápala jsem jejich důvody, trochu smutné, trochu milé. Ne její. Žádné. A nad důsledkem a následnou velice zábavnou hádkou, když se vše provalilo, jsem se už jen upřímně chechtala. Druhá půlka knihy už totiž hraničila s absurdností a jenom díky přijetí toho, že to tak skřípe záměrně a vlastně to je milá pohádka se šťastným koncem, kde nikdo nikomu nic nevyčítá a všichni se mají rádi, jsem se mohla opravdu pobavit. Ve skutečném životě bych to čekala trošku jinak.


Mé hodnocení:


Další zrecenzované knihy této autorky:
 


Komentáře

1 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 24. dubna 2017 v 16:46 | Reagovat

Vypadá to na celkem veselý příběh! :D Já takový typ knih popravdě moc nemusím a ten konec .. ach .. jak já nesnažím přeslazené happy endy! :D Ale vypadá to dobře. Taková oddechovka, když se člověku nechce nad ničím přemýšlet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama