Má další tvorba:
Geografie a demografie zemí za Zdí z Písně ledu a ohně

To byl víkend!

18. září 2017 v 9:01 | Ann Taylor |  Její Velkoúžasnolepost
Měl být poklidný. Pohodový. Všechno jsem měla vyřídit během pátka a sobotního rána a pak si užít lenošení s hnusným počasím za okny. Teda mně zase tak hnusné nepřijde, mám ho celkem ráda. Podzim. Kdy ale člověku věci vyjdou, jak si naplánoval? Já vám to řeknu. Když vstupenku do kina zaplatí předem, takže jít musí, pokud nechce skoro dvě kila vyhodit oknem. A přestože není tak těžké vyhodit dvě kila oknem, zvláště, jsou-li to dvě kila peří a ne dvě kila olova, ne každému by se chtělo. Takže akorát Americký zabiják vyšel podle plánu. Voda, opět, rozhodně ne. Byt, kde bydlím, je zjevně na vodu extra citlivý! To takový internet, s ním problém ještě nebyl!


Možná si pamatujete, jak jsem psala, že mi sousedi z patra vytopili pokoj. Tak předminulý týden byly konečně zamalované poslední fleky, respektive poslední, které vylezly po uschnutí předposlední malby. Jenže tím se vodové problémy nijak moc nevyřešily. Když jsem totiž minulý víkend přijela z dovolené, v kuchyni kolem dřezu pořád stála voda. Já to moc neřešila, myslela jsem, že kluci jen udělali při vaření bordel, navíc tam ležel mokrý hadr, tak mi "došlo", že je voda z něj. A protože večeři jsem měla z domova, ani jsem si kuchyně moc nevšímala. A když mi asi v jedenáct klepali na dveře, nebyla jsem si ani jistá, že se mi to nezdá, protože jsem byla skoro mimo. Až druhý den ráno mi volala pronajímatelka, že vypnuli vodu, protože nám praskla trubka v kuchyni. No booomba.

Naštěstí šlo o trubku, která se dala snadno vyměnit. Od kolena až ke kohoutku byla mimo zeď, nikdo nemusel nic vysekávat a jen jeden den jsme strávili s vypnutou vodou s tím, že na sprchu se extra zapínala. Protože opravit to mohli až den třetí. Skvěle, říkáte si, pohroma zažehnána, jede se dál, víc se neřeší? No počkejte, to totiž přišel tenhle víkend!

Jak už jsem předeslala, měla jsem v plánu jít v pátek na Amerického zabijáka s Dylanem O'Brianem. A taky jsem šla. Z práce domů v půl třetí, to bylo akorát hodit prádlo do pračky, pak ho pověsit a vyrazit. Propočtené skoro na minutu. Tak jsem přišla domů, hodila prádlo do pračky, nasypala tam prášek, pračku zapnula a... nic. Ani se neobtěžovala rozsvítit, mrcha! Ovšem zatím jsem, netuše nic zlého, jen vyndala pár kousků, že je tam toho třeba moc a seklo se to. Jenže ani to nepomohlo. Tak jsem začala doufat, že nefunguje zásuvka, protože se tak divně vyžvejkaně kývala. Jenže když jsem do ní zapojila tablet, ten se nabíjel, jako by se nechumelilo. Ne, že by se chumelilo. A voda taky tekla řádně. Bylo to tedy pračkou. Kruci! Volala jsem proto pronajímatelce, protože je to pračka erární a ne naše, a že prý v sobotu ráno se na to podívají. Tak jsem praní odložila.

Americký zabiják mě potom bavil. Má to své chyby, spadá to mezi akční filmy s ne brilantně vykreslenými postavami, mně tam věci dávaly smysl hlavně proto, že jsem četla knihu, kterou se inspiroval (příběh jí moc neodpovídá, snad jen v hrubých obrysech). A druhý den dopoledne, vlastně už skoro v poledne, když byla pračka vyměněná, jsem se na ni vrhla znovu. Heh.

Tentokrát se rozsvítila. Tentokrát napustila vodu. A když svítila a napouštěla, přestala jsem si jí všímat a šla si po svém. A když měla doprat, vytáhla jsem jako první šedivé tepláky posypané práškem. Tak jasně, že mě napadlo, že tam toho zase bylo moc, blbě se to protočilo, něco se seklo v bubnu a prášek zůstal. Vytáhla jsem proto zase pár kousků, poloprázdnou pračku zavřela a spustila nejkratší program, aby se prádlo vymáchalo. Jenže to už jsem si jí všímala, a zjistila, že jakmile napustí, začne místo klasického mlácení otáček divně chrčet a ani se nehne. Buben se netočil. Navíc nešla ani vypnout, jako nám jde doma - když ji vypnete chvilku po zapnutí, vypustí se a otevře. Tahle ne. Tak jsem musela čekat, až "nasucho", respektive "na neotáčky" program doběhne. Jenže jsem už nezabránila tomu, aby spolubydlící, v domnění, že jsem vyprala, moje prádlo vyndal, naplnil ji svým a... dostal se do stejného problému. Do toho, že nám oběma zůstal koš mokrého, ale nevypraného prádla. Alespoň jsme ale oba volali pronajímatelce, a když v průšvihu nejste sami, alespoň pro mě to platí, tíží vás o mnoho méně.

Dozvěděli jsme se ale také mnohem méně dobrou zprávu - na tuhle pračku se přijedou mrknout až v pondělí ráno. Takže nám celý víkend v koupelně smrdí dva koše mokrého prádla, protože pardon, spodní prádlo a kalhoty nepovažujuza vyprané, když hodinu a půl leží ve vodě s práškem, takže to musí projet znova. Snad jen tílka jsem vzala v ruce. Jenže moje ruce zase neždímají jako byť stará pračka, a tak schnou doteď. Protože v tomhle počasí s ještě nezprovozněným kotlem neuschne nic. Leda tak silonky. A silonky místo tílek nenosím. Měla jsem pouze štěstí, že ještě před kinem jsem prolezla obchod s oblečením a sehnala dokonce kalhoty. Dneska jsem proto měla v čem jít do práce!

Tím s vodou a příbuznými úkazy snad končím. Ale stejně jsem se tečky za povedenými víkendy dočkala ještě dneska ráno.
To totiž vyjdu z domu, ujdu tři kroky a najednou se ozve škrábání plechů. Žádná rána nebo skřípání nebo dokonce brždění. Škrábání plechů. Vteřinu jsem to ještě nechala být, že asi hovado projelo až moc rychle křižovatku. Ale pak jsem se otočila a všimla si, že kousek za místem, kde se ze tří pruhů stávají dva, vedle sebe stojí stále tři vozy. Respektive vínové auto, světlé auto a trolejbus. A že to vínové, které je nacpané mezi světlým a zábradlím před naším domem, se tlačí ven. A že jak šikovně do té mezery najelo, netuším jak ani proč, to světlé natlačilo přímo na trolejbus, takže oba skončili s pomačkanými plechy. Přímo růžek na růžek. Byla to vlastně krásná symetrie.

Poněkud "krásnější" však je, že v ranních a dopoledních hodinách je tato silnice narvaná. A že sto metrů za nehodou jsou v obou směrech zastávky několika autobusových a trolejbusových linek. Takže měli nejspíš řidiči v Českých Budějovicích radost! Obzvláště, když se kope už i na Lidické, což není jediné místo, kde se teď kope, a když objížďky se tu hledají... no, řekněme, že najít ucházející pořad od Novy je snazší.

Jo a mimochodem, možná jste si všimli (spíš asi ne, nemám iluze, že to někoho zajímá), že odsud zmizely dvě rubriky. Správnopis a Lapač snů nyní odkazují jen na tayloroviny.blogspot.com a články, které v nich byly, jsou smazané. Myslím, že to není poslední rubrika, ale zatím jen tyto dvě se mi podařilo přemístit celé. Tedy i recenze knih, ale k jejich smazání jsem se ještě nedostala a zatím váhám. Ostatní mi dávají víc zabrat.
 


Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 18. září 2017 v 9:25 | Reagovat

Keď sa darí, tak sa darí a poriadne. Takéto veci nikdy nepotešia ale čo už. Pre to sa snáď jeden nehodí pod vlak aj keď má k tomu občas blízko...
Ja som tak včera bojovala so zaseknutým šuflíkom s príborom. 10 minút som s ním nacvičovala divadelné predstavenie, dokonca sa mi tam podarilo napchať ruku aby som zistila, že žiaden vzpriečený príbor tam nie je. Proste nešiel otvoriť a ja som už v duchu počula nadávky svojho chlapa ako sa to mohlo stať.
Po hodine som ho skúsila naivne otvoriť a on sa vysunul ako keby sa nič nestalo.
Banálna záhada :/

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. září 2017 v 10:05 | Reagovat

[1]:No tak tohle je ale jasnej případ. Příbory začínají žít vlastním životem :D To se mi taky občas stává, že se dějí věci, které se dají vysvětlit jen tak, že vybavení domácnosti náhle ožilo :D A pod vlak určitě ne, to jsem měla chuť když jsem ráno seděla na záchodě a pod nohama mi proběhli hned dva pavouci. Mám z nich hrůzu a teď co může člověk dělat, když je na záchodě, to neuteče! :D

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 18. září 2017 v 10:36 | Reagovat

😄 priznávam, že ma príbor úspešne napálil. Také vtipy sa nerobia labilným ľuďom.
Bývame v byte, kde je hromada pavúkov. Aj keď ich povysávam, tak sú do pár dní späť v pôvodnom počte. Ich prítomnosť mi nevadí (v lete som nemala jediný štípanec od komára!) ale keď narušujú môj osobný priestor, tak to už mi vadí.
😥 tiež sa mi stalo, že som sedela na wc a ten debil sa spúšťal z hora. Tak rýchlo som ešte hotová nebola.
😒 Pre istotu vždy opláchnem sprchový kút a každý druhý raz z tamaď vypláva nejaký nohatý úchyl, ktorý mal v pláne ma očumovať a možno aj ošahávať.
Takže súcitim s tebou.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. září 2017 v 11:28 | Reagovat

[3]: Tak teď jsi mě vyděsila s tím sprcháčem! :D Mně stačí, že každej večer prohlížím zdi a strop v koupelně, aby se mi nestalo, že tam vejdu, zamknu a přímo přede mnou v úrovni očí mi leze obří pavouk! :D Já mám podzim sice hrozně ráda, ale tohle je na něm nejhorší. Že se pavouci stahujou do baráků :D

5 Steeve X Steeve X | Web | 30. září 2017 v 14:34 | Reagovat

Ty se u toho blogopřeserverostěhovávání ztrháš. Já bych se na rejpání do svých starých článků rozhodně vykašlal, bůh ví, co tam najdu.

Silonky jako tílko zní jako challenge.

Vzhledemn k tomu, že se v neděli stěhuji na privát, který je taktéž v dost věkem sešlém stavu, u článku jsem se modlil, abych byl obdobných příhod alespoň dočasně ušetřen... no booomba.

Napadla mě dost mrtě opitmistická myšlenka - ještě že sis ten film naplánovala! Takhle bys trčela doma s hlavou mezi dlaněma a přišla o duši uvolňující zážitek s Dylanem O'Brianem.

6 Steeve X Steeve X | Web | 30. září 2017 v 14:34 | Reagovat

Ty se u toho blogopřeserverostěhovávání ztrháš. Já bych se na rejpání do svých starých článků rozhodně vykašlal, bůh ví, co tam najdu.

Silonky jako tílko zní jako challenge.

Vzhledemn k tomu, že se v neděli stěhuji na privát, který je taktéž v dost věkem sešlém stavu, u článku jsem se modlil, abych byl obdobných příhod alespoň dočasně ušetřen... no booomba.

Napadla mě dost mrtě opitmistická myšlenka - ještě že sis ten film naplánovala! Takhle bys trčela doma s hlavou mezi dlaněma a přišla o duši uvolňující zážitek s Dylanem O'Brianem.

7 Steeve X Steeve X | Web | 30. září 2017 v 14:35 | Reagovat

Shit. Asi to bude můj nový umělecký způsob komentování, tyhle dvojkliky.

8 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 30. září 2017 v 16:04 | Reagovat

[6]:Tak jako né že bych si stěžovala, ale když už uvolňující zážitek s Dylanem O'Brianem...

Ale co se týče starých článků, já prostě nemůžu snést, když vidím, že kontrola pravopisu na blogspotu podtrhává tolik slov. Musím to přečíst a opravovat, no.

A můžu ti říct, že i při ušetření s dalšími technickými problémy přišly další víkend a první část týdne problémy mezilidské, takže jestli příští víkend přijde ještě něco dalšího, nejspíš už se stěhuju jinam :D

9 Magicmax Magicmax | Web | 1. října 2017 v 18:37 | Reagovat

Aspoň je o čem se může vyprávět. :) A to se vždy taky cení. :)

S pozdravem zase Magicmax

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama